33 Cdo 182/2023-242
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce J. H., bytem XY, zastoupeného Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jana Růžičky 1165/2a, proti žalované Generali České pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 122/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022, č. j. 29 Co 483/2021-203, t a k t o:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022, č. j. 29 Co 483/2021-203, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 8. 2021, č. j. 26 C 122/2019-172, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vrací k dalšímu řízení.
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 2. 8. 2021, č. j. 26 C 122/2019-172, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 9. 7. 2018, č. j. FA/SR/ZP/763/2017-10, ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP/763/2017-40, tak, že „pojistná smlouva je neplatná, žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 109.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a.
z této částky od 1. 2. 2017 do zaplacení, in eventum žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 109.900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od 26. 11. 2014 do zaplacení“, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že pojistná smlouva je neplatným právním úkonem, neboť neobsahuje konkrétní – určité – ujednání o výši rizikového pojistného (§ 37 odst. 1, § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“).
Plnil-li žalobce podle ujednání neplatné smlouvy pojistné, žalovaná se bez právního důvodu obohatila (§ 451 odst. 2 obč. zák.). V řízení před finančním arbitrem se žalovaná dovolala promlčení práva uplatněného žalobcem. Neplatnost pojistné smlouvy byla objektivně zjistitelná z jejího obsahu, jinak řečeno, skutkové okolnosti, z nichž bylo lze dovozovat neplatnost smlouvy, podle níž plnil sjednané pojistné, žalobce znal již 22. 3. 2011, tj. v okamžiku, kdy smlouvu uzavřel. Zda měl právní znalosti nezbytné k posouzení otázky platnosti smlouvy, není významné.
To, co na pojistném zaplatil do 19. 7. 2015, tj. dva roky před podáním návrhu finančnímu arbitrovi, je promlčeno (§ 100 odst. 1, § 107 odst. 1 obč. zák.). Žalovaná neuplatnila promlčení v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Včasné uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení bylo podle odvolacího soudu zcela v rukou žalobce a z provedeného dokazování nevyplývá, že žalovaná „svým jednáním způsobila nebo spoluzpůsobila marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty“. V dovolání, jímž napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce (mimo jiné) požaduje, aby dovolací soud jinak posoudil – jím již dříve vyřešenou – právní otázku vědomosti o skutkových okolnostech bezdůvodného obohacení a o počátku běhu subjektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 1 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se s napadeným rozhodnutím ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky týkající se počátku běhu subjektivní promlčecí doby u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení - plnění z neplatné smlouvy o investičním životním pojištění (§ 100 odst. 1, § 107 odst. 1 obč. zák.), kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 207/2022, ze dne 19.
1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 670/2022, ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 361/2022, ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 524/2022, ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1808/2022, ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3038/2022, ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2900/2022, ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3149/2022, ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 2887/2022, ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2958/2022, a ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3351/2022 [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“)]. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce (pojištěný) a žalovaná (pojistitelka) uzavřeli 22. 3. 2011 pojistnou smlouvu „Životní pojištění PROFI Invest“ č. 7081000613. Nedílnými součástmi pojistné smlouvy byly nejen Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění (ŽV-VPP-DIM-0001), ale i Doplňkové pojistné podmínky (ŽP-DPP-DIM-0003), které rizikové pojistné definovaly jako „úplatu za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou“.
V řízení zahájeném 19. 7. 2017 (§ 8 odst. 1, 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 229/2002 Sb.“) nálezem ze dne 9. 7. 2018, č. j. FA/SR/ZP/763/2017-10, finanční arbitr návrh žalobce podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. zamítl. Rozhodnutím ze dne 9. 5. 2019, č. j. FA/SR/ZP/763/2017-40, zamítl žalobcovy námitky a nález potvrdil.
Skutečná subjektivní vědomost o tom, že se žalovaná na úkor žalobce obohacuje bezdůvodně, spojená s počátkem běhu subjektivní promlčecí doby podle § 107 odst. 1 obč. zák., nemůže být bez dalšího určena jen uzavřením pojistné smlouvy a následnými platbami pojistného. Tyto okolnosti svou povahou objektivní o okamžiku, kdy se oprávněný poprvé dozví o možnosti uplatnit své právo u soudu, nevypovídají. Ústavní soud ve shora uvedeném nálezu proto uzavřel: „Je-li z individuálních okolností věci zřejmé, že věřitel v okamžiku plateb pojistného o existenci bezdůvodného obohacení na straně dlužníka z důvodu neplatnosti smlouvy s vysokou pravděpodobností nevěděl a soudy jiné kroky ke zjištění subjektivní vědomosti oprávněného o bezdůvodném obohacení neučiní, ani neodůvodní, proč to nebylo nutné nebo možné, je rozhodnutí o marném uplynutí subjektivní promlčecí doby neústavně libovolné a formalistické, je-li založeno toliko na odkazu na judikaturu, podle níž vědomost o existenci bezdůvodného obohacení a odpovědnosti subjektu práva z něj má znamenat vědomost o okolnostech, z nichž lze na bezdůvodné obohacení usoudit“.
Spojuje-li žalobce přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Posouzení neplatnosti pojistné smlouvy z hlediska § 55 odst. 2 a § 56 odst. 1 obč. zák. a promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení v objektivních lhůtách podle § 107 odst. 2 obč. zák. takovými otázkami nejsou, protože na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Ve vztahu k tvrzené nemravnosti uplatnění promlčení práva žalovanou dovolatel nedostál požadavku na vymezení jak předpokladu přípustnosti dovolání, tak dovolacího důvodu; odvolacímu soudu pouze vytknul, že se nevypořádal s jeho argumentací a že své rozhodnutí řádně neodůvodnil (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Žalobce uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. po právu, Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil; protože se kasační důvody vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2023
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu