Judikát 33 Cdo 3051/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:15.04.2026
Spisová značka:33 Cdo 3051/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.3051.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 236 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D 33 Cdo 3051/2025-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, Ph.D., advokátem se sídlem Praha, Těšnov 1/1059, proti žalované V. V., zastoupené JUDr. Františkem Vokůrkou, advokátem se sídlem Praha, Jeseniova 2863/50, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 27/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2025, č. j. 26 Co 164/2025-172, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 754,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Jana Nemanského. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 5 C 27/2024-124, nahradil projev vůle žalované přijmout návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. IV-12-2023651/VB/02 v konkrétním znění a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Usnesením ze dne 28. 3. 2025, č. j. 5 C 27/2024-132, rozhodl o náhradě nákladů státu. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17.
7. 2025, č. j. 26 Co 164/2025-172, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že její žalobu, kterou se domáhala nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že žalobkyní požadované nahrazení projevu vůle žalované neodpovídá tomu, co strany sjednaly ve smlouvě o smlouvě budoucí, pročež je vyloučeno, aby soud určil obsah smlouvy odlišně od toho, co si strany smluvně ujednaly.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že věc nesprávně právně posoudil. Žalobkyně navrhla dovolání zamítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Zkoumání objektivní přípustnosti dovolání předchází posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či ze dne 28.
3. 2017, sp. zn. 27 Cdo 548/2017). Výrokem napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, nebyla žalované způsobena žádná újma odstranitelná případným zrušením napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Dovolání je tudíž v této části subjektivně nepřípustné. Argumentace dovolatelky, že odvolací soud má „moderační oprávnění“ měnit text smlouvy o smlouvě budoucí, pomíjí závěry ustálené rozhodovací praxe, podle níž v řízení, jehož předmětem je požadavek na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy, nelze nahradit projev vůle žalovaného uzavřít hlavní smlouvu, jestliže její znění neodpovídá tomu, co si účastníci sjednali ve smlouvě o smlouvě budoucí.
Soud je vázán návrhy účastníků a nemůže přiznat více, resp. něco jiného, než čeho se žalobce domáhal, přičemž svým rozhodnutím má pouze nahradit konkrétní projev vůle směřující k uzavření smlouvy určitého (nikoliv jiného) obsahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3845/2014, a v něm citovanou judikaturu). Dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není (objektivně) přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 15. 4. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu