33 Cdo 3558/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně CF FLOP, s.r.o., se sídlem v Brně - Sever, Lesná, Nejedlého 383/11,
zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1493/8,
proti žalované L. K., o 88.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
v Opavě pod sp. zn. 12 C 113/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2011, č.j. 71 Co 125/2010-183, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2011, č.j.
71 Co 125/2010-183, se odmítá.
II. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 3.
2010, č.j. 12 C 113/2006-140, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2010,
č.j. 12 C 113/2006-164, se zastavuje.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud
potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 3. 2010, č.j.
12 C 113/2006-140 (ve znění opravného usnesení ze dne 15. 7. 2010, č.j. 12 C
113/2006-164), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 7.
zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani
podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu
nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatelka předně napadá právní závěr odvolacího soudu, že její právo na
zaplacení smluvní pokuty je promlčeno. K tomu je třeba uvést, že odvolací soud
sice při formulaci uvedeného úsudku nerespektoval závěry zastávané judikaturou
Nejvyššího soudu, samotný závěr o promlčení uplatněného práva však této
judikatuře odpovídá. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. rozsudek ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 847/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
č. 36/2003, rozsudek ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2637/2008) zaujal
právní názor, podle něhož je-li smluvní pokuta sjednána procentní sazbou ze
stanovené částky za každý den prodlení, vzniká věřiteli za každý den trvání
prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem
prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas. Smluvní pokuta totiž není
tak jako úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky ani opětujícím se plněním,
které by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna, ale
samostatným majetkovým nárokem. Zatímco v případě povinnosti dlužníka platit
úroky z prodlení se splněním závazku, která nevzniká samostatně (nově) za každý
den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení,
a tímto dnem počíná běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z
prodlení promlčí jako „celek“ (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006), u práva na smluvní
pokutu, která je sjednána procentní sazbou z dlužné částky za každý den
prodlení, běží promlčecí doba u každého jednotlivého práva na smluvní pokutu
samostatně a nepromlčuje se tudíž jako celek. Uvedené závěry lze vztáhnout i na
smluvní pokutu, která byla sjednána pevnou částkou za každý den prodlení. Žalobkyni tak vznikalo za první a každý následující den prodlení se zaplacením
dlužného nájemného právo na smluvní pokutu ve sjednané výši. Závěr o začátku
běhu promlčecí doby u (každého) práva na smluvní pokutu je přitom závislý na
zjištění, zda si smluvní strany sjednaly splatnost smluvní pokuty. Pokud tak
neučinily a splatnost nebyla ani jinak určena - jak odpovídá skutkovým
zjištěním v souzené věci - platí, že promlčecí doba začala běžet dnem
následujícím po vzniku práva na smluvní pokutu (§ 563 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“, srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. Cz 99/81,
uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 28/1984). Žalobkyně se původně žalobou podanou 12. 9. 2005 domáhala zaplacení 98.000,- Kč
jako části 20,5% smluvní pokuty sjednané ve výši 1.000,- Kč denně za období od
10. 9. 2001 do 31. 12. 2002. Podáním učiněným do protokolu u jednání před
soudem prvního stupně 3. 3. 2009 změnila žalobu tak, že uplatnila právo na
zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.000,- Kč denně za období od 24. 9. 2002 do
31. 12. 2002; změnu žaloby soud prvního stupně připustil (§ 95 o.s.ř.). Tříletá
(§ 101 obč. zák.) promlčecí doba u (každého) práva na zaplacení smluvní pokuty
za období od 24. 9. 2002 do 31.
12. 2002 počala běžet dnem následujícím po
vzniku (každého) práva na uvedenou smluvní pokutu, tj. od 25. 9. 2002 do 1. 1. 2003, a uplynula 24. 9. 2005 až 31. 12. 2005. Je tak zřejmé, že ke dni, kdy
žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu změněnou žalobou (tj. k 3. 3. 2009), bylo její právo promlčeno. Námitkami dovolatelky stran přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty se
dovolací soud nezabýval, neboť odvolací soud věc z tohoto pohledu s ohledem na
důvodně vznesenou námitku promlčení neposuzoval. Nejvyšší soud proto dovolání, pokud směřuje proti rozsudku odvolacího soudu,
odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Dovolatelka výslovně napadla i rozsudek soudu prvního stupně. Rozsudek soudu
prvního stupně však dovoláním úspěšně napadnout nelze. Z ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání
rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o.s.ř. odvolání,
pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční
příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního
stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem
podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti tomuto rozsudku podle §
243c odst. 1 a § 104 odst. 1, věty první, o.s.ř. zastavil (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; žalované, která by na jejich náhradu měla
právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly. Za takové
náklady nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání z 3. 11. 2011,
které učinila (e-mailem bez elektronického podpisu) JUDr. M. U.; jednak
nedoložila své oprávnění žalovanou v řízení zastupovat, jednak vyjádření vůbec
nevystihuje důvod, pro který bylo dovolání odmítnuto, resp. dovolací řízení
zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2013
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu