32 Odo 644/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese
a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně A. k. P., W. & P., v.o.s.,
správkyně konkursní podstaty úpadce G. E.S.E. s. r. o., proti žalovaným 1)
P. K. a 2) M. K., oběma zastoupeným, advokátkou, o zaplacení částky 100 000
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 9
C 661/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 12. března 2002, č. j. 22 Co 61/2002 - 77, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolací soud označuje žalobkyni jak ve výroku uvedeno s ohledem na
skutečnost, že po nabytí právní moci rozsudku v dané věci se s účinností
od 15. 1. 2003 stala správkyní konkursní podstaty úpadce G. E.S.E. s. r. o., se
sídlem v O. 1, D. M. č. 26, A. k. P., W. & P., v.o.s., se sídlem v O., S. O.,
O. č. 18, místo JUDr. V. K., advokátky, se sídlem v O., S. O., O. č. 18.
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 30. listopadu 2001 č. j. 9 C
661/2001-54, zamítl návrh žalobkyně, aby jí žalovaní zaplatili částku 100 000
Kč s 12 % úrokem z prodlení od 21. 5. 1999 do zaplacení; zároveň rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o dílo
ze dne 3. 12. 1997 zhotovil úpadce pro žalované rodinný dům stavebnicového
systému A. 65, dílo bylo předáno žalovaným dne 21. 5. 1999 a žalovaní doplatek
ceny ve výši 100 000 Kč neuhradili, neboť dílo mělo vady. Soud dospěl k
závěru, že ujednáním účastníků ve smlouvě o splatnosti poslední splátky
ceny díla podle § 7 smlouvy v návaznosti na ustanovení § 9 smlouvy o předání a
převzetí díla byl neurčitě sjednán vznik práva na doplacení poslední splátky
ceny díla, když toto právo žalobkyně a povinnost žalovaných vzniká podepsáním
protokolu o převzetí díla a v rozporu s tím vzniká povinnost zaplatit dílo až
po odstranění vad. Smluvní ujednání o splatnosti díla je podle § 37 odst.
1 obč. zák. pro neurčitost neplatné a splatnost díla nastala ve smyslu §
634 odst. 2 obč. zák. převzetím díla dne 21. 5. 1999. Pokud se žalobkyně domáhá
práva na zaplacení doplatku ceny díla a přitom úpadce zhotovil dílo pro
žalované s vadami, tyto neodstranil, ačkoliv k části odstranění vad se písemně
zavázal a k odstranění dalších vad byl žalovanými písemně vyzván, a žalovaní
poté museli na odstranění vad vynaložit částku 108 790 Kč, činí tak žalobkyně v
rozporu s dobrými mravy, proto je namístě podle § 3 odst. 1 obč. zák. odepřít
takovému výkonu práva na zaplacení ceny díla právní ochranu.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. března 2002, č. j. 22 Co 61/2002 –
77, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit
žalobkyni společně a nerozdílně částku 100 000 Kč s 12 % úrokem z prodlení od
21. 5. 1999 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení
před soudem prvního stupně i odvolacím soudem. Ztotožnil se
skutkovými závěry soudu prvního stupně, nikoliv však s právními závěry ohledně
neplatnosti ujednání o splatnosti ceny díla pro jejich neurčitost, a
ohledně posouzení výkonu práva žalobkyně na zaplacení ceny díla v rozporu s
dobrými mravy. Ujednání o platebních podmínkách, tak jak byly ve smlouvě
sjednány v § 7, že cena za dílo měla být zaplacena ve třech splátkách,
první (ve smlouvě nazvána nultá splátka) ve výši 45 % při podpisu
smlouvy splatné v termínu podle faktury, další ve výši 45 % při
expedici dodávky a poslední ve výši 10 % při předání a převzetí stavby, není
neurčitým a neplatným ujednáním. Jestliže dílo bylo dne 21. 5. 1999
zhotovitelem (úpadcem) předáno a žalovanými převzato s tím, že dílo
vykazuje podle článku IX. předávacího protokolu dokončeného díla drobné vady a
nedodělky, vznikla žalovaným povinnost ve smyslu § 634 odst. 2 obč. zák.
zaplatit žalobkyni nedoplatek díla, přičemž tento požadavek není v rozporu s
dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. Skutečnost, že dílo vykazovalo
vady, které byl úpadce povinen odstranit, nebránila žalovaným, aby se po
zhotoviteli díla – úpadci domáhali uplatnění práva z odpovědnosti za vady díla,
a to samostatnou žalobou nebo započtením proti pohledávce zhotovitele díla na
zaplacení doplatku ceny díla do doby, než byl na zhotovitele prohlášen konkurs.
To, že žalovaní svého práva daného občanským zákoníkem nevyužili, nemůže být
dáváno do souvislosti s oprávněným požadavkem zhotovitele na
zaplacení ceny za zhotovení věci a důvodem pro aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť mají za to, že rozsudek odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení. Nesouhlasí se závěrem,
že požadavek na zaplacení díla není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3
odst. 1 obč. zák., jestliže zhotovitel nesplnil své povinnosti ze smlouvy o
dílo řádně a na odstranění vad vlastním nákladem žalovaní vynaložili částku ve
výši 108 790 Kč. Namítají, že pokud odvolací soud posoudil ujednání o
splatnosti ceny díla za ujednání určitá a platná, pak nemohl učinit závěr, že
doplatek ceny díla je 100 000 Kč, když podle smlouvy měli žalovaní při předání
a převzetí díla zaplatit 10 % ceny, tj. 78 435 Kč. Odvolací soud se měl zabývat
i posouzením, zda dílo mělo ve smyslu § 9 smlouvy a předávacího
protokolu o předání a převzetí díla jen drobné vady a nedodělky. Žalovaní
navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas a osobami k tomu oprávněnými (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně
zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242
o. s. ř. a neshledal dovolání žalovaných důvodným.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav,
tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než
který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní
předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky
obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval
vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle § 634 odst. 2 obč. zák., není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po
skončení díla. Splatnost ceny díla tedy nastává, není-li dohodnuto jinak, až po
provedení díla, tedy současně s odevzdáním a převzetím díla objednatelem.
Odvolací soud ze skutkového zjištění, že žalovaní dílo převzali předávacím
protokolem dne 21. 5. 1999, dospěl ke správnému právnímu závěru, že dílo bylo
provedeno, a objednatelé – žalovaní jsou povinni zaplatit podle § 634
odst. 2 obč. zák. zhotoviteli – žalobkyni cenu díla. Správně i uzavřel, že
případné vady díla nemohou odůvodnit nezaplacení díla, ale mohou být jen
důvodem k uplatnění odpovědnosti za vady díla, jestliže dílo bylo žalovanými
převzato. Právo na zaplacení ceny díla totiž nastává i v případě, že dílo je
vadné, ale objednatel jej s vadami převzal. Objednatel má v takovém případě
možnost ve smyslu § 645 odst. 1 obč. zák. uplatnit právo z odpovědnosti
za vady, které má věc při převzetí objednatelem. Toto ustanovení nerozlišuje,
zda vady jsou drobného či vážného charakteru. Proto je nedůvodná námitka
dovolatelů, že odvolací soud nevzal v úvahu, že dílo nemělo v době převzetí ve
skutečnosti vady jen drobné. Podle uvedeného ustanovení má objednatel právo
uplatnit odpovědnost za vady i u vad, které se vyskytnou po převzetí věci v
záruční době. Zhotovitel by neměl právo na zaplacení ceny díla, jestliže by
dílo nebylo provedeno ve smyslu § 633 odst. 1 obč. zák. podle smlouvy
řádně (bez vad) a v dohodnuté době a objednatel by dílo nepřevzal.
V daném případě však druhá podmínka pro uplatnění možnosti dílo zhotoviteli
nezaplatit nenastala, neboť žalovaní dílo převzali a nevyužili možnosti
ustanovení § 650 obč. zák., podle něhož má objednatel povinnost převzít jen
zhotovené dílo (srov. rozsudek Nejvyššího soud České republiky ze dne 18. dubna
2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, svazek 16, Balák, Púry, a kol., C.H.Beck, r. 2002, pod č. C
1149).
Nedůvodná je i námitka dovolatelů, že doplatek ceny díla neměl být
posouzen za oprávněný ve výši 100 000 Kč, když podle § 7 smlouvy
měli žalovaní při předání a převzetí díla zaplatit 10 % ceny, tj. 78 435 Kč.
Smlouva totiž v § 7 řešila jen platební podmínky, přičemž cena díla byla
stanovena v § 6 ve výši 784 350 Kč, a jestliže ze skutkových zjištění
vyplynulo, že po převzetí díla činil nedoplatek díla částku 100 000 Kč, nikoliv
jen 78 435 Kč, je otázka výše jednotlivých splátek ceny díla a jejich
splatnosti pro posouzení nároku na zaplacení nedoplatku ceny díla ve
smyslu § 634 odst. 2 obč. zák. právně nerozhodná.
Správný je i závěr odvolacího soudu, že není v rozporu s dobrými mravy ve
smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. požadavek žalobkyně na zaplacení nedoplatku ceny
díla, i když dílo vykazovalo vady, které byla žalobkyně povinna odstranit,
neboť žalovaným nic nebránilo, jak konstatoval odvolací soud, aby se po
zhotoviteli díla domáhali uplatnění práva z odpovědnosti za vady díla, a to
samostatnou žalobou nebo započtením proti pohledávce zhotovitele díla
na zaplacení doplatku ceny díla do doby, než byl na zhotovitele prohlášen
konkurs. Skutečnost, že žalovaní svého práva daného občanským zákoníkem
nevyužili, nemůže vyloučit plnění jeho povinnosti – zaplatit doplatek ceny
díla. Uplatnila-li následně žalobkyně své zákonné právo na zaplacení díla ve
smyslu § 634 odst. 2 obč. zák., nemůže tato skutečnost vést k závěru, že by
přiznání tohoto nároku bylo v rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudek
Nejvyššího soud České republiky ze dne 16. května 2003, sp. zn. 33 Odo
77/2003).
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože
nebylo zjištěno a ani dovolateli tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl
postižen takovými vadami, Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání
(§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalovaných podle § 243b odst. 2 o. s. ř.
zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšní
žalovaní nemají právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v
souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. dubna 2004
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu