33 Cdo 1108/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany
Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy
ve věci žalobce P. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované D., spol. s r.
o., zastoupené advokátkou, o odstranění vad věci, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 81 C 128/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 42 Co 566/2006-53, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se podáním ze dne 9. 5. 2002 domáhal po žalované „odstranění vad věci -
oken zhotovených pro dům žalobce tak, aby se zamezilo zatékání vody okny,
odstranit starý lak a provést nátěr lakem novým - základním a svrchním, vyměnit
z vnitřní strany oken lišty poškozené za nové, vadné dřevo oken vyměnit za
dřevo nové“. Uváděl, že se žalovanou uzavřel dne 10. 7. 1998 a 31. 8. 1998
smlouvy o zhotovení věci
na zakázku, jimiž se žalovaná zavázala zhotovit okna a provést jejich montáž do
jeho domu za dohodnutou cenu. Při převzetí předmětu smlouvy dne 13. 10. 1998
vytkl žalované vady oken. Další vady vytkl písemně 8. 4. 1999, 19. 4. 1999, 24.
5. 2001
a 19. 6. 2001. Spočívaly v dodání vadných skel, při jejichž výměně byla
poškozena pěnová páska, která se dostala do silikonu. U sestavy okno+balkon je
ve spodní části rámu hniloba. V důsledku nefunkčnosti těsnění dochází k
zatékání vody a k poškozování laku a dřeva oken. Vytýkané vady byly zjištěny
znalcem P. M.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 23. ledna 2006, č. j. 81 C 128/2005-24,
vyzval žalobce, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil
vady podání ze dne 9. 5. 2002 tak, že v žalobním petitu uvede, které
nemovitosti a jakých oken se opravy týkají, jaké konkrétní opravy mají být u
jednotlivých oken provedeny a jakým způsobem; současně jej vyzval, aby vylíčil
rozhodující skutečnosti, na nichž staví svá žalobní tvrzení, mimo jiné, co bylo
předmětem smluv uzavřených účastníky
10. 7. 1998 a 31. 8. 1998 a jaké byly sjednány ceny díla a termíny jeho
dokončení. Současně jej poučil, že nebudou-li vady žaloby ve stanovené lhůtě
odstraněny, soud
ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. žalobu odmítne. Žalobce na usnesení s výzvou
soudu prvního stupně, které bylo doručeno jeho tehdejší právní zástupkyni JUDr.
M. M. dne
9. 2. 2006, reagoval jen tak, že s poukazem na onemocnění své zástupkyně
požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad podání o třicet dnů s tím, že v
této lhůtě výzvě vyhoví. Vady podání však odstraněny nebyly. Soud prvního
stupně usnesením ze dne 27. března 2006, č. j. 81 C 128/2005-30, podání žalobce
ze dne 9. 5. 2002 pro jeho vady odmítl (§ 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále opět jen „o. s.
ř.“) a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že žaloba vykazuje takové vady,
pro které nelze v řízení pokračovat.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. listopadu 2006, č. j.
42 Co 566/2006-53, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí podání
žalobce ze dne 9. 5. 2002 potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela s názorem soudu
prvního stupně, že absence označení, které nemovitosti a kterých konkrétních
oken se má oprava týkat, představuje takovou vadu, pro kterou nelze v řízení
pokračovat. Konstatoval, že bez tohoto přesného určení nemůže být vymezení práv
a jim odpovídajících povinností provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho
převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon
rozhodnutí. Jelikož žalobce přes výzvu a poučení uvedenou vadu žaloby bránící v
pokračování v řízení neodstranil, shledal postup soudu prvního stupně podle §
43 odst. 2 o. s. ř. správným.
Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž vyjádřil nesouhlas s
postupem soudů obou stupňů, které se odmítly žalobou meritorně zabývat. Je
přesvědčen, že žaloba ze dne 9. 5. 2002 má všechny zákonné náležitosti a je
projednatelná. Podrobně rozvádí skutkový děj, na jehož základě se domáhá
odstranění vad, odkazuje na korespondenci a smlouvy ze dne 10. 8. 1998 a 31. 8.
1998, které přiložil k žalobě. Není srozuměn s názorem odvolacího soudu, že z
žaloby není patrné, které nemovitosti a kterých oken se opravy týkají.
Poukazuje na znalecký posudek znalce P. M. ze dne 10. 9. 2001, který je založen
ve spise, v němž se uvádí, že provedl fyzickou prohlídku rodinného domu P. P.,
a identifikaci dodaného sortimentu podle kupních smluv ze dne 10. 7. 1998 a 31.
8. 1998. Má zato, že ze znaleckého posudku je také zřejmé, kterých oken uvedené
nemovitosti se má oprava týkat; znalec shledal, že jediné okno (přesně
označené) je bez závad, a vyjádřil se k vadám oken v prvním a druhém nadzemním
podlaží, k příčině jejich vzniku a ke způsobu jejich odstranění. Protože
napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhl je
zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po
zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným -
účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního
zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je podle § 239 odst. 3
o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 odst. 1 a 3 o.
s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst.
3
o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí
ve věci, nebyly žalobcem tvrzeny a z obsahu spisu nevyplývají. Dovolací soud se
proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobce obsahově vylíčil.
Žalobce v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž
lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci,
zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že žaloba v posuzovaném
případě nemá zákonem vyžadované náležitosti. Právní posouzení je obecně
nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, popřípadě ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat (mimo jiné) vylíčení
rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a
musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh, týká-li se
dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá
žalobou.
Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo
opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti
nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí
lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec
1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v
řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se
zahajuje řízení, odmítne.
K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna.
O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
Napadené usnesení spočívá na závěru, že žaloba je neurčitá ve vymezení toho,
čeho se žalobce domáhá (tj. žalobního petitu). Nedostatečným odvolací soud
posoudil označení předmětu požadovaného plnění. Názor vyslovený odvolacím
soudem je v intencích ustálené judikatury dovolacího soudu, podle níž žalobní
petit musí být úplný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně
vědět, o čem má jednat a rozhodnout, jelikož podle § 153 odst. 2 o. s. ř.
nesmí, s výjimkou případů zde uvedených, účastníkům přiznat jiná práva a uložit
jim jiné povinnosti, než je navrhováno. Vymezení obsahu práv a jim
odpovídajících povinností, jejichž splnění se žalobce domáhá (včetně předmětu
plnění), musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do
výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí.
Rozhodnutí, které by převzalo do výroku nepřesný, neurčitý nebo nesrozumitelný
žalobní petit, by vzhledem k § 261a o. s. ř. nebylo po materiální stránce
vykonatelné a právní následky, jež žalobce zahájením řízení sledoval, by tak
nenastaly (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn.
21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R
4/2000, ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura pod označením SJ 210/2002, a nález Ústavního soudu ze dne 26.
3. 2002, sp. zn. I. ÚS 352/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení
Ústavního soudu pod č. 38/2002).
Ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. vymezuje obsahové, nikoli formální
náležitosti žaloby. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrné, čeho se žalobce
domáhá, tudíž neznamená, že žalobce je povinen učinit soudu návrh na znění
výroku jeho rozsudku. Zákonem požadované náležitosti je ovšem třeba v žalobě
uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě
aby je bylo možno bez jakýchkoli pochybností z textu žaloby dovodit. Požadavku
zákona je učiněno zadost, označí-li žalobce v žalobě (a to v kterékoli části
jejího textu, popřípadě i výslovným odkazem na její přílohu) přesně, určitě a
srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena. To ovšem neznamená, že
soud může za procesní stranu provádět věcnou formulaci žalobního petitu; tím by
byla nepřípustně dotčena rovnost stran sporu a nestrannost soudu (srovnej
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003,
uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 152/2003, již
zmiňované usnesení ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002, a usnesení
Ústavního soudu ze dne 18. 4. 1995, sp. zn. I. ÚS 153/94, uveřejněné ve Sbírce
nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 10/1995).
V posuzovaném případě žalobce v žalobě specifikoval nemovitost, jíž se smlouvy
o zhotovení věci na zakázku týkaly, jako „jeho dům“. Vzhledem k tomu, že
žalobce má v žalobě uvedeno bydliště na adrese O., a že ve smlouvách uzavřených
účastníky dne 10. 7. 1998 a 31. 8. 1998 (přiložených k žalobě a na něž žalobce
v žalobě odkázal), je jako místo plnění uvedeno O., lze oproti odvolacímu soudu
dojít k závěru, že v žalobě (ve spojení s jejími přílohami) je nemovitost,
které se požadované plnění týká, jednoznačně individualizována. V tomto ohledu
tedy dovolací soud závěr odvolacího soudu o neurčitosti žaloby nesdílí. Jinak
je tomu ovšem, pokud jde o uvedení údaje, kterých konkrétních oken se
požadované odstranění vad jejich opravou týká. Žalobce, zastoupený advokátkou,
učinil předmětem řízení nárok na odstranění vad oken zhotovených pro jeho dům.
Z obsahu žaloby nelze údaj o tom, o která konkrétní okna jde, bez jakýchkoli
pochybností dovodit. Žalobce sice k žalobě připojil smlouvy ze dne 10. 7. 1998,
31. 8. 1998, korespondenci účastníků a znalecký posudek znalce P. M. ze dne 10.
9. 2001, avšak ani přes výzvu soudu k upřesnění žalobního petitu neuvedl, u
kterých konkrétních oken jde o odstranění jejich vad, resp. že požaduje
odstranit vady u oken, jež posuzoval znalec. Za této situace nemohl soud ze
svazku příloh připojených k žalobě zjišťovat, u kterých oken by snad žalobci
mohlo jít o požadované odstranění vad. Pokud by tak učinil, nepřípustně by
formuloval žalobní petit po věcné stránce a přesunul by na sebe procesní
povinnost žalobce.
Z uvedeného je zřejmé, že se žalobci prostřednictvím dovolacího důvodu podle
§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nepodařilo zpochybnit správnost napadeného
usnesení; dovolací soud proto jeho dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty
před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy
úspěšné žalované nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu
by jinak měla proti žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu