USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce D. M., bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, proti žalovanému M. S., sídlem ve XY (identifikační číslo XY), zastoupenému Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 174/1, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 88/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 2. 3. 2021, č. j. 54 Co 200/2019, 54 Co 201/2019-216, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 211,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Homolky, advokáta.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 14. 3. 2019, č. j. 10 C 88/2017-174, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 26. 4. 2019, č. j. 10 C 88/2017-177, uložil žalovanému – oproti vydání osobního automobilu zn. XY, rok výroby XY, XY(dále jen „vozidlo“) – zaplatit žalobci 114.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 23. 12. 2016 do zaplacení, žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení 110.404,50 Kč, žalovanému uložil nahradit státu náklady ve výši 3.814 Kč a přikázal vrátit žalobci zálohu ve výši 860,50 Kč. Rozsudkem ze dne 2.
3. 2021, č. j. 54 Co 200 - 201/2019-216, Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 103.192,90 Kč a odvolacího řízení 14.423,20 Kč a potvrdil doplňující usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení státu. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že žalobce odstoupil od kupní smlouvy z 31. 8. 2016 v souladu s ustanoveními § 2161 odst. 1 písm. a/, b/, odst. 2 a § 2169 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
z.“). Odstoupením se kupní smlouva od počátku ruší a strany jsou povinny vrátit vše, co si navzájem plnily (§ 2993 o. z.). Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spořívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a za rozhodující označil to, že před převzetím předmětu koupě žalobce nevěděl o nevyhovujícím technickém stavu, pro který nebylo vozidlo způsobilé provozu na pozemních komunikacích (bylo určeno k demontáži a následné likvidaci).
Dne 15. 12. 2016 žalobce odstoupil od kupní smlouvy z důvodu vadného plnění (viz posudek znalce Mgr. Jaromíra Noska z 23. 11. 2016, č. 41/11/2016). Dodání nového vozidla bez vad (případně výměna jeho vadných součástí) je podle odvolacího soudu nesplnitelné z důvodu nepřiměřenosti vzhledem k povaze zjištěných závad. Vytýká-li žalovaný odvolacímu soudu, že se nezabýval tím, zda závady vozidla mají „takovou povahu, že ani poskytnutí přiměřené slevy by nebylo v souladu s § 2169 odst. 1 ve spojení s § 2171 o.
z.
…,“ a zda „se vada netýká pouze součásti věci,“ pak nenapadá žádný právní závěr, nýbrž pouze správnost a úplnost skutkových zjištění. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkovém závěru, že vozidlo trpí takovými závadami, že není vůbec způsobilé provozu na pozemních komunikacích, a že žalovaný ani netvrdil, natož aby prokázal, že na tyto vady byla žalobci poskytnuta sleva. Oproti tomu dovolatel prosazuje, že vozidlo v době prodeje ani při znaleckém zkoumání vadami netrpělo vůbec, a – zároveň – že pro vady týkající se součástí vozidla byla žalobci sleva poskytnuta.
Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., včetně věcné správnosti odborných závěrů znaleckého posudku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.
4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, a ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1557/2015), dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Výtka, že se odvolací soud „odmítl zabývat námitkou dovolatele o nesprávnosti a opožděnosti uplatnění vad žalobcem,“ vystihuje vadu řízení, která – pokud by jí bylo řízení skutečně zatíženo – mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3, věta druhá o.
s. ř.). K takovéto vadě přihlédnout nelze, není-li – jako v projednávané věci - dovolání přípustné. Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný a žalovaný je proto povinen nahradit mu náklady potřebné k uplatňování práva. Náhrada nákladů dovolacího řízení v celkové částce 7 211,60 Kč sestává z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (sepis dovolání) ve výši 5 660 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění, dále jen „advokátní tarif“), z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkony právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování ve výši 1 251,60 Kč (§ 137 odst. 1, 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 4. 2022
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu