33 Cdo 2077/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně
EHILA s.r.o., se sídlem v Karlových Varech, Mattoniho nábřeží 240/68
(identifikační číslo 279 64 752), zastoupené JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou
se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 71/14, proti žalovanému K. T.,
zastoupenému Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kopeckého
sady 152/15, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever
pod sp. zn. 10 C 433/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 26. 5. 2015, č.j. 64 Co 147/2015-141, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2015, č.j. 64 Co
147/2015-141, a rozsudek Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 19. 9. 2014, č.j.
10 C 433/2013-86, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - sever k
dalšímu řízení.
Ve výroku označeným rozsudkem krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 19. 9.
2014, č.j. 10 C 433/2013-86, kterým Okresní soud Plzeň - sever rozhodl, že
žalovaný (a další osoby, které byly účastníky řízení před soudem prvního
stupně), je povinen vyklidit budovu č.p. 258 nacházející se na pozemku st.
parc. č. 289, pozemek st. parc. č. 289 (zastavěná plocha a nádvoří) a pozemek
parc. č. 1152/9 (zahrada), tj. nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 283,
vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště
Kralovice, pro katastrální území a obec K., a tyto žalobkyni předat do patnácti
dnů od právní moci rozsudku; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků
před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyni svědčí k předmětným
nemovitostem vlastnické právo, jež nabyla kupní smlouvou z 19. 12. 2012
uzavřenou se S. B., která se stala jejich vlastnicí na základě smlouvy o
zajišťovacím převodu práva z 10. 6. 2004. Smlouva o zajišťovacím převodu
vlastnického práva – argumentuje odvolací soud – není nedovoleným ujednáním o
propadné zástavě; věřitelka byla povinna nemovitosti zpeněžit a vypořádat se s
žalovaným (dlužníkem), jemuž vzniklo právo domáhat se zpeněžení a vyplacení
„přebytku kupní ceny po úhradě dluhu.“
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž zpochybnil řešení
předběžné otázky týkající se platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva (a
potažmo kupní smlouvy). Smlouvu o zajišťovacím převodu práva považuje za
absolutně neplatný právní úkon pro absenci podstatných obsahových náležitostí,
jimiž jsou ujednání, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník
zajištěnou pohledávku řádně a včas neuhradí, ujednání o tom, jaký vliv na
vlastnické právo věřitelky bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem
z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze
zajištění, ujednání o tom, jak má být určena cena, za kterou je věřitelka
oprávněna nemovitosti prodat, o lhůtě, do které je věřitelka povinna prodej za
účelem svého uspokojení realizovat, a o lhůtě k vyplacení tzv. hyperochy,
ujednání, zda a k jakému okamžiku dojde v případě realizace zajišťovacího
převodu práva k zániku zajištěné pohledávky, a ujednání o tom, jak „konkrétně“
se mezi sebou účastníci vypořádají, např. v jaké lhůtě a jakým způsobem je
věřitelka povinna sdělit dlužníkovi výši výnosu ze zajištění a vzájemného
vypořádání.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací
řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§ 237, §
239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.
12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č.
293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“)]. Otázku platnosti smlouvy o zajištění závazku
převodem práva posoudil v rozporu s tím, co je – s odkazy na relevantní
judikaturu Nejvyššího soudu – uvedeno níže.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní
normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle ustanovení § 553 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve
znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen
„obč. zák.“), může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve
prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Smlouva o zajišťovacím převodu
práva musí být uzavřena písemně (§ 553 odst. 2 obč. zák.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního
stupně a vyšel – mimo jiné – z toho, že S. B. na základě smlouvy z 10. 6. 2004
předala 100.000,- Kč žalovanému, který se zavázal dlužnou částku spolu s 10%
měsíčními úroky věřitelce vrátit do 31. 12. 2004. K zajištění pohledávky
převedl žalovaný smlouvou o zajišťovacím převodu práva z 10. 6. 2004 do
vlastnictví věřitelky nemovitosti, jejichž vyklizení je předmětem řízení
(Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Kralovice, povolil
vklad práva rozhodnutím č.j. V-505/2004-435; vklad práva byl zapsán v katastru
nemovitostí 22. 7. 2004 s právními účinky k 10. 6. 2004). Smluvní strany se
dohodly, že „již nastalé právní účinky dle této smlouvy pominou a vlastnické
právo … přejde zpět na dlužníka“, pokud žalovaný řádně a včas uhradí dluh z
půjčky s příslušenstvím. V opačném případě se „ze zajišťovacího převodu
vlastnického práva stane … převod trvalý, kdy věřitel je oprávněn s předmětnou
nemovitostí disponovat tak, že je oprávněn uspokojit svou vzniklou pohledávku v
její nesplacené výši prodejem předmětné nemovitosti.“ Výslovně bylo sjednáno,
že S. B. si nesmí předmětné nemovitosti ponechat ve vlastnictví a že je
oprávněna prodat je třetí osobě přímo, popř. ve veřejné dražbě „nebo jinak, dle
uvážení věřitele.“ Žalovaný se zavázal uhradit věřitelce náklady spojené s
realizací zajišťovacího převodu. Smlouva dále řešila situace nastalé po
zpeněžení předmětů zajištění. Jestliže budou výnosem z realizace zajišťovacího
převodu pokryty dluh žalovaného s příslušenstvím a náklady, nastane zánik
„vzájemných závazků“ stran. Žalovaný se zavázal zaplatit S. B. rozdíl, bude-li
výnos z realizace zajišťovacího převodu nižší než jeho dluh s příslušenstvím a
náklady vzniklé zpeněžením. Jestliže výnos z realizace zajišťovacího převodu
bude vyšší než dluh žalovaného s příslušenstvím a náklady zpeněžení, má
žalovaný právo na vyplacení rozdílu s tím, že „přesný způsob výpočtu může být
mezi účastníky této smlouvy sjednán.“ Protože žalovaný dluh z půjčky řádně a
včas neuhradil, prodala S. B. kupní smlouvou z 19. 12. 2012 nemovitosti za
sjednanou cenu ve výši 450.000,- Kč žalobkyni (Katastrální úřad pro Plzeňský
kraj, katastrální pracoviště Kralovice, povolil vklad práva rozhodnutím č.j.
V-2040/2012-435; vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí 14. 1. 2013 s
právními účinky k 31. 12. 2012).
Smlouvou o zajišťovacím převodu práva postupuje dlužník věřiteli podmíněně své
právo, které má proti jinému. Strany uzavírají smlouvu s úmyslem, aby nešlo o
převod trvalý, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele.
Smyslem tohoto převodu je především motivovat dlužníka na řádném a včasném
splnění jeho závazku. Současně je dlužníkovi zabráněno, aby před splněním
závazku disponoval s převedeným právem, resp. jeho předmětem. Zajišťovacím
převodem pak věřitel sleduje též možnost dosáhnout v případě prodlení dlužníka
s plněním závazku uspokojení svého práva z předmětu převedeného práva.
Předmětem zajišťovacího převodu může být i právo vlastnické. Jelikož se jedná o
zajišťovací institut, musí zde existovat jako předmět zajištění platný závazek
hlavní, ze kterého je dlužník povinen věřiteli plnit a ze kterého má věřitel
právo na plnění; vedle tohoto hlavního závazkového vztahu vzniká mezi věřitelem
a dlužníkem akcesorický závazkový vztah vyplývající ze smlouvy o zajišťovacím
převodu práva. Dlužník postupuje věřiteli své právo s rozvazovací podmínkou, že
zajištěný závazek bude splněn. Tato rozvazovací podmínka se uplatní při
uspokojení zajištěné pohledávky splněním tak, že právní úkony, jimiž bylo právo
převedeno, pozbývají účinnosti a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno,
přechází zpět na dlužníka; převod práva na věřitele tedy ze zákona zaniká.
Místo rozvazovací podmínky lze ve smlouvě sjednat zpětný převod práva po
splnění závazku. Úprava obsažená v § 553 obč. zák. neřeší blíže, jaká jsou
vzájemná práva a povinnosti věřitele a dlužníka, a proto je rozhodující obsah
smlouvy. V ní musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo
dlužníka, které se převádí, a jeho předmět a případně i způsob uspokojení
věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva. Z obsahu smlouvy musí být
zřejmé, že se jedná jen o zajišťovací převod práva, nikoli o převod trvalý.
Pokud by podle smlouvy mělo k převodu práva, zejména vlastnického, na věřitele
dojít až poté, co se dlužník ocitne v prodlení, nejde o zajišťovací převod a
takovéto ujednání by mohlo být podle obsahu považováno za neplatné (§ 169 písm.
e/ obč. zák.).
Soudní praxe připustila nejen možnost ujednat zajišťovací převod práva s
rozvazovací podmínkou, nýbrž (namísto rozvazovací podmínky) i dohodu o zpětném
převod práva po splnění závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 12.
2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005).
Nejvyšší soud podal vyčerpávající výklad institutu zajištění závazku převodem
práva v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne
15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009, v němž definoval podstatné náležitosti
smlouvy a vymezil její funkce zajišťovací a uhrazovací. Zajišťovací převod
práva lze sjednat formou kupní smlouvy nebo – jako tomu bylo v souzené věci –
formou ujednání, podle něhož bude věřitel oprávněn zpeněžit majetek dohodnutým
způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení, tzv. hyperochu. Takové
ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení
s plněním zajištěné pohledávky) se však neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na
vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení
pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době
použity užitky vzešlé ze zajištění.
V projednávaném případě ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva vyplývá, že
závazek žalovaného z půjčky zaniká až v okamžiku, kdy nemovitosti budou
zpeněženy. Co ve smlouvě chybí – a je vzhledem k jistotě úpravy vzájemných práv
a povinností stran nezbytnou náležitostí – je ujednání o tom, zda žalovaný může
splnit dluh (uhradit zajištěnou pohledávku s příslušenstvím) i kdykoli v době
svého prodlení s úhradou a jaké účinky ve vztahu k rozvazovací podmínce toto
splnění vyvolá. Absence takového ujednání způsobuje absolutní neplatnost
smlouvy o zajišťovacím převodu práva z důvodu neurčitosti podle § 37 odst. 1
obč. zák. (srov. kromě výše citovaného rozhodnutí velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1958/2013). Sluší se dodat, že smlouva musí obsahovat
všechny obligatorní náležitosti, byť situace, které tyto náležitosti upravují,
nenastaly. Jinými slovy řečeno, na platnost smlouvy z hlediska toho, zda
splňuje podstatné náležitosti, nelze usuzovat až z hlediska posléze nastalých
(či nenastalých) skutečností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3.
2015, sp. zn. 29 ICdo 6/2011).
Je-li uvedená smlouva o zajištění závazku převodem práva neplatná, jsou
neplatné také všechny převody s ní související a na ni navazující. Z toho
důvodu je neplatná i kupní smlouva, na základě které předmětné nemovitosti do
svého vlastnictví nabyla žalobkyně; k žalobě o vyklizení tudíž není věcně
legitimována.
Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je
správné, dovolací soud je zrušil; důvody, pro které byl zrušen rozsudek
odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud
proto zrušil i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 1, 2 o.s.ř.).
V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu
(§ 243g odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř.), přičemž rozhodne také o
dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta
druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu