USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně P. Š., se sídlem ve XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Janou Špačkovou, advokátkou se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, T. G. Masaryka 80, proti žalované A. S., bytem v XY, zastoupené Mgr. Václavem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, o zaplacení 122.782,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 109 C 37/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2021, č. j. 47 Co 130/2021-173, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 109 C 37/2019-134, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 122.782,- Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % p. a. od 30. 7. 2020 do zaplacení a náklady řízení ve výši 115.915,- Kč k rukám její právní zástupkyně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky 7.003,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení státu (výrok III.).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 47 Co 130/2021 - 173, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Vycházel ze zjištění, že žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaná jako objednatelka uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební práce (zejména bourací a zdicí práce a zhotovení věnce) související s rekonstrukcí domu č. p. XY v XY. Žalobkyně dílo provedla, avšak s vadami. Dne 11. 7. 2019 se pokusila o předání díla; tento pokus byl zmařen předčasným odchodem zástupce žalobkyně pro neshodu účastníků předání. K formálnímu předání díla nikdy nedošlo, avšak žalovaná měla místo stavby neustále ve své dispozici a navázala na práce provedené žalobkyní další rekonstrukcí. Žalobkyně následně vyúčtovala žalované cenu díla způsobem odpovídajícím ujednáním ve smlouvě o dílo a žalovaná, která již žalobkyni zaplatila zálohu ve výši 50.000,- Kč, odmítla cenu díla uhradit.
Na podkladě těchto zjištění odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dílo bylo dokončeno a předáno a shledal oprávněným nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla. Požadavek na předvedení způsobilosti díla ve smyslu § 2605 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), shledal naplněným, neboť na stavbě byl soustavně přítomen partner žalované a žalovaná měla možnost průběh i výsledek stavebních prací neustále sledovat, a tedy i posuzovat schopnost díla sloužit svému účelu.
Že dílo bylo způsobilé sloužit svému účelu, prokázalo pokračování rekonstrukce, když na žalobkyní zhotovené práce navázala stavba dalšího patra (podkroví) domu. Odvolací soud uznal, že žalobkyně svým neprofesionálním jednáním zmařila okamžik fyzického předání díla, současně však dovodil, že žalovaná dílem okamžitě disponovala a pokračovala v rekonstrukci, z čehož lze dovodit jeho faktické předání a převzetí. Doplnil, že pokud žalobkyně žalované v emotivní situaci při předání a převzetí díla neumožnila vytknout všechny vady, nic jí nebránilo ve vytčení vad v záruční době.
Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně rovněž, co se týče určení výše ceny díla, resp. výše odečtené slevy z ceny díla. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, shledal v uvedeném případě možným vycházet při určení slevy z ceny díla z nákladů potřebných na odstranění vady, když v řízení nebylo postaveno na jisto, zda vada spočívající v odlišné síle části jedné stěny, kterou označil za spíše estetickou než funkční, by se projevila výrazněji jako rozdíl ceny díla vadného a bezvadného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a tato otázka je dovolacím soudem zpravidla rozhodována rozdílně“, konkrétně otázek, „zda je dílo možné považovat za dokončené a předané v případě, že zhotovitel před tím, než dílo společně s objednatelem prohlédl a umožnil objednateli vytknout vady díla, opustil místo provádění díla“ a zda lze při stanovení výše slevy z ceny díla vycházet pouze z hodnoty nákladů na opravu vad, navíc pouze estetických a nikoliv kvalitativních.
Prosazuje, že nedošlo k předání a převzetí díla a žalobkyni tak ke dni podání žaloby nevznikl nárok na zaplacení ceny díla podle § 2610 o. z., neboť její zástupce opustil po rozepři dne 11. 7. 2019 stavbu, aniž předvedl způsobilost díla sloužit svému účelu ve smyslu § 2605 o. z. Opírá se o závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, a ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2220/2012, s tím, že měla právo dílo nepřevzít, a pokud k předání díla nedošlo, a žalobkyně se domnívala, že to bylo z důvodu odmítnutí převzetí, měla se žalobou domáhat uložení povinnosti převzít dílo, nikoliv zaplacení jeho ceny (tj. označuje žalobu na zaplacení ceny díla za předčasnou).
Dále žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že při určování výše slevy z ceny díla vyšel nesprávně pouze z některých nákladů na odstranění vad. Domnívá se, že odvolací soud nesprávně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, resp. pominul, že při určování slevy z ceny díla vyšel z vícero kritérií než jen z nákladů vynaložených na opravu díla. V této souvislosti odkazuje rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1299/2008, a požaduje, aby soudy při určení slevy z ceny díla vycházely ze všech rozhodných okolností případu, nejen nákladů spojených s odstraněním vad.
Srozuměna není s obsahem znaleckého posudku s tím, že soudní znalec se ve vztahu k slevě z ceny díla vůbec nevyjádřil k vadám – křivým zdem, špatně umístěnému komínu a chybějícímu překladu nad oknem, jejichž existenci přitom sám seznal a potvrdil. Závěrem reprodukuje vyjádření projektanta celé stavby T. P. k vadě nesprávného zazdění otvoru vrat a vytýká znalci, že v případě této vady hodnotil pouze náklady na její estetické „zahlazení“ a nikoliv možné funkční dopady. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř.
platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o.
s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vzniku nároku žalobkyně na uhrazení ceny díla, který závisel na posouzení, zda bylo dílo provedeno, tj. dokončeno a předáno (§ 2604 ve spojení s § 2610 odst. 1 o. z.). Podle § 2604 o. z., je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.
Podle § 2605 odst. 1 o. z., je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Podle § 2623 o. z., není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu tohoto dílu. Podle § 2628 o. z., objednatel nemá právo odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky, ani její užívání podstatným způsobem neomezují.
Podle § 2610 odst. 1 o. z., právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Judikatura se aktuálně neustálila na vymezení obsahu pojmu „předvedení způsobilosti díla sloužit svému účelu“. Komentářová literatura však poskytuje určité vodítko v tom směru, že předvedení způsobilosti díla sloužit svému účelu se bude odvíjet od povahy konkrétního díla, a že východiskem často budou smluvní ujednání směřující k předpokladům, za nichž se má dílo za dokončené a způsobilé k předání. Strany smlouvy si tak často dohodnou, že dílo se má za dokončené i v případě, má-li drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání díla.
Ostatně na tomto principu je vystavěn i zákonný závěr v § 2628 o. z. řešící nemožnost objednatele odmítnout převzetí stavby pro ojedinělé drobné vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby funkčně nebo esteticky ani její užívání podstatným způsobem neomezují (Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 1079 - 1080: P. Horák). Další významný komentářový zdroj pak uvádí, že „základním cílem této právní úpravy je především reagovat na dosavadní stav, a zajistit i jistou prevenci proti němu, kdy objednatel dlouhodobě odmítal převzít dílo z důvodu vad na díle, když tyto vady jsou jen nevýznamného charakteru.
Praxe i teorie dovodily, že takové jednání lze považovat téměř až za šikanózní výkon práva. Základní podmínkou pro zákonné odejmutí práva nepřevzít stavbu je charakter vad stavby.
Odejmutí práva nepřevzít předmět díla je přímo spojeno s vadami stavby, které jsou z hlediska charakteru pouze drobné, tedy nedotýkají se funkčnosti a nově i estetické stránky díla.“ (pro další podrobnosti viz Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku, 1. vydání, 2013, s. 149 - 150). V řízení nebylo sporu o tom, že zástupce žalobkyně svým unáhleným odchodem ze stavby v okamžiku předávání díla přerušil akt předání a převzetí díla. Soudy však současně ze smlouvy o dílo nezjistily, že by si účastníci dojednali jako podmínku provedení díla jeho protokolární předání po dokončení.
Naopak pečlivě odůvodnily, že vzhledem k charakteru díla (zejména bourací práce a zhotovení věnce pro další stavbu), neustálé přítomnosti žalované a jejího partnera na stavbě a navazující rekonstrukci, kterou práce provedené žalobkyní umožnily, nebylo v uvedeném případě možné očekávat jiné předvedení způsobilosti díla sloužit svému účelu než pouhou prohlídkou staveniště a provedených prací. V kombinaci s tím, že žalovaná dílem okamžitě po odchodu žalobkyně ze staveniště disponovala a pokračovala v navazujících stavebních pracích, odvolací soud logicky správně dovodil, že došlo nejen k dokončení (ve smyslu § 2605 odst. 1 o.
z.), ale i k faktickému předání díla. Současně vady, které byly v řízení zjištěny, nebyly natolik významné, že by bránily užívání stavby funkčně nebo esteticky, nebo její další užívání omezily, a proto by žalovaná ani při fyzickém dokončení aktu předání a převzetí díla neměla právo převzetí stavby odmítnout (§ 2628 o. z.). Nepřípadný je v tomto směru odkaz žalované na rozsudek ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, neboť v něm Nejvyšší soud posuzoval skutkově odlišnou věc, v níž si účastníci sjednali výslovnou smluvní podmínku pro vznik nároku na úhradu ceny díla, a to převzetí díla písemnou formou.
Argumentuje-li rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2220/2012, vychází z jiného skutkového základu (a jeho právního hodnocení), než z jakého vyšel v nyní posuzované věci odvolací soud. Domáhá se totiž závěru, že žalobkyni mohlo vzniknout právo na zaplacení ceny díla teprve v okamžiku řádného provedení díla a jeho převzetí objednatelem, přičemž prosazuje, že ani k jednomu nedošlo. Odvolací soud však ve shodě se soudem prvního stupně na základě v řízení zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně provedla ve smlouvě sjednané stavební práce a žalovaná převzala dílo do své dispozice (a pokračovala v dalších stavebních pracích).
V rámci výtky, že odvolací soud omezil svůj závěr o výši slevy z ceny díla toliko na její ztotožnění s náklady vynaloženými na odstranění vad, se žalovaná domáhá, aby soud přihlédl i k dalším kritériím, která nachází např. v rozsudku ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1299/2008, v němž Nejvyšší soud (byť při výkladu § 439 odst. 1 zákona č. 513/1991, obchodního zákoníku, který byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem) judikoval, že „výchozími skutečnostmi pro posouzení výše slevy bude zejména rozsah vadnosti díla, závažnost vad, popř.
jak vada (y) omezují či komplikují užívání nebo snižují životnost věci a dále lze při úvaze o výši slevy vzít v úvahu i další okolnosti. Výši slevy je tedy nutné stanovit s ohledem na rozhodné okolnosti případu, obvykle proto nelze slevu ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad. Přitom je však třeba mít na paměti, že základním požadavkem, který je třeba respektovat, je aby byla objednateli prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena (zejména ekonomická) situace blížící se stavu, kdyby mu bylo plněno bez vad.
Výše slevy je obvykle stanovena dohodou stran nebo znaleckým posudkem“. Uvedené závěry však nevylučují, aby se v některých případech sleva z ceny díla neodvíjela pouze od nákladů vynaložených na opravu věci (odstranění vad); v citovaném rozhodnutí dovolací soud pouze konstatoval, že tomu tak „obvykle“ není. Odvolací soud náležitě zdůvodnil, proč při stanovení rozsahu slevy ve vztahu k vadě spočívající v nedostatečné šířce zdiva vyšel z nákladů vynaložených na odstranění vady (opravu zmíněné stěny), když toto hledisko shledal - vzhledem k tomu, že není postaveno na jisto, jestli by se vada projevila výrazněji jako rozdíl ceny díla vadného a bezvadného - za nejpřiměřenější.
Cílem námitky, že odvolací soud při určení výše slevy z ceny díla přihlížel pouze k některým vadám, je snaha žalované „rozšířit“ skutkový základ, který byl podkladem pro určení slevy z ceny díla. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu však nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení zpochybnit (v případě námitek žalované rozšířit) a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o.
s. ř. a contrario). Stejně tak zpochybnění obsahu znaleckého posudku nemůže být regulérní dovolací námitkou, neboť se jím žalovaná pouze snaží prosadit vlastní zjištění ohledně existence vad a hodnocení jejich závažnosti a hodnoty ve vztahu k určení výše slevy z ceny díla. Obiter dictum dovolací soud doplňuje, že ačkoliv se odvolací soud k promítnutí dalších vad do slevy z ceny díla nevyjadřoval, již soud prvního stupně odůvodnil, proč nepromítl další vady do slevy z ceny díla (zejména proto, že na některé vady žalovaná v průběhu stavby teprve navázala dalšími stavebními úpravami a tyto jí nezpůsobily vícenáklady /posunutí umístění otvoru pro dveře/).
Konstatoval rovněž, že k vadám spočívajícím v křivých zdech a chybějícímu překladu nad oknem pak znalec nevyčíslil žádnou slevu. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2022
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu