33 Cdo 1875/2025-3011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně UIP, Ltd., se
sídlem 605 Third Avenue, 17th floor, New York, NY 10158, USA, zastoupené Mgr.
Janem Balarinem, advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, proti žalované
České spořitelně, a.s., se sídlem v Praze 4, Krč, Olbrachtova 1929/62
(identifikační číslo 452 44 782), zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M.,
advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 193/2, o 992 829 841 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 182/2010,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025,
č. j. 29 Co 8/2025-2932, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 5. 2025, č. j.
29 Co 8/2025-2949, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4.
2025, č. j. 29 Co 8/2025-2932, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 5. 2025,
č. j. 29 Co 8/2025-2949, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního
stupně a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení se zamítá.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 4 ze dne 21. 10. 2024, č. j. 20 C 182/2010-2849, ve znění opravného
usnesení ze dne 14. 11. 2024, č. j. 20 C 182/2010-2871, ve výroku pod bodem I,
jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 992 829 841 Kč s úrokem z
prodlení ve výši 8,25 % od 18. 3. 2010 do zaplacení, změnil jej ve výroku pod
bodem II tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 38 220 863 Kč, jinak jej v
tomto výroku potvrdil (výrok pod bodem I), a rozhodl o povinnosti žalobkyně k
náhradě nákladů odvolacího řízení žalované ve výši 1 337 050 Kč (výrok pod
bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a spolu s ním i návrh
na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ve vztahu k výrokům o náhradě
nákladů řízení s odůvodněním, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí ji
hrozí závažná újma. Je evidentní, že podle předmětných výroků napadeného
rozsudku o náhradě nákladů řízení lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit
exekuci. Současně platí, že již výše nákladových výroků (celkem 39 557 913 Kč)
odůvodňuje závěr, že neprodleným výkonem by žalobkyni hrozila závažná újma.
Úhrada částky v této výši by byla způsobilá ochromit její fungování i ovlivnit
možnosti ochrany jejích práv v rámci předmětného dovolacího řízení.
Podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o
dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby
neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl,
že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše
citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud
odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které
musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je
včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí
nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku)
rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne
se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).
Na podkladě takto ustavených kritérií Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v
návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS
3425/16), že není splněn předpoklad pod bodem 4/. O tom, že dovolání bude
pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle
obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o
dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti
uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci
vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti
(§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není,
neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatelky na odklad
vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 10. 2025
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu