NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
4 Nd 279/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala, ve věci péče o
nezletilou V. R. trvale bytem v Chomutově, Školní pěšina 5097, matky V. R.
trvale bytem v Chomutově, Školní pěšina 5097, a otce O. R. bytem v Praze 7 –
Holešovicích, Kostelní 24/859, o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilým
dětem, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 14 P 327/2002, k návrhu
otce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, t a k t o :
Věc vedená u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 14 P 327/2002 se
nepřikazuje Městskému soudu v Brně.
U Okresního soudu v Chomutově je od roku 2001 vedeno řízení ve věci péče o
nezletilou V. R.
Podáním ze dne 2. 2. 2009 otec s poukazem na ustanovení § 12 odst. 2 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) navrhl, aby věc byla přikázána jinému soudu
než soudu místně příslušnému. Na základě výzvy Okresního soudu v Chomutově ze
dne 8. 6. 2009 konkretizoval tento soud jako Městský soud v Brně. Svůj návrh
odůvodnil tím, že řízení u Okresního soudu v Chomutově probíhá již osmým rokem
a „věci neodpovídající jednání soudů“ prvního a druhého stupně způsobilo, že
otec neměl již osm roků možnost styku se svou dcerou ani na chvíli. Soudy
nebraly na vědomí opakovaná tvrzení otce, a ani zprávu soudního znalce z roku
2006, že nezletilá žije ve Spolkové republice Německo, což potvrdila i matka
nezletilé, která oznámila, že nezletilá Veronika již navštěvuje druhou třídu
základní školy, kterou stejně jako mateřskou školu, absolvuje ve Spolkové
republice Německo. Otec podrobně popsal svou situaci, uvedl, že v P. žije ve
spokojeném partnerském vztahu, pravidelně se stýká se svou druhou dcerou, s
nezletilou V. byl na rodičovské dovolené, o dceru se staral a od počátku
nesouhlasil s tím, aby byla odvezena z P. do Ch., z čehož vyplývá i místní
nepříslušnost Okresního soudu v Chomutově. Uvedl, že matka nezletilé mnohokrát
lhala a rezolutně odmítl tvrzení matky, že by nezletilou V. hodlal unést.
Kritizuje postup Okresního soudu v Chomutově v dané věci, maje za to, že
nekonáním tohoto soudu byl porušen článek 3 Listiny základních práv a svobod,
kdy soudy nepřiznali otci jeho práva, což navrhovatel shledává diskriminačním
na základě pohlaví. Dále má za to, že byly porušeny i další články Listiny,
stejně jako ustanovení Úmluvy o právech dítěte, která dle jeho názoru měla, ale
nebyla, soudem v dané věci aplikována, stejně jako Úmluva o občanskoprávních
aspektech mezinárodních únosů dětí. Doslova uvádí, že v případě nezletilé „stát
přímo zkolaboval a dlouhodobě a bez následků pro ty, kdo neučinili nic“.
Upozorňuje dále na to, že Okresní soud v Chomutově dle jeho názoru nedělá
předběžná opatření, což může zcela a prokazatelně dokázat. Navrhovatel má za
to, že v daném případě jsou splněny podmínky pro delegaci věci specializovanému
senátu Městského soudu v Brně, jelikož se jedná o řízení s mezinárodním prvkem,
resp. o otázku zavlečení nezletilé do ciziny.
Opatrovník nezletilé s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně
souhlasil, pokud je to v zájmu nezletilé.
Matka vyslovila s návrhem nesouhlas s odůvodněním, že pokud by v tomto stadiu
byla věc delegována k jinému soudu, lze předpokládat, že by se řízení opětovně
prodloužilo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému
soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.)
návrh otce na přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s.
ř. projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné
podmínky pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu
téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle § 88 písm. c) o. s. ř. je k řízení ve věcech péče o nezletilé příslušný
soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí
soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště.
Podle § 177 odst. 2 o. s. ř. změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje
příslušnost ve věcech péče o nezletilé, může příslušný soud přenést svou
příslušnost na jiný soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na
nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k
rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta odvolacím
soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud,
který příslušnost přenesl.
Ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. je zvláštním ustanovením, které umožňuje
změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1
věty druhé o. s. ř. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností
významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 88 písm. c) o. s. ř. a
zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava
má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče
o nezletilé nelze použít, a nelze proto z důvodů vhodnosti takovou věc přikázat
jinému soudu. Ve prospěch tohoto názoru (jejž Nejvyšší soud vyslovil již např.
v usneseních ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 11 Nd 315/2001, ze dne 25. 2. 2004,
sp. zn. 26 Nd 213/2003, a ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 26 Nd 66/2006) svědčí
úvaha, že rozhodujícím hlediskem pro případnou změnu místní příslušnosti (a
koneckonců pro každé rozhodnutí ve věcech péče o nezletilé) je zájem
nezletilých dětí, nad nímž důvody vhodnosti, jichž se dovolává některý z
rodičů, nemohou převážit. Tento závěr odpovídá i rozhodnutí Nejvyššího soudu
uveřejněnému pod č. 85/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž se
uvádí, že změna jednou určené příslušnosti soudu péče o nezletilé je zásadně
možná jen postupem podle § 177 odst. 2 o. s. ř. Konečně nelze přehlédnout
důsledky opačného výkladu, kdy přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti
by problematizovalo možnost přenesení příslušnosti v dalším průběhu řízení,
neboť by vznikly pochybnosti o tom, zda změna okolností významných pro určení
místní příslušnosti (které pro založení příslušnosti postupem podle § 12 odst.
2 o. s. ř. nebyly významné) by mohla odůvodnit postup podle § 177 odst. 2 o. s.
ř.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu otce na přikázání věci podle § 12
odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2009
JUDr. Petr Šabata v. r.
předseda senátu