33 Cdo 1672/2023-445
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou v právní věci žalobce J. C., zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti žalované BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, identifikační číslo 27386732, zastoupené JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 489/7a, o 34 120 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 53 C 192/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 11. 2022, č. j. 35 Co 50/2022-416, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Olgy Strakové, advokátky.
Žalobce v řízení uplatňuje nárok na náhradu škody, která mu měla vzniknout porušením smluvní povinnosti žalované dodávat mu elektrickou energii a zemní plyn za nejnižší cenu na trhu. Žalobce ji kritizuje za to, že svůj závazek nedodržela, neboť konkurenční společnosti dodávaly elektrickou energii a zemní plyn za nižší ceny. Žalovanému tak podle jeho tvrzení vznikla škoda ve výši 34 120 Kč. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2021, č. j. 53 C 192/2017-372, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 34 120 Kč s příslušenstvím,
a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2022, č. j. 35 Co 50/2022-416, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil, změnil výrok ohledně nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že prohlášení žalované ve smlouvě o poskytování dodávky elektřiny a zemního plynu, že „Bohemia Energy garantuje zákazníkovi nejnižší ceny na trhu“, neobstojí jako určité ujednání o ceně, protože nestanoví ani kupní cenu, ani způsob jejího určení.
Z formulace nelze ani výkladem dovodit žádný konkrétní závazek či povinnost z garance nejnižší ceny plynoucí. Ve smlouvě absentuje jakákoli definice, jak by toto prohlášení mělo být naplňováno, jak by měla být nejnižší cena realizována, jak často a k jakému okamžiku bude nejnižší cena zjišťována a od kdy a jakým způsobem do vztahu účastníků promítána. Škála možností, jak takto neurčité prohlášení vyložit a realizovat, je přitom téměř neomezená. Pro celkovou neurčitost tohoto ustanovení ho není možné vyložit ani pro spotřebitele nejpříznivějším způsobem.
Prohlášení o garanci nejnižší ceny pro svoji neurčitost nemůže způsobovat žádné účinky. Jednostranné prohlášení žalované učiněné po uzavření smlouvy (uvítací dopisy) se součástí smlouvy nestává a práva a povinnosti stran ze smlouvy bez dalšího upravovat nemůže. Jediným určením kupní ceny v předmětných smlouvách je ujednání o tom, že ceny dodávaných energií budou účtovány podle platných ceníků žalované. Žaloba je tedy nedůvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jeho přesvědčení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, a to bez ohledu na existující bohatou rozhodovací praxi dovolacího soudu v dotčené právní oblasti. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o.
s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolatel sice obsáhle rozvádí důvody, pro které s rozhodnutím odvolacího soudu
nesouhlasí, a ačkoli má za to, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla vyřešena v rozhodovací praxi dovolacího soudu, obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) v dovolání žádnou takovou otázku neformuluje. V případě přípustnosti dovolání založeném na dosud nevyřešené právní otázce, je povinností dovolatele ji vymezit (popsat); není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s § 237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, uznal, že se nejedná o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup, požaduje-li Nejvyšší soud po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání; bez právně relevantního vymezení předpokladu přípustnosti dovolání mu nepřísluší, aby za dovolatele dovozoval či snad doplňoval absentující obligatorní náležitosti dovolání. Opačný postup by totiž představoval zjevný exces, neboť by v takovém případě nebyla respektována právní reglementace dovolacího řízení a bylo by porušeno právo účastníků na spravedlivý proces (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 37/2017, nebo ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 6092/2017). Skutkový stav věci, k němuž dospěl hodnocením provedených důkazů odvolací soud, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, nebo ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci přitom nejde. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 8. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu