U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. H., proti žalovanému V. F., zastoupenému Mgr. Vladimírem Matysem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 16/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2015, č. j. 20 Co 46/2015-117, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. 11. 2014, č. j. 11 C 16/2008-87, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 12. 2008, č. j. 11 C 16/2008-44 (výrok I.), žalobu na obnovu řízení „proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 12. 2008, č. j. 11 C 16/2008-44, zamítl (výrok II.)“, a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil uplynutím tříleté objektivní lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení (lhůta skončila dne 5. 2. 2012).
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 03. 2015, č. j. 20 Co 46/2015-117, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, aplikaci § 233 o. s. ř., která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Má za to, že trvání na doslovném požadavku zákona podat žalobu na obnovu řízení v určených lhůtách, vede v jeho případě k nepřípustnému odepření spravedlnosti, k zásahu do jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Soudy proto měly vyložit ustanovení § 233 odst. 2 o. s. ř. za použití § 3 o. s. ř. Dovolání není přípustné.
Výklad právní otázky, v jaké lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení, byl již v rozhodovací praxi dovolacího soudu podán a nadále nevzbuzuje žádné pochybnosti (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3684/2012, mutatis mutandis závěry usnesení ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1207/2009, ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4689/2010, ze dne sp. zn. 29. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1100/2013, a ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 7/2015, v právní teorii viz Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1833); není tedy naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (existence dosud nevyřešené otázky procesního práva), a dovoláním vymezenou otázku odvolací soud (a potažmo i soud prvního stupně) vyřešil v souladu s již ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Václav Duda předseda senátu