33 Cdo 4735/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové věci žalobce J. M., zastoupeného JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 33, proti žalovanému J. S., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Holubem, advokátem se sídlem Brno, Orlí 27, o zaplacení 222.406,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 129/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2010, č. j. 14 Co 59/2009-94, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. září 2008, č. j. 54 C 129/2004-73, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 222.406,- Kč spolu s dohodnutým úrokem ve výši 16.402,50 Kč a úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 222.406,- Kč od 1. 1. 2003 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Z provedených důkazů dovodil, že žalobce na základě smlouvy uzavřené dne 13. 3. 2001 poskytl žalovanému částku 235.988,60 Kč, kterou se mu žalovaný zavázal vrátit do 31. 12. 2002 se 4 % úrokem ročně z dlužné částky (§ 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“).
Žalovaný dluh z půjčky řádně a včas nesplnil, dosud žalobci dluží 222.406,- Kč s úroky z prodlení a sjednaným úrokem ve výši 16.402,50 Kč. Soud prvního stupně neuznal procesní obranu žalovaného, že uplatněná pohledávka z půjčky zanikla započtením. I když žalovaný již v odporu podaném proti platebnímu rozkazu uvedl, že žalovanou částku neuznává a žalobu navrhuje zamítnout, neboť má vůči žalobci pohledávky ve výši 218.400,- Kč za 2.184 hodin odpracovaných při rekonstrukci pekařské výrobny žalobce po 100,- Kč, ve výši 101.500,- Kč za přenechané zařízení pekárny a ve výši 120.000,- Kč za poskytnuté duševní vlastnictví, a v dalších podáních ze dne 9.
6. 2008 a 25. 1. 2010 požadoval, aby soud provedl zápočet jeho pohledávek v celkové výši 439.900,- Kč na žalovanou pohledávku, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal, že vůči žalobci učinil jednostranný právní úkon započtení podle § 580 obč. zák., který by byl natolik určitý, aby z něho bylo zcela jednoznačné, jakou pohledávku mínil započítat. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. února 2010, č. j. 14 Co 59/2009-94, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Zcela se ztotožnil s jeho právním závěrem, že žalovaná pohledávka nezanikla započtením vzájemné pohledávky žalovaného. Konstatoval, že žalovaný právní úkon započtení neučinil, a i kdyby se tak stalo, nevymezil započítávanou pohledávku tak, aby byla způsobilým předmětem započtení. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“ (předchozím rozsudkem ze dne 7.
dubna 2006, č. j. 54 C 129/2004-25, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 10. ledna 2008, č. j. 14 Co 59/2007-48, nerozhodl soud prvního stupně jinak - žalobě rovněž vyhověl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., které bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím 31. 12. 2012, je do té doby nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6.
3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Právní závěr soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud zcela ztotožnil, že uplatněná pohledávka žalobce nezanikla započtením podle § 580 obč.zák., neboť žalovaný neprokázal, že vůči žalobci učinil úkon započtení, který by byl natolik určitý, aby z něho bylo jednoznačné, jakou pohledávku mínil započítat, je v souladu s ustálenou soudní judikaturou.
Již v rozsudku ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 9 Cmo 109/2003, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, pod č. 20, Vrchní soud v Praze vyjádřil a odůvodnil názor, podle něhož úkon započtení (§ 580 obč. zák.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by z něj bylo patrno, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, je podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatný pro neurčitost. Na citované rozhodnutí navázal dovolací soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 23.
5. 2005, sp. zn. 29 Odo 1021/2006, ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 421/2006, ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 174/2004, které obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 322/05, odmítl, dále ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1363/2009, a ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009). Prosazuje-li žalovaný, že již na začátku řízení projevil vůli započíst své pohledávky v celkové výši 439.900,- Kč na pohledávku žalobcovu, aniž však specifikoval, která část započítávaných pohledávek, jež ve svém součtu převyšují žalobcem uplatněnou pohledávku, měla započtením zaniknout a která nikoli, pomíjí, že takový úkon započtení by byl pro neurčitost neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.) a zánik žalované pohledávky by způsobit nemohl.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalovaného odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.)
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy žalobce v tomto řízení žádné náklady nevynaložil (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. června 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r. předsedkyně senátu