4 Azs 180/2024- 43 - text
4 Azs 180/2024-45 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: S. M., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2024, č. j. OAM 710/BA
BA07
ZA21
2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 19 Az 21/2024 18,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Ve věci jde o posouzení důvodu zastavení řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, který spočívá v její nepřípustnosti podle § 10a odst. 1 písm. e) tohoto zákona. Žadatel v ní totiž neuvedl ani se v průběhu řízení neobjevily nové skutečnosti nebo zjištění, které by ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu odůvodnily její přípustnost.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“), který je občanem Republiky Uzbekistán, podal dne 26. 6. 2021 první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Tvrdil v ní, že v zemi původu měl potíže s otcem své přítelkyně, který byl policista. Se svou přítelkyní měl intimní poměr, a poté, co v roce 2006 otěhotněla, mu její otec řekl, že ho zabije. Vyhrůžky trvaly v roce 2007, stěžovatel se ale na tamní policii neobrátil. V roce 2008 vycestoval do České republiky na základě studijního víza, kde se od té doby zdržuje. Má dceru, která je státní příslušnicí České republiky a žije zde se svou matkou, bývalou partnerkou. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho ohrožení v zemi původu přetrvává.
[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 1. 2023, č. j. OAM 455/ZA ZA11 VL13 R2 2021, žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, 13, 14, 14a a 14b zákona o azylu. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 20. 12. 2023, č. j. 13 Az 3/2023 29, žalobu stěžovatele proti tomuto rozhodnutí zamítl. Následnou kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) usnesením ze dne 26. 3. 2024, č. j. 1 Azs 16/2024 23, odmítl pro nepřijatelnost.
[4] Dne 26. 5. 2024 podal stěžovatel opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Důvodem byla její nepřípustnost podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť šlo o nepřípustnou opakovanou žádost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Stěžovatel v ní neuvedl a v průběhu řízení se neobjevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v řízení o první žádosti stěžovatele a které by svědčily o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a tohoto zákona. Stěžovatel v opakované žádosti neuvedl žádné nové konkrétní skutečnosti nebo informace, které by na hodnocení žalované provedeném v jejím předchozím rozhodnutí mohly cokoli změnit. Nešlo o informace týkající se změny situace v zemi jeho původu, důvodů jeho odchodu z vlasti a ani důvodů, pro které by měl mít jakékoli obavy v případě svého návratu do Uzbekistánu.
[5] Žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného městský soud napadeným rozsudkem zamítl. Ve svém posouzení se ztotožnil se závěrem žalovaného o existenci důvodu zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhl jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. S kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku, jemuž Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 21. 10. 2024, č. j. 4 Azs 180/2024 36, nevyhověl.
[7] Městský soud podle stěžovatele pochybil, posuzoval li bezpečnostní a politickou situaci v Uzbekistánu toliko optikou jeho oficiální politiky, která se hlásí k sekulárním hodnotám. Místo toho měl přihlédnout k tomu, že až 87 % tamních obyvatel se hlásí k islámu, který hrdelním trestem sankcionuje nemanželský poměr, a že nelze důvěřovat tamním policejním složkám. Vyhrůžky adresované stěžovateli, že bude usmrcen, nelze brát na lehkou váhu, a posuzovat je izolovaně. Žalovaný stěžovatele diskvalifikoval z možnosti získat mezinárodní ochranu primárně s ohledem na jeho pobytovou historii, resp. na skutečnost, že podal opakovanou žádost.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační stížnost neobsahuje žádnou projednatelnou námitku a omezuje se na obecná tvrzení o nezákonnosti, zmatečnosti a jiných vadách napadeného rozsudku. Stěžovatel naprosto ignoruje obsah napadeného rozsudku, jakož i to, že žalovaný rozhodl podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, v čemž městský soud žádnou vadu neshledal. Kasační stížnost navrhuje žalovaný zamítnout, případně odmítnou pro nepřijatelnost. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem.
[10] Pro posouzení procesních předpokladů, za nichž lze kasační stížnost věcně projednat, má význam, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před městským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je totiž podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná.
[11] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy kasační soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11).
[12] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[13] Nejvyšší správní soud předně nemůže přehlédnout, že stěžovatel uplatňuje toliko obecnou kasační námitku směřující vůči právnímu posouzení městského soudu. Nijak ji však nekonkretizuje ve vztahu k stěžejnímu právnímu závěru o nepřípustnosti jeho opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany z důvodu podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, pro kterou žalovaný řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) tohoto zákona. Podstatu této kasační námitky stěžovatele lze shrnout tak, že opakovaná žádost není překážkou nového posouzení jinak nezměněných důvodů jeho žádosti, jestliže tyto byly původně žalovaným i správními soudy posouzeny nesprávně. S takovýmto výkladem ale kasační soud nemůže souhlasit.
[14] Je namístě připomenout právní závěry Nejvyššího správního soudu, že přípustnost opakované žádosti vyžaduje existenci „nové skutečnosti nebo zjištění“, která musí mít určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Smyslem tohoto zákonného požadavku je na jedné straně umožnit nové posouzení v případě, že nové skutečnosti nebo zjištění mohou vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (rozsudky NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 65, nebo ze dne 27. 3. 2020, č. j. 5 Azs 325/2019
16, č. 4012/2020 Sb. NSS, bod 17). Opakovaná žádost tudíž neslouží k doplňování předchozí žádosti ani ke zhojení nevyužití opravných prostředků proti meritornímu přezkoumání. Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté“ (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 5/2009 65).
[15] Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, kterým zastavil řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost, musí vyplývat, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 96, č. 2642/2012 Sb. NSS).
[16] Je zřejmé, že Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval právními otázkami, které byly rozhodné pro rozhodnutí městského soudu ve věci stěžovatele. Městský soud posoudil zákonnost zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v souladu s dosavadní judikaturou kasačního soudu. Zároveň není dán žádný důvod, aby se kasační soud při řešení některé z těchto právních otázek od svého dosavadního právního názoru odchýlil.
[17] V posuzované věci nebylo zjištěno ani žádné pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Ten se fakticky domáhá nového posouzení důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany a přehodnocení původních závěrů žalovaného a správních soudů, k čemuž ale opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany z důvodů výše uvedených neposkytuje žádný prostor.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., který stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla li žaloba odmítnuta. Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, č. 4170/2021 Sb. NSS), v důsledku čehož je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. V posuzované věci měl úspěch sice žalovaný, ten však v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevynaložil. Kasační soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. října 2024
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu