USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, za účasti Swiss Life Select Reality s.r.o., se sídlem Pobřežní 620/3, Karlín, Praha 8, identifikační číslo osoby 02147769, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem Korunní 969/33, Praha 2, proti žalovaným 1) M. Š., 2) M. Š., zastoupeným Mgr. Martinem Matuševským, advokátem se sídlem Husovo nám. 82/10, Beroun, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního souduv Berouně pod sp. zn. 19 C 39/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, č. j. 24 Co 100/2023-246, ve znění usnesení ze dne 17. 8. 2023, č. j. 24 Co 100/2023-273, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
katastrálním území XY, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanými.
2. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 24 Co 100/2023-246, ve znění usnesení ze dne 17. 8. 2023, č. j. 24 Co 100/2023-273, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, jeho nákladový výrok změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly řešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně anebo se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil včetně rozsudku soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalovaní a vedlejší účastnice se k dovolání nevyjádřili.
5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
9. Dovolání není přípustné.
10. Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Žalobce zjevně uvedený předpoklad opomíjí, staví-li dovolání (při formulaci právních otázek) na tom, že to byl vedelejší účastník, kdo uvedl žalobce v omyl. Nalézací soudy hodnocením provedených důkazů zjistily, že žalobce nebyl (nikým) ohledně předmětu prodeje uveden v omyl, při uzavírání smlouvy nejednal s běžnou opatrností a pečlivostí, v důsledku čehož nezkontroloval vymezení předmětu smlouvy. Otázku hmotného práva – zda byl žalobce v omyl uveden druhou stranou (§ 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), jejíž řešení odvolacím soudem žalobce pokládá za rozporné se závěry jím citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak připíná k vlastní verzi skutkového děje. Nadto součástí jeho argumentace jsou skutečnosti uplatněné v rozporu § 241a odst. 6 o. s. ř.
11. Vzhledem k výše řečenému jsou irelevantní námitky týkající se otázky vzniku oprávnění dovolat se relativní neúčinnosti kupní smlouvy, jejíž řešení žalobce rovněž staví na vlastních skutkových závěrech, než které vyplývají z provedeného dokazování.
12. Námitkou týkající se odepření práva žalobce na právní ochranu a porušení jeho práva na spravedlivý proces tím, že jej soudy nepoučily podle § 118a, § 118b a § 119a o. s. ř. dovolatel nenapadá žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž mu vytýká vady, jež samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
13. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba zdůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu