33 Cdo 83/2025-392
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně H. H., zastoupené Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, proti žalovanému M. K., zastoupenému Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Zelný trh 332/12, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 15 C 91/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, č. j. 21 Co 89/2024-370, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Stanislavy Jurčíkové, advokátky.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 8. 2024, č. j. 21 Co 89/2024-370, potvrdil rozsudek ze dne 1. 12. 2023, č. j. 15 C 91/2021-341, jímž Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastnicí v žalobě označených nemovitostí, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, „do jaké míry musí dosahovat ovlivnění osoby činící právní jednání pod vlivem medikamentů, aby toto právní jednání nebylo platné a účinné, a zda byly tyto podmínky dány v tomto případě, resp. zda je možno a nutno přihlížet i k dalším okolnostem právního jednání, kupříkladu k pociťované bolesti“. Prosazuje, že odvolací soud nesprávně právně posoudil zachování jejích rozpoznávacích a ovládacích schopností při uzavření kupní smlouvy a že platnost právního jednání bylo třeba posoudit v kontextu nejen jí užívané medikace, ale i jejího aktuálního zdravotního stavu a socioekonomické situace.
Kupní smlouvu má za neplatnou rovněž proto, že se příčí dobrým mravům; nemovitosti totiž byly prodány za neúměrně nízkou cenu a krátce poté, kdy byla účastníkem dopravní nehody, při níž utrpěla zranění, což žalovaný věděl. Žalovaný má za to, že žalobkyně v dovolání pouze recykluje svou dosavadní argumentaci, s níž se soudy obou stupňů již vypořádaly. Akcentuje, že psychický stav žalobkyně v době uzavření smlouvy byl zjišťován znaleckým posudkem v kontextu všech provedených důkazů. Postup dovolatelky považuje za ryze účelový.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně sice v dovolání zpochybnila právní závěr odvolacího soudu, že kupní smlouva, kterou se žalovaným uzavřela 30. 3. 2017, je platným právním jednáním (avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř.), učinila tak ale výlučně výhradami proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel.
Oproti odvolacímu soudu, kterému vytýká, že jeho skutková zjištění ohledně jejích rozpoznávacích a ovládacích schopností v době uzavření kupní smlouvy nejsou správná, případně úplná, prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle níž se v době uzavření kupní smlouvy nalézala díky užívaným lékům, prožívaným bolestem a nepříznivé ekonomické situaci ve stavu, že nebyla schopna řádně a do všech důsledků posoudit obsah kupní smlouvy.
Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z jí prosazované skutkové verze), musel by nutně dospět k závěru, že v době uzavření kupní smlouvy neměla zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti a kupní smlouva je proto neplatná. Platí však, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit.
Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. Žalobkyně zjevně uvedený předpoklad pomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na skutkové verzi, kterou v dovolání prosazuje. Ve vztahu k námitce, že posuzovaná kupní smlouva je neplatná proto, že se příčí dobrým mravům, dovolatelka nevylíčila přípustnost dovolání v intencích ustanovení § 237 o.
s. ř. (neuvedla, který ze zde uvedených čtyř předpokladů přípustnosti má za naplněný). Sluší se připomenout, že domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 37/2017, a ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 6092/2017, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II ÚS 553/16). Nadto se sluší připomenout, že odvolací soud, který vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a sdílel i jeho právní závěry (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011), okolnosti uzavření inkriminované kupní smlouvy i postup žalovaného korektivem dobrých mravů řádně poměřoval.
Jeho úvahy v tomto směru nejsou zřejmě nepřiměřené a odpovídají ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu. Soudy obou stupňů se náležitě zabývaly rovněž tvrzenou neúměrně nízkou kupní cenou, resp. kritériem údajného hrubého nepoměru mezi vzájemným plněním z pohledu závěrů dovozených Nejvyšším soudem v jeho rozsudku ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 42/2021. Ani v tomto směru mu nelze nic vytknout. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o.
s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 9. 4. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu