33 Cdo 2177/2025-303
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce města Břeclav, se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 42/3, identifikační číslo 00283061, zastoupeného Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, proti žalované H.R.S. a.s., se sídlem v Praze 8, Světova 523/1, identifikační číslo 26268329, zastoupené Mgr. Janem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 203/20, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 189/2019, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2024, č. j. 14 Co 323/2023-243, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 17 315,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Melkuse, advokáta.
25. 6. 2021, č. j. 14 Co 132/2021-130, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 1. 2024, č. j. 14 Co 323/2023-243, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku o návrhu na obnovu řízení, změnil jej ve výroku o nákladech řízení, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a uložil žalované povinnost uhradit soudní poplatky.
Soudy dospěly k závěru, že v původním řízení bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, neboť žalovaná podala neodůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu obsahujícímu výzvu podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a ve lhůtě 30 dnů se k žalobě nevyjádřila, ačkoli byla poučená o následcích nesplnění této povinnosti. Rozsudkem pro uznání bylo rozhodnuto na základě fikce ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 33 Odo 294/2004, uzavřel, že důvodem obnovy řízení v případě, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, mohou být pouze nové skutečnosti vztahující se ke zpochybnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spojuje s řešením otázek, a to: a) zda je namítaná neplatnost smlouvy, na jejímž základě bylo žalobci pravomocně přiznáno právo, důvodem pro obnovu řízení, b) zda je překážkou vydání rozsudku pro uznání neplatnost smlouvy, z níž žalobce dovozuje své právo, pro nedodržení podmínek pro uzavření smlouvy s obcí podle § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, c) zda je vyvěšení záměru uzavřít dodatky k již sjednané smlouvě o smlouvě budoucí vyžadováno podle § 39 zákona o obcích, jestliže dodatky nemění ani cenu plnění a ani předmět plnění.
S tímto odůvodněním žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl dovolání odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – dále opět jen „o. s. ř.“ Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Podle § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání. Přípustnost dovolání není způsobilá založit otázka ad c), neboť na jejím řešení není napadené rozhodnutí založeno. Platí, že otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
7. 2013, sen zn.
29 NSČR
53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/15, odmítl). K otázce ad a) a ad b) Žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.
4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003, ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 26 Odo 1195/2005, či ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3502/2009 – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 966/11, v právní teorii viz Občanský soudní řád, Komentář, C. H. Beck, 7. vydání 2006, II. díl, str. 1190 a 1191, či Doležílek, J. § 228 Důvody obnovy řízení. In: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C.
H. Beck, 2021, s. 1003 - 1008). Z obsahu dovolání se podává, že žalovaná vytýká odvolacímu
soudu nesprávné právní posouzení věci, k němuž došlo v původním řízení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2959/2007, lze rozsudky pro zmeškání a pro uznání napadnout žalobou na obnovu řízení, lze-li důvody obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byly vydány (§ 153a a § 153b o. s. ř). Vzhledem k tomu, že provedení dokazování není předpokladem pro vydání těchto rozsudků, nepřichází u nich ani v úvahu užití důvodu uvedeného v § 228 odst. 1 písm. b) a poukaz na nové důkazy ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a). Nové skutečnosti a rozhodnutí, která mohou pro navrhovatele obnovy přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, jsou v tomto případě důvodem obnovy, mohou-li vést k závěru, že rozsudek pro uznání nebylo možné vydat (například proto, že by byl v rozporu s kogentními právními předpisy, že nenastala fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř.) nebo že nebyly předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, ačkoli nastala fikce nespornosti skutkových tvrzení obsažených v žalobě podle § 153b odst. 1 o. s. ř. V nyní souzené věci žalovaná opírala důvod obnovy řízení o tvrzení, že v původním řízení neměla možnost prokazovat neplatnost dodatků, když neměla informaci o tom, zda záměr byl zveřejněn na úřední desce obce. Důkazy o tom, zda byla nebo nebyla naplněna povinnost podle § 39 zákona o obcích mohla žalovaná uplatnit již v původním řízení. Navíc soudy dospěly k závěru, že pokud by byla skutečně prokázána neplatnost dodatků, nemohla by tato okolnost přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí. V daných dodatcích bylo sjednáno nájemné nižší než v původních smlouvách; byly-li by dodatky neplatné, pak by bylo nájemné vyšší. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 9. 2025
JUDr. Václav Duda předseda senátu