33 Cdo 3824/2023-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně J. K., zastoupené JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 3355/6, proti žalované 1. INVESTIČNÍ A FINANČNÍ s. r. o., se sídlem v Ostravě, Cihelní 128/27, identifikační číslo 01685724, zastoupené JUDr. Janem Skřipským, Ph. D., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, o 2 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 129 C 8/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2023, č. j. 8 Co 229/2022-189, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 506 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Skřipského, Ph. D., advokáta.
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 8 Co 229/2022-189, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně založila svůj nárok na zaplacení částky 2 500 000 Kč na povinnosti žalované vrátit jí spornou částku z titulu smlouvy o investičním spoluúčastenství uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně M. Š. starším. Odvolací soud dospěl k závěru, že částka 2 500 000 Kč, kterou M. Š. starší vložil na účet žalované dne 18. 2. 2014, představovala splátku dluhu (půjčky) a nešlo o (předčasné) plnění ze smlouvy o investičním spoluúčastenství, jak tvrdila žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za dosud neřešené považuje otázky, zda je možné, aby smlouva byla platná i přesto, že plněno bylo dříve, než byla podepsána, zda osoba vystupující v tomto smluvním vztahu jako spotřebitel byla dostatečně chráněna v případě, že smlouva byla předložena druhou smluvní stranou – podnikatelem a byla shledána soudem jako neplatná, zda osoba zabývající se získáváním investic od spotřebitelů je zavázána ze smlouvy o investici přesto, že k plnění dle této smlouvy dojde ještě předtím, než je smlouva formálně uzavřena, zda je možné uzavřít, že vůle zástupce žalované nebyla vážně projevena pouze na základě výpovědi této osoby.
V rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu měl pak odvolací soud postupovat při výkladu právního jednání a při posuzování (ne)platnosti smlouvy o investičním spoluúčastenství.
Žalovaná navrhla dovolání odmítnout.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění – dále jen „o. s. ř.“ Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle § 237 o.
s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Odvolací soud založil právní posouzení na zjištění, že částka 2 500 000 Kč zaslaná na účet žalované představovala úhradu dluhu a nikoli (předčasné) plnění ze smlouvy o investičním spoluúčastenství. Rozhodnutí odvolacího soudu tak na dovolatelkou vymezených otázkách nespočívá. Dovoláním vymezené právní otázky tak nemohou založit přípustnost dovolání. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost, jakož i samotný způsob a výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soud při rozhodování vycházel, nelze úspěšně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Dovolací soud neshledal hodnocení důkazů odvolacím soudem v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry a nemá za to, že hodnocení důkazů nese znaky libovůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 6. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu