Nejvyšší soud Usnesení občanské

4 Nd 60/2008

ze dne 2008-08-19
ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.60.2008.1

4 Nd 60/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.

Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci

žalobce: J. H., zastoupen JUDr. J. O., proti žalovanému: JUDr. P. R.,

advokát, o náhradu škody porušením povinností právního zástupce, vedené u

Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98, u Vrchního soudu v Praze sp.

zn. Nco 237/2007, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze t a k t o

:

I. Všichni soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání

a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem,

pobočka Liberec ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C

1061/98.

II. Věc vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98 se přikazuje

k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí

nad Labem, pobočka Liberec Vrchnímu soudu v Olomouci.

Ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec podal žalovaný JUDr. P. R.

odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 9

C 1061/98 (č. l. 136), jímž bylo coby mezitímním rozsudkem ve věci žaloby o

náhradu škody porušením povinností právního zástupce rozhodnuto o základu věci.

Dne 15. 10. 2007 učinil žalobce návrh na vyloučení odvolacího Krajského soudu v

Ústí nad Labem, pobočka Liberec z projednávání a rozhodování ve věci vedené

před ním pod sp. zn. 29 Co 218/2006 a před Okresním soudem v Liberci sp. zn. 9

C 1061/98 (č. l. 144) a následujícího dne 16. 10. 2007 i návrh na vyloučení

Vrchního soudu v Praze v předmětné věci (č. l. 162); u Vrchního soudu v Praze

je vedena pod sp. zn. Nco 237/2007.

Předmětný návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze žalobce odůvodnil tím, že

dne 24. 9. 2007 v jiném řízení vedeném jím jako žalobcem u Okresního soudu v

Liberci podal k Okresnímu soudu v Liberci návrh na přistoupení dalších

účastníků na straně žalované do řízení, přičemž jedním z takto označených

žalovaných je Česká republika –Vrchní soud v Praze. Uvedl, že by bylo v rozporu

s právem, soudní etikou a dobrými mravy, aby o jeho podáních v předmětné věci

vedené před procesním Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98, před

odvolacím Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. 29 Co

218/2006 rozhodoval Vrchní soud v Praze, neboť s dotčeným soudem vede žalobce

soudní spor.

K podání žalobce předložili své vyjádření členové senátu příslušného podle

rozvrhu práce k rozhodnutí věci i náhradního senátu Vrchního soudu v Praze, z

nichž plyne, že k věci, účastníkům či jejich zástupcům nemají žádný poměr.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání

a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům

nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom,

zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř.

nadřízený soud v senátě.

K rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu je funkčně příslušný

Nejvyšší soud.

Soudcův poměr k účastníkům řízení může být založen mj. i vztahem ekonomické

závislosti, kdy lze mít důvodnou pochybnost, že nebude schopen ve věci

nepodjatě rozhodnout. V daném případě jde o věc, v níž je žalobcem za

žalovaného mimo jiné označována Česká republika jednající organizační složkou

Vrchním soudem v Praze. Nejvyšší soud v daném případě neshledává u jednotlivých

dotčených soudců Vrchního soudu v Praze žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž

základě by vznikala pochybnost o jejich nepodjatosti s ohledem na poměr k věci,

účastníkům nebo jejich zástupcům. Ovšem Nejvyšší soud přihlíží k výše

prezentovanému, tedy že Vrchní soud v Praze je žalobcem J. H. v jiné věci

označen coby žalovaný.

Tj. soudci Vrchního soudu v Praze, kteří by zde posuzovanou věc měli

rozhodovat, jsou zároveň k výkonu své funkce přiděleni k soudu, jenž vystupuje

(v jiné věci žalobce J. H.) v postavení účastníka řízení – žalovaného.

Danou problematikou se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení sp. zn. 22 Nd

138/2002 ze dne 11. 7. 2002 (publ. in Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek

Nejvyššího soudu /C.H. Beck, svazek 20/2003, jud. C 1378) v němž vyslovil, že s

ohledem na to, že Vrchní soud v Praze je v tam posuzované věci označen jako

žalovaný, lze mít objektivně zato, že soudci tohoto soudu by mohli být ve věci

podjatými a ve svém usnesení sp. zn. 4 Nd 153/2001 ze dne 12. 6. 2001 (publ. in

Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu/ C.H. Beck svazek

6/2001; jud.

C 555) pak vyslovil, že v situaci, kdy jsou všichni soudci Vrchního soudu ….

vůči tomuto soudu – žalovanému, v postavení obdobném vztahu zaměstnaneckému či

služebnímu, lze danou skutečnost pokládat za důvod k jejich vyloučení z

projednávání

a rozhodnutí věci ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto z hlediska spravedlivého procesu a z důvodu preventivního

vyloučení byť i případné pochybnosti o objektivním rozhodování nepovažuje za

vhodné, aby posuzovanou věc rozhodoval Vrchní soud v Praze, nýbrž jiný soud

téhož stupně,

tj. Vrchní soud v Olomouci.

Vzhledem k tomu, že všichni soudci Vrchního soudu v Praze byli tímto

rozhodnutím vyloučeni, bylo nutno rozhodnout o delegaci nutné podle § 12 odst.

1 o. s. ř. Jiný soud než Vrchní soud v Olomouci coby soud stejného stupně se v

rámci soustavy českých soudů již nenalézá, proto bylo v dané věci již

nadbytečné činit dotazy na stanoviska účastníků řízení.

Za tohoto stavu proto Nevyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř., tak,

jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. srpna 2008

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec