Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 1102/2009

ze dne 2010-08-31
ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1102.2009.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci

žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, Územní pracoviště Brno, Orlí 27,

Brno, proti žalovanému P. D., o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 178/2008, o dovolání

žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 2.

prosince 2008, č. j. 54 Co 296/2008-58, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 2.

prosince 2008, č. j. 54 Co 296/2008-58, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního

soudu v Třebíči ze dne 26. června 2008, č. j. 12 C 178/2008-38, jímž byla

zamítnuta žaloba o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím a bylo

rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b)

občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“),

a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť

napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237

odst. 3 o. s. ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je

závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm

řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3

o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam

zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu

dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem

rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Otázkou aplikace § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ve věci

nároku vycházejícího ze smlouvy o státním příspěvku na individuální bytovou

výstavbu se dovolací soud zabýval v rozsudku ze dne 4.listopadu 2009, sp. zn.

33 Cdo 754/2007, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že pro rozpor s dobrými

mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze odepřít ochranu výkonu práva na vrácení

státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle vyhlášky

č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální

bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění

pozdějších předpisů. Vyšel přitom z již ustáleného právního názoru, že

závazkový vztah vzniklý na základě takové smlouvy je vztahem občanskoprávním

založeným smlouvou uzavřenou mezi rovnoprávnými subjekty, do jejíhož obsahu byl

vyhláškou inkorporován veřejnoprávní prvek. Smlouva uzavřená podle citované

vyhlášky je tudíž podřízena občanskému zákoníku, přičemž ustanovení vyhlášky

jsou vůči občanskému zákoníku v poměru speciality. Vyhláška coby speciální

předpis - na rozdíl od podmínek vrácení stabilizačního příspěvku, stabilizační

půjčky, případně bezúročné půjčky na složení členského podílu na družstevní byt

zaměstnancem uvedených v § 34 odst. 10 vyhlášky - neupravuje podmínky vrácení

příspěvku na individuální bytovou výstavbu komplexně. Aplikace občanského

zákoníku, včetně jeho § 3 odst. 1, coby obecného předpisu není tudíž v rozsahu

podmínek vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu speciální úpravou

vyloučena (uvedené závěry nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne

27. listopadu 2003, č. j. 33 Odo 693/2002, jenž se týkal odlišné problematiky,

a to smluv o poskytnutí stabilizačního příspěvku na složení členského podílu do

družstev pracovníkům organizací podle § 12 a § 20 vyhlášky č. 136/1985 Sb.).

Rozhodnutí odvolacího soudu respektuje shora uvedené závěry a neodporuje tak

hmotnému právu.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž

není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo,

než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který

by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3

o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu