USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Miroslavy Balounové, se sídlem v Choceradech, Vestec 9 (identifikační číslo 693 60 022), zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalované AGROPOL Mikulov, spol. s r.o., se sídlem v Mikulově, Jiráskova 1246/13 (identifikační číslo 494 44 166), zastoupené JUDr. Kateřinou Pavlíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 843/4, o povinnosti vyúčtovat zálohy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 17 C 104/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2024, č. j. 28 Co 178/2022-198, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Kateřiny Pavlíkové, advokátky.
Rozsudkem ze dne 4. 4. 2022, č. j. 17 C 104/2019-154, Okresní soud v Břeclavi zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala splnění povinnosti žalované zhotovit vyúčtování zálohových plateb ve výši 7 250 000 Kč na výsadbu a nákup nových vinic, které žalobkyně poskytla žalované v období od 22. 7. 2004 do 31. 12. 2006, a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 63 877,64 Kč. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 1. 2024, č. j. 28 Co 178/2022-198, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, změnil je ve výroku o nákladech řízení co do výše (29 748,90 Kč) a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 356 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyně ani po výzvě a poučení podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu neprokázala, že v polovině roku 2004 uzavřela ústní formou s žalovanou smlouvu o spolupráci při výsadbě nových vinic, která měla trvat do roku 2014, kdy se předpokládalo dosažení potřebné kvality produkce vinic.
Od roku 2015 – podle tvrzení žalobkyně – jí měla žalovaná za polovinu obvyklé ceny dodávat veškerou úrodu hroznů a polovina měla být hrazena z již poskytnutých peněžních prostředků na výsadbu; žalovaná se ve smlouvě zavázala vyúčtovat zálohové platby poskytnuté žalobkyní na výsadbu a nákup nových vinic od 22. 7. 2004 do 31. 12. 2006 ve výši 7 500 000 Kč. I kdyby byla prokázána existence smluvního závazku žalované vyúčtovat zálohové platby, bylo by – argumentuje odvolací soud – právo uplatněné žalobou promlčeno (§ 387 odst. 1, 2, § 388 odst. 1, § 392 odst. 1 a § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalovaná se ve vyjádření s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Spatřuje-li žalobkyně, která z provedených důkazů dovozuje jí tvrzený obsah ústní smlouvy, naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. v řešení otázky hodnocení důkazů (listin, výpovědí svědků R. B., J. L., E. B. a výpovědi jednatele žalované O.
F.), pomíjí, že samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 /§ 211/ o. s. ř. není možné úspěšně napadnout dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst.
1 o. s. ř. (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 108/2011, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral.
Ustanovení § 132 o. s. ř. ponechává postup při hodnocení důkazů úvaze soudu. Proces dokazování i proces hodnocení důkazů je věcí nalézacího soudu, příp. odvolacího soudu, do něhož dovolacímu soudu zásadně nepřísluší zasahovat, pokud obecné soudy postupují v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a jestliže nelze mezi vyslovenými skutkovými závěry a provedenými důkazy konstatovat extrémní rozpor, nepodloženost závěrů provedenými důkazy, popřípadě libovůli obecných soudů, která pojmově vylučuje spravedlivost soudního řízení ve smyslu § 1 o.
s. ř., resp. článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. I. ÚS 2864/09, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, a ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3158/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1467/2022, ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 831/2023, ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3466/2019). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o.
s. ř., se v posuzovaném případě nejedná (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15). Pro dovolatelkou kritizovaný výsledek soudního řízení není podstatné zodpovězení právní otázky promlčení žalobou uplatněného práva, neboť skutkový závěr o neunesení důkazního břemene jí logicky předchází. Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). K namítaným vadám řízení, které – pokud by jimi bylo řízení skutečně zatíženo – mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3, věta druhá o. s. ř.) přihlédnout nelze, není-li (jako v projednávané věci) dovolání přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 3. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu