33 Odo 171/2006
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně H. R. s.r.o., proti žalovaným 1) Ing. J. R., a 2) Š. R., oběma
zastoupeným advokátkou, o zaplacení částky 107.053,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 885/2003, o dovolání
žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. září 2005, č. j.
28 Co 340/2005-187, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaní zaplatili částku 192.053,- Kč s 1,5 %
úrokem z prodlení od 26. 5. 2003 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že částka
představuje plnění podle smlouvy o zhotovení dostavby řadového rodinného domu
ze dne 4. 7. 2002, konkrétně sjednané zádržné ve výši 50.000,- Kč, doplatek
ceny díla ve výši 113. 053,- Kč a 29.000,- Kč za pozdní úhradu faktury č. 33171.
Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15.
února 2005, č. j. 4 C 885/2003-155, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Vyšel ze zjištění, že účastníci (žalobkyně jako prodávající a žalovaní jako
kupující) uzavřeli dne 4. 7. 2002 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej
hrubé stavby rodinného domu v k. ú. O., na pozemku parc. č. 466, dále pozemku
parc. č. 466 a pozemku parc. č. 394/82 za kupní cenu 1,438.380,- Kč. Právní
účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 12. 7. 2002. Smlouvou o
dostavbě řadového rodinného domu rovněž ze dne 4. 7. 2002 se žalobkyně jako
zhotovitelka zavázala pro žalované jako objednatele provést dostavbu
rozestavěného rodinného domu na pozemku parc. č. 466 včetně terénních a
sadových úprav. Žalovaní se naproti tomu zavázali řádně a včas provedenou a
zkolaudovanou stavbu, která nebude mít žádné vady a nedodělky bránící v
užívání, převzít a zaplatit za ni dohodnutou cenu. Žalobkyně měla podle smlouvy
vyzvat žalované do 30 dnů od dokončení díla (tj. po předání předávacího
protokolu a provedení kolaudace) k jeho převzetí. Dne 10. 12. 2002 byl
vyhotoven předávací protokol s uvedením konkrétních vad a nedodělků díla.
Kolaudačním rozhodnutím ze dne 17. 12. 2002, č. j. 330/1-1161/B 14/02/St, bylo
Stavebním úřadem J. povoleno užívání řadového rodinného domku B 14 umístěného
na pozemku parc. č. 394/82, st. p. č. 466. Při místním šetření byly zjištěny
drobné nedostatky, které měly být odstraněny do 30. 4. 2003 provedením
terénních úprav. Novostavbě bylo přiděleno číslo popisné. Fakturou č. 33036
žalobkyně vyfakturovala žalovaným částku 50.000,- Kč představující zádržné,
fakturou č. 30304 částku 113.053,- Kč připadající na doplatek ceny díla a
fakturou č. 30371 částku 29.000,- Kč z titulu penále za pozdní úhradu faktury
č. 33104. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neprovedla instalaci
vzduchotechniky, nezhotovila vsakovací jímku, pergolu, opěrnou zídku, sněhové
záchytky a dřevěný plot, a proto s odkazem na § 633 odst. 1 obč. zák. jí
doplatek ceny díla v částce 113.053,- Kč nenáleží; nebylo-li dílo dokončeno,
nebylo zhotoveno řádně (tj. ve sjednaném rozsahu). Žalobu soud prvního stupně
neshledal důvodnou ani v rozsahu částek 50.000,- Kč a 29.000,- Kč s
příslušenstvím.
Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 20. září 2005, č. j.
28 Co 340/2005-187, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o
věci samé a uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni
částku 107.053,- Kč s 1,5 % úrokem z prodlení od 26. 5. 2003 do 27. 4. 2005, s
9,5 % úrokem z prodlení od 28. 4. 2005 do 30. 6. 2005 a s 8,75 % úrokem z
prodlení od 1. 7. 2005 do zaplacení „nejdéle však do 31. 12. 2005“; zároveň
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (zamítavé výroky ohledně
částek 50.000,- Kč představující tzv. zádržné, 29.000,- Kč představující penále
a 6.000,- Kč představující část doplatku ceny díla nebyly odvoláním napadeny a
nabyly tak samostatně právní moci). Vycházeje ze stejných skutkových zjištění
jako soud prvního stupně uzavřel, že účastníci dne 4. 7. 2002 uzavřeli platnou
smlouvu o dílo – o dostavbě rodinného domu. Za správnou považoval aplikaci §
631 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) v otázce splatnosti ceny
díla. Soudu prvního stupně ovšem nepřisvědčil v názoru, že ačkoliv žalovaní
převzali podle protokolu o předání a převzetí dne 10. 12. 2002 dílo, nejsou
povinni cenu díla doplatit, protože dílo nebylo dokončeno a vykazuje vady. S
odkazem na § 634 odst. 2 větu první obč. zák. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu
ČR ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. 32 Odo 644/2003, a ze dne 18. dubna 2002,
sp. zn. 33 Odo 48/2002, považoval za okamžik skončení díla, ke kterému se váže
povinnost zaplatit (doplatit) cenu díla, den jeho předání a převzetí; k tomu
nesporně došlo dne 10. 12. 2002. Tehdy účastníci sepsali protokol o předání a
převzetí díla (v němž jsou zachyceny jeho vady), žalovaní převzali klíče od
domu a po kolaudaci se do něj dne 17. 12. 2002 nastěhovali. Vady takto
převzatého díla nemohou být důvodem pro nezaplacení jeho ceny, nýbrž opravňují
žalované uplatňovat nároky z titulu odpovědnosti za vady. Zhotovitel nemá právo
na zaplacení ceny díla, jestliže dílo nebylo provedeno ve smyslu § 633 odst. 1
obč. zák. podle smlouvy, řádně (bez vad) a v dohodnuté době a objednatel dílo
nepřevzal, když podle § 650 obč. zák. pro objednatele vyplývá povinnost převzít
jen zhotovené dílo (srovnej opět rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna
2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002). Jestliže žalovaní vůči žalobkyni žádné nároky z
titulu odpovědnosti za vady, tíží je povinnost cenu předaného díla doplatit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“)
dovolání, jehož důvodnost opírají o § 241a odst. 1 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť mají zato, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávný závěr, že dílo
převzali, a dále chybnou aplikaci § 634 odst. 2 obč. zák. a § 650 obč. zák.,
neboť splatnost doplatku ceny díla byla podle předávacího protokolu ze dne 10. 12. 2002 „dohodnuta jinak“. I kdyby byla opodstatněná aplikace § 634 odst. 2
obč. zák., nelze z předávacího protokolu dovodit, že dílo bylo celé dokončeno a
jako takové jim předáno; předávací protokol se totiž týkal jen díla bez
terénních a sadových úprav. Dovolatelé nejsou srozuměni s názorem odvolacího
soudu, že samotné předání díla, byť s výslovně uvedeným výčtem vad (nedodělků)
a lhůtou pro jejich odstranění, má za následek splatnost ceny díla. I když
správně konstatuje, že podmínkou pro vznik splatnosti ceny díla je jeho
dokončení a předání, chybně pojem dokončení díla podřadil pod termín „předání“. Žalovaní zpochybňujíce závěry shora citovaných rozhodnutí dovolacího soudu,
dovozují, že rozhodnutí Nejvyššího soudu a rozsudek odvolacího soudu pominuly
synallagmatickou povahu (§ 560 obč. zák.) smluvního vztahu založeného smlouvou
o dílo podle § 631 a násl. obč. zák. Žalobkyně se může domáhat zaplacení
doplatku ceny díla jen tehdy, zhotoví-li celé dílo (§ 631 obč. zák.) řádně, v
dohodnuté době a v souladu s technickými normami (§ 633 obč. zák.), tj. až
okamžikem jeho provedení (§ 634 obč. zák.). V rozporu s tím odvolací soud
přiznal žalobkyni právo na plnění dříve, než sama poskytla své protiplnění
(dílo). Mají zato, že předání díla je rozhodující nikoliv pro splatnost ceny,
ale pro určení okamžiku, ke kterému přechází na objednatele (nesprávně uvedeno
„zhotovitele“) jak oprávnění s dílem disponovat, tak i nebezpečí vzniku škody
na předmětu díla. Výklad podaný odvolacím soudem vedoucí k závěru, že z
hlediska splatnosti ceny díla není rozhodující „jeho provedení a skončení“, ale
existence platného předávacího protokolu, je v rozporu s dobrými mravy. I v
případě akceptace tohoto názoru ovšem odvolací soud nezohlednil dopad § 560
věty druhé obč. zák. Žalovaní v chování žalobkyně po sepsání předávacího
protokolu (vadné dílo nedokončila) spatřují důvod k odepření finančního plnění
podle smlouvy. Nesprávným shledávají skutkový závěr odvolacího soudu, že dne
10. 12. 2002 bylo předáno celé dílo, neboť uvedeného dne převzali pouze část
díla (navíc s popsanými vadami) nezahrnující terénní a sadové úpravy; ty nebyly
vůbec provedeny. Poněvadž předmětem díla byla nejen dostavba rodinného domu,
ale i citované úpravy, nesouhlasí se závěrem, že celé dílo bylo předáno a jsou
povinni doplatit žalobkyni cenu díla s tím, že se mohou domáhat nároků z titulu
odpovědnosti za vady díla. Odvolací soud chybně aplikoval § 634 odst. 2 obč. zák., neboť přehlédl, že se účastníci v otázce splatnosti doplatku ceny díla
dohodli na způsobu, jak bude nedoplatek zaplacen.
K této otázce dovolatelé
poukázali na obsah smlouvy ze dne 4. 7. 2002, harmonogramu ze dne 8. 10. 2001 a
předávacího protokolu ze dne 10. 12. 2002. Ze všech těchto důvodů navrhli
zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci témuž soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání. Má zato, že odvolací soud z provedených
důkazů učinil správné závěry, že terénní úpravy byly řádně provedeny
zatravněním a že sadové úpravy nebyly nikdy co do rozsahu a kvality
specifikovány. Za správný považuje právní závěr o okamžiku splatnosti doplatku
ceny díla v důsledku jeho předání a převzetí, neboť vytčené vady díla nebránily
v jeho užívání.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná
ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných
před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o
dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou
provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, že je přípustné podle § 237 odst.
1 písm. a) o. s. ř. a že jsou splněny i podmínky uvedené v § 241 odst. 1 a 4 a
v § 241a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 3 o.
s. ř. Žalovaní nenamítají, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými
vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž
dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu
spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně
uplatněnými dovolacími důvody, jak je žalovaní vymezili, a dospěl k závěru, že
jejich dovolání není opodstatněné.
Námitkou, že v řízení nebylo prokázáno předání celého díla, zahrnujícího i
terénní a sadové úpravy a že byla dohodnuta splatnost nedoplatku ceny díla,
uplatňují žalovaní dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze
odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění,
které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod
uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke
zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky,
jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené
rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a
které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním
zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných
dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny
důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co
vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.).
Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným
důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota
zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z
hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají
jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková
zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu,
popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti
zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem
odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy
zákonné nebo nezákonné); k důkazům, které byly získány nebo provedeny v rozporu
s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z
hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž
důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za
pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti
předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu
důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů lze usuzovat – jak
vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud
dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani
polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že některý důkaz není pro
skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Skutkový závěr dovozující, že dne 10. 12. 2002 žalobkyně předala zhotovené
dílo a žalovaní je převzali, učinil odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění
jeho rozsudku – z výsledků dokazování. Toto zjištění vyplývá z listinných
důkazů (předávacího protokolu ze dne 10. 12. 2002 a jeho přílohy z téhož dne a
smlouvy o zhotovení dostavby řadového rodinného domu ze dne 4. 7. 2002);
neobstojí proto námitka žalovaných (v situaci, kdy převzali klíče od domu a po
kolaudaci se do něj dne 17. 12. 2002 nastěhovali), že k předání díla
zahrnujícího i terénní a sadové úpravy nedošlo (podle smlouvy terénní a sadové
úpravy byly součástí díla – tj. částí sjednaného celku).
I v otázce existence dohody o splatnosti doplatku ceny díla nelze akceptovat
námitku, že rozhodnutí odvolacího soudu v tomto ohledu vychází ze skutkového
zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Na
základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vzal odvolací soud
za prokázané, že právo na zaplacení doplatku díla bylo vázáno na jeho
dokončení. Termín splatnosti doplatku ceny odpovídá ujednání obsaženému ve
smlouvě o zhotovení dostavby řadového domu ze dne 4. 7. 2002 včetně jejích
dodatku (hlava IV. čl. 2 smlouvy) a bodu 3. předávacího protokolu ze dne 10.
12. 2002, tj. konkrétní termín měla určit žalobkyní vystavená faktura (viz
faktura č. 33104 a v ní uvedený termín splatnosti). Z tohoto skutkového závěru
odvolací soud vycházel a dovodil, že v den splatnosti nebyl doplatek uhrazen a
žalovaní jsou tak od 26. 5. 2003 v prodlení se zaplacením částky 107.053,- Kč.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s .ř. tak nebyl žalovanými uplatněn
důvodně.
Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud
použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice
správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových
zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
V rámci uvedeného dovolacího důvodu žalovaní otevřeli dovolacímu přezkumu
kontrolu správnosti závěru odvolacího soudu dovozujícího, že předání díla s
uvedením výčtu vad a nedodělků koresponduje povinnost doplatit cenu díla.
Podle § 634 odst. 2 obč. zák. není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po
skončení díla. Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení
díla značných nákladů, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn požadovat již během
provádění díla od objednatele přiměřené zálohy.
Podle § 644 obč. zák. jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli
právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil a povinnost
zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.
Zhotovením věci je výroba nového hmotného předmětu určeného objednávkou, která
vyjadřuje individuální charakter nové věci. Zhotovitel je povinen provést dílo
podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době (§ 633 odst. 1 obč. zák.) a
objednavatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí
doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později, do jednoho
měsíce od jejího zhotovení (§ 650 odst. 1 obč. zák.). Převzetí věci obsahuje
jednak povinnost zhotovitele zhotovenou věc předat, jednak povinnost
objednatele takovou věc převzít. Vzájemný vztah těchto dvou povinností je
důležitý pro posouzení otázky, kdy nastávají právní účinky splnění závazku
podle § 559 obč. zák. Má-li při předání věc vady, může objednatel
odmítnout takové plnění převzít (§ 559 odst. 2, § 633 odst. 1 obč. zák a § 650
odst. 1věta druhá a contrario obč. zák.) nebo plnění neodmítne, věc převezme a
uplatní práva z odpovědnosti za vady (§ 645 odst. 1 obč. zák.).
V daném případě měla být dostavba řadového rodinného domu hotova bez
terénních a sadových úprav do 30. 10. 2002; s nimi do 30. 11. 2002. Z
předávacího protokolu ze dne 10. 12. 2002 a z jeho přílohy vyplývá, že
uvedeného dne došlo k předání díla a klíčů od domu; jejich odevzdáním žalobkyně
umožnila žalovaným faktické nakládání (užívání) s předmětem díla a tento
okamžik je třeba považovat za den předání zhotovené věci objednateli;
převzetím klíčů dali ostatně i žalovaní najevo, že dílo považují za zhotovené
(byť s jistými vadami a nedodělky). Žalovaní tedy dílo převzali a nevyužili
možnosti danou ustanovením § 650 obč. zák., podle něhož má objednatel povinnost
převzít jen zhotovené dílo (srov. rozsudek Nejvyššího soud České republiky ze
dne 18. dubna 2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, r. 2002, pod č. C
1149), přičemž takový stav je dán momentem, od kterého může být dílo užíváno v
souladu s jeho účelovým určením, tj. k bydlení, aniž by v užívání bránily
zjištěné vady; od okamžiku převzetí díla jim náleží jen práva z odpovědnosti za
vady podle § 645 obč. zák.; z hlediska § 650 obč. zák., které je kogentního
(imperativního, donucujícího) charakteru (§ 2 odst. 3 obč. zák.), se navíc k
účinkům převzetí díla nevyžaduje vyhotovení zápisu o jeho předání a převzetí (k
tomu srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. ledna 2003, sp.
zn. 33 Odo 873/2002). Z pohledu podaného výkladu pak dovolatelé podsouvají
odvolacímu soudu závěr, který ve svém rozhodnutí nevyslovil.
Dovolatelé odvolacímu soudu rovněž vytýkají, že věc neposoudil podle § 560 obč.
zák., neboť žalobkyně se nemůže domáhat práva na doplacení ceny díla, jestliže
dosud zcela nesplnila svůj závazek.
Podle § 560 věty první obč. zák. mají-li si ze smlouvy plnit účastníci
navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo splnil svůj závazek
dříve anebo je připraven jej splnit. Z první věty ustanovení § 560 obč. zák.
vyplývá, že dopadá pouze na případy, kdy si účastníci podle smlouvy mají plnit
navzájem, tj. kdy právo účastníka smlouvy na plnění je podmíněno jeho
povinností plnit druhému. Závazky ze smlouvy o dílo (§ 631 a násl. obč. zák.)
nemají na rozdíl od např. kupní smlouvy (§ 588 a násl. obč. zák.) charakter
synallagmatického závazku, neboť plnění zhotovitele (zhotovení díla) není
podmíněno plněním objednatele (zaplacením sjednané ceny); z povahy věci totiž
plyne, že k poskytnutí plnění každého z nich nedochází ke stejnému okamžiku,
nýbrž v různých časových okamžicích. Smlouvou o dílo sice vzniká mezi účastníky
dvoustranný vzájemný závazkový právní vztah, to však neznamená, že by povinnost
účastníků poskytnout si navzájem plnění byla vzájemně podmíněná, tedy že by
povinnost jednoho byla vázána na splnění vzájemné povinnosti druhého a naopak.
Synallagmatický závazkový právní vztah ve smyslu § 560 věty prvé obč. zák.
vznikne proto jen v případě, že si účastníci podle smlouvy mají poskytnout
vzájemná plnění současně, tj. ke stejnému okamžiku (srovnej např. § 457 obč.
zák. nebo § 588 obč. zák.).
Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo
důkazy ve věci samé.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může
soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím
řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí
odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani
úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či
důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem
odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995,
sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v
dovolacím řízení přišli žalovaní s (novou) námitkou, že výkon práva žalobkyně
ze smlouvy o dílo je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. K
této výhradě dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť, jak již bylo výše
vyloženo, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám,
jež mohli žalovaní uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a
přesto tak neučinili.
Jelikož odvolací soud dovolateli vytýčené právní otázky vyřešil v souladu s
dosavadní judikaturou, je jeho právní posouzení věci v tomto směru správné.
Žalovaným se tak prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů a jejich
obsahovaného vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a
dovolací soud proto jejich dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že
žalobkyni, která by podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142
odst. 1 o. s. ř měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu