33 Cdo 2520/2023-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně LOGIK, s.r.o., se sídlem v Praze 10, Strašnice, Radošovická 996/4, identifikační číslo osoby 25748483, zastoupené Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 468/18, proti žalované Mironet.cz a.s., se sídlem v Praze 6, Břevnov, Nad Kajetánkou 1478/26, identifikační číslo osoby 28189647, zastoupené JUDr. Václavem Mlnáříkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1597/19, o zaplacení 1 321 585,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 446/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2023, č. j. 72 Co 378/2022-142, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 321 585 Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.
s. ř.“), když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání žalované se žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřila. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v ustanovení § 238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení § 237 o. s. ř. vyplývá, že musí jít o rozhodnutí odvolacího soudu, které je založeno na vyřešení právní otázky. Řešená právní otázka může mít povahu hmotněprávní nebo procesní (závisí na posouzení otázek procesního práva). S přihlédnutím k § 241a odst. 1 o. s. ř., jež jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a jež s účinností od 30. 9.
2017 výslovně vylučuje tzv. zmatečnostní vady řízení dle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani tvrzené „jiné vady“, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti (pouze) u přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 29 Cdo 212/2022, ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 29 ICdo 6/2022, a ze dne 28. 11.
2023, sp. zn. 29 Cdo 2820/2023].
Pokud dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávný postup ohledně rozsahu a způsobu provádění důkazů a jejich hodnocení, konkrétněji, že pominul, resp. neprovedl (neopakoval) důkaz emailovou komunikací, ani se s ním nijak nevypořádal, nevysvětlil, proč jej nehodnotí, ačkoliv dospěl k odlišnému závěru o skutkovém stavu, že neopakoval ani výslech svědků, přičemž měl povinnost výslech svědků zopakovat, ani nevysvětlil změnu svého hodnocení výpovědí svědků, že zcela pominul listinné důkazy, nevysvětlil důvod jejich neprovedení, ač je měl znovu provést, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, proč nepřihlížel ke konkrétním důkazům, čímž zatížil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností, že neposkytl řádné poučení o následcích nesplnění výzvy dle § 118a odst. 3 o.
s. ř., a že v napadeném rozsudku uvedl hrubě zkreslující tvrzení, namítá tím konkrétní vady řízení. Námitka tvrzených vad řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem však neodpovídá kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř. (vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. není ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5115/2017, a ze dne 30.
11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 397/2023, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. II. ÚS 883/19). K vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhá o. s. ř.). Nadto dovolatelka prostřednictvím uvedených námitek v konečném důsledku zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu ohledně dodání zboží. Přitom
platí, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. 29 NSCR 1/2022). K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud dodává, že napadené rozhodnutí odpovídá (v tom smyslu, že takovou vadou netrpí) závěrům formulovaným k námitce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sb. rozh. obč. Protože nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu