ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci
žalobkyně Hartl Haus Czech s.r.o. se sídlem v Praze 1, Haštalská 107/2
(identifikační číslo osoby 63275988), zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D.,
advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1683/31, proti žalovanému Mgr.
Michalu Hrnčířovi, advokátu se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, zastoupenému
JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1569/47, za
účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného J. N., zastoupeného JUDr.
Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě-Porubě, Ludvíka
Podéště 1883, o 3.755.253,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 28 Cm 133/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 22. 10. 2013, č.j. 1 Cmo 190/2013-256, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2013, č.j. 1 Cmo 190/2013-256, a
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2013, č.j. 28 Cm 133/2010-209,
se ruší a věc se Městskému soudu v Praze vrací k dalšímu řízení.
Ve výroku uvedeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil rozsudek ze dne 15. 4.
2013, č.j. 28 Cm 133/2010-209, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu „aby
žalovaný byl povinen vyplatit žalobci ze svěřeneckého účtu částku 3.755.253,-
Kč a zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou
národní bankou platné pro první den každého kalendářního pololetí, v němž trvá
prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, od 3. 8. 2010 do
zaplacení“, a žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení 137.831,10 Kč
žalovanému a 153.301,72 Kč vedlejšímu účastníku; v návaznosti na rozhodnutí o
věci samé rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud
převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a ztotožnil
se i s jeho právním posouzením. Smlouvu ze 7. 12. 2009 posoudil jako
svěřeneckou (inominátní kontrakt podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./,
dále jen „obč. zák.“), jíž se žalovaný zavázal z vázaného účtu vyplatit při
splnění stanovených podmínek žalobkyni předmětnou peněžní částku (část ceny
díla). Z článku 4.3 vyplývá požadavek doložit „prohlášením“ znalce (vzor č. 3)
„řádné“ položení střešní krytiny. „Prohlášení“ znalce Ing. Jaroslava Vokolka z
12. 7. 2010 nedeklaruje „řádné (bezvadné) položení střešní krytiny“ (bezvadnost
montáže znalec zjistil jen vizuální prohlídkou ze sousedního pozemku). Jednání
žalovaného, který splnění podmínky pro uvolnění depozita u znalce nad rámec
předložené listiny ověřoval, není nepřípustně extenzivní a nevybočuje z článku
4.3 smlouvy, naopak je v souladu s povinnostmi advokáta (§ 16 a násl. zákona č.
85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č.
85/1996 Sb.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž – mimo jiné –
namítla, že práva a povinnosti účastníků trojstranné smlouvy o úschově peněz
posoudil nesprávně. Žalovaný se stal vykonavatelem vůle zhotovitelky a
objednatele, uvolnění peněz ve prospěch žalobkyně záviselo jen na splnění
přesně sjednaných podmínek a žalovaný jako svěřenecký správce nebyl oprávněn je
jakkoliv měnit, případně rozšiřovat. To, že vedlejší účastník s výplatou peněz
nesouhlasil, je nerozhodné. Nelze dodatečně dovozovat další povinnosti některé
ze smluvních stran pouze na základě jakýchsi očekávání do smluvního vztahu
nezahrnutých a netvořících smluvní konsenzus. Žalovaný proto nemohl před
výplatou peněz oprávněné osobě posuzovat bez dalšího splnění i jiných podmínek
než těch, které byly ujednány svěřeneckou smlouvou, a to i kdyby se jednalo o
podmínky vážící se k hospodářským důvodům, pro které byla smlouva uzavřena
(obsahovou a odbornou správnost „prohlášení“ znalce). Navrhla, aby dovolací
soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalovaný a vedlejší účastník se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili a
navrhli odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací
řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§ 237, §
239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.
12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č.
293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“)]. Práva a povinnosti vyplývající z trojstranné
tzv. svěřenecké smlouvy posoudil v rozporu s tím, co je – s odkazy na citovaná
rozhodnutí – uvedeno níže.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní
normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle ustanovení § 51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu,
která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu
tohoto zákona.
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně (zhotovitelka) a vedlejší účastník
(objednatel) se dohodli, že zbývající část ceny za dílo objednatel uhradí
prostřednictvím vázaného účtu třetí osoby, jíž zvolili žalovaného. Všichni tři
uzavřeli 7. 12. 2009 smlouvu, kterou sjednali podmínky výplaty objednatelem
složené částky (3.834.305,- Kč) z vázaného účtu žalovaného na bankovní účet
zhotovitelky. Článek 4.2 smlouvy upravoval podmínky výplaty 3.755.253,- Kč na
základě potvrzení zhotovitelky a objednatele (do deseti pracovních dnů „po
předložení originálu nebo ověřené kopie potvrzení podepsaného objednatelem a
zhotovitelem potvrzujícího, že v souladu s potvrzením zakázky byla řádně
položena střešní krytina“, vzor textu „potvrzení“ byl přílohou č. 2). Článek
4.3 smlouvy řešil situaci, kdy zhotovitelka položila řádně střešní krytinu, ale
objednatel nepodepsal do deseti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla doručena
její písemná výzva, jíž oznámila položení střešní krytiny v souladu s
potvrzením zakázky a objednatele vyzvala k podpisu listiny, vzorový text
„potvrzení“. Žalobkyně byla oprávněna určit soudního znalce v oboru
stavebnictví ze seznamu znalců a požádat ho o vyhotovení „prohlášení, že v
souladu s potvrzením zakázky byla řádně položena střešní krytina“. Vzor textu
„prohlášení“ – „tímto potvrzuji stavební pokrok následovně:Položení střešní
krytiny dle bodu 6.2.1 potvrzení zakázky ze dne 1. 9. 2008, výběru provedení a
vybavení domu ze dne 15. 10. 2009/26. 11. 2009 a přehledu o rozsahu zakázky ze
dne 28. 10. 2009/26. 11. 2009 mezi J. N. … a společností Hartl Haus Czech
s.r.o. …“ podpis a razítko znalce – byl přílohou č. 3. Částka měla být
převedena z vázaného účtu na bankovní účet zhotovitelky do deseti pracovních
dnů po předložení (originálu nebo ověřené kopie) vzorového „prohlášení.“
Žalobkyně zadala Ing. Jaroslavu Vokolkovi, znalci z oboru stavebnictví,
posoudit položení střešní krytiny novostavby rekreační chaty na pozemku č. k.
1401/2, katastrální území B., okres B. Znalec potvrdil vzorové „prohlášení“
(datované 12. 7. 2010), opatřil jej podpisem a otiskem úředního razítka.
Žalovaný obdržel listinu 19. 7. 2010 a předmětnou peněžní částku na bankovní
účet žalobkyně ve sjednané lhůtě nepřevedl.
Právní vztah založený smlouvou ze 7. 12. 2009 – vyjma rozsahu subjektivních
práv a povinností žalobkyně a žalovaného – posoudil odvolací soud ve shodě s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Vícestranné právní vztahy založené tzv.
svěřeneckou smlouvou jsou inominátní kontrakty ve smyslu § 51 obč. zák.
uzavírané stranami závazkového právního vztahu (zde účastníky smlouvy o dílo
podle § 631 a násl. obč. zák.) a subjektem, jehož prostřednictvím strany plní
vymezené právní povinnosti (zde úhrada ceny díla). Účelem svěřenecké smlouvy je
zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků hmotněprávního vztahu
(zhotovitelky a objednatele). Dlužník (objednatel) se jistí tím, že jeho
závazek ze smlouvy o dílo při splnění předpokladů sjednaných ve svěřenecké
smlouvě zanikne a že případné nesplnění povinnosti převést peněžní prostředky z
vázaného účtu svěřeneckého správce na bankovní účet zhotovitelky nebude mít pro
něho žádné důsledky; věřitelka (zhotovitelka) pak zajišťuje své právo na
výplatu peněžních prostředků od „nestranné“ a „důvěryhodné“ osoby, na níž se
oba účastníci závazkového právního vztahu shodli (srov. rozsudky Nejvyššího
soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1981/2002, ze dne 31. 1. 2006, sp.
zn. 29 Odo 399/2003, ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4053/2010, ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1363/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6.
2012, sp. zn. 33 Cdo 4980/2010).
Z toho, co je uvedeno shora, vyplývá, že svěřenecký správce (žalovaný advokát)
nevystupuje v právních vztazích založených svěřeneckou smlouvou jako zmocněnec
účastníků hmotněprávního vztahu (žalobkyně nebo vedlejšího účastníka); kdyby
tomu tak bylo, nebyl by ve sporu pasivně věcně legitimován, protože přijetím
peněz klienta do „úschovy“ jen spravuje jeho majetek, případně část majetku
účelově vymezenou a dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze
vyplatit, by se nestal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2011,
sp. zn. 33 Cdo 3077/2010). Odkaz odvolacího soudu na ustanovení § 16 a násl.
zákona č. 85/1996 Sb., která pojednávají o právech a povinnostech advokáta ve
vztahu k právům a oprávněným zájmům klienta, je proto nepřípadný.
Nesprávně odvolací soud posoudil otázku práva žalobkyně na plnění ze svěřenecké
„úschovy“, resp. povinnosti žalovaného jako svěřeneckého správce ve sjednané
době uvolnit ve prospěch žalobkyně peněžní prostředky vedlejšího účastníka z
vázaného účtu. Článkem 4.3 smlouvy účastníci výplatu částky 3.755.253,- Kč
spojili s listinou vyhotovenou (podepsanou) soudním znalcem z oboru
stavitelství, jejíž text byl formulován v příloze č. 3 smlouvy; listina –
„prohlášení“ Ing. Jaroslava Vokolka ze dne 12. 7. 2010 – byla žalovanému
předložena. Z ujednání účastníků svěřenecké smlouvy nelze dovodit právo
(povinnost) žalovaného zabývat se jinými předpoklady uvolnění peněžní částky
než pravostí předmětné soukromé listiny, tedy tím, zda pochází od toho, kdo je
v ní uveden jako vystavitel, a zda jím je soudní znalec z oboru stavebnictví.
Způsob, jakým znalec zjistil skutečnosti, které potvrdil v listině, okolnost,
že „prohlášení“ bylo součástí znaleckého posudku, případně nesouhlas vedlejšího
účastníka s platbou na bankovní účet žalobkyně, nevylučují splnění povinnosti
svěřeneckého správce.
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle § 241a odst. 1
o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud – aniž se zabýval dalšími námitkami
žalobkyně – rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil;
zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se
vztahují i na něj (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst.
1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1, věta
druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. července 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu