33 Cdo 2643/2024-304
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně RONELI Stavby SE, se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151 (identifikační číslo osoby 293 16 731), zastoupené Mgr. Janem Tomaierem, advokátem se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 281/7, proti žalované INFINITOO CZ s. r. o., se sídlem v Praze 5, K Třebonicům 100/34 (identifikační číslo osoby 084 19 116), zastoupené JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 967/8, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 429/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 18 Co 83/2024-267, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 18 Co 83/2024-267, potvrdil rozsudek ze dne 13. 10. 2023, č. j. 24 C 429/2022-233, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu požadující, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni 300 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 7. 10. 2022 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že účastnice si ve smlouvě o dílo ze dne 24.
4. 2020 nesjednaly povinnost žalované dodat – coby součást díla – dokumentaci skutečného provedení stavby (dále jen „DSPS“). Stejný závěr učinil i o dokladech o likvidaci odpadů. Během předkontraktačního procesu se obě smluvní strany dohodly, že odstavce pojednávající o povinnosti žalované dodat žalobkyni DSPS a doklady o likvidaci odpadu ze smlouvy o dílo vypustí; tento požadavek vznesla žalovaná a žalobkyně s ním výslovně souhlasila. Žalovaná byla podle smlouvy o dílo povinna žalobkyni dodat pouze doklady nezbytné k provedení kolaudačního řízení, což splnila.
Na základě uvedených zjištění dovodil, že žalovaná nebyla v inkriminovaném období v prodlení s předáním díla a žalobkyni tudíž nevzniklo právo na smluvní pokutu za prodlení s dokončením a předáním díla. Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019, a ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, uveřejněný tamtéž pod č. 37/2024) vyplývá, že při výkladu právních jednání soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností.
Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, jíž je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z.
Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Skutečnou vůli jednajícího je však z důvodu ochrany dobré víry adresáta právního jednání třeba vyložit jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl nebo musel být adresátovi znám (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019, a ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1150/2019). Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát jednání.
Přitom výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastníci právního jednání neměli nebo kterou sice měli, ale neprojevili ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného právního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Vyšel-li v posuzované věci odvolací soud z toho, že v rámci předkontraktačních jednání se smluvní strany dohodly (požadavek vznesla žalovaná a žalobkyně s ním výslovně souhlasila), že ze smlouvy o dílo vypustí odstavce o povinnosti žalované dodat žalobkyni DSPS a doklady o likvidaci odpadů, a text smlouvy skutečně takové ujednání neobsahuje (povinnost dodat žalobkyni DSPS nebo doklady o likvidaci odpadů není smlouvou žalované ukládána), nijak při svém výkladu nepochybil a judikaturu dovolacího soudu plně respektoval.
Pokud by totiž dodání DSPS a dokladů o likvidaci odpadů bylo předmětem smlouvy o dílo, jak tvrdí žalobkyně, bylo by to nepochybně v textu smlouvy uvedeno (slovy vyjádřeno). I když o tom, že zhotovitel dodá objednateli DSPS a doklady o likvidaci odpadů, hovoří v posuzovaném případě všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“), které jsou deklarovány jako součást smlouvy o dílo, sama smlouva o dílo podle dohody smluvních stran takovou povinnost žalované neukládá (odstavce o povinnosti žalované dodat DSPS a doklady o likvidaci odpadu z ní byly ze shodné vůle stran vypuštěny).
Podle § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), s přihlédnutím k odstavci II. bodu 7 větě první VOP měla smlouva o dílo (její odchylná ujednání) přednost před ustanoveními VOP. Odvolací soud proto nepochybil, uzavřel-li, že na povinnost zhotovitelky dodat objednatelce DSPS a doklady o likvidaci odpadů nelze usuzovat pouze ze znění VOP. Přípustnost dovolání není s to založit dovolací námitka, že odvolací soud nerespektoval závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozhodnutích ze dne 28.
1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2317/2012, ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2069/2017, ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 659/2022, jestliže vyložil vůli smluvních stran tak, že bylo úmyslem účastnic uzavřít smlouvu o dílo bez povinnosti žalované dodat DSPS a potvrzení o likvidaci odpadů, resp. uzavřel-li, že předmětem díla nebylo dodání DSPS a dokladů o likvidaci odpadů.
Odvolací soud se od závěrů přijatých v dovolání zmiňovaných rozhodnutích dovolacího soudu nijak neodchýlil, to pouze dovolatelka svou kritiku právního posouzení věci staví na vlastní skutkové verzi, kdy oproti odvolacímu soudu prosazuje, že při uzavření smlouvy o dílo požadovala od žalované i dodání DSPS a potvrzení o likvidaci odpadů (že i to bylo předmětem díla). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obstojí-li závěr odvolacího soudu, že byla prokázána vůle stran uzavřít smlouvu o dílo bez povinnosti žalované dodat žalobkyni jako součást díla i DSPS a potvrzení o likvidaci odpadů, je nadbytečné zabývat se otázkou splnění hmotněprávní podmínky předání díla podpisem předávacího protokolu a jejím nahrazením fikcí, neboť ji odvolací soud řešil pouze nad rámec závěru o výkladu vůle stran.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 4. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu