33 Cdo 2898/2023-559
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně BB vytlačování plastů spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Severní Předměstí, Na Roudné 272/21, identifikační číslo 48360376, zastoupené Mgr. Tomášem Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, proti žalované ROLLPAP, a. s. se sídlem v Doksech, Václ. Plecitého 11, identifikační číslo 62957333, zastoupené Mgr. Michalem Urbanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Polská 936/2, o 300 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C 22/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2023, č. j. 19 Co 194/2022-511, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že mezi ní jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem byla dne 25. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce částky 300 000 EUR, i když žalobkyně dne 27. 9. 2018 částku 300 000 EUR převedla na bankovní účet společnosti AIR TECHNIC s. r. o.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 4. 2023, č. j. 19 Co 194/2022-511, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem Ing. Vladimíra Sitty, MBA, znalce z oboru kriminalistika – padělky, papír a tiskařství, odvětví kriminalistika padělků listin, výroba papíru, zpracování papíru a tiskařství, jehož zároveň výslechl, dále písemnými vyjádřeními RNDr. Miloslava Musila, znalce z oboru kriminalistika a písařství ze dne 26.
2. 2023 a 13. 4. 2023, zopakoval důkaz obratovou předvahou z účetnictví žalobkyně za roky 2018 a 2019, účetním dokladem č. 118 k obchodnímu případu ze dne 27. 9. 2018, výpisem z bankovního účtu žalobkyně o pohybech na účtu dne 27. 9. 2018, účetním deníkem žalobkyně k datu 27. 9. 2018 a výslechem svědků M. S. a P. Z. Zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem ke znaleckému posudku Ing. Vladimíra Sitty o pravosti e-mailu D. T. ze dne 27. 9. 2018. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně dne 27.
9. 2018 poukázala na bankovní účet společnosti AIR TECHNIC s. r. o. částku 300 000 EUR. Svá zbývající žalobní tvrzení neprokázala. Posudkem znalce Ing. Sitty bylo najisto postaveno, že údaj o datu vyhotovení listiny – smlouvy o zápůjčce – není pravdivý, neboť s největší pravděpodobností listina nebyla pořízena dne 25. 9. 2018, ale až době blízké dni 3. 3. 2020.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť závisí na řešení právních otázek, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Za takové považuje otázky, zda: 1) může soud učinit skutkový závěr ze znaleckého posudku, který se spornou otázkou nezabývá. Je přesvědčena, že závěr o tom, že e-mailová zpráva jednatele D. T.ze dne 27.9.2018 není pravdivá a pravá, nemá oporu ve spise a je v extrémním rozporu s jeho obsahem, 2) lze zjišťovat pravost a pravdivost e-mailové zprávy pouze z její papírové kopie,
3) může soud odmítnout provést navržený důkaz k prokázání rozhodné skutečnosti (pravosti e-mailové zprávy), která nebyla prokázána jinak, 4) odůvodnění nepřipuštění navrženého důkazu musí být „materiálně podloženo nebo stačí jakékoliv, zdánlivě srozumitelné odůvodnění“, 5) soud musí přihlížet ke všem právně významným argumentům a skutečnostem a vypořádat se s nimi ve svém rozhodnutí nebo může některé z nich svévolně opomenout,
6) za jakých podmínek je možno nařídit vypracování revizního znaleckého posudku. Má zato, že skutkové zjištění odvolacího soudu, že e-mail ze dne 27. 9. 2018 není pravým a pravdivým dokumentem, neboť je digitálně upraveným kompilátem, tedy listinou pozměněnou, nemá oporu v provedeném dokazování, a je v extrémním rozporu s obsahem spisu. Na důkaz toho přiložila k důkazu „původní elektronickou formu e-mailu“. Neprovedením navržených důkazů (znaleckého posudku z odvětví informačních technologií, výslechem soudního znalce RNDr.
Miloslava Musila a vypracování revizního znaleckého posudku) odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka zdůrazňuje, že za účelem zpochybnění závěrů posudku znalce Ing. Vladimíra Sitty, jenž podle jejího přesvědčení vycházel z chybných východisek, předložila soudu dvě odborná vyjádření soudního znalce RNDr. Miloslava Musila, s nimiž se odvolací soud nevypořádal. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.
lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o.
s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Dovolatelka míří veškerou svojí argumentací proti hodnocení důkazu listinou obsahující e-mailovou zprávu, kterou podle jejího názoru mělo být prokázáno, že účastnice uzavřely smlouvu o zápůjčce. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že tato listina není pravým a pravdivým dokumentem a prosazuje, že bylo nutné vypracování revizního znaleckého posudku. Přehlíží, že nehledě na závěr o pravosti listiny, se odvolací soud (resp. soud prvního stupně) obsahem e-mailové zprávy zabýval a dospěl k závěru, že skutková tvrzení žalobkyně nelze považovat za prokázaná e-mailovým pokynem D.
T. ze dne 27. 9. 2018 adresovaným P. P., obsahujícím instrukci k výplatě částky 300 000 EUR na bankovní účet společnosti AIR TECHNIC s. r. o. Z jeho obsahu není zřejmé, že by se měl vztahovat k žalobkyní tvrzené dohodě o krátkodobé finanční výpomoci. V jeho textu je poukázáno na předjednanou podporu a půjčku projektu, aniž by, jak je to v praxi obvyklé, bylo odkazováno na předem uzavřenou konkrétní smlouvu. Zvolená forma této instrukce (prostřednictvím e-mailové zprávy) neodpovídá žalobkyní předložené dohodě o krátkodobé finanční výpomoci (doručování osobně, kurýrem nebo poštou, přičemž podle dohody měla být výplata zápůjčky provedena na základě písemné instrukce žalované).
Je zřejmé, že na řešení dovoláním předestřených otázek rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nedůvodně zamítl její řádně označený důkazní návrh a nevypořádal se s její argumentací v odvolání, pak přestože své námitky podpořila odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno a jejíhož posouzení (přezkumu) se domáhá.
Uvedenými námitkami nezpochybnila právní posouzení věci, nýbrž namítá vady řízení; ty nemohou samy o sobě založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. K vadám řízení – pokud by jimi řízení skutečně trpělo – dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; tak tomu v posuzované věci není (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotný způsob a výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soud při rozhodování vycházel, nelze úspěšně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Je na zvážení soudu (zásada volného hodnocení důkazů - § 132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Dovolací soud neshledal hodnocení důkazů odvolacím soudem v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry a nemá za to, že hodnocení důkazů nese znaky libovůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o žádosti žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.]. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu