33 Cdo 3069/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce
Mgr. E. B., zastoupeného Mgr. Ing. Markem Vrbickým, advokátem se sídlem v Praze
1, Konviktská 291/24, proti žalovanému Ing. A. K., zastoupenému JUDr. Markem
Bilejem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o 261.281,40 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 EC
171/2012, o dovoláních žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 13. 2. 2014, č.j. 70 Co 549/2013-207, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku ze dne 13. 2. 2014, č.j. 70 Co
549/2013-207, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 4 ze dne 25. 9. 2013, č.j. 57 EC 171/2012-152, dovolání žalovaného proti
výroku rozsudku ze dne 13. 2. 2014, č.j. 70 Co 549/2013-207, kterým Městský
soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 2013,
č.j. 57 EC 171/2012-152, a proti výroku o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů, se odmítají; jinak se dovolání účastníků zamítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 25. 9. 2013, č.j. 57 EC 171/2012-152, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil
žalovanému zaplatit žalobci 198.715,- Kč „se zákonným úrokem z prodlení od 28. 2. 2012 do zaplacení“, v rozsahu 62.566,40 Kč s příslušenstvím jej změnil tak,
že žalobu zamítl, a žalovaného zavázal k náhradě nákladů, které vznikly žalobci
v řízení před soudy obou stupňů (24.070,70 Kč). Na podkladě skutkových
zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně, odvolací soud (právně) uzavřel, že
žalobcův závazek zanikl následnou nemožností poskytovat žalovanému právní
služby (§ 575 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále též jen „obč. zák.“). Protože advokát poskytuje právní služby zásadně za odměnu, je třeba
právní vztah účastníků vypořádat tak, aby se žalovaný (klient) na jeho úkor
bezdůvodně neobohatil tím, že přijal plnění bez poskytnutí hodnotového
ekvivalentu. Právní služba, kterou žalobce žalovanému poskytl, je plněním, jež
nelze vrátit (§ 457, § 458 odst. 1, věta druhá, obč. zák.). Peněžní hodnotu
přijatého plnění stanovil Krajský soud v Hradci Králové v konečném rozsudku ze
dne 31. 10. 2011, sp. zn. 17 Co 244/2011, částkou 249.115,- Kč (žalovanému
přiznaná náhrada nákladů za poskytnuté právní služby v části řízení, v níž byl
zastoupen žalobcem). Na tuto pohledávku za žalovaným započetl žalobce částku
50.400,- Kč, kterou mu žalovaný zaplatil „jako podílovou odměnu z původně
přisouzené částky“. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli v plném rozsahu oba účastníci dovoláními. Žalobce souhlasí s tím, že právní vztah zanikl v důsledku následné nemožnosti
plnění, a to okamžikem, kdy tato nemožnost nastala (ex nunc). Je toho názoru,
že nelze vypořádat vzájemná práva a povinnosti podle zásad o bezdůvodném
obohacení, zanikl-li právní vztah z příkazní smlouvy jinak než splněním. Práva
a povinnosti, které smluvní strany nabyly do zániku jeho povinnosti plnit,
zůstávají zachována; „má tak právo i na smluvní odměnu ve výši 50.400,- Kč dle
uzavřené smlouvy, která mu byla žalovaným uhrazena před vznikem následné
nemožnosti plnění a kterou mu odvolací soud odepřel.“ Navrhl, aby dovolací soud
rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný rovněž nezpochybňuje závěr, podle něhož právní vztah zanikl v důsledku
následné nemožnosti plnění. Namítá však, že vypořádání podle zásad o
bezdůvodném obohacení by bylo možné aplikovat jen v případě zániku příkazní
smlouvy s účinky ex tunc (např. odstoupením od příkazní smlouvy podle § 48 obč. zák.). Výši toho, oč se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, odvolací soud
nesprávně ztotožnil s celkovou výší náhrady nákladů řízení, kterou mu krajský
soud v konečném a pravomocném rozsudku přiznal za období, kdy byl ve sporu
zastupován žalobcem. Podle jeho názoru účastníci ve smlouvě sjednali, že
žalobce má právo na odměnu určenou podílem, bude-li žalovaný ve sporu (zcela
nebo zčásti) úspěšný, takže v případě neúspěchu nebude povinen hradit žalobci
žádnou odměnu.
Ujednání o podílové (smluvní) odměně vylučuje aplikaci
advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. Výrok o nákladech řízení před soudy
obou stupňů napadl – s ohledem na profesní postavení žalobce – námitkou
neúčelnosti. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o.s.ř.“
Přípustnost dovolání podle § 236 odst. 1 a násl. o.s.ř. je kategorií
objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na
osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež
zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena
otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu § 243c odst. 3, věty první, a § 218 písm. b/ o.s.ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že
k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§ 240 odst. 1, věta první,
o.s.ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat
kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku
totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku,
kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému
byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit
kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek 4/2001 pod č. 28). Výrokem, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí,
kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci 198.715,- Kč s
příslušenstvím, a výrokem o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů
nevznikla žalobci žádná újma, naopak, v tomto rozsahu byl ve sporu úspěšný.
Obdobně výrokem, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak,
že žalobu co do 62.566,40 Kč s příslušenstvím zamítl, nevznikla žádná újma
žalovanému, který byl v tomto rozsahu ve sporu úspěšný.
Dovolání obou účastníků ve shora vymezeném rozsahu proto Nejvyšší soud odmítl
(§ 243c odst. 1, 3, § 218 písm. b/ o.s.ř.).
Podle § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti
rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalovaného – pokud jím napadl výrok rozhodnutí odvolacího soudu o
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů – není podle výše citovaného
ustanovení přípustné, protože směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud
rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Nárok na náhradu nákladů
řízení je nárokem procesním a teprve pravomocným rozhodnutím soudu vzniká
jednomu z účastníků proti druhému pohledávka. Při rozhodování o nákladech
řízení se tak nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy, byť předmětem řízení
bylo peněžité plnění ze smlouvy spotřebitelského charakteru (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, a ze dne 31. 10. 2013,
sp. zn. 33 Cdo 3143/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti nákladovému výroku odmítl (§ 243c
odst. 1 o.s.ř.).
Ve zbývajících částech jsou dovolání účastníků přípustná, protože rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky
hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§
237, § 239 o.s.ř.), konkrétně otázky vypořádání vztahu ze smlouvy o poskytování
právní služby, která zanikla tím, že plnění advokáta se stalo nemožným (§ 575 a
násl. obč. zák.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní
normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle § 724 obč. zák. se příkazní smlouvou zavazuje příkazník, že pro příkazce
obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.
Podle § 575 odst. 1 obč. zák. povinnost dlužníka zanikne, stane-li se plnění
nemožným.
Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení
vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný
plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z
právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých
zdrojů (odstavec 2).
Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z
účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným
obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve
výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Odvolací soud vyšel z toho, že smlouvou o poskytování právních služeb z 1. 8.
2008 se žalobce zavázal poskytovat žalovanému právní služby při vymáhání jeho
pracovněprávních nároků vůči CRYSTAL GLAMOUR a.s. se sídlem v Okrouhlici 215
(identifikační číslo osoby 44444231). V článku IV si strany sjednaly, že odměna
advokáta činí 15% z vymožené částky uhrazené dlužníkem klientovi spolu s
„vysouzenými a přiznanými náklady řízení (odměna advokáta) uhrazenými druhou
stranou“, vyjma soudních poplatků. Podle článku V smlouvy má žalobce nárok na
odměnu pouze v případě úspěšného vymožení a uhrazení pohledávky nebo její části
na účet klienta. Články VI a VII přiznávaly žalovanému a žalobci právo
odstoupit od smlouvy; způsob vypořádání nároků strany sjednaly jen v případě,
odstoupí-li od smlouvy klient („je povinen zaplatit advokátovi odměnu
stanovenou touto smlouvou, v rozsahu již poskytnuté právní pomoci a uhradit mu
účelně vynaložené hotové výdaje“). Není-li smlouvou stanoveno jinak, platí –
podle článku IX – „obecná úprava občanského zákoníku a advokátního tarifu“.
Projevy vůle účastníků obsažené v článcích IV a V smlouvy o poskytování právní
služby odvolací soud vyložil tak, že právo na podílovou odměnu by měl žalobce
jen v případě, zastupoval-li by žalovaného až do pravomocného skončení sporu
vedeného u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 4 C 52/2008. Pro jiné
případy zániku smlouvy než splněním příkazu – s výjimkou odstoupení žalovaného
– smlouva o způsobu určení odměny mlčí. Žalobce (plátce daně z přidané hodnoty)
zastupoval žalovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod
sp. zn. 4 C 52/2008 (žalovaný byl v procesním postavení žalobce a žalovanou
byla CRYSTAL GLAMOUR a.s.). V tomto řízení o pracovněprávní nároky vykonal
žalobce do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (31. 1. 2011) pro žalovaného
„nejméně“ osmnáct úkonů právní služby. Řízení bylo skončeno rozsudkem Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2011, č.j. 17 Co 244/2011-260, který
nabyl 2. 12. 2011 právní moci. Žalovanému jako účastníku ve sporu (v převážné
části) úspěšnému přiznal krajský soud nejen právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení (145.646,- Kč), ale i právo na náhradu nákladů řízení před soudem
prvního stupně, tj. té části řízení, v níž jej žalobce zastupoval; po odpočtu
77.760,- Kč (zaplacený soudní poplatek z žaloby) byly náklady vyčísleny částkou
249.115,- Kč (včetně daně z přidané hodnoty). Žalobce 1. 2. 2011 oznámil
okresnímu soudu, že vypověděl žalovanému plnou moc (§ 28 odst. 2 o.s.ř.), a od
té doby mu právní služby neposkytoval. Žalovaný si zmocněncem v řízení vedeném
u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 4 C 52/2008 zvolil Mgr. Lukáše
Trojana, advokáta, jemuž udělil 10. 3. 2011 plnou moc. Společnost CRYSTAL
GLAMOUR a.s. zaplatila žalovanému 8. 12. 2011 soudem přiznané náklady řízení
(celkem 472.521,- Kč). Částku 50.400,- Kč žalovaný žalobci zaplatil.
Zánik závazkového právního vztahu založeného smlouvou o poskytování právních
služeb, která je (typově) smlouvou příkazní (§ 724 a násl. obč. zák.), se řídí
jednak speciálními zákony (zde zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“), jednak – chybí-li
zvláštní úprava – obecným právním předpisem, jímž je občanský zákoník. Otázkou
vzniku práva na odměnu advokáta v případě zániku příkazní smlouvy splněním (§
731, § 33b odst. 1 písm. a/ obč. zák.) se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze
dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011. Právo na odměnu (podílovou nebo
mimosmluvní) v situaci, kdy advokát (platně) odstoupil od příkazní smlouvy
poté, co ve prospěch klienta vykonal úkony právní pomoci, řešil Nejvyšší soud –
za účinnosti zákona č. 128/1990 Sb., o advokacii, a vyhlášky č. 270/1990 Sb., o
odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci – v
rozsudku ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 33 Odo 936/2004. V rozsudku ze dne 25. 2.
2010, sp. zn. 33 Cdo 4121/2007, Nejvyšší soud uvedl, že, při zániku smlouvy o
poskytování právních služeb odvoláním příkazce (§ 731, § 732, § 33b odst. 1
písm. b/ obč. zák.) se nárok na odměnu advokáta vypořádá podle § 732 obč. zák.
s přihlédnutím k § 457 obč. zák.; „nelze totiž přehlédnout, že plnění ze
zrušené smlouvy je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení
definovaných § 451 obč. zák. Jejím důsledkem je povinnost účastníků smlouvy
vzájemně si vydat vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli.“
V souzené věci právní vztah založený smlouvou o poskytování právních služeb –
na rozdíl od shora uvedených případů – zanikl tím, že plnění (poskytování
právních služeb) žalobce se ve smyslu § 575 a násl. obč. zák. stalo nemožným,
což žádný z účastníků v dovolání nezpochybnil. O následné (dodatečné)
nemožnosti plnění lze hovořit v situaci, kdy se plnění stalo následkem určité
okolnosti trvale po vzniku závazku nemožným, ačkoli v době vzniku závazku bylo
objektivně možné (splnitelné). Pokud by byl předmět plnění nemožný od počátku,
tedy už v době vzniku právního úkonu, nemůže vzniknout platný závazek, neboť
smlouva zavazující k nemožnému plnění je absolutně neplatná (§ 37 odst. 2 obč.
zák.). Následná nemožnost plnění způsobuje zánik povinnosti dlužníka (zde
žalobce) plnit, a to ze zákona, přičemž závazek plnit zanikne okamžikem, kdy
nemožnost plnění nastala, tj. ex nunc (zde ukončením zastupování žalovaného v
řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 4 C 52/2008
spojeným s volbou „nového“ zmocněnce).
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je v
souzené věci namístě právní vztah ze zaniklé smlouvy o poskytování právních
služeb vypořádat podle ustanovení § 451 a násl. obč. zák. Žalobce do zániku
závazkového právního vztahu založeného příkazní smlouvou poskytoval žalovanému
právní služby, za což by měl – bez ohledu na výsledek sporu (srov. § 730 odst.
2 obč. zák.) – právo na odměnu (§ 22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., § 1
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb /advokátní tarif/). Žalobcovo plnění se k okamžiku
zániku závazku stalo plněním z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2
obč. zák.). Protože – vyjma částky 50.400,- Kč, kterou na svou pohledávku
žalobce započetl (a soudy obou stupňů k zápočtu přihlédly) – vzájemné plnění ve
smyslu § 457 obč. zák. nepřipadá v úvahu, má žalobce právo na finanční
ekvivalent výkonů rovnající se odměně za zastupování včetně paušálních náhrad
hotových výloh, náhrad za promeškaný čas a náhrady za daň z přidané hodnoty,
přiznané v řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 4 C
52/2008.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání přípustné, vyřešil odvolací soud
ve shodě s tím, co je uvedeno shora; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání účastníků zamítl (§ 243d písm. a/
o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud – s ohledem na úspěšnost
účastníků s přihlédnutím k odmítnutí obou dovolání ve vymezeném rozsahu – podle
§ 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu