USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce B. V., zastoupeného Mgr. Radkem Suchým, advokátem se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, proti žalovanému Z. B., zastoupenému JUDr. Martinem Aschenbrennerem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o 1 039 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 287/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2024, č.j. 20 Co 300/2024-302, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 621,10 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Martina Aschenbrennera, LL.M., Ph.D., advokáta.
Žalobou z 30. 11. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 531 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty za nesplnění povinnosti stanovené dohodou o podmínkách provedení rekonstrukce střešního pláště (dále též „dohoda“), o čemž se dozvěděl 30. 11. 2019. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č. j. 65 C 287/2020-262, žalobu částečně zamítl (výrok II), co do částky 1 039 000 Kč s 8,25 % úroky z prodlení od 31. 10. 2020 do zaplacení jí vyhověl (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 57 203 Kč (výrok III).
Žalovaný (vlastník budovy) a žalobce (oprávněný ze služebnosti užívání bytu v budově ve vlastnictví žalovaného) uzavřeli 9. 8. 2013 dohodu, podle níž se žalovaný – mimo jiné – zavázal provést tepelnou izolaci příčky pod severní šikmou stěnou bytu užívaného žalobcem. Současně se strany dohodly, že nebude-li rekonstrukce dané – 3. – etapy dokončena do třiceti dnů od začátku rekonstrukčních prací, má žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Soud prvního stupně zjistil, že rekonstrukce započala 1.
10. 2013 a žalovaný tepelnou izolaci příčky neprovedl, přestože dohoda nebyla změněna. O nezateplení příčky rozhodl sám žalovaný bez účasti a vědomí žalobce. Podle soudu nebyla 3. etapa rekonstrukce dokončena a žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu, které uplatnil za období od 1. 11. 2013 do 5. 10. 2020. K námitce žalovaného se soud zabýval promlčením práva na smluvní pokutu. Pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodná účast žalobce na prohlídce dokončených prací 3. etapy rekonstrukce dne 30. 10.
2013, při které mohl a měl ověřit splnění povinností žalovaného vyplývajících z dohody. Pokud tak neučinil, nelze to přičítat k tíži žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal 30. 11. 2020, měl soud prvního stupně právo na smluvní pokutu před 30. 11. 2017 za promlčené a přiznal mu právo jen ve výši 1 039 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem ze dne 3. 10. 2024, č. j. 20 Co 300/2024-302, Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního ve výroku I tak, že žalobu zamítl, a žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 438 762,80 Kč. Uzavřel, že účast žalobce na přejímacím řízení dne 30.
10. 2013 je skutečností určující počátek běhu promlčecí doby k uplatnění hlavního závazku z dohody (povinnost izolace příčky). Uplynula-li tříletá promlčecí doba v listopadu 2016, je nárok na plnění hlavního závazku promlčený. Jestliže se právo zajištěné smluvní pokutou promlčelo, nemůže žalobce úspěšně uplatnit právo na zaplacení smluvní pokuty, které vzniklo po promlčení zajištěného práva. I když je smluvní pokuta samostatným majetkovým nárokem, jde o akcesorický zajišťovací právní vztah, jehož existence je závislá na existenci hlavního závazkového vztahu smluvní pokutou zajišťovaného.
Jelikož je právo na plnění z hlavního závazku promlčeno, nemůže být žalobce (poté, co žalovaný vznesl námitku promlčení) úspěšný ani v nároku na smluvní pokutu za období následující, za které mu smluvní pokutu přiznal soud prvního stupně.
Dovolání, kterým žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalovaný se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. 193 a budovy č. p.
108 na něm postavené (dále jen „budova“) nacházejících se v obci XY, katastrálním území XY, a vedených v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu XY, Katastrálního pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY. Na základě věcného břemene zřízeného v jeho prospěch podle § 27 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. je žalobce uživatelem bytu v 5. nadzemním podlaží budovy (dále jen „byt“). Úřad městské části Praha 1, odbor výstavby, vydal 13. 8. 2012 souhlas s provedením ohlášené stavby – s kompletní rekonstrukcí střešního pláště budovy, s níž žalobce 31.
12. 2012 vyslovil souhlas. Dne 9. 8. 2013 uzavřeli účastníci dohodu, podle níž měla být rekonstrukce části střechy nad bytem žalobce provedena v rámci 3. etapy, která začne 1. 10. 2013 a bude trvat třicet dnů. V čl. II. odst. 2.1. písm. i) dohody strany sjednaly, že „po celé severní délce bytu bude … provedena vnější izolace … o minimální síle cca 10 cm, cca jeden metr vysoké příčky (pod severní šikmou stěnou bytu)“. Pro případ nedodržení lhůty pro dokončení realizace 3. etapy, což bylo třicet dnů od jejího zahájení, byla ujednána povinnost žalovaného uhradit žalobci smluvní pokutu 1 000 Kč za každý den prodlení s realizací (čl.
III. odst. 3.1. dohody). Změna dohody byla možná pouze formou písemných a očíslovaných dodatků podepsaných oběma stranami (čl. IV. odst. 4.2. dohody). Rekonstrukce střechy nad bytem žalobce začala 1. 10. 2013. Ze zápisu z kontrolního dne 10. 10. 2013 vyplývá, že tepelná izolace v podstřeší bytu se provádět nebude; důvodem byla již dříve položená dosud funkční tepelná izolace krovu, kterou by mohla navržená izolace svislé stěny podstřeší porušit. Zápis není žalobcem podepsán. Mailem z 25. 10. 2013 byl žalobce technickým dozorem stavby vyrozuměn, že práce budou ukončeny 29.
10. 2013, a byl požádán o účast na přejímacím řízení 30. 10. 2013 v 9:00 hodin na staveništi.
Žalobce se přejímky, na níž bylo konstatováno, že práce byly provedeny podle schválené dokumentace v intencích dohody v řádném termínu a bez závad, zúčastnil. Z jeho strany byla vznesena jen připomínka k velikosti nově osazeného okna. Dne 2. 12. 2019 žalobce stropní sondou v patře pod bytem zjistil, že svislá stěna podstřeší není izolována. Ve dnech 13. 12. 2019 a 15. 1. 2020 vyzval žalovaného k zateplení stěny a tím ukončení prací zahrnutých do 3. etapy rekonstrukce budovy. Dopisem z 5. 10. 2020 vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty (nejpozději den následující po dni doručení výzvy) vyčíslené ke dni 5.
10. 2020 částkou 2 531 000 Kč. V dovolání žalobce odvolacímu soudu vytknul, že v situaci, kdy žalovaný nesplnil svoji povinnost ze smlouvy vědomě, se nezabýval otázkou prodloužení promlčecí lhůty ve vztahu k tomuto plnění (a to v rozporu s právním posouzením soudu prvního stupně, který „zjevně dospěl k závěru, že k automatickému prodloužení došlo, a proto nebyla část nároku promlčena“). Uvedená právní otázka – v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešená – byla podle žalobce předmětem odvolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí soudu prvního stupně.
Jak uvedeno výše, přípustnost dovolání vymezuje § 237 o. s. ř tak, že kromě jiného musí rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí a jež je dovoláním napadeno, záviset na vyřešení právní otázky, kterou dovolatel ve svém dovolání vymezí. Takovou však v projednávané věci není otázka prodloužení promlčecí lhůty, neboť nejenže na ní napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, ale dokonce se jí ani okrajem nedotýká. Ve vztahu k plnění hlavního závazku ze smlouvy (izolace příčky) odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně, jež se otázkou prodloužení promlčecí doby taktéž nezabývá – uzavřel, že právo žalobce je promlčeno.
Rekonstrukce byla zahájena v říjnu 2013 a po uplynutí třiceti dnů, v nichž se žalovaný zavázal k jejímu dokončení, se mohl žalobce splnění hlavního závazku domáhat a zároveň mu k uplatnění práva začala běžet tříletá promlčecí lhůta (§ 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), jež uplynula listopadu 2016. Co se týká toho, že uvedená právní otázka byla již předmětem odvolání žalovaného, tedy námitky, že se odvolací soud opomněl ve svém rozhodnutí s touto otázkou vypořádat, jde o tvrzení nepravdivé.
V žádném z podaných odvolání (žalobce ani žalovaného) námitka automatického prodloužení promlčecí doby nezaznívá. Ve vztahu k údajně nesprávnému posouzení právní otázky rozporu námitky promlčení s dobrými mravy žalobce ve smyslu § 237 o. s. ř. nevymezuje přípustnost dovolání a v tomto ohledu jde o podání vadné. Námitka překvapivosti rozhodnutí přípustnost dovolání také nezakládá. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je překvapivým takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat.
Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř.
která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009). Překvapivými jsou taková rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat; jedná se o rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5378/2007). O takové rozhodnutí se v daném případě nejedná, neboť odvolací soud se opřel o argumentaci žalovaného obsaženou v jeho odvolání, jež bylo žalobci (jeho právnímu zástupci) spolu s výzvou k vyjádření doručeno 1.
8. 2024 a k němuž se žalobce také podáním z 16. 8. 2024 vyjádřil. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Žalobce podal dovolání výslovně do všech výroků napadeného rozhodnutí; ve vztahu k výroku o nákladech řízení je jeho dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., objektivně nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 10. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu