Nejvyšší soud Usnesení procesní

33 Cdo 53/2024

ze dne 2024-02-27
ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.53.2024.1

33 Cdo 53/2024-114

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců

JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. F. K., proti

žalované M. D., o zaplacení 900 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního

soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 112/2021, o dovolání žalobce proti usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2023, č. j. 13 Co 184/2023-102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. 4. 2023, č.

j. 46 C 112/2021-97, zastavil řízení o osvobození žalobce od soudních poplatků

pro dovolací řízení.

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 21. 7. 2023, č. j. 13 Co

184/2023-102, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech

odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání,

v němž opětovně požádal o (snížení) osvobození od soudního poplatku pro

dovolací řízení a o ustanovení zástupce. Při podání dovolání nebyl žalobce

zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve

znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále

jen „o. s. ř.“).

Podle § 238 odst. 1 písm. i) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu

(dále jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proti (mimo

jiné) usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního

poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení

řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků, je usnesením,

kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku ve smyslu §

238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6.

2018, sp. zn. 27 Cdo 1573/2018, nebo ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 20 Cdo

1869/2019).

Nejvyšší soud, aniž v souladu s § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s.

ř. přezkoumával splnění podmínky povinného zastoupení, dovolání podle § 243c

odst. 1 o. s. ř. odmítl jako objektivně nepřípustné.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté odvolacím

soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je

přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn.

29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod

čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího

soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3

o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 2. 2024

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu