33 Nd 190/2017-596
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 124/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2016, č. j. 15 Co 467/2016-125, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci senátu Nejvyššího soudu číslo 32 Cdo JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Hana Gajdzioková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu senátu číslo 30 Cdo JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017.
Žalobce Ing. Jan Suchánek (dále jen „dovolatel“) podal dne 21. 2. 2017 dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2016, č. j. 15 Co 467/2016-125, jež bylo v souladu s „Rozvrhem práce Nejvyššího soudu“ pro rok 2017 přiděleno k vyřízení senátu 30 Cdo. „Výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu“ uplatněnou dovolatelem v jeho dovolání, je nutno podle jejího obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) považovat za námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu senátu 30 Cdo JUDr. Pavla Simona a Mgr.
Víta Bičáka a zároveň soudců senátu 32 Cdo JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové, kteří jsou povolání rozhodovat o námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o.
s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.
12.
2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014). Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž dovolatel spatřuje důvod pro vyloučení jeho soudců z projednávání a rozhodnutí věci dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle § 14 odst. 1 o. s. ř. nejedná. Dovolatel námitku neodůvodňuje existencí konkrétních postupů uvedených soudců v jeho věci, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti, pouze v obecné rovině prosazuje názor, že k vyloučení soudce stačí pouhá pochybnost účastníka řízení o podjatosti soudce.
Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti; subjektivní pocity či úvahy nejsou objektivně způsobilé zpochybnit schopnost uvedených soudců nepodjatě ve věci dovolatele jednat a rozhodnout. Proto bylo rozhodnuto, že soudci JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Hana Gajdzioková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 1756/2017.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. ledna 2018
JUDr. Václav Duda předseda senátu