33 Cdo 1088/2025-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě 1, Poštovní 39/2, proti žalované M. E., zastoupené Mgr. Martinem Vlčkem, advokátem se sídlem v Havířově, Svornosti 86/2, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 107 C 317/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2025, č. j. 16 Co 250/2024-134, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 1. 2025, č. j. 16 Co 250/2024-134, potvrdil usnesení ze dne 7. 10. 2024, č. j. 107 C 317/2023-118, kterým Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl o pokračování v řízení, které bylo přerušeno jeho usnesením ze dne 2. 4. 2024, č. j. 107 C 317/2023-100, do „pravomocného skončení řízení vedeného u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Karviná, oddělení hospodářské kriminality pod sp. zn. KRPT-61840/TČ-2023-070381“, neboť toto řízení bylo pravomocně skončeno.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení dvou právních otázek doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešených, a to: 1) „zda končí trestní řízení rozhodnutím státního zástupce o zamítnutí podané stížnosti proti usnesení policejního orgánu o odložení věci, přesto, že proti rozhodnutí státního zástupce byl podán podnět k výkonu dohledu nadřízenému státnímu zastupitelství“, a 2) „zda je soud oprávněn při rozhodování o pokračování v řízení přerušeném do skončení trestního řízení přezkoumávat proč resp. v jakém rozsahu toto trestní řízení doposud běží, a zda je tyto důvody oprávněn hodnotit z pohledu odpadnutí důvodu pro přerušení řízení“.
Je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci stran řešení jím formulovaných právních otázek, neboť rozhodnutím státního zástupce o zamítnutí stížnosti proti usnesení policejního orgánu o odložení věci trestní řízení nekončí za situace, kdy proti rozhodnutí státního zástupce byl podán podnět k výkonu dohledu nadřízenému státnímu zastupitelství. Prosazuje, že soud při rozhodování o pokračování v řízení přerušeném do skončení trestního řízení není oprávněn přezkoumávat proč, resp. v jakém rozsahu toto trestní řízení doposud běží, a není oprávněn hodnotit okolnosti běhu trestního řízení z pohledu trvání či odpadnutí důvodu pro přerušení řízení.
Naopak, je striktně vázán jen tím, zda trestní řízení skončilo či neskončilo; pokud neskončilo, je lhostejno z jakého důvodu trvá, ale bez dalšího to znamená, že důvod pro přerušení řízení zatím neodpadl a nelze proto rozhodnout o jeho pokračování. K povaze podnětu k výkonu dohledu nadřízenému státnímu zastupitelství, tedy na podporu svého tvrzení, že jde o způsobilý procesní prostředek k nápravě, nabízí dovolatel rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 2184/23. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila a navrhla, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil na řešení dovolatelem položených otázek. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.
lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.
s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněná ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čísly 80/2013 a 4/2014, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV ÚS 3982/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13). Není totiž úkolem dovolacího soudu z moci úřední přezkoumávat při pochybnosti dovolatele správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu. Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu § 237 o.
s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je artikulace otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a která má být podrobena dovolacímu přezkumu; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné, jestliže dovolatel předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Právě takové otázky (tj. otázky, na nichž napadené rozhodnutí nespočívá) v dovolání formuluje žalobce. V posuzované věci soud prvního stupně řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. k návrhu žalobce přerušil do „pravomocného skončení řízení vedeného u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územního odboru Karviná, oddělení hospodářské kriminality pod sp. zn. KRPT-61840/TČ-2023-070381“; učinil tak s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení (nikoli proto, že by jeho rozhodnutí záviselo na otázce, kterou není v řízení oprávněn řešit ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b/ o.
s. ř.) s tím, že jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, bude v řízení i bez návrhu účastníků pokračovat ve smyslu § 111 odst. 2 o. s. ř.
Je nepochybné, že přerušení řízení soud spojil nikoliv se skončením trestního řízení v pojetí prezentovaném žalobcem, ale výslovně ho vázal na pravomocné skončení řízení před policejním orgánem; toto řízení bylo pravomocně skončeno. Na tom nic nemění to, že podle tvrzení žalobce byl podán podnět k výkonu dohledu (na základě něhož má být vedeno řízení u Krajského státního zastupitelství v Ostravě pod sp. zn. 4 KZN 3222/2024), neboť ani z rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 22.
8. 2023, sp. zn. I. ÚS 2184/23, na které poukazuje dovolatel) nelze dovodit, že by podání podnětu představovalo řádný opravný prostředek mající vliv na právní moc rozhodnutí. Odvolací soud usnesení, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o pokračování v řízení, řádně odůvodnil, resp. rozvedl, že řízení, jež bylo důvodem pro přerušení řízení, bylo pravomocně skončeno usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 29. 8. 2024, č. j. 10 ZN 4327/2023-57, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení policejního orgánu ze dne 5.
8. 2024 o odložení věci. Z uvedeného je zřejmé, že na dovolatelem formulovaných otázkách napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Namítá-li dovolatel, že usnesení Policie České republiky o odložení věci s následným rozhodnutím státního zástupce o zamítnutí stížnosti se týká jen části trestního řízení vedeného proti N. S., nikoliv celého trestního řízení, přehlíží, že ve vztahu k rozdělené části řízení proti N. S. (vedené pod č.j. KRPT-218576/TČ-2023-070381) byl jeho návrh na přerušení řízení soudem prvního stupně zamítnut (rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.
4. 2024), jak ostatně ozřejmil již odvolací soud. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu