U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, Územní pracoviště Brno, Orlí 27,
Brno, proti žalovanému P. D., o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 178/2008, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 2.
prosince 2008, č. j. 54 Co 296/2008-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 2.
prosince 2008, č. j. 54 Co 296/2008-58, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního
soudu v Třebíči ze dne 26. června 2008, č. j. 12 C 178/2008-38, jímž byla
zamítnuta žaloba o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím a bylo
rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b)
občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“),
a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť
napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237
odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3
o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Otázkou aplikace § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ve věci
nároku vycházejícího ze smlouvy o státním příspěvku na individuální bytovou
výstavbu se dovolací soud zabýval v rozsudku ze dne 4.listopadu 2009, sp. zn.
33 Cdo 754/2007, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že pro rozpor s dobrými
mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze odepřít ochranu výkonu práva na vrácení
státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle vyhlášky
č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální
bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění
pozdějších předpisů. Vyšel přitom z již ustáleného právního názoru, že
závazkový vztah vzniklý na základě takové smlouvy je vztahem občanskoprávním
založeným smlouvou uzavřenou mezi rovnoprávnými subjekty, do jejíhož obsahu byl
vyhláškou inkorporován veřejnoprávní prvek. Smlouva uzavřená podle citované
vyhlášky je tudíž podřízena občanskému zákoníku, přičemž ustanovení vyhlášky
jsou vůči občanskému zákoníku v poměru speciality. Vyhláška coby speciální
předpis - na rozdíl od podmínek vrácení stabilizačního příspěvku, stabilizační
půjčky, případně bezúročné půjčky na složení členského podílu na družstevní byt
zaměstnancem uvedených v § 34 odst. 10 vyhlášky - neupravuje podmínky vrácení
příspěvku na individuální bytovou výstavbu komplexně. Aplikace občanského
zákoníku, včetně jeho § 3 odst. 1, coby obecného předpisu není tudíž v rozsahu
podmínek vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu speciální úpravou
vyloučena (uvedené závěry nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne
27. listopadu 2003, č. j. 33 Odo 693/2002, jenž se týkal odlišné problematiky,
a to smluv o poskytnutí stabilizačního příspěvku na složení členského podílu do
družstev pracovníkům organizací podle § 12 a § 20 vyhlášky č. 136/1985 Sb.).
Rozhodnutí odvolacího soudu respektuje shora uvedené závěry a neodporuje tak
hmotnému právu.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo,
než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který
by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3
o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu