4 Nd 45/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v
senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše
Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: P. C., zastoupen PhDr. M. J.,
proti žalovaným: 1) Ing. J. H., zastoupena JUDr. M. M., a 2) Ing. Ľ. Š., o
vrácení daru, resp. určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002, o návrhu na přikázání věci
jinému soudu v důvodu vhodnosti t a k t o:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002 s e n e p ř i k
a z u j e k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Městský soud v Brně předložil podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu
soudu návrh žalobce (později žalobcem doplněný), aby věc – řízení o vrácení
daru, resp. určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, která je u tohoto soudu
vedena pod sp. zn. 38 C 65/2002, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Žalobce svůj návrh (č. l. 792) odůvodnil tím, že důvodem jsou nové skutečnosti,
které nastaly na straně žalobce, které mu brání v účasti u soudu v B. Prvou
skutečností je podle návrhu to, že ani po opakovaných žádostech se žalobci
nepodařilo získat podporu v nezaměstnanosti, je absolutně bez jakéhokoliv
finančního příjmu bez jakéhokoliv výhledu na zlepšení. Protože žalobce má
bydliště v P. a zdržuje se tam trvale, dojíždění na jednání do B. by ho
vzhledem k jeho finanční situaci vždy neúměrně finančně zatěžovalo a to i do
budoucna, nebo by mu dokonce znemožnilo se ústního jednání účastnit. Jeho
finanční situace mu brání, aby průběžně a podle potřeby mohl nahlížet do spisu,
neboť to obnáší cestu do B. a tedy finanční zátěž ve výši kolem 300,- Kč i
více.
Druhou skutečnost představuje změna bydliště matky žalobce, kterou žalobce
navrhuje jako svědka. Matka žalobce V. C. se na jaře r. 2007 odstěhovala ze
svého předchozího bydliště v B. za žalobcem do P., neboť již není soběstačná a
potřebuje pomoc blízké osoby k obstarání i těch nejnutnějších věcí. Zdravotní
stav jí neumožňuje účast u ústního jednání v B. a její výslech by musel být
proveden na základě institutu dožádání. Svědkyně utrpěla zlomeninu krčku
kyčelní kosti a je po operaci v nemocnici v P. a je schopna se pohybovat jen s
opěrným zařízením tzv. „chodítkem“
Následně navrhovatel (žalobce) pro úplnost v podání opakuje skutečnosti, které
již soudu prezentoval v předchozích podáních, zejména že jak žalobce tak i prvá
žalovaná bydlí v P. Žalovaná hodlá zneužít rozdílnou finanční situaci účastníků
ve svůj prospěch, chce zabránit žalobci, aby se jednání v B. zúčastnil a
svědkyně V. C. nemohla být řádně vyslechnuta. Dále uvádí, že čtyři děti
žalované (v podání zřejmě omylem uvedeno „děti žalobkyně“) bydlí přímo v P.
nebo blízko u P., a proto je vhodnější, aby věc byla projednávána v P. a
nikoliv v B.
Dále navrhovatel vyslovuje svůj názor, že je pro něj nanejvýš obtížné
odpovídajícím způsobem realizovat svá práva účastníka soudního řízení u
Městského soudu v Brně, neboť to pro něj znamená značnou finanční a časovou
zátěž. Je nemožné nést náklady spojené s účastí u nařízených jednání, využití
práva nahlížení do spisu. Zvýšené náklady vznikají též dalším účastníkům
řízení. Majetkové poměry žalobce ohrožují jeho právo na přístup k soudu a
uplatnění práv. Postoupením věci by nedošlo k zásahu do práv žalované.
Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2001 sp. zn. 5 Nd
74/2001. Navrhovatel též předjímá stanoviska žalovaných. Vyslovuje, že pokud
žalovaná nebude souhlasit s navrhovanou delegací, její postoj bude veden snahou
zabránit mu v účasti na jednání a znemožnit mu nahlížení do spisu. Vyjadřuje se
i ohledně druhého žalovaného, že lze mít za to, že nebude mít vůči delegaci
námitek. Delegaci nebrání to, že by podstatná část dokazování byla provedena
místně příslušným soudem.
Prvá žalovaná ve svém vyjádření (č. l. 823) sdělila, že s návrhem na delegaci
vhodnou nesouhlasí. Nejprve připomíná, že ve věci již bylo k předchozímu návrhu
žalobce rozhodnuto a to usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Nd 39/2007-767
ze dne 27. 2. 2007 a též navazujícím usnesením Ústavního soudu ČR IV. ÚS 828/07
ze dne 18. 7. 2007. Odkazuje na svá předchozí vyjádření z 11. 1. 2007 (č. l.
762) a 30. 4. 2007 (č. l. 785), ve kterých se k předchozím návrhům na delegaci
zevrubně vyjádřila. V pořadí již třetí návrh žalobce nepřináší v zásadě ničeho
nového, žalobce odsunul do pozadí dřívější úvahy o podjatosti soudu a zdůraznil
svou tvrzenou nemajetnost. Pokud žalobce tvrdí svou nedobrou finanční situaci,
pak pokud by si skutečně zdroj příjmů hodlal zajistit, a chtěl, neměla by to
být obtíž, vzhledem k poptávce po pracovní síle v P. Poukazuje na působení
žalobce v různých právnických osobách a na to, že žalobce žije v bytě velikosti
5+1+hala s přísl. o výměře cca 180 m2 na adrese V. n., P., ve kterém nájemné
dalece převyšuje 15 000,- Kč měsíčně. Připomíná, že 4 svědci, které žalovaná v
minulosti navrhla, jsou bytem v B. Dva z nich jsou v dlouhodobé pracovní
neschopnosti a jejich zdravotní stav jim brání v cestě do P. Dalším svědkům,
kteří jsou bytem v P., nebude činit obtíž splnit svou občanskou povinnost u
Městského soudu v Brně. Pokud navrhovatel - žalobce argumentuje nemožností
průběžně nahlížet do spisu, je skutečností, že spisový materiál dlouhodobě
vytváří pouze žalobce svými podáními a dalšími písemnostmi, na něž prvá
žalovaná reaguje pouze, je-li k tomu soudem vyzvána a nadto tak činí vždy v
potřebném počtu vyhotovení, aby soud mohl jedno vyhotovení vždy žalobci
doručit. Z jejích podání předešlých se mimo jiné dále podává, že soudkyně Mgr.
Silnická nově projednávající tuto kauzu nařídila jednání ve věci na den 5. 2.
2007 (č. l. 731), a že tudíž soudkyně již obsáhlý materiál nastudovala a změna
místní příslušnosti by znamenala tento proces opakovat a to již u třetího
soudce. Podle názoru prvé žalované je žalobce veden ve své snaze dosáhnout
změny místní příslušnosti soudu pouze zcela nedůvodným přesvědčením, že se mu
před Městským soudem v Brně nedostane spravedlivého posouzení a rozhodnutí.
Opakované vznášení námitek podjatosti je nedílnou součástí procesní strategie
žalobce. Pokud navrhuje jako vhodnější Obvodní soud pro Prahu 1, pak v řízení o
vydání movitých věcí vedeném s žalovanou u tohoto soudu vznesl žalobce –
navrhovatel námitku podjatosti vůči třem soudcům dotčeného soudu a při
instančním postupu vůči soudci Městského soudu v Praze. Rovněž tak namítl
podjatost celého senátu v jiném řízení (exekučním) vedeném u Městského soudu v
Praze.
Druhý žalovaný podal k návrhu žalobce nesouhlasné stanovisko (č. l. 825), kdy
poukázal na místní příslušnost danou polohou nemovitosti a dále se vyjádřil, že
k soudu do P. nemůže jezdit z důvodů pracovních a zdravotních.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu,
jemuž má být věc přikázána, přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném
případě nejsou splněny zákonné podmínky na přikázání věci.
V posuzované věci je místní příslušnost stanovena zákonem coby tzv. výlučná
příslušnost podle § 88 písm. g) o. s. ř., kdy namísto obecného soudu, popřípadě
místo soudu uvedeného v § 85a o. s. ř. je k řízení příslušný soud, v jehož
obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost
podle § 88 písm. b) o. s. ř.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně věc přikázána z
důvodu vhodnosti.
Tyto důvody vhodnosti musí být takové povahy, aby z nich jednoznačně plynulo,
že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Při
posuzování podmínek delegace věci a podmínek vhodnosti má pak zásadní význam
i stanovisko účastníků řízení. Nelze rovněž nezdůraznit, že postup podle § 12
odst. 2 o. s. ř. je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost
je určena zákonem a kterou je právě proto, že jde o výjimku, nutno vykládat
restriktivně.
Předkládaný návrh na delegaci vhodnou není ze strany žalobce návrhem prvým,
nýbrž již v pořadí třetím podáním, z jejichž obsahu vyplývá požadavek delegace
věci k soudu do P. Těmto podáním předcházela námitka podjatosti soudkyně
Městského soudu v Brně JUDr. Štastné (č. l. 585, 589) vznesená žalobcem dne 21.
9. 2005 při jednání ve věci samé a následně námitka podjatosti soudců Krajského
soudu Brně, coby soudu příslušného k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené
vůči JUDr. Šťastné
(č. l. 668).
O prvém návrhu na delegaci vhodnou již Nejvyšší soud rozhodl svým usnesením ze
dne 27. 2. 2007 sp. zn. 30 Nd 39/2007 (č. l. 767). Na základě ústavní stížnosti
podané žalobcem přezkoumal jeho rozhodnutí Ústavní soud ČR, který podanou
ústavní stížnost odmítl (č. l. 806). Námitky obsažené v nynějším návrhu
žalobce, které nejsou námitkami v této věci novými, nýbrž již dříve soudu
prezentovanými, představují skutečnosti o nichž již bylo soudem pravomocně
rozhodnuto a tvoří tak překážku věci rozhodnuté (res iudicata). Nejvyšší soud
je tak oprávněn rozhodnout o nyní podaném návrhu v části, v níž žalobce uvádí
skutečnosti nové.
Před podáním nyní posuzovaného návrhu podal žalobce Městskému soudu v Brně
další podání (č. l. 774), které označil jako „návrh na delegování řízení do P.
podle ustanovení § 84 o. s. ř“. Toto podaní je úkonem s nejasným obsahem.
Žalobce zde převážně polemizuje s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd
39/2007. Opakovaně uvádí, že soud nerespektoval ustanovení § 84 o. s. ř.
zakládající obecnou místní příslušnost k řízení, není-li stanoveno jinak.
Žalobce pomíjí, že právě v posuzované věci tomu tak je, neboť je dána výlučná
příslušnost podle § 88 písm. g) o. s. ř. V závěru navrhuje, aby Městský soud v
Brně podle § 84 o. s. ř. sám rozhodl, že řízení bude delegovat do P. (bez
určení, ke kterému soudu v P.). Nutno tak konstatovat, že dané podání je
úkonem nejasným, který nesplňuje náležitosti návrhu na delegaci vhodnou.
Nejvyšší soud z daných důvodů k tomuto nejasnému podání přihlíží ve vztahu k
nynějšímu návrhu na delegaci vhodnou z hledisek obsahových a posuzuje jej z
daného podhledu v rámci nynějšího návrhu.
Z výše uvedeného důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci,
vyznačovat určitou mimořádností. Z okolností uváděných žalobcem - navrhovatelem
jako skutečností nových stojí na prvém místě tvrzení jeho nemajetnosti, resp.
stavu bez finančních prostředků a tudíž neúměrná zátěž nákladů na cestování do
B. (cca 300,- Kč i více). Na druhém místě pak to, že žalobcem navrhovaná
svědkyně je bytem v P. a její špatný zdravotní stav jí znemožňuje dostavit se k
soudu do B.
Pokud jde o žalobcem uplatněnou nemajetnost resp., stav bez finančních
prostředků, nelze tomuto přisvědčit již s ohledem na to, že jak vyplývá z
veřejných rejstříků, žalobce je jediným společníkem ve dvou společnostech s
ručením omezeným (S. Z. spol. s. r. o., N. i. a t. c. n. p. d. i., s. r. o.-v
likvidaci), přičemž v jedné z nich vykonává též funkci likvidátora tj. funkci
úplatnou. Mimo to je předsedou politické strany.
K druhému jím uplatněnému důvodu, tj. současnému bydlišti svědkyně V. C. nutno
konstatovat, že skutečnost, že bydliště svědka leží mimo obvod příslušného
soudu není okolností výjimečnou, jak je smyslem předmětného ustanovení zákona,
naopak okolností zcela běžnou, a nelze v ní bez dalšího spatřovat důvod k
přikázání věci.
Ohledně důvodu opírajícího se o zdravotní stav této svědkyně, kdy tato není v
důsledku utrpěného úrazu schopna se dostavit k jednání, nemožnost dostavit se k
soudnímu jednání v důsledku špatného zdravotního stavu je stejně jako v
předchozím případě okolností v soudním řízení zcela se běžně vyskytující,
pravidelně řešenou (již samotným žalobcem uváděným) institutem dožádání. Pokud
žalobce uvádí, že realizací dožádání dochází ke komplikaci řízení, nutno
připomenout, že jím navrhovaná svědkyně není jediným svědkem v řízení soudu
nevrženým. Naopak delegace věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 by vedla k
potřebě dožádání ve vztahu k dalším svědkům, tentokrát navrhovaných stranou
žalovanou.
Jestliže žalobce tvrdí výrazné omezení možnosti přístupu k soudu, tj. využití
práva nahlížet do spisu, nezbývá než konstatovat evidentní fakt, že většinu
obsahu již několika set stranového spisu tvoří jednotlivá podání strany
žalující (žalobce a jeho právní zástupkyně) a že právo nahlížet do spisu ze
strany žalující je opakovaně realizováno, jak je potvrzováno úředními záznamy o
tomto úkonu. Dále je nutno konstatovat, že i kdyby došlo k delegaci věci k
Obvodnímu soudu pro Prahu 1, není tím jakkoli zaručeno rychlejší a
hospodárnější projednání věci než u Městského soudu v Brně.
Vzhledem k obsahu celého soudního spisu se nutně jeví žalobcem předkládané
důvody jako zástupné, kdy primárním důvodem opakované snahy o delegaci řízení
od Městského soudu v Brně zřejmě nejsou závažné překážky u účastníků řízení,
nýbrž subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že dotčený soud (resp. soudce,
jemuž je spor přidělen) je ovlivňován v jeho kauze vnější silou vylučující
nestrannost rozhodování, o čemž svědčí taktéž obsah dřívějších vyjádření
žalobce obsažených ve spise (mimo jiné i k vznesené námitce podjatosti).
Žalobce dále ve svém podání poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5
Nd 74/2001. Při prezentaci tohoto rozhodnutí však zcela pomíjí meritorní rozdíl
mezi oběma věcmi.
V uvedené věci sp. zn. 5 Nd 74/2001 byla oproti nyní posuzované věci
příslušnost procesního soudu založena dohodou o prorogaci podle § 89a o. s. ř.
Nejvyšší soud v uvedené věci sp. zn. 5 Nd 74/2001 s ohledem na situaci v
uváděné věci přikazoval věc soudu obecnému, tj. soudu, jenž by byl podle zákona
soudem místně příslušným, nebýt existence dohody o prorogaci, přičemž v uvedené
věci sp. zn. 5 Nd 74/2001 bylo zároveň Nejvyšším soudem shledáno naplnění
podmínek odůvodňujících delegování věci. V nyní posuzované věci obdobné
mimořádné okolnosti, jež by odůvodňovaly delegaci vhodnou, shledávány nejsou.
Oproti uváděné věci se zde navrhovatel nedomáhá přikázání věci svému místně
příslušnému soudu určenému základním kriteriem polohy nemovitosti, nýbrž se
naopak domáhá odnětí věci od tohoto soudu.
Konečně dalším podstatným důvodem korespondujícím požadavku hospodárnosti
řízení je to, že soudkyně Mgr. S., jíž byla věc nově přidělena, je s ní již
obeznámena, neboť ve věci již před vznesením návrhu delegace žalobcem nařídila
jednání na den 5. 2. 2007.
Lze tak shrnout, že Nejvyšší soud neshledal, že by věc mohla být Obvodním
soudem pro Prahu 1 projednána hospodárněji a rychleji. V neposlední řadě je
třeba přihlédnout i k nesouhlasnému stanovisku obou žalovaných, kteří trvají na
projednání věci u místně příslušného soudu.
Závěrem považuje Nejvyšší soud za nutné opětovně připomenout a zopakovat
princip vyslovený již v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu o delegaci
vhodné ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 30 Nd 39/2007. Přikázání věci jinému než
příslušnému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být
odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (č.
l. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro prolomení
předmětného principu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly
průlom do tohoto principu. To však v nyní posuzované věci nebylo shledáno a
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c