33 Cdo 438/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně ČEZ Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425 (identifikační
číslo osoby 272 32 433), zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v
Praze 1, Purkyňova 74/2, proti žalovanému J. Š., zastoupenému Mgr. Richardem
Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, o 107.012 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 20 EC 97/2010,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v
Olomouci ze dne 11. 11. 2015, č.j. 75 Co 510/2014-384, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení 6.921 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr.
Petra Pečeného, advokáta.
příslušenstvím; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou
stupňů.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č.
404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání
se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za
nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§
241a odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Otázku týkající se rozložení důkazního břemene stran plnění ze smlouvy o
dodávce elektřiny vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka
řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu
muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene
je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá
skutečnost – významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci – nebyla pro
nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené ustanovením § 120
odst. 1 o.s.ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy
výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti
této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá (srov.
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, ze dne
26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo
408/2003, nebo ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1241/2003).
Ve sporném civilním řízení se uplatňuje pravidlo, že důkazní břemeno ohledně
určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto
skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka,
který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97). Žalovaný má rovněž povinnost (§
101 odst. 1 o.s.ř.) tvrdit skutečnosti spjaté s jeho hmotněprávní obranou,
kterou uplatňuje určité své hmotné právo, a nabídnout o ní důkazy. Ohledně této
obrany má žalovaný tedy rovněž povinnost tvrzení a důkazní povinnost podle §
101 odst. 1, § 120 odst. 1 o.s.ř. (srov. rozsudky ze dne 22. 9. 2010, sp. zn.
25 Cdo 114/2008, a ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2595/2013).
Závěr odvolacího soudu, že to byl žalovaný, kterého tížilo důkazní břemeno
ohledně tvrzení, že elektroměr byl vadný a že nemohl s ohledem na instalované
elektrospotřebiče vyúčtované množství elektřiny za konkrétní kalendářní období
odebrat, je v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu.
Námitkou, že se soudy nezabývaly faktickou nemožností odběru tak vysokého
množství elektřiny a neprovedly žalovaným navržené důkazy, vytýká vady řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však
– pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v
případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.);
protože tento předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se touto
argumentací nezabýval.
Žalovaný sice napadl rozhodnutí odvolacího soudu i v nákladových výrocích, ve
vztahu k nim však žádnou argumentaci nevznesl.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva,
jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je
odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.). ¨
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. 9. 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu