4 Nd 60/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci
žalobce: J. H., zastoupen JUDr. J. O., proti žalovanému: JUDr. P. R.,
advokát, o náhradu škody porušením povinností právního zástupce, vedené u
Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98, u Vrchního soudu v Praze sp.
zn. Nco 237/2007, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze t a k t o
:
I. Všichni soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobočka Liberec ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C
1061/98.
II. Věc vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98 se přikazuje
k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí
nad Labem, pobočka Liberec Vrchnímu soudu v Olomouci.
Ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec podal žalovaný JUDr. P. R.
odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 12. 2005 sp. zn. 9
C 1061/98 (č. l. 136), jímž bylo coby mezitímním rozsudkem ve věci žaloby o
náhradu škody porušením povinností právního zástupce rozhodnuto o základu věci.
Dne 15. 10. 2007 učinil žalobce návrh na vyloučení odvolacího Krajského soudu v
Ústí nad Labem, pobočka Liberec z projednávání a rozhodování ve věci vedené
před ním pod sp. zn. 29 Co 218/2006 a před Okresním soudem v Liberci sp. zn. 9
C 1061/98 (č. l. 144) a následujícího dne 16. 10. 2007 i návrh na vyloučení
Vrchního soudu v Praze v předmětné věci (č. l. 162); u Vrchního soudu v Praze
je vedena pod sp. zn. Nco 237/2007.
Předmětný návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze žalobce odůvodnil tím, že
dne 24. 9. 2007 v jiném řízení vedeném jím jako žalobcem u Okresního soudu v
Liberci podal k Okresnímu soudu v Liberci návrh na přistoupení dalších
účastníků na straně žalované do řízení, přičemž jedním z takto označených
žalovaných je Česká republika –Vrchní soud v Praze. Uvedl, že by bylo v rozporu
s právem, soudní etikou a dobrými mravy, aby o jeho podáních v předmětné věci
vedené před procesním Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98, před
odvolacím Krajským soudem v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. 29 Co
218/2006 rozhodoval Vrchní soud v Praze, neboť s dotčeným soudem vede žalobce
soudní spor.
K podání žalobce předložili své vyjádření členové senátu příslušného podle
rozvrhu práce k rozhodnutí věci i náhradního senátu Vrchního soudu v Praze, z
nichž plyne, že k věci, účastníkům či jejich zástupcům nemají žádný poměr.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom,
zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř.
nadřízený soud v senátě.
K rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu je funkčně příslušný
Nejvyšší soud.
Soudcův poměr k účastníkům řízení může být založen mj. i vztahem ekonomické
závislosti, kdy lze mít důvodnou pochybnost, že nebude schopen ve věci
nepodjatě rozhodnout. V daném případě jde o věc, v níž je žalobcem za
žalovaného mimo jiné označována Česká republika jednající organizační složkou
Vrchním soudem v Praze. Nejvyšší soud v daném případě neshledává u jednotlivých
dotčených soudců Vrchního soudu v Praze žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž
základě by vznikala pochybnost o jejich nepodjatosti s ohledem na poměr k věci,
účastníkům nebo jejich zástupcům. Ovšem Nejvyšší soud přihlíží k výše
prezentovanému, tedy že Vrchní soud v Praze je žalobcem J. H. v jiné věci
označen coby žalovaný.
Tj. soudci Vrchního soudu v Praze, kteří by zde posuzovanou věc měli
rozhodovat, jsou zároveň k výkonu své funkce přiděleni k soudu, jenž vystupuje
(v jiné věci žalobce J. H.) v postavení účastníka řízení – žalovaného.
Danou problematikou se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení sp. zn. 22 Nd
138/2002 ze dne 11. 7. 2002 (publ. in Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu /C.H. Beck, svazek 20/2003, jud. C 1378) v němž vyslovil, že s
ohledem na to, že Vrchní soud v Praze je v tam posuzované věci označen jako
žalovaný, lze mít objektivně zato, že soudci tohoto soudu by mohli být ve věci
podjatými a ve svém usnesení sp. zn. 4 Nd 153/2001 ze dne 12. 6. 2001 (publ. in
Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu/ C.H. Beck svazek
6/2001; jud.
C 555) pak vyslovil, že v situaci, kdy jsou všichni soudci Vrchního soudu ….
vůči tomuto soudu – žalovanému, v postavení obdobném vztahu zaměstnaneckému či
služebnímu, lze danou skutečnost pokládat za důvod k jejich vyloučení z
projednávání
a rozhodnutí věci ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto z hlediska spravedlivého procesu a z důvodu preventivního
vyloučení byť i případné pochybnosti o objektivním rozhodování nepovažuje za
vhodné, aby posuzovanou věc rozhodoval Vrchní soud v Praze, nýbrž jiný soud
téhož stupně,
tj. Vrchní soud v Olomouci.
Vzhledem k tomu, že všichni soudci Vrchního soudu v Praze byli tímto
rozhodnutím vyloučeni, bylo nutno rozhodnout o delegaci nutné podle § 12 odst.
1 o. s. ř. Jiný soud než Vrchní soud v Olomouci coby soud stejného stupně se v
rámci soustavy českých soudů již nenalézá, proto bylo v dané věci již
nadbytečné činit dotazy na stanoviska účastníků řízení.
Za tohoto stavu proto Nevyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř., tak,
jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec