33 Cdo 3101/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce
E. H., zastoupeného JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem se sídlem v Olomouci,
Sokolská 7, proti žalovaným 1) MUDr. J. N., 2) Z. N., 3) H. P., a 4) M. G., o
nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C
205/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v
Olomouci ze dne 12. 2. 2008, č.j. 12 Co 1008/2006-210, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Dovolání žalobce proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud
potvrdil (ve věci samé i v nákladovém výroku) rozsudek ze dne 22. 11. 2004,
č.j. 16 C 205/94-168 (ve znění opravného usnesení ze dne 21. 9. 2006, č.j. 16 C
205/94-194), jímž Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu o uložení povinnosti
žalovaným uzavřít s žalobcem specifikovanou kupní smlouvu, a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl.
II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále též jen „o.s.ř.“), neboť dřívější
(žalobě vyhovující) rozsudek ze dne 14. 1. 1999, č.j. 16 C 205/94-83, odvolací
soud sice usnesením ze dne 29. 11. 1999, č.j. 12 Co 270/99-102, zrušil, ale
právním názorem pro další posouzení věci soud prvního stupně nezavázal.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.,
protože hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že
napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237
odst. 3 o.s.ř).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/
o.s.ř. dovolatel oponuje (právnímu) závěru odvolacího soudu, podle něhož je
smlouva o budoucí smlouvě kupní z 10. 9. 1993 neplatným právním úkonem, protože
cena nemovitostí nebyla stanovena určitě (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“).
Bylo-li sjednáno, že „při podpisu kupní smlouvy bude uhrazena kupní cena
stanovená znaleckým posudkem,“ nezpůsobuje podle dovolatele takový odkaz na
budoucí znalecký posudek o výši kupní ceny absolutní neplatnost posuzované
smlouvy, protože smluvní strany se zavázaly tímto způsobem určenou cenu
respektovat.
Otázku shora předestřenou posoudil odvolací soud v souladu s
judikaturou Nejvyššího soudu. Ten v rozsudku ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 22 Cdo
1625/2002 (srov. i usnesení ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2446/2007),
zaujal názor, že sice není vyloučeno, aby kupní cena byla ve smlouvě stanovena
jiným způsobem než uvedením peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem,
kterým bude možno kupní cenu zcela nepochybně určit, a to již v době uzavření
smlouvy, neboť smlouva nemůže být platně uzavřena bez dosažení shody o jejích
podstatných náležitostech. Tomuto požadavku by samozřejmě vyhovoval odkaz na
konkrétní již existující znalecký posudek o ceně prodávané věci, jelikož ze
závěrů tohoto posudku by bylo možno v okamžiku uzavření smlouvy bez jakýchkoli
pochyb stanovit přesnou finanční částku. Naproti tomu pokud by určení kupní
ceny ve smlouvě bylo omezeno odkazem na znalecký posudek, který bude teprve v
budoucnu vypracován, nemohlo by jít o určitý, a tedy platný právní úkon (§ 37
odst. 1 obč. zák.), neboť ani samotným účastníkům smlouvy by v době jejího
uzavření nebylo známo, za jakou cenu je věc vlastně prodávána, a tento
nedostatek by nebylo možno překlenout ani výkladem. Jelikož smlouva o budoucí
smlouvě musí obsahovat podstatné náležitosti hlavní smlouvy, tj. kupní smlouvy
(o převodu nemovitostí), je výše uvedený závěr použitelný i v projednávané věci
(srov. § 50a odst. 1, § 588 obč. zák.).
Žádnému z dovolacích důvodů vyjmenovaných v ustanovení § 241a odst. 2 a 3
o.s.ř. nelze podřadit námitku, že soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 3.
2006, č.j. 16 C 205/94-187, kterým podle § 107 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že v
řízení bude pokračováno s žalovanými jako procesními nástupci D. K. (zemřelé
15. 11. 2004), neodstranil pochybení spočívající v tom, že rozsudek vyhlásil
při jednání 22. 11. 2004, tj. v době, kdy původní žalovaná již nebyla způsobilá
být účastnicí řízení. Je tomu tak proto, že nejde o vadu řízení ve smyslu §
241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., nýbrž o tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst.
3 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 20 Cdo
1209/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 10/2000 pod č. 111, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1550/2000 uveřejněné v
časopise Soudní judikatura 7/2001 pod č. 88). K takové vadě může dovolací soud
přihlédnout jen za předpokladu (v dané věci nenaplněného), že dovolání je
přípustné (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.). Nad rámec uvedeného je třeba
připomenout, že ke zmatečnostní vadě podle § 229 odst. 3 o.s.ř. by dovolací
soud mohl přihlédnout jen, byla-li by v průběhu řízení nesprávným postupem
soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1900/97).
Námitka dovolatele že soud prvního stupně před vydáním usnesení ze dne 21. 3.
2006, č.j. 16 C 205/94-187, „nezjišťoval, v jakém rozsahu bylo dědictví po D.
K. vypořádáno ve vztahu“ k probíhajícímu řízení, byla uplatnitelná pouze řádným
opravným prostředkem proti zmíněnému rozhodnutí, který nebyl podán. Přehlížet
nelze ani to, že usnesení o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě
zemřelého účastníka, je vždy přijímáno s „výhradou změny poměrů.“
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení
občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, §
218 písm. c/ o.s.ř.)
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalovaným, kteří by měli právo
na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu