4 As 37/2023- 21 - text
4 As 37/2023-22 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výrokům I. a II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2022, č. j. 17 A 31/2021 3,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany proti nečinnosti žalované, kterou spatřoval v neposkytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
[2] Městský soud výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a výrokem II. neustanovil žalobci zástupce. Výrokem III. soud žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku. Městský soud uvedl, že podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), lze osvobození od soudních poplatků přiznat jen výjimečně ze zvlášť závažných důvodů. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že při zvažování, zda osvobození přiznat, je třeba brát v úvahu povahu sporu či sporů, které účastník vede. Soud žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal, jelikož je účastníkem mnoha řízení týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Městskému soudu žalobce podal více než 200 žalob, většinou proti stejné žalované jako v nyní posuzované věci.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal včasnou kasační stížnost, která směřuje proti výrokům I. a II. usnesení městského soudu. V kasační stížnosti namítl, že mu městský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh na ustanovení zástupce, i když je zdravotně postižený, a to s odkazem na množství soudních řízení, která stěžovatel vede. Rozhodnutí městského soudu stěžovateli brání v přístupu k soudu.
[4] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení městského soudu a po právní moci rozhodnutí věc postoupil k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. Dále stěžovatel navrhl, aby do řízení u městského soudu přistoupil veřejný ochránce práv jako vedlejší účastník podle § 93 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí s tím, že se ztotožňuje s obsahem napadeného usnesení.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Stěžovatele v nynějším řízení netíží poplatková povinnost ani povinnost být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, jelikož podává kasační stížnost proti procesnímu usnesení městského soudu, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti. [9] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle něhož platí: „I když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“ [10] V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím ohledně činnosti žalované. Podle Nejvyššího správního soudu z žaloby spojené se žádostí o osvobození od soudních poplatků neplyne, že by se právě tato věc odlišovala od vysokého počtu typových žalob, které stěžovatel podává. Také kasačnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede množství „sporů“ týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují před soudy (jen u Nejvyššího správního soudu bylo do této chvíle vedeno přes 450 řízení o kasačních stížnostech stěžovatele). Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků.
[11] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, nemohl mu být pro řízení o žalobě ustanoven ani zástupce (§ 35 odst. 10 věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 19). Městský soud tedy nepochybil ani v případě neustanovení zástupce z řad advokátů. Okolnosti spočívající v nepříznivém zdravotním stavu stěžovatele nejsou v posuzované věci relevantní, neboť soud s ohledem na shora uvedené nepřistoupil k posuzování stěžovatelovy majetkové situace. [12] K návrhu stěžovatele na přikázání věci Krajskému soudu v Praze kasační soud uvádí, že přikázat věc jinému soudu lze pouze v případech vymezených v § 9 s. ř. s. V této věci nenastala skutečnost předpokládaná v § 9 odst. 1 s. ř. s., tedy že by z důvodu vyloučení soudců specializovaných senátů nebylo možné sestavit senát. Důvod přikázání věci jinému soudu podle § 9 odst. 2 s. ř. s. pak předpokládá, že je přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu vhodné pro rychlost nebo hospodárnost řízení, případně z jiného důležitého důvodu. Stěžovatel tento návrh nijak neodůvodnil, Nejvyšší správní soud o něm proto nerozhodoval, nadto má za to, že žádné důvody pro takový postup nejsou objektivně dány. [13] K návrhu, aby Nejvyšší správní soud umožnil vstup veřejného ochránce práv do řízení u městského soudu v pozici vedlejšího účastníka ve smyslu § 93 o. s. ř., lze uvést, že kasační soud nemá pravomoc činit procesní rozhodnutí za jiný soud, v tomto případě za soud městský. Nad rámec toho pak Nejvyšší správní soud dodává, že úprava vedlejšího účastenství ve smyslu občanského soudního řádu se v soudním řízení správním nepoužije. Soudní řád správní využívá obdobný institut osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 s. ř. s. Nezbytným předpokladem pro získání tohoto procesního postavení je však možnost přímého dotčení na právech vydaným rozhodnutím, případně tím, že rozhodnutí nebylo vydáno. [14] Nejvyšší správní soud na základě shora uvedeného kasační stížnost zamítl podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. [15] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. února 2023
JUDr. Jiří Palla předseda senátu