ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. C., se sídlem XY
(identifikační číslo XY), zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se
sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1419/22, proti žalované C., se sídlem XY
(identifikační číslo XY), zastoupené doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D.,
advokátem se sídlem v Praze 1, Železná 490/14, za účasti vedlejší účastnice na
straně žalované Nord Point Group s. r. o., se sídlem ve Štětí, Stračenská 752
(identifikační číslo 048 06 034), zastoupené doc. JUDr. Alešem Rozehnalem,
Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Železná 490/14, o určení vlastnictví k
věcem nemovitým, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C
141/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 13. 9. 2022, č. j. 11 Co 73/2020-676, t a k t o:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 5. 2. 2020, č. j. 10 C 141/2014-383, Okresní soud v
Litoměřicích určil, že žalobkyně je vlastnicí specifikovaných nemovitých věcí
zapsaných u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY,
pro obec XY a katastrální území XY, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně odmítl prostřednictvím analogie legis aplikovat závěry,
které za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů, pro institut zástavního práva přijal Nejvyšší soud v
rozsudcích ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 957/2001, a ze dne 30. 3. 2006,
sp. zn. 29 Odo 577/2004. V poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se zajišťovací převod práva od
zástavního práva výrazně liší co do rozsahu oprávnění věřitele - příjemce
zajištění. Ten – na rozdíl od zástavního věřitele – je po celou dobu trvání
zajištění oprávněn s předmětem zajištění nakládat, uspokojovat se z jeho plodů
a „veškeré znaky funkční akcesority vedlejšího závazku“ (zajišťovací,
uhrazovací) jsou v porovnání se zástavním právem zjevně posíleny na úkor
subsidiarity vedlejšího závazku. Je žádoucí, aby akcesorická povaha vedlejšího
závazku v existenční rovině byla výraznější, než je tomu u zástavního práva. S
ohledem na výrazně silnější postavení věřitele, který se v případě nesplnění
hlavního závazku bez dalšího stává neomezeným vlastníkem předmětu zajištění, je
namístě i výraznější ochrana dlužníka „spočívající v tom, že věřitel, který se
může stát vlastníkem původně jeho věci, je mu od počátku znám“. V případě
zajišťovacího převodu práva nemůže akcesorický právní vztah vzniknout (nabýt
účinnosti) před vznikem hlavního závazku (§ 2040 odst. 1, § 2041 o. z.). Na tom
nic nemění to, že příjemcem zajištění byla osoba, která se následně stala
věřitelem poskytovatele zajištění. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického
práva je neplatná, protože ji účastnice uzavřely dříve, než se žalovaná stala
věřitelkou pohledávek odpovídajících zajištěným dluhům (§ 580 odst. 1 o. z.). Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. 11 Co
73/2020-676, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení
vlastnictví zamítl, a žalované i vedlejší účastnici přiznal na náhradě nákladů
řízení před soudy všech stupňů 1.019.317,71 Kč, resp. 424.793,31 Kč. Podle
odvolacího soudu jsou zástavní právo (§ 1309 a násl. o. z.) a zajišťovací
převod práva (§ 2040 a násl. o. z.) zajišťovacími instituty svojí povahou sobě
nejbližší, takže „poměry zástavního práva lze vztáhnout i na zajišťovací převod
práva“. Poskytovatelem jistoty může být nejen dlužník, ale i třetí osoba, takže
totéž platí i pro věřitele či příjemce jistoty (§ 2040 odst. 1 o. z.). Akcesorický právní vztah (zajištění) může být platně sjednán před vznikem
hlavního právního vztahu. Ze smlouvy je patrné, že nejde o tzv. normální převod
vlastnictví, nýbrž o převod, jehož účelem je zajištění „budoucího dluhu“. Nebyl-li sjednán zánik zajištění (kdy a jak bude vlastnictví žalobkyně
obnoveno), platí § 2040 odst. 2 o. z.
Převod vlastnického práva se stal
nepodmíněným, protože žalobkyně dluh řádně a včas neuhradila. V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně prosazuje
neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, neboť jde o
právní jednání odporující zákonu (§ 580 odst. 1 o. z.). V případě zajišťovacího
převodu práva – argumentuje dovolatelka – „nemůže akcesorický právní vztah
vzniknout před vznikem hlavního závazku ani být před vznikem hlavního závazku
právně účinný“. Smlouvu o zajišťovacím převodu práva nelze platně uzavřít před
tím, než se nabyvatel práva stane věřitelem pohledávky odpovídající
zajišťovanému dluhu. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ani vedlejší účastnice se k dovolání nevyjádřily.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací
řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – platnost smlouvy o
zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovité věci, byla-li uzavřena před
tím, než se žalovaná stala věřitelkou žalobkyně –, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní
předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní
předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění
vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li
úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil
všechny relevantní skutečnosti.
Podle § 2010 odst. 1 věty první o. z. lze dluh zajistit, zaváže-li se třetí
osoba věřiteli nebo ve prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li
někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj
dluh splní.
Podle § 2040 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo
třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo (odstavec 1). Má se
za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh
bude splněn (odstavec 2).
Týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané do veřejného seznamu, vzniká
zajištění zápisem do tohoto seznamu; do veřejného seznamu se zapíše i dočasná
povaha zajišťovacího převodu práva (§ 2041 o. z.).
Poté, co doplnil dokazování, odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v
řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že smlouvou uzavřenou 16. 1.
2014 žalobkyně „dočasně“ převedla na žalovanou (kupující) vlastnictví
specifikovaných nemovitých věcí. Předmět převodu měl sloužit k zajištění dluhu
3.000.000 Kč s příslušenstvím a budoucího dluhu až do výše 6.000.000 Kč
původního věřitele M. C. (VERONY TRADE a. s.) a dluhu 1.100.000 Kč a budoucího
dluhu až do výše 3.000.000 Kč původní věřitelky VELAPO a. s. s tím, že se
žalovaná stane věřitelkou pohledávek odpovídajících uvedeným dluhům. Právní
účinky zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí – s poznámkou „dočasná
povaha věcného práva na základě zajišťovacího převodu“ – nastaly 22. 1. 2014.
Smlouvou z 15. 1. 2014 postoupil M. C. pohledávku 3.000.000 Kč z titulu smlouvy
o půjčce z 24. 11. 2010 za žalobkyní postupnici VERONA TRADE a. s., která
smlouvou z 5. 2. 2014 pohledávku dále postoupila žalované. Smlouvou z 28. 1.
2014 postoupila VELAPO a. s. (postupitelka) pohledávku 1.100.000 Kč ze smlouvy
o půjčce uzavřené s žalobkyní 20. 2. 2013 žalované.
Uvedené pohledávky byly zajištěny zástavním právem zřízeným smlouvou ze 13. 9.
2011 (právní účinky vkladu zástavního práva nastaly 14. 9. 2011), resp.
smlouvou z 20. 2. 2013 (právní účinky vkladu zástavního práva nastaly 20. 2.
2013). Podle souhlasného prohlášení se žalovaná po postoupení pohledávek stala
zástavní věřitelkou.
Žalovaná 11. 6. 2014 vyzvala žalobkyni k úhradě dluhů zajištěných vlastnickým
právem k věcem nemovitým.
Zajišťovací převod práva – v projednávaném případě vlastnického práva k
nemovitým věcem a jejich součástem (§ 498 odst. 1, § 506 o. z.) – představuje
formu zajištění (peněžitého) dluhu odpovídajícího pohledávce věřitele. Smlouvou
o zajišťovacím převodu vlastnického práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba
dluh tím, že příjemci jistoty dočasně převede své vlastnictví k věci. Není-li
sjednáno jinak, platí, že v případě nesplnění dluhu se převod vlastnického
práva stane nepodmíněným (§ 2044 odst. 1 o. z.).
V projednávaném případě byly ve smlouvě o zajišťovacím převodu pohledávky
původních věřitelů žalobkyně jednoznačně identifikovány (jim odpovídající dluhy
ostatně zajišťovalo zástavní právo zřízené na týchž nemovitých věcech) a strany
smlouvu uzavíraly s podmínkou, že původní věřitelé postoupí existující
pohledávky žalované, která se stane věřitelkou žalobkyně. Smlouva o
zajišťovacím převodu práva neodporuje ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. zákonu
proto, že v době jejího uzavření, resp. nabytí účinků zápisu (vkladu)
vlastnického práva, nebyla žalovaná (kupující) věřitelkou žalobkyně. Okamžikem,
kdy žalovaná (postupnice) nabyla od původních věřitelů žalobkyně pohledávky s
příslušenstvím, se prosadila realizační (zajišťovací) funkce převodu
vlastnictví s důsledky plynoucími z § 2044 o. z.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších
stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající
se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř.,
dovolacímu přezkumu nepodléhají. Žalobkyně výtkou, že smlouva o zajišťovacím
převodu práva nebyla z důvodu včasného nepřijetí nabídky uzavřena, zjevně
uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím
soudem, podle něhož smlouva byla uzavřena postupem podle § 1731 odst. 1, §
1735, § 1740 odst. 1 a § 1745 o. z. (tj. nikoliv jen připojením podpisu
jednatele žalované, ale včasným projevem souhlasu vůči žalobkyni), založila na
skutkové verzi odlišné od té, z níž po zhodnocení provedených důkazů vyšel
odvolací soud. Podle jeho zjištění nabídku uzavřít smlouvu učinila žalobkyně
(listinu - návrh na uzavření smlouvy 15. 1. 2014 podepsal v advokátní kanceláři
JUDr. Ivana Vávry, zmocněnce žalobkyně, jednatel M. Š.), žalovaná nabídku
přijala, což stvrdil 16. 1. 2014 podpisem téže listiny jednatel Z. L., a
přijetí nabídky došlo tentýž den zmocněnci žalobkyně. Vychází-li kritika
právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací
soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s.
ř.
Obdobné platí pro námitku neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva
podle § 583 a 584 odst. 2 o. z. Jak vyplývá z obsahu smlouvy (viz výše), bylo
úmyslem stran zajistit dluhy žalobkyně převodem vlastnictví k nemovitým věcem
přesto, že dosavadní věřitelé postoupili své pohledávky žalované až po uzavření
smlouvy. Takové zjištění a priori vylučuje jednání žalobkyně v omylu týkajícím
se postavení osoby přijímající zajištění.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl, protože otázku, pro kterou bylo
dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud správně (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. (žalované, která by měla právo na
jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu