k čl. 45 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a je- jich rodiny pohybující se v rámci společenství“ (v textu též „prováděcí nařízení“) Rozhodnutí o prozatímní dávce vydané na podkladě čl. 45 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci společenství, zde rozhodnutí o poskytování částečného inva- lidního důchodu v prozatímní výši, je rozhodnutím předběžné povahy, a je z pře- zkoumání soudy ve správním soudnictví vyloučeno podle $ 70 písm. b) s. ř. s.
Stěžovatelka spatřovala vadu postupu soudu v tom, že ačkoliv dne 2. 3. 2009 vydala 1094 definitivní rozhodnutí o nároku a výši částeč- ného invalidního důchodu, tedy konečné rozhodnutí o dávce, soud přezkoumal jako rozhodnutí její sdělení či informaci o tom, že žalobci bude poskytován částečný invalidní důchod v prozatímní výši, jehož účelem bylo, aby žalobce po dobu, po kterou bude probí- hat řízení s cizozemskými nositeli pojištění, nezůstal bez prostředků. Dovozovala, že soud měl žalobu odmítnout podle $ 46 odst. 1 písm. b) s.
ř. s. jako předčasně podanou s pou- kazem na možnost podat žalobu proti defini- tivnímu rozhodnutí. Z obsahu kasační stížnos- ti lze dovodit, že stěžovatelka zpochybňuje úvahu soudu o tom, že sdělení o poskytování prozatímní dávky je vůbec rozhodnutím, pří- padně, zda uvedené sdělení není rozhodnu- tím předběžné povahy. Nejvyšší správní soud již na tomto místě uvádí, že z obsahu spisu ani z odůvodnění na- padeného rozsudku není seznatelné, z jakých důvodů krajský soud považoval za předmět přezkumné činnosti právě sdělení stěžovatel- ky ze dne 2.
2. 2009 o poskytování částečné- ho invalidního důchodu v prozatímní výši, když žalobce na jeho výzvu předložil tři roz- hodnutí žalované. Nicméně Nejvyšší správní soud se musel nejprve vypořádat s námitkou stěžovatelky a posoudit, zda sdělení ze dne 2. 2. 2009 o poskytování částečného invalid- ního důchodu v prozatímní výši je rozhodnu- tím podle $ 65 s. ř. s., a pokud ano, zda nejde o rozhodnutí předběžné povahy, které je ze soudního přezkoumání vyloučeno podle $ 70 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud i Ústavní soud se k otázce, jaká jsou obecná kritéria pro uplat- nění kompetenční výluky u rozhodnutí před- běžné povahy podle $ 70 písm. b) s.
ř. s. ně- kolikrát vyjadřoval. V rozsudku ze dne 29. 3. 2006, čj. 2 Afs 183/2005-64, č. 886/2006 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud vymezil rozhod- nutí předběžné povahy prostřednictvím jed- nak znaku materiálního, stanovícího, že roz- hodnutí předběžné povahy pouze předběžně či dočasně upravuje veřejnoprávní vztahy, jednak znaku procesního, požadujícího, aby každá osoba, jejíž subjektivní práva byla vydá- ním rozhodnutí dotčena, měla možnost brá- nit se proti tomuto rozhodnutí či jeho dů- sledkům v řízení, jež musí proběhnout.
Obec- né znaky rozhodnutí předběžné povahy při- blížil také rozšířený senát svým usnesením ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS, v němž uvedl, že taková rozhodnutí jsou charakterizována tím, že jsou dočasná a pozbývají účinnosti vydáním konečného rozhodnutí, které musí být pod- robeno soudnímu přezkumu, jenž zahrnuje i přezkum rozhodnutí předběžného, a před- běžné a konečné rozhodnutí musí mít obsa- hově stejný či alespoň částečně se překrývají- cí předmět řízení. Ústavní soud se k výluce ze soudního pře- zkumu vyjádřil tak, že ačkoliv ta svou pova- hou není protiústavní, je při její aplikaci namístě maximální zdrženlivost.
Zejména vy- mezil, že vůči soudem nepřezkoumatelnému rozhodnutí se jeho adresát musí být schopen domoci soudního ochrany, a to i vůči jeho účinkům, a sice prostřednictvím přezkumu rozhodnutí, které je v daném řízení vydáváno jako rozhodnutí konečné. Taková soudní ochrana pak musí být včasná a účinná (srov. např. nálezy ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 393/2000, č. 76/2001 Sb. ÚS; ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. PI. ÚS 8/99, č. 291/1999 Sb.; ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. I ÚS 412/01, č. 67/2003 Sb. ÚS; či ze dne 3.
6. 2003, sp. zn. IL. ÚS 419/01, č. 77/2003 Sb. ÚS, všechny do- stupné na http://nalus.usoud.cz). xx Na tuto judikaturu pak navázal rozšířený senát rozsudkem ze dne 27. 10. 2009, čj. 2 Afs 186/2006-54, č. 1982/2010 Sb. NSS, v němž stanovil obecný test, který by měl být vodít- kem při posuzování, zda je to které správní rozhodnutí rozhodnutím předběžné povahy vyloučeným ze soudního přezkumu ve smys- lu $ 70 písm. b) s. ř. s. Takové rozhodnutí mu- sí zejména splňovat tři podmínky: časovou, věcnou a osobní.
Časová podmínka stanoví, že rozhodnutí předběžné povahy předchází rozhodnutí ko- nečnému, na jehož vydání má osoba dotčená předběžným rozhodnutím nárok, a dále, že konečné rozhodnutí musí podléhat soudní- mu přezkumu. Rozhodnutí předběžné pova- hy pak musí být vydáno buďto v rámci již za- hájeného řízení před správním orgánem, ne- bo může být vydáno i mimo takové řízení, v tom případě musí být zákonem jednoznač- ně stanovena lhůta, v níž musí být zahájeno řízení a vydáno rozhodnutí konečné. Věcná podmínka ukládá, aby konečné rozhodnutí zároveň rozhodlo také o vztazích zatímně upravených rozhodnutím předběžným.
Ko- nečně osobní podmínka určuje, že adresátem konečného rozhodnutí musí být také osoba dotčená rozhodnutím předběžné povahy. Rozhodující senát přistoupil k aplikaci uvedeného testu na posuzovaný případ a do- spěl k závěru, že u sdělení o poskytování čás- tečného invalidního důchodu v prozatímní výši vydaného podle $ 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a na základě čl. 45 odst. 1 pro- váděcího nařízení jsou splněny všechny výše označené podmínky. Sdělení stěžovatelky ze dne 2. 2. 2009 o poskytování částečného invalidního důcho- du v prozatímní výši není označeno jako roz- hodnutí.
Tato skutečnost ovšem není význam- ná, neboť pojem rozhodnutí vymezuje $ 65 - odst. 1 s. ř. s., podle něhož se jedná o úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší, nebo závazně určují jeho práva nebo povin- nosti. Definice rozhodnutí zahrnuje jednak konstitutivní rozhodnutí, jednak rozhodnutí deklaratorní („závazně určují jeho práva a povinnosti“). Rozhodnutí je vymezeno ma- teriálními znaky; je proto nevýznamné, zda je jako úkon správního orgánu výslovně ozna- čeno a zda má zákonem předepsanou formu, či nikoliv.
Uvedené sdělení stěžovatelky není označené jako rozhodnutí, ale jinak vykazuje strukturu rozhodnutí, neboť je v něm uveden výrok, odůvodnění a poučení o tom, že podle čl. 45 odst. 4 prováděcího nařízení se nelze proti tomuto opatření odvolat. Ve výroku sdělení je odkazováno na $ 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, který upra- voval podmínky jednoho z typů částečné in- validity, a na čl. 45 odst. 1 prováděcího naříze- ní, podle něhož se vyplácí ihned prozatímní dávky v situaci, kdy se zjistí, že žadatel má ná- rok na dávky podle právních předpisů insti- tuce provádějící zpracování žádosti, aniž by bylo nutné přihlížet k dobám pojištění nebo 1095 2155 bydlení získaným podle právních předpisů ji- ných členských států.
Z výše uvedeného tedy plyne, že jsou-li splněny podmínky uvedené V tomto článku, má žadatel nárok na výplatu dávky, byť dávky prozatímní. Podle $ 54 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v jeho znění v době vydání napadených roz- hodnutí, nárok na důchod vzniká dnem spl- nění podmínek stanovených tímto zákonem, což u částečného invalidního důchodu zna- mená, že se pojištěnec stal částečně invalid- ním a získal potřebnou dobu pojištění, nebo se stal částečně invalidním následkem pra- covního úrazu ($ 43 zákona č. 155/1995 Sb. v jeho znění před 1.
1. 2010). Sdělením ze dne 2. 2. 2009 stěžovatelka poskytla žalobci čás- tečný invalidní důchod v prozatímní výši na základě čl. 45 odst. 1 prováděcího nařízení, čímž deklarovala vznik nároku na tuto dávku, byť vyplácenou v prozatímní výši, neboť zjis- tila, že žalobce splnil podmínky nároku na dávku podle českých právních předpisů, aniž : by bylo nutné přihlížet k dobám pojištění ne- bo bydlení získaným podle právních předpi- sů jiných členských států. Prozatímní výši stě- žovatelka určila podle čl.
46 odst. 1 písm. a) bod i) nařízení č. 1408/71, tedy podle čes- kých právních předpisů, tj. podle zákona č. 155/1995 Sb. Lze tedy dovodit, že sdělení stěžovatelky ze dne 2. 2. 2009 o tom, že bude žalobci poskytovat částečný invalidní důchod podle $ 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., v tehdy platném znění, od 19. 9. 2008, na zá- kladě čl. 45 odst. 1 prováděcího nařízení v prozatímní výši 5 309 Kč měsíčně, je roz- hodnutím podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. Zbývalo tedy posoudit povahu tohoto roz- hodnutí z hlediska $ 70 písm. b) s.
ř. s. Sdělení stěžovatelky bylo vydáno při apli- kaci nařízení č. 1408/71 a prováděcího naří- zení. V žádosti o důchod totiž žalobce uvedl, že pracoval od 19. 12. 1994 do 5.6. 1996 v Ně- mecku a od 6. 5. 2003 do 5. 12. 2007 v Ra- kousku. Po vstupu České republiky do Evrop- ské unie, tedy ode dne 1. 5. 2004 se vychází z koordinačních pravidel obsažených v těch- to nařízeních. 1096 Prováděcí nařízení upravuje v kapitole 3, čl. 35 a následujících podávání a zpracování žádostí o dávky. V čl. 45 prováděcího nařízení jsou upra- veny postupy při výplatě prozatímních dávek a záloh dávek.
Podle odstavce 1 tohoto člán- ku, „[z)ýistí-lí instituce provádějící zpracová- ní žádosti, že žadatel má nárok na dávky podle jí uplatňovaných právních předpisů, aniž by bylo nutné přihlížet k dobám pojiš- tění nebo bydlení získaným podle právních předpisů jiných členských států, vyplácí ihned prozatímní dávky“. Podle odstavce 2 té- hož článku, „[nlemá-li žadatel nárok na dáv- ky na základě odstavce 1, ale z informací po- skytnutých instituci provádějící zpracování žádosti podle čl. 43 odst. 2 nebo 3 prováděcí- ho nařízení vyplývá, že nárok na dávky je získán podle právních předpisů jiného člen- ského státu pouze s přihlédnutím k dobám pojištění nebo bydlení získaným podle nich, vyplácí instituce uplatňující uvedené právní předpisy tyto dávky prozatímně, jakmile ji instituce provádějící zpracování žádosti in- formuje o její povinnosti tak učinil“.
Podle čl. 45 odst. 3 tohoto nařízení, „[j]e- -Ji v případě uvedeném v odstavci 2 nárok na dávky získán podle právních předpisů ví- ce než jednoho členského státu s přihlédnutím pouze k dobám pojištění nebo bydlení získa- ným podle každého z těchto systémů právních předpisů, je pro prozatímní výplatu dávek příslušná instituce, která první informuje in- stituci provádějící zpracování žádosti o exis- tenci nároku; instituce provádějící zpraco- vání žádosti je povinna uvědomit ostatní dotčené instituce“.
Podle odstavce 4 téhož článku „[i]nstituce, která má vyplácet dávky podle odstavců 1, 2 nebo 3, o této skutečnosti neprodleně uvědomí žadatele, přičemž jej výslovně upozorní na prozatímní povahu přijatého opatření a na skutečnost, že se pro- ti němu nelze odvolat“. Podle čl. 45 odst. 5 téhož nařízení, „[nlevyplácíli se žadateli na základě odstav- ců 1, 2 nebo 3 žádná prozatímní dávka, ale z obdržených informací vyplývá, že vznikl nárok podle čl. 46 odst. 2 nařízení, vyplatí mu instituce provádějící zpracování žádosti SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 12/2010 2155 přiměřenou vratnou zálohu, jejíž výše je co nejbližší částce, která mu bude pravděpodob- ně přiznána podle čl.
46 odst. 2 nařízení“. Po- dle odstavce 6 tohoto článku „[d]va členské státy nebo příslušné úřady těchto členských států se mohou dohodnout na uplatňování jiných metod výplaty prozatímních dávek v případech, které se týkají pouze institucí těchto států. Veškeré dohody uzavřené v této oblasti se oznamují správní komisi“ V článcích 46 a 47 prováděcího nařízení se upravuje výpočet výše dávky se zřetelem k dobrovolnému pojištění nebo volitelnému pokračujícímu pojištění. Článek 48 citovaného nařízení obsahuje postup při oznámení rozhodnutí institucí ža- datelům.
Podle tohoto článku „[k]Jonečné rozhodnutí přijaté každou z dotčených insti- tucí [...] se doručí instituci provádějící zpra- cování žádosti. Každé rozhodnutí musí uvá- dět opravné prostředky a lhůty pro jejich podání stanovené příslušnými právními předpisy. Po obdržení všech těchto rozhod- nutí je instituce provádějící zpracování žá- dosti oznámí žadateli v jeho jazyce prostřed- nictvím souhrnné zprávy, ke které se připojí uvedená rozhodnutí. Lhůty pro podání opravných prostředků běží teprve ode dne obdržení souhrnné zprávy žadatelem.
Při odeslání souhrnné zprávy stanovené v od- stavci 1 žadateli zašle instituce provádějící zpracování žádosti současně kopii každé do- tčené instituci a přiloží k ní kopii rozhodnu- tí ostatních institucí“ Z výše uvedeného plyne, že čl. 45 odst. 1 prováděcího nařízení, na jehož základě bylo vydáno sdělení stěžovatelky ze dne 2. 2. 2009, upravuje podmínky pro vznik nároku na prozatímní dávky. Prozatímní nikoliv defi- nitivní charakter rozhodnutí vydaného na zá- kladě tohoto článku je zdůrazněn především tím, že instituce, která má vyplácet dávky po- dle čl.
45 odst. 1 tohoto nařízení neprodleně o této skutečnosti uvědomí žadatele, přičemž jej výslovně upozorní na prozatímní povahu přijatého opatření a na skutečnost, že se pro- ti němu nelze odvolat. Oproti tomu pro vydání konečného roz- hodnutí je stanoven jiný postup s důrazem na poučení o opravných prostředcích včetně sta- novení počátku běhu lhůt pro jejich podání. S ohledem na to, že v jednotlivých člen- ských státech existují různé systémy zabezpeče- ní při invaliditě, upravuje nařízení č. 1408/71 dva různé koordinační postupy.
Systém jednotli- vých evropských států lze rozdělit do dvou sku- pin, z praktických důvodů jsou obecně označo- vány jako systémy typu A a systémy typu B. Systémy typu A - jde o systémy založené na tzv. materializaci rizika, které jsou uvede- né v Příloze IV. nařízení č. 1408/71. Osoba v nich musí být pojištěna v době, kdy dojde k sociální události - vzniku invalidity. Důleži- tým prvkem v těchto systémech je skuteč- nost, že výše dávky nezávisí na získání určité doby pojištění. Pojištěnec má na základě těchto systémů nárok na dávky, jakmile nasta- ne sociální událost, i když pojištění právě za- čalo.
To však rovněž znamená, že doba, po kterou byla daná osoba účastna systému typu A v minulosti, je zcela irelevantní a ne- může způsobit přiznání dávky v situaci, kdy v okamžiku, kdy nastala invalidita, je již osoba pojištěna v jiném státě. Systémy typu B jsou systémy, které posky- tují dávky na základě získaných dob pojištění, případně zaměstnání. Důležitým znakem těch- to systémů je existence vztahu mezi dobami za- městnání nebo pojištění, které dotčená osoba získala, a výší dávky. Pro tyto systémy je typické, že k získání nároku na dávku není nutné, aby v době vzniku invalidity byla osoba v tomto systému přímo pojištěna.
Mezi tyto systémy patří i systém důchodového pojištění, ze které- ho jsou dávky v invaliditě poskytovány v ČR. V zásadě lze říci, že jestliže byla osoba po- jištěna alespoň v jednom systému typu B, kaž- dý členský stát, ve kterém byla pojištěna, mu- sí provést výpočet podle čl. 46 nařízení č. 1408/71. Výpočet se skládá ze tří následují- cích kroků: 1. Nejprve musí všechny členské státy provést výpočet národního důchodu. Národ- ní důchod je dávka získaná výhradně na zá- kladě vnitrostátních právních předpisů.
1097 2155 Jinými slovy důchod je „národní“, jestliže není nutné pro získání nároku a výpočet jeho výše využít ustanovení nařízení.
2. Následně musí každý členský stát vypo- čítat výši důchodu podle pravidel nařízení - dílčího důchodu. Ve výpočtu dílčího důcho- du je třeba učinit opět dva kroky: a) vypočítat teoretickou výši důchodu, na kterou by měla osoba nárok v případě, že všechny své doby pojištění získala podle právních předpisů kompetentního státu. Jde o určitou fikci, při níž jsou doby pojištění zís- kané v jiných členských státech použity jako vlastní, b) výše uvedenou teoretickou výši za veš- keré doby pojištění je nezbytné vynásobit po- měrem celkové doby pojištění k době získané v dotčeném členském státě. Výsledkem toho- to postupu je tzv. dílčí důchod.
3. Posledním krokem je srovnání výsled- ků, ke kterým se dospělo v předchozích bo- dech, tedy národního a dílčího důchodu. Po- živateli je vždy vyplácena ta z částek, která je vyšší (podle čl. 46 odst. 3 nařízení č. 1408/71). Česká správa sociálního zabezpečení tak- to postupovala a „definitivně“ přiznala čás- tečný invalidní důchod rozhodnutím ze dne 2. 3. 2009, přičemž v odůvodnění uvedla, že výše dílčího důchodu, který odpovídá pomě- ru délky dob pojištění získaných podle čes- kých právních předpisů k celkové době pojiš- tění získané ve všech členských státech by činila 4 853 Kč měsíčně.
Vzhledem k tomu, že výše dílčího důchodu je nižší než plný dů- chod (5 309 Kč) přiznala částečný invalidní důchod ve výši 5 309 Kč měsíčně. Z výše uvedeného plyne, že čl. 46 nařízení č. 1408/71 upravuje u všech důchodových dá- vek dva výpočty, a to výpočet národního dů- chodu a výpočet dílčího důchodu s tím, že ža- dateli se vyplácí ta z částek, která je vyšší. Článek 45 prováděcího nařízení umožňuje instituci provádějící zpracování žádosti vy- plácet ihned prozatímní dávky, zjistí-li se, že žadatel má nárok na dávky podle jejích práv- ních předpisů.
Prozatímnost postupu podle čl. 45 prováděcího nařízení lze tedy spatřovat 1098 v tom, že instituce rozhodující o dávce rozho- duje podle dosud zjištěných skutečností umož- ňujících dovodit závěr o návrhu a výši dávky podle jejích právních předpisů, aniž by měla k dispozici všechna zjištění rozhodná pro ko- nečný postup podle čl. 46 nařízení č. 1408/71. Může nastat situace, že po provedení a srovná- ní výše obou výpočtů se výše prozatímně při- znané dávky nezmění, neboť národní důchod bude vyšší než dílčí důchod, jak tomu bylo v tomto případě, avšak konečný úsudek o výši dávky lze učinit až po získání všech údajů roz- hodných pro postup podle čl.
46 nařízení č. 1408/71, tedy pro provedení obou výpočtů. Popsaný mechanismus výpočtu dávky při aplikaci koordinačních pravidel nařízení na- svědčuje tomu, že rozhodnutí o poskytování prozatímní dávky podle čl. 45 odst. 1 prová- děcího nařízení je rozhodnutím předběžné povahy podle $ 70 písm. b) s. ř. s. Rozhodnu- tí bylo vydáno v řízení zahájeném žádostí ža- lobce o invalidní důchod ze dne 9. 7. 2008 podané u České správy sociálního zabezpe- čení. Rozhodnutí bylo vydáno dne 2. 2. 2009 ve formě rozhodnutí o prozatímní dávce, při- čemž deklarovalo vznik nároku na částečný invalidní důchod a určilo jeho prozatímní vý- ši.
V rozhodnutí byl žalobce upozorněn na to, že splňuje podmínky pro stanovení prozatím- ní výše důchodu, a dále, že definitivně bude o jeho nároku rozhodnuto po skončení mezi- státního řízení prováděného podle čí. 41 a násl. prováděcího nařízení s rakouskou a ně- meckou kompetentní institucí. Žalobce byl výslovně upozorněn na to, že podle čl. 45 odst. 4 prováděcího nařízení se nelze proti ta- kovému rozhodnutí odvolat. O nároku na čás- tečný invalidní důchod bylo rozhodnuto ko- nečným rozhodnutím dne 2.
3. 2009, jímž byl žalobci přiznán částečný invalidní důchod od 19. 9. 2008 podle $ 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění a podle čl. 46 odst. 1 nařízení č. 1408/71 ve výši 5 309 Kč měsíčně. Rozhodnutí ze dne 2. 3. 2009 o při- znání částečného invalidního důchodu je rozhodnutím konečným a podléhajícím pře- zkoumání soudy ve správním soudnictvím. Je tedy zřejmé, že takové rozhodnutí splňuje ča- sovou, věcnou i osobní podmínku, neboť jak sdělení o poskytování částečného invalidní- ho důchodu v prozatímní výši, tak rozhodnu- tí o přiznání částečného invalidního důcho- du bylo adresováno žalobci.
Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí o proza- tímní dávce vydané na podkladě čí. 45 odst. 1 prováděcího nařízení, zde rozhodnutí o po- skytování částečného invalidního důchodu v prozatímní výši, je rozhodnutím předběžné povahy, a je z přezkoumání soudy ve správním soudnictví vyloučeno podle $ 70 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud tedy kasační stíž- nost stěžovatelky považoval za důvodnou v tom směru, že krajský soud nesprávně po- soudil povahu tohoto rozhodnutí, byť zčásti z jiných důvodů, než stěžovatelka namítala.
Přes výše uvedený závěr má rozhodující senát za to, že nemohl postupovat podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. věty za středníkem, tedy napa- dený rozsudek zrušit a žalobu odmítnout, ne- boť dosud nebyl identifikován předmět pře- zkumného soudního řízení. Žalobce v podání ze dne 2. 3. 2009, které soud považoval za žalobu, neoznačil napade- né rozhodnutí. Tento nedostatek neodstranil ani na výzvu soudu, na niž dne 11. 3. 2009 re- agoval tak, že zaslal tři rozhodnutí stěžovatel- ky, a upozornil soud „na datumy“.
Dvě z těchto rozhodnutí byla vydána dne 2. 2. 2009 a definitivní rozhodnutí o dávce dne 2. 3. 2009. Každé z těchto rozhodnutí mohlo být i z hlediska časových souvislostí předmětem přezkumného soudního řízení. Krajský soud považoval za předmět přezkum- ného soudního řízení rozhodnutí předběžné povahy, které meritorně přezkoumal, ale v napadeném rozsudku tento svůj postup ni- jak neodůvodnil. Za této situace nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení ($ 110 odst. 1 s.
ř. s.). V dalším řízení soud vyzve žalobce, aby ozna- čil rozhodnutí, které má být soudem pře- zkoumáno. Pro další postup bude soud zavá- zán tím, že sdělení stěžovatelky ze dne 2. 2. 2009 o poskytování prozatímní dávky je roz- hodnutím předběžné povahy, které je z pře- zkumu soudu vyloučeno podle $ 70 písm. b) s. ř. s. ($ 110 odst. 3 s. ř. s.). 2156 Pomoc v hmotné nouzi: započítání příspěvku na péči do životního a existenčního minima k $ 7 odst. 2 písm. h) a j) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném do 31.
12. 2007 k $ 4 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 29/2007 Sb. k $ 7 a násl. zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se v období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2007 nezapočítával do životního a existenčního minima podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, pokud pečující osoba a osoba ma- jící nárok na příspěvek na péči patřily do okruhu společně posuzovaných osob.
1. Nejprve musí všechny členské státy provést výpočet národního důchodu. Národní důchod je dávka získaná výhradně na základě vnitrostátních právních předpisů. Jinými slovy důchod je „národní“, jestliže není nutné pro získání nároku a výpočet jeho výše využít ustanovení nařízení.
2. Následně musí každý členský stát vypočítat výši důchodu podle pravidel nařízení - dílčího důchodu. Ve výpočtu dílčího důchodu je třeba učinit opět dva kroky: a) vypočítat teoretickou výši důchodu, na kterou by měla osoba nárok v případě, že všechny své doby pojištění získala podle právních předpisů kompetentního státu. Jde o určitou fikci, při níž jsou doby pojištění získané v jiných členských státech použity jako vlastní, b) výše uvedenou teoretickou výši za veškeré doby pojištění je nezbytné vynásobit poměrem celkové doby pojištění k době získané v dotčeném členském státě. Výsledkem tohoto postupu je tzv. dílčí důchod.
3. Posledním krokem je srovnání výsledků, ke kterým se dospělo v předchozích bodech, tedy národního a dílčího důchodu. Poživateli je vždy vyplácena ta z částek, která je vyšší (podle ustanovení čl. 46 odst. 3 nařízení 1408/71). Česká správa sociálního zabezpečení takto postupovala a „definitivně“ přiznala částečný invalidní důchod rozhodnutím ze dne 2. 3. 2009, přičemž v odůvodnění uvedla, že výše dílčího důchodu, který odpovídá poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané ve všech členských státech by činila 4853 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že výše dílčího důchodu je nižší než plný důchod (5309 Kč) přiznala částečný invalidní důchod ve výši 5309 Kč měsíčně. Z výše uvedeného plyne, že čl. 46 nařízení 1408/71 upravuje u všech důchodových dávek dva výpočty, a to výpočet národního důchodu a výpočet dílčího důchodu s tím, že žadateli se vyplácí ta z částek, která je vyšší. Článek 45 prováděcího nařízení umožňuje instituci provádějící zpracování žádosti vyplácet ihned prozatímní dávky, zjistí-li se, že žadatel má nárok na dávky podle jejích právních předpisů. Prozatímnost postupu podle čl. 45 prováděcího nařízení lze tedy spatřovat v tom, že instituce rozhodující o dávce rozhoduje podle dosud zjištěných skutečností umožňujících dovodit závěr o návrhu a výši dávky podle jejích právních předpisů, aniž by měla k dispozici všechna zjištění rozhodná pro konečný postup podle čl. 46 nařízení 1408/71. Může nastat situace, že po provedení a srovnání výše obou výpočtů se výše prozatímně přiznané dávky nezmění, neboť národní důchod bude vyšší než dílčí důchod, jak tomu bylo v tomto případě, avšak konečný úsudek o výši dávky lze učinit až po získání všech údajů rozhodných pro postup podle článku 46 nařízení 1408/71, tedy pro provedení obou výpočtů. Popsaný mechanismus výpočtu dávky při aplikaci koordinačních pravidel nařízení nasvědčuje tomu, že rozhodnutí o poskytování prozatímní dávky podle čl. 45 odst. 1 prováděcího nařízení je rozhodnutím předběžné povahy podle § 70 písm. b) s. ř. s. Rozhodnutí bylo vydáno v řízení zahájeném žádostí žalobce o invalidní důchod ze dne 9. 7. 2008 podané u České správy sociálního zabezpečení. Rozhodnutí bylo vydáno dne 2. 2. 2009 ve formě rozhodnutí o prozatímní dávce, přičemž deklarovalo vznik nároku na částečný invalidní důchod a určilo jeho prozatímní výši. V rozhodnutí byl žalobce upozorněn na to, že splňuje podmínky pro stanovení prozatímní výše důchodů a dále, že definitivně bude o jeho nároku rozhodnuto po skončení mezistátního řízení prováděného podle čl. 41 a následujících prováděcího nařízení s rakouskou a německou kompetentní institucí. Žalobce byl výslovně upozorněn na to, že podle čl. 45 odst. 4 prováděcího nařízení se nelze proti takovému rozhodnutí odvolat. O nároku na částečný invalidní důchod bylo rozhodnuto konečným rozhodnutím dne 2. 3. 2009, jímž byl žalobci přiznán částečný invalidní důchod od 19. 9. 2008 podle § 44 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění a podle § 46 odst. 1 nařízení 1408/71 ve výši 5309 Kč měsíčně. Rozhodnutí ze dne 2. 3. 2009 o přiznání částečného invalidního důchodu je rozhodnutím konečným a podléhajícím přezkoumání soudy ve správním soudnictvím. Je tedy zřejmé, že takové rozhodnutí splňuje časovou, věcnou i osobní podmínku, neboť jak sdělení o poskytování částečného invalidního důchodu v prozatímní výši, tak rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu bylo adresováno žalobci. Lze tedy uzavřít, že rozhodnutí o prozatímní dávce vydané na podkladě čl. 45 odst. 1 nařízení rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, zde rozhodnutí o poskytování částečného invalidního důchodu v prozatímní výši, je rozhodnutím předběžné povahy, a je z přezkoumání soudy ve správním soudnictví vyloučeno podle § 70 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost stěžovatelky považoval za důvodnou v tom směru, že krajský soud nesprávně posoudil povahu tohoto rozhodnutí, byť z části z jiných důvodů, než stěžovatelka namítala. Přes výše uvedený závěr má rozhodující senát za to, že nemohl postupovat podle § 110 odst. 1 s. ř. s. věty za středníkem, tedy napadený rozsudek zrušit a žalobu odmítnout, neboť dosud nebyl identifikován předmět přezkumného soudního řízení. Žalobce v podání ze dne 2. 3. 2009, které soud považoval za žalobu, neoznačil napadené rozhodnutí. Tento nedostatek neodstranil ani na výzvu soudu, na niž dne 11. 3. 2009 reagoval tak, že zaslal tři rozhodnutí stěžovatelky, a upozornil soud „na datumy“. Dvě z těchto rozhodnutí byla vydána dne 2. 2. 2009 a definitivní rozhodnutí o dávce dne 2. 3. 2009. Každé z těchto rozhodnutí mohlo být i z hlediska časových souvislostí předmětem přezkumného soudního řízení. Krajský soud považoval za předmět přezkumného soudního řízení rozhodnutí předběžné povahy, které meritorně přezkoumal, ale v napadeném rozsudku tento svůj postup nijak neodůvodnil. Za této situace nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení soud vyzve žalobce, aby označil rozhodnutí, které má být soudem přezkoumáno. Pro další postup bude soud zavázán tím, že sdělení stěžovatelky ze dne 2. 2. 2009 o poskytování prozatímní dávky je rozhodnutím předběžné povahy, které je z přezkumu soudu vyloučeno podle § 70 písm. b) s. ř. s. (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. března 2010 JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu