33 Cdo 603/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobce PATRULL, družstvo se sídlem v Praze 9, Českodubská 787, identifikační
číslo 29045614, zastoupeného JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v
Praze 1, Petrská 1136/12, proti žalované SG Investment, s.r.o., se sídlem v
Praze 8 - Karlíně, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo 26748967 (právní
nástupkyni obchodní společnosti České nemovitosti a.s. se sídlem v Praze 8, Ke
Štvanici 656/3, identifikační číslo 25059688), o zaplacení 840.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 110 EC
58/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.
června 2011, č. j. 70 Co 205/2011-218, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2011, č. j. 70 Co
205/2011-218, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. října 2010, č.
j. 110 EC 58/2010-196, ve znění opravného usnesení ze dne 23. února 2011, č. j.
110 EC 58/2010-207, se zrušují a věc se vrací Obvodního soudu pro Prahu 8 k
dalšímu řízení.
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 840.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděl,
že je na základě smlouvy o postoupení pohledávek právním nástupcem osob, které
od obchodní společnosti Vinořská spol. s r. o. zakoupily bytové jednotky a
splnily tak podmínky veřejného příslibu žalované. Ta však kupujícím slíbené
plnění neposkytla a způsobila jim tak škodu. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 23. února 2011, č. j. 110 EC
58/2010-196, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění,
že v letáku vydaném pod hlavičkou žalované byl nabízen prodej nových bytů v
„bytovém areálu Semtínská“ v Praze 9 - Vinoři; přední strana letáku obsahovala
text: „Bonus: Koupí bytu získáte ZDARMA členství v golfovém klubu“, „Informace
a prodej: České nemovitosti a.s.“, „Investor: Vinořská spol. s r.o.“ a na jeho
zadní straně bylo uvedeno: „Zájemci o nové byty, kteří uzavřou se společností
Vinořská spol. s r.o. kupní smlouvu, získají jako bonus zcela zdarma jedno
řádné členství v golfovém klubu, jehož domovským hřištěm bude 27 jamkové hřiště
ve Vinoři - v lokalitě Na Dlouhých. Hodnota vstupního členského poplatku pro
dospělou osobu činí 70.000,- Kč. Výstavba golfového hřiště započne na podzim
2007 a prvních 9 jamek, tréninkové plochy a klubovna budou otevřeny na podzim
2009.“ Zájemci o koupi V. F., J. G., T. M., A. P., O. D., Ing. M. F. a Ing. Z. F. (dříve M.), Ing. M. B. a Ing. L. B., M. K. a M. K., M. Č. a M. H., Ing. O. S. a Ing. G. S. (dříve T.), V. P. a E. M., M. M. a Ing. E. M. uzavřeli s
obchodní společností Vinořská spol. s r. o., identifikační číslo 27063976,
kupní smlouvy, jejichž předmětem jsou bytové jednotky v „bytovém areálu
Semtínská“ ve Vinoři. Kupujícím A. P., Ing. M. B., Ing. V. P., M. Č. a Ing. O. S. byly vystaveny bonusové kupóny sloužící k úhradě vstupního členského
poplatku do „Sekyra Golf Klubu Praha“; kupóny jsou podepsané obchodními
společnostmi Vinořská spol. s r. o. a Sekyra Golf, a.s., které v nich
potvrzují, že jmenovaní kupující „uzavřením kupní smlouvy na nový byt v bytovém
areálu ve Vinoři získají jako bonus nárok na jedno řádné členství v Sekyra Golf
Klubu Praha. Proti předložení tohoto kupónu a současně uzavřené kupní smlouvy v
sídle Sekyra Golf Klubu Praha budou jmenovaní (nebo jimi určený člen rodiny) v
klubu registrováni“. Společnost Sekyra Group od projektu výstavby golfového
hřiště ve Vinoři upustila. Uvedení vlastnící bytových jednotek jako postupitelé
a žalobce jako postupník uzavřeli smlouvy o postoupení pohledávek. V nich každý
z postupitelů prohlásil, že má za žalovanou pohledávku, která vznikla tím, že
žalovaná nesplnila závazek z veřejného příslibu; důsledkem postupu žalované
vznikla postupitelům škoda, každému ve výši deklarované hodnoty slíbeného
členství, tj. 70.000,- Kč. Tyto své pohledávky postupitelé jednotlivě
postoupili postupníkovi. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně
uzavřel, že informace uvedené v letáku nelze pro neurčitost považovat za platný
veřejný příslib podle § 850 obč.
zák.; z letáku totiž nelze spolehlivě dovodit,
že je to právě žalovaná, kdo se zavázal poskytnout zájemcům o koupi bytu zdarma
členství v golfovém klubu. Pouhá skutečnost, že prodej bytů propagovala ve
svých letácích žalovaná, k identifikaci slibovatele nepostačuje, zvláště když
se v letáku současně uvádí, že investorem je Vinořská spol. s r.o., s níž
zájemci o koupi bytů také následně uzavírali kupní smlouvy a tato společnost
(spolu se Sekyra Golf a.s.) jim vystavovala bonusové kupóny, proti jejichž
předložení v sídle Sekyra Golf Klubu Praha měli být registrováni v golfovém
klubu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. června 2011, č. j. 70 Co 205/2011-218,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po zopakování důkazu reklamním letákem týkajícím se nových bytů v bytovém
areálu Semtínská v Praze - Vinoři odvolací soud přisvědčil skutkovým i právním
závěrům soudu prvního stupně. Konstatoval, že z letáku vydaného pod hlavičkou
žalované nelze dovodit její závazek, že kupujícím poskytne odměnu za splnění
stanovených podmínek. Z formulací použitých v letáku totiž nevyplývá
jednoznačně, že je to žalovaná, kdo kupujícím, kteří vstoupí do právního vztahu
s prodávajícím (tj. Vinořskou spol. s r.o.), poskytne plnění v podobě členství
v golfovém klubu. Text obsažený v letáku lze považovat za pouhou reklamu,
kterou pro prodávajícího (Vinořskou spol. s r.o.) uskutečňovala žalovaná za
použití svého - v oboru realit známějšího - obchodního jména. O veřejný příslib
nešlo, a nejednalo by se o tento právní vztah ani za předpokladu, že by
formulace slibu a identifikace slibující osoby splňovaly náležitosti podle §
850 obč. zák.; v letáku totiž není dostatečně určitě vyjádřen předmět plnění
veřejného příslibu. Závazek poskytnout „jedno řádné osobní členství v golfovém
klubu, jehož domovským hřištěm bude 27 jamkové hřiště ve Vinoři v lokalitě „Na
Dlouhých“, jehož výstavba započne v roce 2007“ odvolací soud vyhodnotil - s
odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2945/2008 - jako
neurčitý, neboť absentuje označení konkrétního golfového klubu; ten byl
identifikován jako klub, jenž bude provozovat hřiště, které v době uveřejnění
letáku neexistovalo, a jehož vznik byl ve stadiu více či méně reálných plánů. I
když byl Vinořskou spol. s r.o. a Sekyra Golf, a.s., posléze vydán avizovaný
bonusový kupón, nemohl na základě neplatného právního úkonu (veřejného
příslibu) vzniknout mezi žalovanou a právními předchůdci žalobce závazkový
právní vztah, a tudíž ani právo na plnění z takového vztahu. Jestliže právním
předchůdcům žalobce nevzniklo oprávnění (nárok) z veřejného slibu, nemohla jim
být způsobena škody z důvodu jeho porušení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nadále prosazuje názor,
že právní úkon (veřejný příslib) obsažený v reklamním letáku je srozumitelný a
určitý. Odvolacímu soudu vytýká, že text listiny vyložil v rozporu s
výkladovými pravidly a formalisticky. Považuje za nepřijatelné, aby prohlášení,
která v očích průměrného spotřebitele vyvolávají od počátku jasnou a konkrétní
představu o slibovaném plnění, byla dodatečně prohlášena za neurčitá. Text
obsažený v letáku zřetelně vyjadřuje závazek poskytnout plnění za stanovených
podmínek a nedává prostor k pochybám o slibujícím; k plnění se zavázala
žalovaná, která leták zveřejnila pod svou obchodní firmou s vyobrazením své
chráněné ochranné známky. Informace, že zájemci budou uzavírat kupní smlouvy s
mateřskou společností slibovatele (tj. s Vinořskou spol. s r.o., která byla
založena jen za účelem realizace projektu), na tom nemůže nic změnit. Žalovaná
jako slibovatel ve snaze docílit efektivní reklamy vlastním jménem a na svůj
účet podporovala prodej bytů své dceřiné společnosti (těžila z příslibu
obchodní výhodu). Uvedení jména dceřiné společnosti v podmínce příslibu („… ti
kdo uzavřou se společností Vinořská spol. s r.o., kupní smlouvu …“) mělo pouze
kategorizovat množinu bytů, jejichž koupí vznikne nabyvateli právo dostat od
slibovatele plnění. Odvolací soud pochybil, jestliže při výkladu veřejného
příslibu nevzal v úvahu, že šlo o vztah mezi podnikatelem a spotřebiteli (úkon
měl být vykládán ve prospěch slabší strany). Žalobce je přesvědčen, že předmět
plnění (odměna) byl definován zcela určitě. Příslib obsahuje hodnotu
slibovaného členství a jeho adresáti jsou tak schopni promítnout tuto hodnotu
do úvahy o výhodnosti či nevýhodnosti kupní ceny bytu a rozhodnout se, zda jej
koupí. Žalovaná navrhla dovolání zamítnout. Zdůraznila, že v reklamním letáku není
uvedeno, že se zavazuje poskytnout kupujícím plnění a absenci jejího projevu
vůle nelze nahradit ani výkladem; leták obsahuje pouze informaci, co kupující
bytů získají navíc. Závěr odvolacího soudu ohledně neurčitosti slibovaného
plnění považuje za správný; z letáku nelze dovodit bližší specifikaci členství
v golfovém klubu, jeho obsah, s ním spojená práva a povinnosti, popř. v jakém
konkrétním klubu má být členství poskytnuto. Leták obsahoval výhradu, že
podrobné informace jsou uvedeny na www.cnas.cz. Podmínky pro uplatnění nároku
na členství byly následně shrnuty v bonusových kuponech, které deklarovaly
nárok konkrétní osoby na osobní členství v golfovém klubu a rovněž podmínky pro
jeho uplatnění. Kupony nebyly vystaveny žalovanou, ale Vinořskou spol. s r.o.,
která také byla připravena zájemcům členství v klubu poskytnout; klub nabízel
svým členům plnohodnotnou náhradu za avizované 27 jamkové hřiště, avšak žádný z
kupujících, jejichž nároky jsou předmětem tohoto řízení, nikdy svůj nárok na
členství v tomto klubu u žalované (ani jiné osoby) neuplatnil. V průběhu dovolacího řízení byl původně žalovaný subjekt - České nemovitosti
a.s. se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo 25059688, ke
dni 1. 1.
2012 vymazán z obchodního rejstříku z důvodu fúze sloučením se SG
Investment, s.r.o., se sídlem Praha 8 - Karlín, Ke Štvanici 656/3,
identifikační číslo 26748967, jako nástupnickou společností. Na společnost SG
Investment, s.r.o., přešlo ke dni zápisu fúze a výmazu zanikajících společností
z obchodního rejstříku veškeré obchodní jmění zanikajících společností, včetně
žalované. Dovolací soud proto usnesením ze dne 20. 5. 2013, č. j. 33 Cdo
603/2012-250, rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalované se SG
Investment, s.r.o., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Ke Štvanici 656/3,
identifikační číslo 26718967. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací posoudil věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále
jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.); po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu
oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1
a 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve jeho přípustností. Dovolání shledal
přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., neboť odvolací soud
se při výkladu jím posuzovaného právního úkonu odchýlil od již ustálené
judikatury Nejvyššího soudu. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž
lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci,
žalobce zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že mezi jeho právními
předchůdci a žalovanou nevznikla práva a povinnosti z veřejného příslibu, resp. že tento příslib je pro neurčitost ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 obč. zák.
(absolutně) neplatný. Má mimo jiné za to, že právní posouzení věci je neúplné a
tudíž nesprávné, jestliže odvolací soud při interpretaci obsahu reklamního
letáku (který podle něj obsahuje právní úkon veřejného příslibu žalované)
opomněl aplikovat § 55 odst. 3 obč. zák. Podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů (dále opět jen „obč. zák.“), právní úkony vyjádřené slovy
je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též
podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s
jazykovým výkladem. Podle § 52 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o
dílo, případně jiné smlouvy, upravené v části osmé tohoto zákona, pokud
smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel
(odst. 1). Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v
rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (odst. 2). Spotřebitelem je
osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo
jiné podnikatelské činnosti (odst. 3). Podle § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv
platí výklad pro spotřebitele příznivější. Vztah mezi právními předchůdci žalobce a žalovanou je nepochybně vztahem mezi
spotřebiteli a dodavatelem, neboť při zprostředkování prodeje bytů ve Vinoři
vystupovala žalovaná v rámci své obchodní činnosti, zatímco právní předchůdci
žalobce nikoli. Odvolací soud pochybil, jestliže při posuzování, zda lze projev
vůle žalované obsažený v reklamním letáku považovat za právní úkon podle § 850
a násl. obč. zák. a hodnotit jej jako veřejný příslib žalované, resp. platný
veřejný příslib, nepoužil interpretační pravidlo podle § 55 odst. 3 obč. zák. modifikující v případě spotřebitelských smluv obecná výkladová pravidla uvedená
v § 35 odst. 2 obč. zák. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že závěr o
neplatnosti právního úkonu pro jeho neurčitost či nesrozumitelnost je
opodstatněn pouze tehdy, jestliže pochybnosti o jeho obsahu nelze odstranit ani
výkladem za použití interpretačních pravidel stanovených v § 35 odst. 2 a 3
obč. zák. a pro obchodní závazkové vztahy též v § 266 obch. zák. (srov. např. rozsudek ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1044/96, uveřejněný v časopise
Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 2, rozsudek ze dne 30. 3. 2000,
sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný pod číslem 35/2001 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek a rozsudek ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo
2942/2009, jenž je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde
citovaná, veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ústavní soud pak - z pohledu ústavou garantovaných základních práv - ve své
judikatuře zdůrazňuje, že základním principem výkladu smluv, reflektujícím
autonomii smluvních stran v soukromoprávních vztazích a společenskou a
hospodářskou funkci soukromoprávní smlouvy, je priorita výkladu, jenž nevede k
závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný.
Postup upřednostňující
výklad vedoucí k závěru o neplatnosti smlouvy Ústavní soud posuzuje jako
rozporný s principy právního státu a tudíž ústavně nekonformní (srov. např. nález ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněný pod číslem 84/2005
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V posuzované věci bylo soudy zjištěno, že tištěný leták vydaný pod hlavičkou
žalované, v němž byl nabízen prodej nových bytů „v Praze 9 - Vinoř - bytový
areál Semtínská“, obsahoval na své přední straně text: „Bonus: Koupí bytu
získáte ZDARMA členství v golfovém klubu“, „Informace a prodej: České
nemovitosti a.s.“, „Investor: Vinořská spol. s r.o.“ a na zadní straně letáku
bylo uvedeno: „Zájemci o nové byty, kteří uzavřou se společností Vinořská spol. s r.o. kupní smlouvu, získají jako bonus zcela zdarma jedno řádné členství v
golfovém klubu, jehož domovským hřištěm bude 27 jamkové hřiště ve Vinoři - v
lokalitě Na Dlouhých. Hodnota vstupního členského poplatku pro dospělou osobu
činí 70.000,- Kč. Výstavba golfového hřiště započne na podzim 2007 a prvních 9
jamek, tréninkové plochy a klubovna budou otevřeny na podzim 2009.“
Nelze přisvědčit odvolacímu soudu, že z textu reklamního letáku není možné
dovodit, že žalovaná se zavázala poskytnout potencionálním kupcům jí nabízených
bytů odměnu (a to v podobě členství v golfovém klubu) za splnění stanovených
podmínek. Přestože v letáku použité slovní vyjádření vůle žalované je nepřesné
a může vyvolávat určité pochybnosti ohledně toho, zda se jedná o její
explicitní závazek plnění poskytnout, lze je výkladem - za použití pravidel
zakotvených v § 35 odst. 2 při respektování ustanovení § 55 odst. 3 obč. zák. -
překlenout. Žalovaná je společností, o níž je všeobecně známo, že se zabývá
prodejem a zprostředkováním prodeje nemovitostí. V posuzovaném případě je z
reklamního letáku dostatečně seznatelné, že žalovaná se svou činností podílí na
prodeji nabízených bytů (viz použití textu „Informace a prodej: České
nemovitostí, a.s.). Z písemnosti je dále zcela zřejmé, že potenciální zájemci o
nové byty jsou ke koupi bytů motivováni sdělením, že uzavřením kupní smlouvy
(se zde označeným třetím subjektem) získají zdarma členství v golfovém klubu
(„bonus“). Lze mít za to, že takové sdělení obsažené v reklamním letáku
renomované realitní společnosti (žalované) je způsobilé vyvolat u běžného
spotřebitele důvodně očekávání, že se mu po uzavření kupní smlouvy dostane
avízované odměny a že mu ji poskytne ten, kdo prodej bytů nabízí (resp. zprostředkovává), tj. žalovaná, která leták opatřila několika svými kontaktními
údaji. Tuto úvahu ostatně dokládá samotný soudní spor v dané věci. Nelze
pomíjet, že je to žalovaná, kdo text letáku vytvořil, a kdo tak měl možnost
zabránit pochybnostem plynoucím z jeho formulace; takový postup lze od ní jako
od profesionála spravedlivě očekávat. Stejně tak je namístě vzít v úvahu, že
slibovaný „bonus“ měl mimo jiné zajistit zisk i žalované, jestliže „přiláká“
kupce, kteří od obchodní společnosti Vinořská spol. s r.o. (s níž žalovaná
posléze fúzovala) nabízené byty koupí.
To vše vede k závěru, že při aplikaci
výkladových pravidel podle § 35 odst. 2 a § 55 odst. 3 obč. zák. nelze než z
reklamního letáku žalované dovodit, že učinila veřejný příslib ve smyslu
ustanovení § 850 obč. zák., z něhož jí vznikl závazek poskytnout odměnu tomu,
kdo uzavře kupní smlouvu na jí nabízené byty. Skutečnost, že žalovaná podmínila
poskytnutí odměny uzavřením smlouvy se třetí osobou, nemá na existenci jejího
závazku vliv, stejně jako je právně irelevantní, že následně vystavené bonusové
kupóny sloužící k úhradě vstupního členského poplatku do Sekyra Golf Klubu
Praha byly podepsány společnostmi Vinořská spol. s r. o. a Sekyra Golf, a.s. Z
uvedeného vyplývá pouze, že žalovaná plnila svůj závazek z veřejného příslibu
prostřednictvím třetích osob. Dovolací soud nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že ve veřejném
příslibu žalované je neurčitě uvedena jí slibovaná odměna, jestliže golfový
klub, v němž měli potencionální kupci zdarma získat členství, byl identifikován
toliko domovským hřištěm (a to za situace, kdy toto hřiště ještě nevzniklo). Z
posuzovaného textu se jednoznačně podává, že slibovaná odměna měla představovat
„jedno řádné členství v golfovém klubu, jehož domovským hřištěm bude 27 jamkové
hřiště ve Vinoři v lokalitě „Na Dlouhých“, jehož výstavba započne v roce 2007“. Taková specifikace předmětu příslibu ho činí nezaměnitelným, je tudíž
dostatečně určitá; dává svým adresátům (nabyvatelům nabízených bytových
jednotek) dostatečně na srozuměnou, co mohou při splnění stanovených podmínek
očekávat. Bez významu v této souvislosti ostatně není ani skutečnost, že
právním předchůdcům žalobce (kupujícím a adresátům příslibu) byly vystaveny
bonusové kupóny k úhradě vstupního členského poplatku do „Sekyra Golf Klubu
Praha“, což nasvědčuje tomu, že oběma smluvním stranám bylo jasné, co je
předmětem veřejného příslibu. Lze předpokládat, že adresáti příslibu byli
srozuměni s tím, že získají členství v golfovém klubu s vydefinovaným domovským
hřištěm (lhostejno zda v klubu „A“ nebo „B“); to, že domovské hřiště vznikne
teprve v budoucnu, bylo z příslibu jasné („jeho výstavba započne v roce 2007“). Podstatné pro adresáty příslibu (kupující bytových jednotek) bylo, že domovské
hřiště golfového klubu, jehož členy se v rámci odměny stali, a s jehož
výstavbou mělo být započato v roce 2007, bude v sousedství jimi kupovaných bytů
(zatraktivní jim tyto byty). V případě akceptace úvah odvolacího soudu ohledně
určitosti slibované odměny by nemohl obstát např. ani příslib odměny v podobě
„osobního automobilu Škoda Fabia 1.2 HTP“, nebyla-li by uvedena barva vozu, rok
výroby, popř. úroveň výbavy. Dovolací soud má za to, že je-li uveden alespoň
minimální standart odměny, kterou se slibovatel zavazuje poskytnout, je adresát
veřejného příslibu dostatečně vyrozuměn o předmětu příslibu a veřejný příslib
obstojí z hlediska určitosti slibované odměny.
Jinými slovy, je-li odměna
definována tak, že je zjevné (jasné a srozumitelné), jaká minimální hodnota se
má adresátovi příslibu dostat, nelze dospět k závěru, že je takové ujednání o
odměně neurčité, přestože definice umožňuje poskytnout odměnu v různých
modifikacích. Veřejný příslib je jednostranný právní úkon a je plně v moci
toho, kdo jej činí, jak definuje jeho obsah; jen jemu by proto mělo jít k tíži,
umožňuje-li příslib vícero výkladů. Smyslem právní úpravy (a tedy i výkladovým
a aplikačním vodítkem) by měla být ochrana strany, která nemohla obsah tohoto
právního úkonu nijak ovlivnit, a to tím spíše za situace, je-li adresátem
příslibu spotřebitel a jediným smyslem sdělení slibovatele je přimět adresáta
příslibu k uzavření kupní smlouvy na slibovatelem propagovaný produkt. Neobstojí tudíž závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě se mohlo
jednat o pouhé reklamní sdělení. Reklamní leták není zpravodajským periodikem a
jeho jediným smyslem je jen a pouze dosažení zisku pro zadavatele reklamy,
nikoli šíření informací, že někdo poskytuje nějakou výhodu. Pro úplnost je
třeba dodat, že rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 2945/2008, jehož závěrů se
odvolací soud ve svém rozhodnutí dovolává, není v posuzované věci využitelné. Dovolací soud v něm sice dospěl k závěru o neplatnosti veřejného příslibu v
důsledku neurčitého sjednání odměny, avšak oproti posuzovanému případu zde
nebyla odměna („družstevní byt 3 plus 1“) jakkoli blíže idenfikována (např. lokalitou). Lze uzavřít, že odvolací soud v souzené věci pochybil, jestliže nepoužil § 55
odst. 3 obč. zák. a z možných interpretačních alternativ nezvolil takovou,
která je pro právní předchůdce žalobce coby spotřebitele příznivější a nevede k
závěru o neexistenci, resp. neplatnosti veřejného příslibu učiněného žalovanou
za situace, kdy jazykové vyjádření posuzovaného právního úkonu a okolnosti, za
nichž byl učiněn, takový výklad umožňují (k tomu srov. např. závěry usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/1997, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura). Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek
zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro
které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil
Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem a § 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne
soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení
původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s.
ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2013
JUDr. Ivana
Zlatohlávková
předsedkyně senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 33 Cdo 603/2012
Datum rozhodnutí: 20.05.2013
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 107 odst. 1 o. s. ř., § 107 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
33 Cdo 603/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobce PATRULL, družstvo se sídlem v Praze 9, Českodubská 787, identifikační
číslo 29045614, zastoupeného JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v
Praze 1, Petrská 1136/12, proti žalované České nemovitosti a.s. se sídlem v
Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo 25059688, o zaplacení 840.000,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 110 EC
58/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.
června 2011, č. j. 70 Co 205/2011-218, takto:
V řízení bude pokračováno na straně žalované s obchodní společností SG
Investment, s.r.o. se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo
26748967.
O d ů v o d n ě n í :
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2011, č. j. 70 Co
205/2011-218, podal žalobce dne 23. 8. 2011 dovolání.
Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ze dne 28. 2. 2013 vyplývá, že
žalovaná, obchodní společnost České nemovitosti a.s. se sídlem v Praze 8, Ke
Štvanici 656/3, identifikační číslo 25059688, byla ke dni 1. 1. 2012 z
obchodního rejstříku vymazána z důvodu fúze sloučením s obchodní společností SG
Investment, s.r.o., se sídlem Praha 8 - Karlín, Ke Štvanici 656/3,
identifikační číslo 26748967, jako nástupnickou společností. Na SG Investment,
s.r.o., přešlo ke dni zápisu fúze a výmazu zanikajících společností z
obchodního rejstříku veškeré obchodní jmění zanikajících společností, včetně
žalované.
Za tohoto stavu dovolací soud v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 a 3 o. s.
ř. rozhodl, že v řízení na straně žalované bude dále pokračováno s obchodní
společností SG Investment, s.r.o., se sídlem Praha 8 - Karlín, Ke Štvanici
656/3, identifikační číslo 26748967.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu