33 Cdo 3514/2023-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17 (identifikační číslo 492 41 494), proti žalované ZS Vilémov, a. s., se sídlem ve Vilémově 227 (identifikační číslo 001 23 170), zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o 113.864 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 15 C 24/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2023, č. j. 47 Co 21/2023-331, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. 15 C 24/2022-262, Okresní soud v Havlíčkově Brodu uložil žalované zaplatit žalobkyni 67.487 Kč (výrok I) a v rozsahu 46.377 Kč s příslušenstvím („se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 51.503 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 18.218 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 44.143 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení“), žalobu zamítl (výrok II); žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2.111 Kč. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18.
4. 2023, č. j. 47 Co 21/2023-331, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I a změnil je ve výroku II tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 46.377 Kč s příslušenstvím („se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 51.503 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 18.218 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 44.143 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení“); žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 14.029 Kč. Podle odvolacího soudu účastnice uzavřely nepojmenované „Smlouvy o poskytnutí podpory části úroků z úvěru“, v nichž dostatečným způsobem určily předmět svých závazků (§ 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.“).
Ujednání vztahující se k podmínce, podle níž žadatelem či příjemcem podpory může být jen malý nebo střední podnik, vyložil tak, že ji žalovaná musela splňovat nejen ve dnech, kdy podala žádosti, ale i v okamžiku uzavření smluv a v průběhu čerpání podpor (§ 266 obch. zák.). Od 1. 5. 2010 nebyla malým nebo středním podnikem, ale tento status jí zůstal zachován do doby, než překročila stanovené prahy ve dvou po sobě jdoucích účetních obdobích, tedy do 31. 12. 2011. Běh dvouleté lhůty přechodného období odvolací soud spojil s datem 31.
12. 2009, tj. s roční účetní uzávěrkou (§ 1 odst. 2 obch. zák., § 122 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Nárok uplatněný žalobou je po právu, neboť v průběhu vyplácení podpory žalovaná porušila povinnosti, k nimž se ve smlouvách zavázala (ztratila postavení malého nebo středního podniku a tuto skutečnost žalobkyni nesdělila). Odvolací soud uzavřel, že právo žalobkyně z porušení povinností, k nimž se žalovaná ve smlouvách zavázala, není promlčeno, neboť strany prodloužily promlčecí dobu, jejíž běh započal 1.
1. 2013, a řízení bylo zahájeno 22. 2. 2022 (§ 391 odst. 1, § 401 obch. zák.). Okolnost, že od poskytnutí podpory uplynula poměrně značná doba, neznamená, že by měl být žalobkyni odepřen výkon práva (§ 265 obch. zák.).
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná předestřela následující právní otázky: 1) Odvolací soud – podle jejího názoru – vyloučil z ochranné doby stanovené ve „Smlouvách o poskytnutí podpory části úroků z úvěru“ první účetní období roku 2010 a dospěl k nesprávnému závěru, že status malého a středního podniku ztratila 31. 12. 2011. 2) Mohla se žalobkyně dovolat omylu ohledně skutečnosti, že žalovaná v rozhodné době „údajně“ nebyla malým a středním podnikem, „když se zjevně nejednalo o omluvitelný omyl“ (§ 1 odst. 2 obch. zák., § 49a obč. zák.).
První otázka – argumentuje dovolatelka – dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, druhou vyřešil odvolací soud odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne, případně je zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se s napadeným rozhodnutím ztotožnila a navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalovaná 15. 8. 2007 a 12. 5. 2008 podala žalobkyni tři žádosti o podporu úroků z úvěru na nákup podporované investice v programu „ZEMĚDĚLEC“.
Poskytování podpor se řídilo „Pokyny pro poskytování podpor Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem, a. s.“ (dále jen „pokyny“) a „Výkladovým listem pro poskytování podpor v rámci investičních programů Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem, a. s.“ (dále jen „výkladový list“). Součástmi žádostí byla čestná prohlášení, že údaje v žádosti jsou pravdivé a že všechny obecné podmínky pro poskytnutí podpory, tj. i zařazení mezi malé a střední podniky ve smyslu definice uvedené v doporučení Komise 2003/361/ES z 6.
5. 2003, jsou splněny. Účastnice uzavřely „Smlouvy o poskytnutí podpory části úroků z úvěru“, a to č. 1214/2007/1 a č. 1215/2007/1 dne 19. 10. 2007 a č. 810/2008/1 dne 21. 7. 2008; nedílnými součástmi smluv byly pokyny a výkladový list.
Podle pokynů žadatelem nebo příjemcem podpory může být subjekt - podnikatel v zemědělské výrobě, který je malým nebo středním podnikem, tj. podnikem, který zaměstnává méně než 250 osob a ročním obratem méně, než je korunový ekvivalent částky 50 milionů EUR nebo jehož bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje korunový ekvivalent částky 43 milionů EUR. Výkladový list převzal z doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. 5. 2003 ustanovení: „Údaji použitými při výpočtu počtu zaměstnanců a finančních hodnot jsou údaje týkající se posledního schváleného účetního období vypočtené za období jednoho roku.
Tyto údaje jsou brány v potaz od dne účetní uzávěrky. V případech, kdy podnik ke dni účetní uzávěrky zjistí, že počet jeho zaměstnanců za dané roční období překročil v jednom či druhém směru prahy pro počet pracovníků nebo finanční prahy …, nepovede tato skutečnost ke ztrátě či získání postavení středního nebo malého podniku …, jestliže tyto prahy nejsou překročeny po dobu dvou po sobě jdoucích účetních období“. Žalovaná prohlásila, že v okamžiku uzavření smluv splňuje všechny podmínky uvedené v pokynech.
Podle článků 4.3 písm. h/ smluv byla žalovaná povinna nejpozději do patnácti kalendářních dnů doručit žalobkyni písemné oznámení nebo ověřenou kopii dokumentu dokládajícího nesplnění podmínek pro zařazení mezi malé a střední podniky ve smyslu pokynů, „přičemž tato lhůta počíná běžet první kalendářní den po dni, kdy podnikatel přestal uvedené podmínky splňovat“. Závazek žalobkyně poskytovat podporu zaniká dnem, kdy žalovaná přestane splňovat podmínky pro její poskytnutí (článek 2.5 písm. h/ smluv).
Nedodrží-li příjemkyně podmínky pro poskytnutí podpory stanovené ve smlouvách a v pokynech, je žalobkyně oprávněna požadovat vrácení poskytnutého plnění s příslušenstvím (články 5.3 a 6 písm. b/ smluv, bod A 4.1 pokynů). V článcích 8.3 smluv žalovaná prodloužila promlčecí dobu „veškerých práv“ vzniklých žalobkyni ze smluv nebo v souvislosti s nimi, a to na dobu deseti let od okamžiku, kdy začne poprvé běžet. Žalobkyně poskytla žalované na základě „Smluv o poskytnutí podpory části úroků z úvěru“ 366.217 Kč, 130.206 Kč a 405.369 Kč; podpory byly vyplaceny od 1.
1. 2013 postupně vždy dvakrát ročně za každé uplynulé kalendářní pololetí. V roce 2010 byla žalovaná v důsledku akvizice začleněna jako osoba řízená a ovládaná do konsolidačního celku společnosti AGROFERT, a. s. (identifikační číslo 261 85 610), a to prostřednictvím ZZN Havlíčkův Brod a. s. (identifikační číslo 481 55 187), jejímž jediným akcionářem byla AGROFERT, a. s. V důsledku tohoto vzájemného propojení pozbyla žalovaná status malého a středního podniku. V roce 2011 přešlo jmění ZZN Havlíčkův Brod a.
s., jejímž jediným akcionářem byla společnost AGROFERT, a. s., podle projektu vnitrostátní fúze sloučením schváleného 1. 6. 2011 na nástupnickou společnost CEREA, a. s. (identifikační číslo 465 04 940). Tedy – stručně řečeno – jediný akcionář žalované (ZZN Havlíčkův Brod a. s., následně CEREA, a. s.) byl součástí společnosti AGROFERT HOLDING, a. s., následně AGROFERT, a. s.
Žadatel a příjemce podpory je – argumentuje odvolací soud – táž osoba, která je zatížena stejnými povinnostmi. Každá individuální platba poskytnutá jako dotace je výsledkem procesu, který má několik fází (žádost o podporu, její posouzení, uzavření smlouvy, výplata finančních prostředků). Tomu odpovídá mechanismus nastavený v pokynech. Termíny žadatel a příjemce jsou užívány proto, aby bylo rozlišeno postavení subjektu v jednotlivých fázích dotačního procesu. Klade-li smlouva určité podmínky pro žadatele, neznamená to, že pokud se v rámci řízení o podporu dostane do postavení příjemce, ztrácí bez dalšího povinnosti žadatele.
Ze smluv, jejich součástmi byly pokyny a výkladový list, neplyne časové omezení zemědělského podnikatele být malým nebo středním podnikem pouze v době podání žádosti a čestného prohlášení. Údaji použitými při zjištění počtu zaměstnanců a finančních hodnot jsou údaje týkající se posledního schváleného ročního účetního období a jsou brány v potaz ode dne účetní uzávěrky. I když žalovaná nesplňovala podmínku malého a středního podniku již od 1. 5. 2010, zůstal jí status zachován do doby, než překročila stanovené prahy ve dvou po sobě jdoucích účetních období.
Základním smyslem tohoto časového termínu je určit, po jakou dobu žadateli zůstane zachováno „chráněné“ postavení poté, co stanovené prahy počtu zaměstnanců nebo finančních ukazatelů překročí. Není logické, aby počátek dvouletého ochranného období byl vázán na zjištění překročení prahů z roční uzávěrky sestavené až k 31. 12. 2010. Bylo-li ujednáno, že status je zachován, nejsou-li stropy překročeny „po dobu dvou po sobě jdoucích účetních období“, není rozumného důvodu z těchto období vylučovat první účetní období (2010), v němž došlo ke ztrátě statusu malého a středního podniku.
V opačném případě by výjimka platila po dobu tří let, k čemuž úmysl smluvních stran nesměřoval. Žalovaná ztratila status malého a středního podniku po uplynutí dvou po sobě jdoucích účetních obdobích (2010, 2011), tj. k 31. 12. 2011. Lze uzavřít, že odvolací soud „Smlouvy o poskytnutí podpory části úroků z úvěru“ vyložil podle § 266 obch. zák. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu i Ústavního soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, ze dne 14.
12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2608/98, ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3038/2018, ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013, nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 170/11). Spojuje-li žalovaná přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015).
Takou není otázka, kterou formulovala pod bodem 2) dovolání; na jejím posouzení totiž napadené rozhodnutí nespočívá. Vymezení přípustnosti – v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237, § 241a odst. 2 o. s. ř.) – je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod (nesprávného právního posouzení), tj. pro každou otázku hmotného nebo procesního práva samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014). Námitkou, že odvolací soud nesprávně posoudil „rozpor žalobcem uplatněného nároku se zásadami poctivého obchodního styku“, žalovaná přípustnost dovolání nevymezila; dovolání tak trpí vadou, kterou již nelze odstranit (§ 241b odst. 3 věta první, § 243c odst. 1 o.
s. ř.). Namítá-li dovolatelka, že bylo rozhodnuto o věci, která nenáleží do pravomoci soudů, vytkla vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K nim však – pokud by jimi skutečně řízení bylo postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. 6. 2024 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu