33 Cdo 2991/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci
žalobkyně V. R., zastoupené Mgr. Václavem Čermákem, advokátem se sídlem v
Trutnově, Bulharská 66, proti žalovanému městu Trutnov, se sídlem městského
úřadu v Trutnově, Slovanské nám. 165, o zaplacení 364.415,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 106 C 175/2009,
o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
23. dubna 2013, č. j. 26 Co 15/2013-255, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 106 C
175/2009-220, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení
364.415,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté,
co jeho předchozí (žalobu rovněž zamítající) rozsudek ze dne 19. ledna 2011, č.
j. 106 C 175/2009-126, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. října
2011, č. j. 26 Co 141/2011-158, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. dubna 2013, č. j. 26 Co
15/2013-255, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle § 237
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013
(srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“),
přípustné. Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prostřednictvím tohoto
důvodu zpochybnil žalovaný právní závěr odvolacího soudu, že absence lepenky
pod finální střešní krytinou domu převáděného kupní smlouvou, kterou účastníci
uzavřeli 17. 5. 2007, je vadou věci ve smyslu § 597 odst. 1 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Má za to, že odvolací soud se při posouzení této otázky odchýlil od
ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho usnesení ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010, v němž je dovozeno, že za vadu se považuje
nedostatek takové vlastnosti, která se u movitých či nemovitých věcí téhož
druhu a stáří obecně předpokládá, a jejíž absencí je možnost využití věci
podstatně snížena. Žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že se nesprávně spokojil s
pouhým zjištěním, že vada střechy existuje, a nezjišťoval, zda se projevila
(zatékáním do objektu). Prosazuje názor, že samotné zjištění, že věc vykazuje
určitý nedostatek, bez toho, aby soud současně zkoumal, zda tento nedostatek
snižuje užitné vlastnosti věci, nepostačuje pro závěr, že se jedná o vadu věci
ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný nechal na domě, dva roky před jeho
prodejem žalobkyni, opravit střechu. Vycházeje z údajů uvedených ve znaleckých
posudcích znalců Ing. Voborníka a Ing. Řezníčka a z výslechu znalce Ing. Řezníčka dovodil, že oprava byla provedena nekvalitně, protože pod finální
krytinou chybí podkladová lepenka. Tuto skutečnost posoudil jako vadu prodávané
věci podle § 597 odst. 1 obč. zák. Podle § 597 odst. 1 obč. zák., jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou
prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze
sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc
neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit. Žalovaný sice správně odkazuje na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu
(dovolává se např. usnesení ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010), avšak
vykládá ji příliš restriktivně. Ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák. upravuje
(objektivní) odpovědnost prodávajícího za skryté nebo zjevné vady existující v
době uzavření kupní smlouvy (§ 588 obč. zák.), na které prodávající kupujícího
neupozornil. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích konstantně dovozuje, že za
vadu ve smyslu shora uvedeného ustanovení považuje nedostatek takové
vlastnosti, která se u movitých či nemovitých věcí téhož druhu a stáří obecně
předpokládá a jejíž absencí je možnost využití věci podstatně snížena (srovnej
jeho rozsudky ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88, uveřejněný ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1990 pod č. 24, ze dne 27. 3. 1991, sp. zn. 7 Cz 12/91, uveřejněný v Bulletinu Nejvyššího soudu 1/1992 pod č.
5, ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 33 Odo 956/2002, a ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo
976/2002). Tuto definici nelze vykládat tak, že - aby bylo možné zjištěný
nedostatek vlastností věci definovat jako vadu, musí se současně projevit při
jejím využití. Taková podmínka by totiž vedla v mnoha případech k absurdním
závěrům, že vadná věc není vadnou jenom proto, že se vada (prozatím)
neprojevila při užívání věci (např. věc nebyla dosud užita). Pokud je předepsán
technologický postup zhotovení střešní krytiny a nebyl dodržen (v posuzovaném
případě chybí jedna vrstva pod finální střešní krytinou), pak obstojí závěr, že
absence lepenky pod finální střešní krytinou představuje vadu prodávané věci ve
smyslu § 597 odst. 1 obč. zák. V opačném případě by se totiž žalobkyně nemohla
domoci svých práv z titulu odpovědnosti za vady např. v situaci, kdy by
střechou v průběhu šesti měsíců po uzavření kupní smlouvy (tj. po dobu, ve
které by musela podle § 599 odst. 1 obč. zák. vytknout u prodávajícího vady)
nezateklo jenom proto, že byl klimaticky suchý rok bez výraznějších srážek. Pokud by soudy přijaly výklad žalovaného, byli by podobně „postiženi“ noví
vlastníci movitých i nemovitých věcí v mnoha dalších obdobných případech. Soudy
by jim totiž nemohly přiznat žádné z práv z titulu odpovědnosti za vady podle §
597 obč. zák., protože se zjištěné vady neprojevily při užívání věci (neomezily
je). Jinak řečeno, zjištění, zda se vada projevila, není nutnou podmínkou pro
závěr, že věc je vadná. V rozhodnutí, jehož se žalovaný dovolává, podal
Nejvyšší soud obecnou charakteristiku vady v tom smyslu, že vada věci
představuje nedostatek takové vlastnosti prodávané věci, který vede k závěru,
že její absence může omezit možnost využití věci, nikoliv že ji musí omezit
nebo již dokonce omezila. Jedná se totiž o takovou vlastnost, která se u
movitých či nemovitých věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá, tedy, u níž
lze očekávat, že její samotná absence způsobí, že věc vykazuje vadu (tj. absenci určité očekávané vlastnosti). Odvolací soud proto nepochybil, jestliže
posoudil absenci lepenky pod finální střešní krytinou jako vadu ve smyslu § 597
odst. 1 obč. zák. a jestliže současně uvedl, že v důsledku této vady může dojít
k zatékání do předmětného objektu. Ve světle shora uvedeného jsou obsoletní námitky žalovaného, že žalobkyně
využívala sál, který se nachází přímo pod inkriminovanou střechou, minimálně a
že případné skvrny na stropě od občasného zatékání by možnost jeho využití
nesnížily. Tyto námitky navíc ani nejsou způsobilým dovolacím důvodem, neboť
žalovaný jimi brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Ze stejného
důvodu jsou bezcenné rovněž dovolací námitky, že v řízení nebylo prokázáno, že
by chybějící lepenka byla příčinou zatékání do objektu, že odvolací soud
nepřihlédl k rozporným tvrzením svědků ohledně rozsahu zatékání do objektu a že
nesprávně předpokládal, že střecha objektu měla mít vlastnosti střechy nové.
Neobstojí ani výhrady žalovaného proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, že
žalobkyně vycházela z předpokladu, že střecha byla před koupí opravena (oproti
odvolacímu soudu prosazuje žalovaný názor, že v řízení bylo zjištěno, že
žalobkyni před prodejem předmětných nemovitostí neinformoval, že střecha byla
opravena a ani ji neujistil o rozsahu a způsobu jejího provedení, a že do
objektu zatékalo již před jeho prodejem žalobkyni, přičemž žalobkyně byla se
zhoršeným stavem střechy srozuměna). Je-li v dovolání v tomto směru
argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze tak, že pokud by
odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci, musel by nutně
dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že předmět prodeje
není vadný a že žalobkyně proto nemá právo na slevu z kupní ceny. Nesprávná
skutková zjištění však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím
důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Nad rámec uvedeného považuje dovolací soud za vhodné poznamenat, že námitky,
které žalovaný uplatnil v dovolacím řízení, soudy jistě zohlední při stanovení
přiměřené slevy z kupní ceny, neboť nelze přehlédnout, že kupní cena, kterou za
předmětné nemovitostí žalovaný původně požadoval, již byla snížena v návaznosti
na upozornění manžela žalobkyně (předchozího potenciálního kupce), že oprava
střechy byla provedena nekvalitně, takže do objektu zatéká. Bude tak namístě
zjišťovat, zda žalobkyně o této skutečnosti věděla, a výsledek zjištění
promítnout do úvahy o přiměřenosti slevy z kupní ceny (srovnej např. rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, a ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007,
a usnesení ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 1878/2010). Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.