USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce M. O., zastoupeného JUDr. Michalem Smečkou, advokátem se sídlem Praha 6, Badeniho 291/3, proti žalované Architektonické studio GAMA s.r.o., se sídlem Praha 4 - Kunratice, Vídeňská 405, identifikační číslo osoby 60490772, zastoupené Mgr. Přemyslem Drvotou, advokátem se sídlem Praha, Jugoslávských partyzánů 952/30, o 235 415 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 61/2019, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2024, č. j. 14 Co 40/2024-361, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. 39 C 61/2019-304, nepřipustil vstup Bohemia crest s.r.o. se sídlem Praha 2, Čiklova 636/11, identifikační číslo osoby 279 42 996, jako vedlejší účastnice na straně žalované do řízení.
K odvolání žalované a Bohemia crest s.r.o. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 19. 2. 2024, č. j. 14 Co 40/2024-361, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel z toho, že žalobce po žalované požaduje vrácení peněžitého plnění, které jí zaplatil ve třech splátkách na základě dohody o vypracování stavebního projektu uzavřené mezi účastníky; protiplnění však od žalované neobdržel. V průběhu řízení soud prvního stupně opakovaně nepřipustil vstup J. M. jako vedlejšího účastníka na straně žalované (usnesením ze dne 29. 11. 2019, č. j. 39 C 61/2019-51, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 8. 2021, č.j.
14 Co 289/2021-144, a ze dne 28. 6. 2023, č.j. 39 C 61/2019-247, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 8. 2023, č.j. 14 Co 286/2023-280), neboť neshledal jeho právní zájem na výsledku řízení. Dále usnesením ze dne 12. 7. 2022, č.j. 639 C 61/2019-165, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 10. 2022, č.j. 14 Co 361/2022-194, soud prvního stupně nepřipustil vstup Soukromého svěřenského fondu B. M. jako vedlejšího účastníka na straně žalované, neboť svěřenský fond není právnickou osobou a nemá způsobilost být účastníkem řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podstatou sporu je vztah mezi věřitelem a dlužníkem na základě dohody o vypracování stavebního projektu. Předmětem řízení je vrácení finanční částky za dílo, které nebylo v rozporu se smlouvou zhotoveno, žádná autorská ani jiná práva ke stavebnímu projektu uplatněna nejsou. V tvrzeních Bohemia crest s.r.o., že rozhodnutím ve věci bude její postavení dotčeno, neboť by se žalobce mohl práv ke stavebnímu projektu domáhat po ní, nelze spatřovat její právní zájem na výsledku řízení, neboť ten může mít vedlejší účastník typicky v případech, kdy např. z povinnosti účastníka, na jehož straně chce vystupovat, vyplyne regresivní právo vůči třetí osobě, nebo když taková osoba na základě smluvního vztahu se žalovaným má v případě jeho neúspěchu plnit za něj.
Pouhý morální, majetkový nebo jiný neprávní zájem na výsledku řízení nepostačuje. Bohemia crest s.r.o. v žádném takovém vztahu k žalované není a její právní zájem na výsledku tohoto řízení tudíž nelze dovodit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že usnesení odvolacího soudu závisí na otázce procesního práva – přípustnosti vedlejšího účastenství, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho usnesení ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1045/2019. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že Bohemia crest s.r.o. nemá právní zájem na výsledku řízení, neboť v řízení bude posuzována otázka, zda žalobce je či není objednatelem architektonického díla – stavebního projektu bytového domu, který navrhovaná vedlejší účastnice vlastní.
Neztotožňuje se s tím, že v řízení je projednáván pouze vztah věřitele a dlužníka, neboť nebyly zohledněny autorskoprávní aspekty stavebního projektu, který je architektonickým dílem. Poukázala na Nález Ústavního soudu ze dne 8.12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03, podle něhož má být právní zájem na výsledku řízení posuzován z širšího přirozenoprávního hlediska, z důvodu morální dimenze sporů o ochranu osobnosti a s ohledem na spojení žalované s významným českým architektem K. P. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání není přípustné. Otázku existence právního zájmu vedlejší účastnice na výsledku řízení odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Již v usnesení ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 12/2020, či v rozsudku ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, uveřejněném pod číslem 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž vysvětlil, že o právní zájem na výsledku řízení, který zakládá právo určité osoby zúčastnit se řízení jako vedlejší účastník podle § 93 odst. 1 o.
s. ř., se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení této osoby, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby aplikace ustanovení § 93 o. s. ř. nestačí. Právní zájem na výsledku řízení svědčí vedlejšímu účastníku tehdy, jestliže úspěch procesní strany, kterou v řízení podporuje, se zprostředkovaně a ve svém důsledku příznivě projeví i v jeho právním postavení (tj.
co do jeho práv a povinností hmotněprávní povahy), čímž může být zabráněno dalšímu řízení, v němž by vystupoval již jako účastník řízení. Skutečnost, že Bohemia crest s.r.o. vlastní pozemky, jejichž součástí je bytový dům, kterého se měl týkat stavební projekt, za jehož vyhotovení obdržela žalovaná od žalobce 235 415 Kč, neprokazuje její právní zájem na výsledku řízení v projednávané věci a není důvodem jejího vstupu do řízení. Argumentace žalované týkající se toho, že stavební projekt je architektonickým dílem a je tudíž významné, kdo si projektové práce objednal a jaká má práva k užití tohoto díla (případně jakých práv by se žalobce z tohoto důvodu mohl po navrhované vedlejší účastnici domáhat), je irelevantní, neboť Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 4.
4. 2023, č.j. Ncp 220/2023-224, k námitce žalované (že se jedná o spor vyplývající z práva duševního vlastnictví a je nezbytné posoudit, jaká autorská smlouva byla mezi účastníky uzavřena a zda a jaká práva k užití architektonického díla žalobci svědčí) rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy, neboť se nejedná o spor vyplývající z práva duševního vlastnictví. Dovolatelkou citovaný nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03, podle něhož je nutné posuzovat právní zájem na výsledku řízení podle § 93 odst. 1 o.
s. ř. rovněž z širšího hlediska přirozenoprávního, resp. hodnotového, na projednávanou věc nedopadá. Sám Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08, zdůraznil, že tento nález reflektuje specifické okolnosti konkrétního případu (postavení vysokých škol v řízení, v němž byla posuzována lidská práva a svobody studentské obce na pozadí polistopadového demokratického procesu) a uzavřel, že ustanovení § 93 o. s. ř. není možno podrobit nepřiměřeně extenzivnímu výkladu (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 20.
8. 2013, sp. zn. I. ÚS 2194/13). Posuzování zájmu na výsledku řízení i z jiného hlediska než právního, např. hodnotového, resp. přirozenoprávního, bylo (vzhledem ke specifickým okolnostem dané věci) výjimkou z pravidla. Dovolací soud přitom v projednávané věci neshledává v postavení či vzájemných vztazích účastníků tohoto řízení takový Ústavním soudem předvídaný mimořádný morální či lidskoprávní přesah, pro nějž by bylo namístě umožnit vstup navrhované vedlejší účastnice do řízení. Lze uzavřít, že závěr odvolacího soudu, podle něhož se výsledek řízení v projednávané věci nedotkne postavení Bohemia crest s.r.o., tedy že z něj pro ni nevyplynou žádné povinnosti či práva, je plně v souladu s citovanými judikatorními závěry, od kterých Nejvyšší soud neshledává důvod se odchýlit.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť u něj řízení nekončí (srovnej § 151 odst. 1 ve spojení s § 243b o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu