Nejvyšší soud Usnesení občanské

4 Nd 279/2009

ze dne 2009-12-21
ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.279.2009.1

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

4 Nd 279/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala, ve věci péče o

nezletilou V. R. trvale bytem v Chomutově, Školní pěšina 5097, matky V. R.

trvale bytem v Chomutově, Školní pěšina 5097, a otce O. R. bytem v Praze 7 –

Holešovicích, Kostelní 24/859, o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilým

dětem, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 14 P 327/2002, k návrhu

otce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, t a k t o :

Věc vedená u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 14 P 327/2002 se

nepřikazuje Městskému soudu v Brně.

U Okresního soudu v Chomutově je od roku 2001 vedeno řízení ve věci péče o

nezletilou V. R.

Podáním ze dne 2. 2. 2009 otec s poukazem na ustanovení § 12 odst. 2 občanského

soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) navrhl, aby věc byla přikázána jinému soudu

než soudu místně příslušnému. Na základě výzvy Okresního soudu v Chomutově ze

dne 8. 6. 2009 konkretizoval tento soud jako Městský soud v Brně. Svůj návrh

odůvodnil tím, že řízení u Okresního soudu v Chomutově probíhá již osmým rokem

a „věci neodpovídající jednání soudů“ prvního a druhého stupně způsobilo, že

otec neměl již osm roků možnost styku se svou dcerou ani na chvíli. Soudy

nebraly na vědomí opakovaná tvrzení otce, a ani zprávu soudního znalce z roku

2006, že nezletilá žije ve Spolkové republice Německo, což potvrdila i matka

nezletilé, která oznámila, že nezletilá Veronika již navštěvuje druhou třídu

základní školy, kterou stejně jako mateřskou školu, absolvuje ve Spolkové

republice Německo. Otec podrobně popsal svou situaci, uvedl, že v P. žije ve

spokojeném partnerském vztahu, pravidelně se stýká se svou druhou dcerou, s

nezletilou V. byl na rodičovské dovolené, o dceru se staral a od počátku

nesouhlasil s tím, aby byla odvezena z P. do Ch., z čehož vyplývá i místní

nepříslušnost Okresního soudu v Chomutově. Uvedl, že matka nezletilé mnohokrát

lhala a rezolutně odmítl tvrzení matky, že by nezletilou V. hodlal unést.

Kritizuje postup Okresního soudu v Chomutově v dané věci, maje za to, že

nekonáním tohoto soudu byl porušen článek 3 Listiny základních práv a svobod,

kdy soudy nepřiznali otci jeho práva, což navrhovatel shledává diskriminačním

na základě pohlaví. Dále má za to, že byly porušeny i další články Listiny,

stejně jako ustanovení Úmluvy o právech dítěte, která dle jeho názoru měla, ale

nebyla, soudem v dané věci aplikována, stejně jako Úmluva o občanskoprávních

aspektech mezinárodních únosů dětí. Doslova uvádí, že v případě nezletilé „stát

přímo zkolaboval a dlouhodobě a bez následků pro ty, kdo neučinili nic“.

Upozorňuje dále na to, že Okresní soud v Chomutově dle jeho názoru nedělá

předběžná opatření, což může zcela a prokazatelně dokázat. Navrhovatel má za

to, že v daném případě jsou splněny podmínky pro delegaci věci specializovanému

senátu Městského soudu v Brně, jelikož se jedná o řízení s mezinárodním prvkem,

resp. o otázku zavlečení nezletilé do ciziny.

Opatrovník nezletilé s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně

souhlasil, pokud je to v zájmu nezletilé.

Matka vyslovila s návrhem nesouhlas s odůvodněním, že pokud by v tomto stadiu

byla věc delegována k jinému soudu, lze předpokládat, že by se řízení opětovně

prodloužilo.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému

soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.)

návrh otce na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s.

ř. projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné

podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu

téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Podle § 88 písm. c) o. s. ř. je k řízení ve věcech péče o nezletilé příslušný

soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí

soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště.

Podle § 177 odst. 2 o. s. ř. změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje

příslušnost ve věcech péče o nezletilé, může příslušný soud přenést svou

příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na

nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k

rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím

soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud,

který příslušnost přenesl.

Ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. je zvláštním ustanovením, které umožňuje

změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1

věty druhé o. s. ř. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností

významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 88 písm. c) o. s. ř. a

zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava

má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče

o nezletilé nelze použít, a nelze proto z důvodů vhodnosti takovou věc přikázat

jinému soudu. Ve prospěch tohoto názoru (jejž Nejvyšší soud vyslovil již např.

v usneseních ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 11 Nd 315/2001, ze dne 25. 2. 2004,

sp. zn. 26 Nd 213/2003, a ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 26 Nd 66/2006) svědčí

úvaha, že rozhodujícím hlediskem pro případnou změnu místní příslušnosti (a

koneckonců pro každé rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé) je zájem

nezletilých dětí, nad nímž důvody vhodnosti, jichž se dovolává některý z

rodičů, nemohou převážit. Tento závěr odpovídá i rozhodnutí Nejvyššího soudu

uveřejněnému pod č. 85/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se

uvádí, že změna jednou určené příslušnosti soudu péče o nezletilé je zásadně

možná jen postupem podle § 177 odst. 2 o. s. ř. Konečně nelze přehlédnout

důsledky opačného výkladu, kdy přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti

by problematizovalo možnost přenesení příslušnosti v dalším průběhu řízení,

neboť by vznikly pochybnosti o tom, zda změna okolností významných pro určení

místní příslušnosti (které pro založení příslušnosti postupem podle § 12 odst.

2 o. s. ř. nebyly významné) by mohla odůvodnit postup podle § 177 odst. 2 o. s.

ř.

Nejvyšší soud České republiky proto návrhu otce na přikázání věci podle § 12

odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2009

JUDr. Petr Šabata v. r.

předseda senátu