Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 678/2025

ze dne 2026-01-29
ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.678.2025.1

33 Cdo 678/2025-175

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců

JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně 2BSun s.r.o.,

se sídlem v Praze 8, Na Dlážděnce 2463/1a, identifikační číslo osoby 19286503,

zastoupené Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty

3163/28, proti žalované AUTOHVĚZDY s.r.o., se sídlem v Rýmařově, Podolská

1122/14, identifikační číslo osoby 29449430, zastoupené JUDr. Matoušem Blažkem,

advokátem se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, o 799.999 Kč s příslušenstvím,

vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 218 C 24/2023, o dovolání

žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2024, č. j. 8

Co 177/2024-141, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího

řízení 11.950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr.

Matouše Blažka, advokáta.

prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 10.

2024, č. j. 8 Co 177/2024-141, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl

o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soudy vzaly za prokázané, že účastnice dne 15. 5. 2023 uzavřely kupní smlouvu

č. 220128, kterou žalobkyně od žalované zakoupila osobní automobil Volvo V90

Combi 2.0, RZ 5SA4536 (dále jen „vozidlo“ nebo „vůz“) za 799.999 Kč; smlouvu

uzavíraly jako podnikatelky. Již den po prodeji žalobkyně zjistila, že do vozu

zatéká, přičemž o tom žalovanou informovala. Záležitost nebyla řešena v režimu

uplatňování práva z vadného plnění, nýbrž dohodou mimo rámec zákonem

předvídanému odpovědnostního postupu. K zatékání ovšem došlo opakovaně. Dopisem

ze dne 6. 9. 2023 žalobkyně uplatnila práva z vadného plnění, přičemž i přes

opravu došlo k opětovnému výskytu vady. V té souvislosti žalobkyně vytkla další

vadu, kterou byly vibrace vozidla při vyšší rychlosti a nefunkční ventilace.

Pro odstranění vad poskytla žalované lhůtu dvou týdnů ode dne přistavení

vozidla. Vozidlo bylo k reklamaci přijato dne 8. 9. 2023. Dne 27. 9. 2023

jednatel žalované žalobkyni sdělil, že vozidlo bude opraveno. Dopisem ze dne

26. 9. 2023, doručeným dne 27. 9. 2023, žalobkyně odstoupila o kupní smlouvy

pro podstatné porušení smlouvy, neboť vytčené vady nebyly ve stanovené lhůtě

odstraněny. Dopisem ze dne 9. 10. 2023 sdělila žalovaná žalobkyni, že vozidlo

bylo prohlédnuto v autorizovaném servisu, a bylo zjištěno, že do něj bylo

neodborně zasaženo, neboť výměna kabinového vzduchového filtru byla provedena

za použití hrubé síly. Tím došlo ke strhání převodu automatického zavírání

klapek filtru, které na něj nedoléhaly, což vedlo k průniku vody do interiéru

vozidla. Odvolací soud zdůraznil, že žalobkyně svým postupem znemožnila řádné

přezkoumání existence vady a toho, zda vada spočívající v zatékání do vozidla

se projevovala v době převzetí vozidla, a zda popř. šlo o vadu mající svůj

původ v opotřebení vozidla či nikoliv. Ostatní vady žalobkyně nevytkla včas

(učinila tak až po 3 měsících) a soud jí z tohoto důvodu právo z vadného plnění

nepřiznal.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“)

dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spatřuje v nesprávném právním posouzení

otázky hmotného práva, která podle jejího přesvědčení nebyla dosud v

rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, konkrétně:

1) jaká je přiměřená lhůta pro odstranění vad zakoupeného automobilu

spočívajících v zatékání do automobilu, chybějícímu ověřenému tajnému klíči k

signálu zámku, elektrické poruše na dvojitém zamykání zadních dveří na straně

spolujezdce, na levém zadním obrysovém světle, na zámku klapky palivové nádrže

a na posuvném spínači sedadla, nezjištěném plnícím tlaku turbodmychadla,

nefunkční ventilaci (porucha na vnější vzduchové klapce motoru) a selhání

vnitřních komponentů senzorů vlhkosti. Má za to, že soud při posuzování

přiměřenosti lhůty nezohlednil konkrétní okolnosti případu, zejména povahu

reklamované vady, osobní znalosti a dovednosti žalované jakožto odborníka. Rozhodnutí odvolacího soudu se odchyluje od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze

dne 28. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1267/2017, při řešení otázky hmotného práva,

zda:

2) odstoupí-li kupující od kupní smlouvy pro neodstranění vad prodávajícím před

uplynutím přiměřené lhůty pro odstranění vad ve smyslu § 2106 odst. 2 o. z., a

nebudou-li prodávajícím odstraněny ani v této přiměřené lhůtě, bude odstoupení

od smlouvy platné s tím, že jeho účinky nastanou až marným uplynutím přiměřené

lhůty. Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu, v platném znění – dále opět jen „o. s. ř.“

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti

každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže

napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že

rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat

jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovoláním vymezená otázka ad 1) není otázkou ve smyslu § 237 o. s. ř.

Otázka,

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jak ji má na mysli

toto ustanovení, je otázkou hmotného či procesního práva, kterou dovolací soud

ve své rozhodovací praxi dosud neřešil a kterou by měl vyřešit právě v souzené

věci nejen pro účely přezkumu správnosti konkrétního právního posouzení, na

němž spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž zejména pro futuro,

při plnění svého základního poslání, jímž je sjednocování rozhodovací praxe

obecných soudů [při plnění své úlohy zajišťovat jednotu a zákonnost

rozhodování, srov. § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,

soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,

ve znění pozdějších předpisů, a k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne

14. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2478/2018]. Dovolatelkou předložená právní otázka

nemůže z pohledu § 237 o. s. ř. založit přípustnost dovolání, nelze-li na ni

nalézt obecně platnou odpověď, tedy nemá-li její řešení judikatorní přesah

(srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo

515/2014, a ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 943/2021, či usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3538/2016). Prostřednictvím uvedené

otázky dovolatelka nepředkládá právní otázku, která doposud nebyla v

rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, nýbrž požaduje po dovolacím soudu

posouzení individuálních okolností konkrétního případu. Na řešení dovoláním předestřené otázky ad 2) rozhodnutí odvolacího soudu

nespočívá. Platí, že je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí

závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud

odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku,

na které byl výrok napadeného rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci

skutečně založen. Právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí,

není způsobilá založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo

2376/2013). Dovolatelka přehlíží, že odvolací soud dospěl k závěru, že lhůta 2 týdnů,

kterou žalované poskytla k opravě, nebyla lhůtou přiměřenou s přihlédnutím k

tomu, co vše bylo nezbytné provést při odstraňování vady vozidla. Byť žalovaná

vady odstranila později, stalo se tak v době přiměřené okolnostem. Z výše uvedeného se podává, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání

podle § 237 o. s. ř., a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c

odst. 1 o. s. ř. odmítl. Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1

písm. h) o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).