U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně
Sankey Productions Limited, číslo společnosti 4612143, se sídlem 105 London
Street, Office 5, Reading, Velká Británie, identifikační číslo 04612143,
zastoupené Mgr. Stanislavem Servusem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní
394/12, proti žalované GINESTRE, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8,
identifikační číslo 25143948, zastoupené Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, o 3.894.600 Kč, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 97/2010, o dovolání žalované proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2014, č. j. 15 Co 96/2014-428, takto:
Dovolání se zamítá.
N. P. T., L. B. M., a R. P. M., kteří vstoupili do řízení na místo zemřelého
původního žalobce M. M. (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.
ledna 2012, č. j. 28 C 97/2010-64), se po žalované domáhají zaplacení 3.894.600
Kč z titulu půjčky.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. 9. 2013, č. j. 28 C 97/2010-319,
uložil původní žalované LE BETULLE, s. r. o. povinnost zaplatit každému z
žalobců 1.298.200 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala původní žalovaná odvolání.
Poté Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2014, č. j. 15 Co
96/2014-415, na základě zániku původní žalované LE BETULLE, s. r. o. fúzí
sloučením se společností GINESTRE, s. r. o., rozhodl o tom, že se připouští
vstup společnosti GINESTRE s. r. o. do řízení místo dosavadní žalované.
Podáním ze dne 13. 10. 2014 žalobci navrhli, aby na jejich místo do řízení
vstoupila společnost Sankey Productions Limited se sídlem 105 London Street,
Office 5, Reading, Velká Británie, zapsaná v Companies House for England and
Wales, sp. zn. 04612143.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 15 Co 96/2014-428,
připustil vstup společnosti Sankey Productions Limited do řízení na místo
dosavadních žalobců. Zdůraznil, že nastala právní skutečnost (smlouva o
postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2014), se kterou právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Společnost,
která má do řízení vstoupit na místo žalobců, se svým vstupem do řízení
souhlasila. Odvolací soud neshledal důvody, pro které by nebylo možno výjimečně
návrhu vyhovět. Nevyšlo totiž najevo, že by návrh podle § 107a o. s. ř.
sledoval zneužití procesní úpravy tak, aby se případná pohledávka z titulu
náhrady nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Nelze
přehlédnout, že žalobci se svou žalobou uspěli před soudem prvního stupně, a
nemohou být tak vedeni snahou vyhnout se náhradě nákladů řízení, jelikož jim
tato náhrada byla před soudem naopak přiznána. Připomněl, že v dalších dvou
obdobných sporech byli žalobci jednou úspěšní a jednou neúspěšní. Postupník
předložil soudu potvrzení Rejstříku společností pro Anglii a Wales ze dne 25.
4. 2014, z něhož plyne, že jde o osobu, která má právní subjektivitu a nejsou
vůči ní podnikány žádné kroky směřující k jejímu výmazu nebo zrušení, že není v
likvidaci ani v konkurzu a že není personálně propojená s postupiteli. Prostá
obava žalované, že případná pohledávka k náhradě nákladů řízení se v budoucnu
stane nedobytnou, rozhodnutí nemůže zvrátit.
Usnesením ze dne 24. února 2015, č. j. 15 Co 96/2014-438, pak odvolací soud
zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 238a o. s. ř. Citujíc z nálezu Ústavního soudu ze dne
9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, namítla, že odvolací soud pochybil,
jestliže k jejímu návrhu nepřezkoumal majetkové poměry společnosti Sankey
Productions Limited a nezabýval se tím, zda záměnou účastníků nedojde ke
zhoršení jejího postavení. Má za to, že již samotná skutečnost, že nový
účastník se nachází v horší finanční situaci než účastník stávající - a tudíž v
případě „prohry“ nebude schopen uspokojit pohledávku vítěze sporu z titulu
náhrady nákladů řízení - je důvodem pro nevyhovění návrhu na záměnu účastníků
řízení. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí soudu odvolacího
i soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Obchodní společnost Sankey Productions Limited navrhla, aby dovolací soud
dovolání žalované zamítl. Za nepravdivá označila tvrzení žalované, že neměla o
okolnostech převodu pohledávky žádné informace; ekonomické i osobní důvody
postoupení pohledávky jsou totiž konstatovány v samotné smlouvě o postoupení
pohledávky. Zdůraznila, že pohledávka byla postoupena za situace, kdy to byli
žalobci, nikoliv žalovaná, komu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení,
a neměli důvod domnívat se, že jejich nárok nebude potvrzen i odvolacím soudem.
Vstupující účastník měl (a má) zájem o postoupenou pohledávku s tím, že hlavní
část úplaty za ni je vázaná až na skutečně vymožené plnění. Za této situace
měla ekonomický zájem pohledávku odkoupit. Argumentace žalované vychází ze
subjektivní víry v úspěch ve sporu a její obavy nejsou objektivně podložené.
Dovolání je přípustné podle § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej
čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť směřuje proti usnesení odvolacího
soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na
místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.).
Nejvyšší soud předesílá, že k argumentům, které dovolatelka uplatnila
teprve v doplňujícím podání ze dne 24. 4. 2015, již nelze přihlížet. Měnit
vymezení důvodu dovolání (a to i kvalitativní změnou dovolací argumentace v
rámci již uplatněného dovolacího důvodu) totiž lze jen po dobu trvání lhůty k
dovolání (srovnej § 242 odst. 4 o. s. ř.). Doplňující podání dovolatelky tuto
časovou podmínku nesplňuje, neboť lhůta k dovolání uplynula 19. 1. 2015 (k tomu
srovnej shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp.
zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
číslem 148/2011).
Podle § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil
do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §
107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s
tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo
toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s
podáním žaloby zůstávají zachovány (odst. 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí
obdobně (odst. 3).
Ustálená soudní praxe (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10.
2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 46/2012, a dále např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22
Cdo 3607/2013, ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, či ze dne 21. 10.
2014, sp. zn. 29 Cdo 3887/2013) dovodila, že nelze vyloučit, že soud může ve
výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a
o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému
návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup by
byl namístě např. tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo
najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. je zneužití
procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů
řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná
pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k
takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka
vedla k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření
procesní ochrany vést nemůže). Obdobný závěr přijal (mimo jiné s odkazem na
citované R 46/2012) Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III.
ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o
procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také
posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména
s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena
s úmyslem zneužít procesní úpravu). Výše popsaný postup soudu odchylující se od
běžného postupu výslovně zakotveného v § 107a odst. 2 o. s. ř. tak přichází v
úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního
nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Aby
mohl takto postupovat, musí soud rozhodující o procesním nástupnictví návrh na
vydání rozhodnutí dle § 107a o. s. ř. bez rozumných pochybností považovat za
prostředek ke zneužití procesní úpravy.
Promítnuto do poměrů projednávané věci, odvolací soud nepochybil,
vyhověl-li návrhu žalobců na připuštění procesního nástupnictví na jejich
straně. Nelze přisvědčit námitce, že se nezabýval okolnostmi postoupení
pohledávky ani majetkovými poměry nastupující žalobkyně. Všechny zjištěné
skutečnosti (zejména dostupné okolnosti na straně společnosti Sankey
Productions Limited) totiž zvažoval. Součástí posouzení, zda se nejedná o
účelové zneužití procesní úpravy (§ 2 o. s. ř.) však není obligatorní
přezkoumání finanční situace nastupujícího účastníka.
Ani z tvrzení žalované v dovolání pak nepochybná hrozba zneužití postoupení
pohledávky ve vztahu k náhradě nákladů řízení neplyne. Námitky, že nastupující
žalobkyně nebude v případě svého neúspěchu ve věci schopna uspokojit její
pohledávku na náhradu nákladů řízení, jsou objektivně nepodloženými obavami
vydávanými za prokázané skutečnosti („sám fakt“). Jak však bylo vyloženo výše,
pouhá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se stane díky
nástupnictví podle § 107a o. s. ř. nedobytnou, k zamítnutí návrhu na záměnu
účastníků nepostačuje. Naopak, možnost zamítnutí uvedeného návrhu je spojena
jedině s jistotou zneužití postoupení pohledávky za účelem její případné
nedobytnosti. V projednávané věci žalovaná netvrdila ani neprokázala nic
relevantního, z čeho by se dalo s jistotou dovodit, že cílem návrhu žalobců na
záměnu účastníků bylo zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se případná
pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči Sankey Productions Limited, v
případě, že by nebyla jako žalobkyně úspěšná, nedobytnou.
Lze uzavřít, že úvaha odvolacího soudu, že nejsou dány žádné mimořádné
okolnosti svědčící pro závěr, že návrh na vstup nového účastníka do řízení na
místo účastníka dosavadního je zneužitím procesní úpravy, není zjevně
nepřiměřená a je v souladu s výše uvedenými judikaturními závěry.
Nepřípadný je odkaz žalované na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp.
zn. III. ÚS 468/11 (a v něm citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu); závěry zde
přijaté totiž svědčí v neprospěch argumentace žalované.
Vzhledem k tomu, že se žalované prostřednictvím uplatněného dovolacího
důvodu a jeho obsahového vymezení nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí
odvolacího soudu, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž
existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.), nezbylo než dovolání podle § 243d písm. a/ o. s. ř. zamítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto
rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí
ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu