Podání stížnosti podle $ 175 správního řádu z roku 2004 není podmínkou pří- pustnosti žaloby ve věci ochrany před nezákonným zásahem ($ 85 s. ř. s.).
Podání stížnosti podle $ 175 správního řádu z roku 2004 není podmínkou pří- pustnosti žaloby ve věci ochrany před nezákonným zásahem ($ 85 s. ř. s.).
(..) Krajský soud ve svém poměrně struč- ném odůvodnění uvedl, že žaloba je podle $ 85 s. ř. s. nepřípustná, Ize-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostřed- ky nebo domáhá-li se žalobce pouze uřčení, že zásah byl nezákonný. Podle soudu je jed- ním z těchto prostředků stížnost podle $ 175 správního řádu, která nebyla podána.. Stěžovatel se skutečně v žalobě domáhal určení nezákonnosti zásahu, ale vedle toho také požadoval uložení zákazu pokračovat v zásahu a obnovení stavu před ním, tedy vřá- cení osobního automobilu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, „[nlepřípustná je podle f 85 s. ř. s. žaloba, která se domáhá pouze vyslovení nezákon- nosti zásahu ve smyslu f 82 s. ř s., popřípadě žaloba na ochranu před nezákonným zása- hem v části, v níž se žalobce domáhá zvlášt- ním výrokem vyslovení nezákonnosti“. Ne- přípustný podle $ 85 s. ř. s. tak byl pouze jeden z žalobních návrhů, který měl být.sou- dem odmítnut. Ve vztahu ke zbylým žalob- ním návrhům krajský soud, jak vyplývá z níže 659 2339 uvedeného, nesprávně stanovil jako podmín- ku přípustnosti žaloby předchozí podání stíž- nosti podle $ 175 správního řádu a dále ne- správně uvedl, že stěžovatel takovou stížnost nepodal. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že stě- žovatel učinil dne 26. 11. 2008 podání, které, vzdor jeho označení jako „žádost PČR o vy- dání motorového vozidla jeho vlastníkovi“, lze podle jeho obsahu považovat za stížnost podle $ 175 správního řádu, přičemž na toto podání reagovala žalovaná přípisem ze dne 15. 12. 2008. Tato skutečnost však nic nemění na závěru, že před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem není třeba podávat stížnost podle $ 175 správního řádu. Správní soudnictví a ochrana v něm usku- tečňovaná je postavena na principu subsidia- rity. To znamená, že ochranu a provedení kontroly nejrůznějších výstupů veřejné sprá- vy by měla primárně zabezpečovat sama ve- řejná správa. Teprve poté se lze obracet na soudy působící ve správním soudnictví. Prin- cip subsidiarity nicméně vychází z existence prostředků nápravy, resp. jejich právního za- kotvení a možnosti je uplatnit. Ustanovení $ 5s.ř. s. stanoví, že domáhat se ochrany práv ve správním soudnictví lze až po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouštíli je zvláštní zákon. Zvolený pojem „řádné opravné prostředky“ je třeba vzhledem k šíři správní činnosti, která je podrobena soudní kontrole, brát v širším významu. Je totiž zřej- mé, že $ 5 s. ř. s. je v tomto ohledu plně sluči- telný s $ 68 písm. a) s. ř. s. uplatňovaným v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Nicméně $ 85 s. ř. s. nevy- žaduje jako podmínku přípustnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem před- chozí vyčerpání řádných opravných pro- středků, ale toliko nemožnost domáhat se ochrany nebo nápravy jinými právními pro- středky. V tomto případě je proto třeba zkou- mat, zda právní úprava v tom kterém případě prostředky ochrany před nezákonným zása- hem připouští, či nikoliv. V posuzovaném případě měl nezákonný zásah spočívat v odtažení osobního automo- bilu a v jeho ponechání mimo dispozici vlast- níka (stěžovatele) do doby zaplacení uložené 660 kauce či pominutí důvodů, pro které byla kauce uložena. K tomu, že provedení odtaže- ní vozidla může být předmětem řízení o žalo- bě na ochranu před nezákonným zásahem, judikatura zaujala souhlasné stanovisko (srov. kupř. rozsudek. NSS ze dne 15. 11. 2005; čj. 8 Aps 1/2005-82, č. 932/2006 Sb. NSS). Právní úprava kauce a odtažení vozidla je ob- sažena v $ 1184 a $ 125a zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. V tomto zákoně však ne- jsou upraveny právní prostředky, kterými se lze bránit proti odtažení vozidla a žádat jeho vydání. Takové právní prostředky neznal ani tehdy účinný zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, která odtažení vozidla pro- váděla. Podle Nejvyššího správního soudu te- dy právní úprava pro případ tohoto zásahu nestanovila žádný specifický prostředek ochrany, kterého by bylo možné na úrovni ve- řejné správy využít. V takovém případě je tře- ba zvažovat, zda tímto prostředkem obecně nemůže být stížnost podaná podle $ 175 správního řádu. Institut stížnosti se nachází v části sedmé správního řádu, která upravuje společná, pře- chodná a závěrečná ustanovení. Z jejího sys- tematického zařazení vyplývá, že stížnost má být společná pro všechny postupy a řízení, na které dopadá správní řád. Ostatně i teorie uvádí, že „stížnosti [..] tedy nelze podávat proti jakémukoliv jednání správních orgá- nů, ale jen tehdy, když se postupuje podle správního řádu“ (Vedral. J. Správní řád. Ko- mentář. Praha: BOVA Polygon, 2006, s. 1005) nebo, že „šířeji chápané působností ustano- vení o stížnostech můžeme přisvědčit, nezbý- vá než dokonce připustit, že „vedením řízení“ je třeba rozumět výkon jakékoliv působnos- ti v oblasti veřejné správy“ (Sládeček, V. Obecné správní právo. 2. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2009, s. 371). Proto lze dospět k zá- věru, že $ 175 správního řádu upravuje podá- vání stížností ve veřejné správě, nejsou-li spe- cificky upraveny jinými právními předpisy [např. $ 102 odst. 2 písm. n) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), či $ 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcíchl]. Ustanovení $ 175 odst. 1 správního řádu váže možnost podání stížnosti nejenom na výkon veřejné správy, jak je výše uvedeno, ale i na neexistenci jiných prostředků ochrany. Povaha stížnosti je tedy subsidiární. Zmíněné prostředky ochrany ovšem $ 175 odst. 1 váže výlučně na správní řád (srov. „neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany“). Po- dat stížnost lze tedy v těch případech, kdy na postup správního orgánu dopadá správní řád a ze správního řádu nevyplývá možnost po- dání jiného prostředku ochrany a nápravy. Zásah je jednou z tzv. forem (způsobů) reali- zace veřejné správy a na rozdíl od jiných fo- rem (rozhodnutí, jiný úkon, veřejnoprávní smlouva a opatření obecné povahy) není po procesní stránce výslovným předmětem úpravy správního řádu. Nicméně na zásahy se správní řád vlivem vymezení jeho působ- nosti podle $ 1 odst. 1 použije minimálně v rozsahu jeho $ 2 až 6 8 (srov. $ 177 odst. 1) a zmíněného $ 175 citovaného zákona. Jestli- že tak správní řád neposkytuje jiný prostře- dek ochrany vůči zásahu, potom lze podat stížnost i v případě odtažení vozidla. Podle $ 175 odst. 1 správního řádu může stížnost podat jen dotčená osoba proti ne- vhodnému chování nebo nesprávnému úřed- nímu postupu, nelze-li podat jiný prostředek ochrany. K povaze stížností obecně doktrína uvádí, že „stížnost je pouhým podnětem pro správní orgán např. k provedení úkonů v rámci služebního dohledu [...) a stěžovatel nemá právní nárok, aby na základě jeho stížnosti byly provedeny určité dozorčí nebo jiné úkony“ (Hendrych, D. a kol. Správní prá- vo. Obecná část. 7. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 688). I podle názoru Nejvyššího správního soudu se stížnost svou povahou a právní úpravou blíží spíše dozorčímu pro- středku, resp. je nástrojem, který k němu mů- že vést. Ostatně tento závěr jenom potvrzuje dikce $ 175 správního řádu. Stížnost má totiž podle něho být vyřízena do 60 dnů a byla-li shledána důvodnou, je správní orgán povi-. nen bezodkladně učinit opatření k nápravě, o nichž vyrozumí stěžovatele, pokud o to po- žádal. O prošetření vyřízení stížnosti lze po- žádat nadřízený správní orgán. Procesně se u stížnosti postupuje podle části čtvrté správ- ního řádu a výsledkem je sdělení (vyrozumě- ní). Na vyřízení stížnosti tedy není právní ná- rok a samotné její vyřízení ještě samo o sobě neznamená odstranění závadného stavu. Na- víc o výsledku šetření a přijatých opatřeních se stěžovatel vyrozumívá, jen pokud o to po- žádal. Takový postup proto neskýtá dostateč- ný prostor k poskytnutí ochrany či nápravy před nezákonným zásahem. Jednalo by se to- tiž spíše o formální, než faktický prostředek nápravy a ochrany. Z výše uvedených důvodů vyplývá v pří- padě institutu stížnosti její nedostatečný ochranný a nápravný účel, který má na mysli $ 85 s. ř. s. Považovat za těchto podmínek vy- užití stížnosti za nezbytnou podmínku pří- pustnosti žaloby podle $ 85 s. ř. s. by tak moh- lo vést k nežádoucímu odepření soudní ochrany a kontroly. Pominout pak nelze ani inkompatibilitu $ 175 správního řádu se soudním řádem správním, zejména pak s je- ho $ 84 odst. 1, který stanovuje subjektivní dvouměsíční lhůtu pro podání žaloby. V kom- paraci se Ihůtou pro vyřízení stížnosti by to- tiž mohla nastat situace, že v důsledku podá- ní stížnosti, která navíc vlivem $ 175 odst. 5 správního řádu nemusí být vyřízena ve lhůtě do 60 dnů, ale ve lhůtě delší, by došlo ke zmeškání subjektivní lhůty pro podání žalo- by na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Ostatně na to stěžovatel příhodně poukazuje. Počátek běhu lhůty pro podání žaloby by v takovém případě bylo tře- ba konstruovat jinak (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110, č. 735/2006 Sb. NSS). Tím by se ovšem celý předmět řízení vzdalo- val původnímu faktickému zásahu a přibližo- val by se přezkumu vyřízení stížnosti. Z hle- diska adresátů právních norem by tedy vyžadování předchozího uplatnění stížnosti podle $ 175 správního řádu bylo velmi kom- plikované, složité a nepřehledné. Proto Nej- vyšší správní soud dospěl k závěru, že podání stížnosti podle $ 175 správního řádu není podmínkou přípustnosti žaloby ve věci nezá- konného zásahu. Tím ovšem není vyloučeno, aby nějaký jiný zákon efektivní prostředek 661 2340 ochrany před nezákonným zásahem správní- ho orgánu upravil, a umožnil tak uplatnění $ 85 s. ř. s. Jestliže však zvláštní zákon právní prostředek takové povahy neobsahuje, pak tímto prostředkem nemůže být ani stížnost podle $ 175 správního řádu. PE Lze tedy konstatovat, že podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, který stěžovatel spatřoval v zabránění jízdy odtaže- ním jeho vozidla, nemuselo předcházet podá- ní stížnosti podle $ 175 správního řádu. Vzhledem k tomu, že k ochraně před tímto zásahem nebyly ve zvláštním zákoně obsaže- ny jiné právní prostředky, nedošlo v dané vě- ci k splnění zákonných podmínek pro odmít- nutí žaloby ve vztahu ke všem žalobním návrhům podle $ 85 ve spojení s $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. 2340 Řízení před soudem: nezákonný zásah; kompetenční výluka k $ 82 a $ 87 odst. 2 soudního řádu správního k $ 19b odst. 3 občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb. L Jestliže správní orgán prostřednictvím tisku informuje o průběhu či výsledku jím vedeného správního řízení a jestliže má účastník správního řízení za to, že zve- řejnění této informace, obsah a způsob, jakým je poskytována, má difamující cha- rakter a poškozuje jeho dobrou pověst (dobrou pověst právnické osoby), pak práv- ním prostředkem ochrany není žaloba podle 5 82 s. ř. s., ale žaloba v občanském soudním řízení proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti právnické osoby po- dle $ 19b odst. 3 občanského zákoníku. II. V případech řízení o ochraně před nezákonným zásahem podle $ 82 a násl. s. ř. s. je třeba otázku totožnosti věci posuzovat především s přihlédnutím ke skut- kovému stavu, který žalobce považuje za podstatný a o který on sám opírá názor vy- jádřený v žalobě, že vůči němu bylo správním orgánem nezákonně zasaženo. Nelze proto formalisticky uzavřít, že kdykoli, kdy žalobce u soudu podruhé (poté, co soud již předtím pravomocně rozhodl o předchozí žalobě téhož žalobce se stejně formu- lovaným petitem) uplatňuje formulačně tentýž požadavek, který se má promítnout do rozsudku podle $ 87 odst. 2 s. ř. s., se vždy musí jednat o opakované uplatnění té- hož nároku ve věci již rozhodnuté. 1
Jaroslav P. proti Policii České republiky, Městskému ředitelství policie Brno, o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce.