4 Nd 283/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobkyně
JUDr. S. P., proti žalované Č. t., za účasti JUDr. Š. W., jako vedlejší
účastnice na straně žalované, o žalobě na ochranu osobnosti, vedené u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 20/99 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1
Co 280/2007, podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o :
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Zdenka Ferešová n
e j s o u v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci vedené u
Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 280/2007.
Ve výše uvedené věci projednávané u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co
280/2007 vznesla JUDr. Š. W. jako vedlejší účastnice na straně žalované podáním
ze dne 30. 6. 2008 námitku podjatosti ve vztahu k soudkyním Vrchního soudu v
Praze JUDr. Ludmile Říhové a JUDr. Zdence Ferešové z důvodu poměru k věci s
tím, že JUDr. Zdenka Ferešová byla údajně od roku 1957 do února 1990 řadovou
členkou KSČ, současně působila v letech 1977 až 1983 jako vedoucí stranické
skupiny na občanskoprávním úseku Nejvyššího soudu a dále vykonávala funkci
jednatelky ZO KSČ. JUDr. Ludmila Říhová byla údajně od roku 1975 do prosince
roku 1989 řadovou členkou KSČ, současně vykonávala v roce 1977 funkci
jednatelky ZO KSČ a byla lektorkou OV KSČ v P. Dle názoru vedlejší účastnice na
straně žalované je zřejmé, že obě jmenované soudkyně byly od samého počátku pro
poměr k věci (z důvodu členství v předlistopadové KSČ) vyloučeny z projednávání
předmětného sporu a že jejich povinností bylo ve smyslu § 15 odst. 1 o. s. ř.
svou politickou angažovanost před listopadem 1989 neprodleně oznámit předsedovi
soudu. Vedlejší účastnice dále odkazuje na nález Ústavního soudu České
republiky sp. zn. IV. 23/05, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze
ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 1 Co 85/2003, jako soudu odvolacího v projednávané
věci.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí
o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmily Říhové a
JUDr. Zdenky Ferešové s tím, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze je k
projednávání a rozhodnutí předmětné věci příslušný senát 1 Co, jehož členkami
jsou JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr. Ludmila Říhová, JUDr. Naděžda Žáková a Mgr.
Dagmar Javůrková. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření JUDr. Zdenky
Ferešové
a JUDr. Ludmily Říhové. Jmenované soudkyně ve svých vyjádřeních odkazují na
usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 26 Nd
211/2003
a ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, kterými bylo rozhodnuto tak, že
nejsou vyloučeny z projednání a rozhodnutí věci a současně poukazují na
skutečnost, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný
vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a
rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud České republiky pro úplnost poznamenává, že vedlejší účastnice na
straně žalované JUDr. Š. W. vznesla v projednávané věci námitku podjatosti
soudců Vrchního soudu v Praze (mj. i JUDr. Ferešové a JUDr. Říhové) již podáním
ze dne 18. 10. 2003, o které rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze
dne 22. 1. 2004, sp. zn. 26 Nd 211/2003, tak, že soudci Vrchního soudu v Praze
JUDr. Ferešová, JUDr. Říhová, JUDr. Žáková, Mgr. Javůrková, JUDr. Macek a Mgr.
Kudějová nebyli vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Následně podáním
ze dne 8. 1. 2008 vznesla vedlejší účastnice na straně žalované námitku
podjatosti JUDr. Žákové a JUDr. Říhové, o které bylo rozhodnuto usnesením
Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, tak,
že jmenované soudkyně opět nebyly vyloučeny z projednání a rozhodnutí věci.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom,
zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16
odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší
soud České republiky.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod).
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky
zjistil, že v posuzovaném případě vedlejší účastnice na straně žalované vznesla
námitku podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze z důvodu poměru k věci s
odkazem na jejich politickou angažovanost v KSČ v období před listopadem 1989.
V případě posuzování námitky podjatosti je třeba vycházet z toho, že
předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a
zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a
rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a
k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku
řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného
takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se
jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na
vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity
soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat
o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na
druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní
pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán
objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně
intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha
reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a
nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci jako důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci
však může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané
věci – tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na
straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být
vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky
jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Poměrem soudce k věci je
odůvodněna také úprava obsažená v § 14 odst. 2 a 3, která z rozhodování věci
vylučuje soudce, jenž věc již projednával nebo o ní rozhodoval v jiném stupni,
jakož i soudce, který vydal rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost nebo
věc, která vyústila v rozhodnutí napadené žalobu pro zmatečnost, projednával. O
žádný z uvedených případů se však v dané věci nejedná.
Vedlejší účastnice na straně žalované odůvodňuje námitku podjatosti jmenovaných
soudkyň výhradně jejich údajnou politickou angažovaností v KSČ v období před
listopadem 1989, což je námitka zcela právně irelevantní. Nejvyšší soud České
republiky opětovně poukazuje na skutečnost, že ani z ustanovení § 60 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které
stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného
jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či
hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze samo o
sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.
Navíc Nejvyšší soud České republiky neshledal žádný důvod pochybovat o tvrzení
soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Zdenky Ferešové, že
k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou
jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí
věci.
K odkazu vedlejší účastnice na straně žalované na nález Ústavního soudu České
republiky sp. zn. IV. 23/05 je třeba uvést, že z citovaného nálezu Ústavního
soudu vyplývají závěry o politické angažovanosti žalobkyně JUDr. S. P.
(„žalobkyně byla zařazena do úzké skupiny soudců určených k souzení politických
procesů a byla hodnocena jako soudkyně, které se justice v rámci očisty měla
zbavit, neboť soudila s platným zákonem“). Závěry Ústavního soudu ohledně
žalobkyně však nelze automaticky vztahovat na soudkyně Vrchního soudu v Praze
JUDr. Ferešovou a JUDr. Říhovou (byť údajné členky KSČ).
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti a vzhledem k okolnosti, že v předmětné
věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudkyň z projednávání a
rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší
soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudkyně Vrchního
soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Zdenka Ferešová nejsou vyloučeny z
projednávání a rozhodování věci.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal