33 Cdo 2002/2025-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně SEVERE JEDNA spol. s r.o., se sídlem Čestlice č.p. 198, identifikační číslo osoby 60486848, zastoupené Mgr. Josefem Švandou, advokátem se sídlem Praha, Buzulucká 678/6, proti žalované AUT_PO_Technica s.r.o., se sídlem Praha 6, Ruzyně, Ruzyňská 197/14, identifikační číslo osoby 04395212, zastoupené Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem se sídlem Praha, Bartolomějská 291/11, o zaplacení 1 540 302,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 38/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 70 Co 46/2025-171, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 18 089,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Josefa Švandy.
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 8. 2024, č. j. 13 C 38/2023-112, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 540 302,80 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení z dílčích částek a rozhodl o nákladech řízení.
2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 70 Co 46/2025-171, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil, změnil výši nákladů řízení určených v nákladovém výroku, který jinak potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázanou skutkovou verzi žalobkyně, podle níž žalovaná dlužila na nájemném částku 609 662,80 Kč a zbylá částka představuje náklady vynaložené na uvedení předmětu nájmu do původního stavu.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost spojuje se zněním § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má zato, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované usnesením ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2068/2009, a rozsudkem ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2850/2015, podle níž vznese-li účastník řízení před soudem jako obranu proti návrhu námitku započtení, je soud povinen se touto námitkou zabývat, a od nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 1020/16, podle něhož je takový postup v rozporu s právem na spravedlivý proces.
4. Dovolání není přípustné.
5. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Přípustnost dovolání nemůže být založena tvrzeným rozporem rozsudku odvolacího soudu s citovanou judikaturou, jejíž závěry jsou založeny na předpokladu řádného uplatnění námitky započtení. V projednávané věci žalovaná v podaném odvolání vznesla kompenzační námitku pro případ („in eventum“), že by odvolací soud nepřisvědčil její obraně a nárok žalobkyně na úhradu nájemného by shledal důvodným. Procesní úkony přitom nelze vázat na splnění podmínky (§ 41a odst. 2 o. s. ř.), ať již odkládací, rozvazovací, hmotněprávní nebo procesní, ani na doložení času. K takto vázaným úkonům se bez dalšího nepřihlíží jako k celku, nepřihlížení jen k vymezené podmínce není přípustné. Nejde ani o vadu procesního úkonu odstranitelnou postupem podle § 43 o. s. ř. v rámci poučovací povinnosti soudu. Účastníkem projevená podmíněnost procesního úkonu brání tomu, aby úkon vyvolal zamýšlené účinky.
7. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
8. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu