33 Cdo 2123/2022-337
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Soukromé
základní školy Cesta k úspěchu v Praze, s. r. o., se sídlem v Praze 6, U
Hadovky 1544/11 (identifikační číslo 271 41 284), zastoupené JUDr. Klárou
Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6,
proti žalovaným 1) J. Z., bytem v XY, a 2) I. Z., bytem tamtéž, zastoupeným
Mgr. Vladimírem Pavlisem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o
99.900 Kč s příslušenstvím a o 20.529,45 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu
6 pod sp. zn. 14 C 14/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 62 Co 27/2022-314, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů
dovolacího řízení 12.003 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr.
Vladimíra Pavlise, advokáta.
Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 99.900 Kč s 8,05% úroky z
prodlení z částky 49.950 Kč od 24. 1. 2016 a 8,05% úroky z prodlení z částky
49.950 Kč od 16. 11. 2016 a smluvní pokuty ve výši 20.529,45 Kč. Obvodní soud pro Prahu 6 – v pořadí třetím – rozsudkem ze dne 24. 9. 2021, č. j. 14 C 14/2017-286, žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným na
náhradě nákladů řízení 201.668 Kč. Rozsudkem ze dne 6. 4. 2022, č. j. 62 Co 27/2022-314, Městský soud v Praze
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalovaným přiznal na náhradě nákladů
odvolacího řízení 23.726 Kč. Podle odvolacího soudu jsou ujednání článku IV
písm. c/ posledního odstavce věty za středníkem a poslední věty v rozporu s
ujednáními článku III písm. e/ a d/ smlouvy o studiu (§ 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“), což způsobuje jejich neplatnost podle § 580 odst. 1 o. z. Interpretací
uvedených ujednání s přihlédnutím k ostatnímu obsahu smlouvy o studiu soudy
obou stupňů dovodily, že žalobkyně nemá právo na úhradu školného za školní rok
2016 - 2017 ani na smluvní pokutu (§ 555 a násl. o. z.). Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalovaní se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu
nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který
po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Rozhodnutím žalobkyně z 2. 12. 2015 byl Martin Zoubek (syn žalovaných) přijat
od 1. 9. 2016 ke studiu. Smlouvou o studiu z 8. 1. 2016 se žalobkyně zavázala
za sjednaných podmínek poskytovat nezletilému AAAAA (pseudonym) „vzdělání
odpovídající legislativním požadavkům pro 1. stupeň základních škol“. Účastníci
smlouvu uzavřeli na dobu trvání pětiletého studia. Podle článku III písm. a/
činí školné za jeden školní rok 99.900 Kč a má být placeno ve dvou splátkách po
49.950 Kč, přičemž v prvním roce studia je první splátka splatná do patnácti
dnů od podpisu smlouvy, druhá do 15. 11. příslušného školního roku, tj. do 15. 11. 2016. V článku III písm.
d/ se žalovaní zavázali v případě prodlení platby
školného zaplatit smluvní pokutu ve výši 5% z dlužné částky jednorázově a ve
výši 0,05% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V článku III písm. e/ strany sjednaly: „Povinnost rodičů zaplatit školné dle této smlouvy není
předčasným ukončením smlouvy, zejm. odstoupením od smlouvy některé ze smluvních
stran, nebo případem, kdy žák/žákyně studium nenastoupí či v něm nepokračuje,
dotčena; zaplacené školné ani jeho část se v případě předčasného ukončení
smlouvy nebo v případě, kdy žák/žákyně studium nenastoupí či v něm nepokračuje,
nevrací. Smluvní strany si výslovně sjednávají, že pokud žák /žákyně
nenastoupí, ukončí nebo přeruší studium v průběhu prvého pololetí školního
roku, jsou rodiče povinni uhradit prvou i druhou splátku školného za příslušný
školní rok“. Článek IV, který upravoval podmínky ukončení studia, stanovil, že
žalovaní „mohou od smlouvy jednostranně písemně odstoupit z jakéhokoliv důvodu. V případě odstoupení od smlouvy jsou však povinni sdělit toto rozhodnutí škole
nejpozději do 31. 5. příslušného školního roku; v případě nedodržení této lhůty
jsou rodiče povinni uhradit škole školné za celý jeden následující školní rok,
tj. obě splátky školného za následující jeden školní rok. Odstoupením rodičů od
smlouvy není dotčeno ustanovení čl. III písm. e/ této smlouvy“. Ve smlouvě
účastníci nesjednali odstupné. Žalovaní od smlouvy o studiu odstoupili
e-mailovým sdělením z 23. 3. 2016 a následně dopisem z 23. 3. 2016, který
žalobkyně obdržela 30. 3. 2016. AAAAA (pseudonym) ke studiu prvního ročníku
základního vzdělávání ve školním roce 2016 - 2017 nenastoupil. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019, Nejvyšší soud – s odkazem na
právní teorii (Tichý, L. in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský
zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1 až 654). Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 1368, anebo Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník - velký
komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 574 a 575, a literaturu
tam citovanou) – zdůraznil, že „výkladu podléhá zásadně každé právní jednání,
bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již
proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je
výsledkem jeho výkladu“. Základní interpretační princip, který se promítl do
rozhodovací praxe Nejvyššího soudu – priorita výkladu, který nezakládá
neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá –
zakotvil ve své judikatuře i Ústavní soud (např. nález ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003). Výklad právních jednání – jednostranných i vícestranných – směřuje k odstranění
nedostatků týkajících se určitosti a srozumitelnosti projevů vůle, tedy
pochybností o tom, jakou vůli chtěl jednající projevit a jaké následky zamýšlel
svým jednáním vyvolat. Význam smluvních ujednání se posuzuje podle společného
úmyslu jednajících stran (§ 556 odst. 1 věta první o. z.).
Nepodaří-li se
společný úmysl smluvních stran subjektivní metodou výkladu zjistit, je namístě
užít objektivní metodu interpretace, tj. přisoudit projevu vůle význam, jaký by
mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž byl projev určen (§ 556
odst. 1 věta druhá o. z.). Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí
demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání
přihlíží. Interpretace směřuje ke zjištění takového společného úmyslu stran,
který zde byl v době vzniku právního jednání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu
ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 33
Cdo 1767/2019, a ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1150/2019). Jazykové
vyjádření právního jednání musí být vykládáno nejprve prostředky gramatickými
(z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z
hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska
řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na
základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku
uzavírání smlouvy. Podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků však je – jak již
bylo zmíněno – aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření
jednání. Interpretace obsahu právního jednání soudem totiž nemůže nahrazovat či
měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje
pouze k tomu, aby obsah právního jednání vyjádřeného slovy byl vyložen v
souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3371/2020). Odvolací soud přesto, že rozpor ujednání článku IV písm. c/ posledního odstavce
věty za středníkem a poslední věty s ujednáním článku III písm. e/ smlouvy o
studiu považoval za výkladem neodstranitelný, dospěl interpretací provedenou v
souladu s tím, co je uvedeno shora, k závěru, podle něhož povinnost rodičů
uhradit první i druhou splátku školného za stávající (nikoliv následující)
školní rok bez ohledu na okamžik ukončení studia platí jen pro žáky/žákyně,
kteří již na škole studují, avšak v průběhu stávajícího školního roku studium
ukončí nebo přeruší. Pokud žalovaní využili práva od smlouvy odstoupit před 31. 5. 2016, aniž by jejich syn ke studiu prvního ročníku od 1. 9. 2016 nastoupil,
nejsou povinni školné za školní rok 2016 - 2017, tj. za následující školní rok,
žalobkyni zaplatit. I když nelze souhlasit se závěrem o neplatnosti smluvních ujednání podle § 580
odst. 1 o. z., který výsledek sporu není s to zpochybnit, Nejvyšší soud
dovolání žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti výroku potvrzujícímu rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu
smluvní pokuty 20.529,45 Kč a proti výroku o náhradě nákladů řízení dovolací
soud odmítl pro objektivní nepřípustnost (§ 238 odst. 1 písm. c/, h/, § 243c
odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou
žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. 2. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu