33 Nd 289/2025-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové v exekuční věci oprávněné Česká kancelář pojistitelů, se sídlem Praha 4, Krč, Milevská 2095/5, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem Praha, Opatovická 1659/4, proti povinné V. M., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 666/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 666/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Dne 26. 3. 2025 byla Okresnímu soudu v Břeclavi doručena žádost soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8, o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné vůči povinné podle rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 10. 2024, č. j. 11 C 59/2024-82. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 24. 4. 2025, č. j. 53 EXE 666/2025-15, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc následně předložil ve smyslu § 11 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.
s. ř.“), Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu. Okresní soud své usnesení odůvodnil tím, že povinná (občanka XY republiky) ukončila živnost ke dni 14. 11. 2016 a na území České republiky nemá evidován trvalý pobyt ani místo podnikání. Exekuční titul jí byl doručen na adresu ve XY. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud. Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek povinného (dlužníka) a uspokojit z něj oprávněného (věřitele).
Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinná majetek. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož byla žádost exekutora podána a jenž již v dané věci činil určité úkony (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.
3. 2016, sp. zn. 28 Nd 227/2015, a ze dne 13. 11.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 6. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu