4 Pzo 2/2020-2657
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. 3. 2020 návrh R.
N., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Oráčov, na
přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
vydaných Okresním soudem v Olomouci ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt
6544/2017/V (V 151/2017), Okresním soudem v Olomouci ze dne 19. 7. 2017, sp.
zn. 0 Nt 6531/2017/V (V 117/2017) Okresním soudem v Olomouci ze dne 26. 5.
2017, sp. zn. 0 Nt 6528/2017/V (V 98/2017), Okresním soudem v Olomouci ze dne
25. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6519/2017/V (V 67/2017), Okresním soudem v Olomouci
ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6513/2017/V (V 47/2017), a rozhodl takto:
Podle § 314n odst. 1 tr. ř. příkazy soudce Okresního soudu v Olomouci ze dne
12. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt 6544/2017/V (V 151/2017), Okresního soudu v Olomouci
ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 0 Nt 6531/2017/V (V 117/2017), Okresního soudu v
Olomouci ze dne 26. 5. 2017, sp. zn. 0 Nt 6528/2017/V (V 98/2017), Okresního
soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6519/2017/V (V 67/2017),
Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6513/2017/V (V
47/2017) k nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ohledně
navrhovatele R. N. nebyl porušen zákon.
1. Dne 24. 1. 2020 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh R. N. (dále jen
„navrhovatel“) ze dne 17. 12. 2019 na přezkoumání zákonnosti příkazů k
odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu, které vydal Okresní soud v
Olomouci dne 12. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt 6544/2017/V (V 151/2017), Okresní soud
v Olomouci dne 19. 7. 2017, sp. zn. 0 Nt 6531/2017/V (V 117/2017), Okresní soud
v Olomouci dne 26. 5. 2017, sp. zn. 0 Nt 6528/2017/V (V 98/2017), Okresní soud
v Olomouci dne 25. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6519/2017/V (V 67/2017) a Okresní soud
v Olomouci dne 3. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6513/2017/V (V 47/2017) na základě
informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 28.
11. 2019, sp. zn. 5 T 159/2018, zaslanou navrhovateli Okresním soudem v
Olomouci. V návrhu navrhovatel uvádí, že má za to, že odposlech ani záznam
telekomunikačního provozu nejsou neopakovatelnými úkony, resp. že nejsou
neodkladnými úkony. Vyslovuje názor, že veškeré úkony orgánů činných v trestním
řízení, které nemají statut neodkladných či neopakovatelných úkonů a jsou
pořízeny před zahájením trestního stíhání podle § 160 tr. ř. by neměly být v
důkazním řízení procesně použitelné. Poukazuje na výjimku podle § 159b tr. ř.,
kdy státní zástupce udělí souhlas k dočasnému odložení trestního stíhání,
přičemž v jeho věci takový souhlas v trestním spise založen není. Navrhovatel
se tedy domnívá, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nemají
statut procesně použitelného důkazu. V závěru návrhu navrhl, aby Nejvyšší soud
jeho rozvedené stanovisko potvrdil nebo vyvrátil.
2. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze
dne 18. 2. 2020 sp. zn. 1 NZP 2/2020, nejprve shrnuje návrh navrhovatele na
přezkum příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a poté
vymezuje, co se podle § 160 odst. 4 tr. ř. rozumí neodkladným a neopakovatelným
úkonem. Ve vztahu k otázce neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonů v
projednávané věci uvádí, že jimi se již zabývali soudci, kteří příkazy
vydávali, přičemž splnění podmínek § 160 odst. 4 tr. ř. náležitě dovodili a
zdůvodnili v rámci písemných vyhotovení příkazů k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Podle názoru státního zástupce tak nemůže obstát
jednak námitka navrhovatele, že se nejednalo o neodkladné či neopakovatelné
úkony, jednak námitka, že již ve stadiu prověřování měl být vydán souhlas
státního zástupce s dočasným odložením trestního stíhání podle § 159b odst. 1
tr. ř. V závěru vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §
314n odst. 1 tr. ř. vyslovil usnesením, že zákon porušen nebyl.
3. Podle ustanovení § 314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88
odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
4. Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu
soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy
jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Osobou uvedenou v § 88 odst. 2 tr. ř. se rozumí
uživatel telefonické stanice.
5. Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou
osobou, neboť návrh podle § 88 odst. 8 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze
osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly
předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se
tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu,
vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv
elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení,
kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s
jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního
provozu zjištěny.
6. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat
návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř.,
které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke
konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost. V praxi tedy
mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost
uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je
pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např.
IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně
v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního
zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu
trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že
telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Z dikce
ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. lze dovodit, že k podání návrhu není oprávněn
obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž návrh může podat
jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž
totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že
byl uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů
o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba,
jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace
tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem
telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala
v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale
i osobou odlišnou.
7. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel
je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat
předmětný návrh k Nejvyššímu soudu, neboť byl osobou, na jehož účastnická čísla
a IMEI telekomunikačních zařízení byly vydány příkazy k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Současně bylo ověřeno, že návrh byl podán v zákonné
lhůtě 6 měsíců, když informace o nařízených příkazech k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu byla navrhovateli doručena dne 6. 12. 2019, přičemž
návrh byl Okresnímu soudu v Olomouci doručen dne 23. 12. 2019, tedy v zákonné
lhůtě.
8. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu
navrhovatele z hlediska jeho důvodnosti.
9. Po přezkoumání předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud
k následujícím závěrům. Podle § 88 odst. 1 tr. ř. platného v době rozhodování o
vydání předmětných příkazů, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který
zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm
let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního
zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst.
1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání
veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 trestního
zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257
trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 trestního zákoníku,
zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku nebo pro jiný
úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva,
může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud
lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní
řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho
dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České
republiky.
10. Z předloženého spisového materiálu Okresního soudu v Olomouci je
nepochybné, že v dané věci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání
zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku,
tedy pro trestný čin ohledně kterého z hlediska trestní sazby bylo možno
odposlech podle tehdy platné právní úpravy povolit (2 až 8 let), když k stíhání
tohoto trestného činu nás zavazují i mezinárodní smlouvy (např. Úmluva proti
nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami – č. 462/1991 Sb.).
Proto ve věci byla splněna podmínka, že bylo vedeno řízení o trestném činu,
ohledně kterého je možno odposlechy povolit.
11. Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky §
88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání příkazu k
odposlechu záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí. Podle §
88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je
oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce
soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán
písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou
mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný
čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či
zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou
bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být
delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové
okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
12. Formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li
by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ uvedenou v § 88 odst. 1 tr. ř. zákon
vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2
odst. 4 tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout
jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán
nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní
řízení, ale musí být zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností
pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními
prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků či
vyžádáním nějaké listinné zprávy apod.
13. Z předloženého spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 5 T
159/2018, jakož i spisům vztahujícím se k předmětným odposlechům [sp. zn. 0 Nt
6513/2017/V (V 47/2017), 0 Nt 6519/2017/V (V 67/2017), 0 Nt 6528/2017/V (V
98/2017), 0 Nt 6531/2017/V (V 117/2017), 0 Nt 6544/2017/V (V 151/2017)], byly
zjištěny následující skutečnosti. V příkaze sp. zn. 0 Nt 6513/2017/V (V
47/2017) ze dne 3. 4. 2017 byl povolen odposlech a záznam telekomunikačního
provozu mobilních telefonních stanic účastnických čísel XY a XY, jejichž
uživatelem byl navrhovatel, což bylo v příkaze výslovně uvedeno a současně
vysvětleno, proč lze za uživatele považovat navrhovatele, když stejné
skutečnosti byly objasněny ve vztahu k IMEI XY, XY, XY, XY. Současně je z
obsahu tohoto příkazu patrno, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se má navrhovatel jako podezřelý dopouštět
minimálně od ledna 2017 v okrese Olomouc, kde měl distribuovat psychotropní
látku metamfetamin (pervitin) dosud neustanoveným odběratelům, kdy měl pervitin
nakupovat ve větším množství, přičemž metamfetamin je psychotropní látkou,
která je uvedena v příloze č. 5 z č. 167/1998 Sb., mezi psychotropními látkami
zařazenými do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách. Z odůvodnění příkazu
je dále patrné, že navrhovatel má komunikovat s odběrateli omamných
psychotropních látek prostřednictvím mobilního telefonu, přičemž při jeho
užívání je velmi opatrný, neboť je v kontaktu s osobami, které byly v minulosti
pro drogovou trestnou činnost realizovány, přičemž je i částečně obeznámen s
postupy Policie České republiky, když byl v minulosti odsouzen pro spáchání
zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 6 roků, který vykonal dne 1. 11. 2016. Dále je v příkazu zmíněno, že navrhovatel má pervitin nakupovat ve větším
množství od dosud neustanovených osob v Praze a Ostravě, když část užívá pro
svoji potřebu a většinu prodává nebo předává dalším uživatelům. Zároveň je
zdůrazněno, že k distribuci pervitinu koncovým odběratelům využívá dalších
osob, aby zamezil svému odhalení a částečně přenesl trestní odpovědnost i na
tyto osoby. V příkazu je rovněž výslovně konstatováno, že nařízeným odposlechem
a záznamem telekomunikačního provozu má být zadokumentována trestná činnost
navrhovatele na úseku XY, zejména doba a místo prodeje pervitinu, ustanovení
sítě odběratelů OPL, jakož i zjištění úkrytu OPL, kdy jinak získání těchto
významných skutečností pro trestní řízení je podstatně ztíženo, neboť tyto
informace již dále není možné získávat jiným způsobem, tedy nepřímým operativně
pátracím šetřením mezi odběrateli, jelikož jakékoliv další šetření v blízkosti
navrhovatele v řadách odběratelů pervitinu by mohlo celé vyšetřování ohrozit a
mohlo by dojít k prozrazení.
Současně je v odůvodnění shora citovaného příkazu
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu výslovně konstatováno, že v
daném případě jde o úkon neodkladný a neopakovatelný. Neopakovatelnost spočívá
v samotném charakteru telekomunikačního provozu, tedy že v budoucnu nelze
zpětně zjišťovat obsah telekomunikačního provozu. Zároveň se jedná o úkon
neodkladný, neboť z důvodu hrozící ztráty důkazní hodnoty nelze provedení úkonu
odložit až na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání a požadovaný důkaz je
nutno s ohledem na obsah spisu realizovat ihned.
14. Rovněž ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 0 Nt 6519/2017/V
vyplývá, že příkazem ze dne 25. 4. 2017 byl nařízen odposlech a záznam
telekomunikačního provozu mobilních telefonních stanic účastnických čísel XY a
XY a IMEI XY, XY, XY. Předmětný příkaz reagoval na již prováděný odposlech a
záznam telekomunikačního provozu ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6513/2017/V,
když bylo zjištěno, že navrhovatel komunikuje z těchto nových účastnických
čísel (např. z facebookového profilu navrhovatele). V příkazu bylo objasněno,
jak byly určeny nové telefonní čísla, které navrhovatel používá. Stejně jako v
předchozím příkaze je zde rozvedeno, z jaké trestné činnosti je navrhovatel
podezřelý a jaké činí kroky k tomu, aby znemožnil své odhalení, a jaké
skutečnosti mají být na základě tohoto příkazu objasněny, včetně zdůvodnění,
proč nelze požadované skutečnosti objasnit jinak. Příkaz obsahuje rovněž
konstatování, že se jedná o neopakovatelný a neodkladný úkon spočívající v
samotném charakteru telekomunikačního provozu, neboť hrozí ztráta důkazní
hodnoty, přičemž nelze provedení tohoto úkonu odložit až na dobu, než bude
zahájeno trestní stíhání a požadovaný důkaz je s hledem na obsah spisu nutno
realizovat ihned.
15. Z příkazu Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2017, sp. zn. 0 Nt
6528/2017/V (V 98/2017), bylo zjištěno, že předmětný příkaz se vztahoval k
telefonnímu číslu XY, IMEI XY. V odůvodnění tohoto příkazu soudkyně Okresního
soudu v Olomouci vyhodnotila výsledky předchozích povolených odposlechů a
záznamů telekomunikačního provozu. Jednání obviněného vyhodnotila jako
konspirativní činnost, neboť často mění SIM karty účastnických čísel včetně
přístrojů mobilních telefonů, když bylo odkázáno na poznatky, ze kterých bylo
dovozeno, že předmětné telefonní číslo užívá právě obviněný včetně toho, jaký
mobilní telefon s předmětným IMEI XY a že prostřednictvím tohoto telefonního
čísla komunikuje s osobami výslovně uvedenými v předmětném příkaze, kdy se
jednalo o osoby na úseku TOXI známé jako uživatele psychotropních a omamných
látek a kteří byli již v minulosti pro drogovou trestnou činnost odsouzeni.
Dále pak soudkyně uvedla skutečnosti, které již byly konstatovány v předchozích
příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně odůvodnění
neodkladnosti a neopakovatelnosti tohoto úkonu.
16. Rovněž z příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2017, sp.
zn. 0 Nt 6531/2017/V (V 117/2017) bylo zjištěno, že byl nařízen odposlech a
záznam telekomunikačního provozu mobilní telefonní stanice telefonního čísla XY
užívaného navrhovatelem. I v tomto příkaze byly opětovně vyhodnoceny dříve
nařízené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, zdůrazněna
konspirativnost navrhovatelem páchané trestné činnosti, který velmi často mění
SIM karty s účastnickými SIM kartami a přístroje mobilních telefonů. Rovněž
bylo uvedeno, na základě jakých poznatků bylo zjištěno, že nejméně od 5. 7.
2017 užívá navrhovatel SIM kartu účastnického čísla XY, když bylo i odkázáno na
zjištěné kontakty mezi navrhovatelem a odběrateli pervitinu. Dále pak soudkyně
Okresního soudu v Olomouci uvedla skutečnosti, které již byly konstatovány v
předchozích příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a
vztahovaly se zejména k otázce neodkladnosti a neopakovatelnosti předmětného
úkonu, včetně doby odposlechu.
17. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaný
Okresním soudem v Olomouci dne 12. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt 6544/2017/V (V
151/2017), se vztahoval na mobilní telefonní stanice účastnických telefonních
čísel XY a XY, jež měl užívat navrhovatel. Předmětný příkaz se vztahoval na i
účastnické číslo XY a IMEI XY, které měla užívat D. A., která byla ode dne 10.
10. 2017 vedena jako spolupachatelka, když došlo k překvalifikování páchané
trestné činnosti na spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými látkami a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, když byla i zdůvodněna změna právní
kvalifikace. Bylo zároveň konstatováno, že navrhovatel komunikuje
prostřednictvím mobilního telefonu, když komunikuje s osobami, které byly v
minulosti pro drogovou trestnou činnost realizovány, přičemž užívá velké
množství anonymních SIM karet různých operátorů, které velmi často mění ve
svých mobilních telefonech, když komunikuje i prostřednictvím mobilního
telefonu jiných osob a komunikaci realizuje i prostřednictvím pevné linky v
bytě (XY). V příkazu je dále rozvedena úloha podezřelé A. na páchání trestné
činnosti, která má být zřejmě hlavní distributorkou pervitinu, který nakupoval
právě navrhovatel. Rovněž je z odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu implicitně patrné, že skupina zainteresovaných osob
má pracovat s vysokou sofistikovaností, vysokou mírou spolupráce, když ze
zjištěného fungování skupiny osob podílející se na jednání souvisejícího s
drogovou kriminalitou byla podle soudce zřejmá nutnost využití prostředku
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť využitím jiných
prostředků by nebylo možno zajistit dostatek důkazního materiálu a ani vést
prověřování jiným neskrytým způsobem, neboť by došlo k prozrazení a zmaření
trestního řízení. Podle soudce se tedy jednalo o neodkladný a neopakovatelný
úkon, když jednak hrozila ztráta důkazní hodnoty (neodkladný úkon), jednak
vzhledem k charakteru telekomunikačního provozu nelze v budoucnu zpětně
zjišťovat obsah telekomunikačního provozu (neopakovatelnost úkonu).
18. Z pohledu náležitostí příkazů k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu je současně možno konstatovat, že všechny shora
citované příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obsahovaly
dobu povolených odposlechů, která vždy činila 4 měsíce, takže zákonná lhůta
povolení odposlechu překročena nebyla. Zde je nezbytné na místě zdůraznit, že
fakticky jednotlivé povolené odposlechy trvaly velmi krátce, když byly ukončeny
postupem podle § 88 odst. 4 tr. ř. ještě před povoleným koncem odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu, a to právě z důvodů časté změny telefonních
čísel a telefonních přístrojů užívaných navrhovatelem.
19. Obecně je třeba zdůraznit, že povolenou dobu odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu bylo možno považovat za odpovídající právě vzhledem
ke skutečnosti, pro jakou trestnou činnost bylo vedeno trestní řízení. Jednalo
se totiž o podezření z drogové trestné činnosti, která probíhala velmi
konspirativním způsobem, bylo také třeba objasnit, které konkrétní osoby se na
páchání trestné činnosti podílí a jakým způsobem, když nelze také pominout, že
to byl právě navrhovatel, který velmi často měnil telefonní účastnická čísla a
mobilní telefony, aby znesnadnil objasnění této páchané trestné činnosti. Právě
objasnění celé páchané trestné činnosti a osob se na ní podílející, včetně
jejich úloh nepochybně odůvodňovalo povolení doby odposlechů na dobu 4 měsíců,
když objasnění této trestné činnosti nepochybně vyžádalo určitou dobu. Současně
je třeba zdůraznit, že v příkazech je výslovně uvedeno, z jakých důvodů jsou
odposlechy povoleny, tedy, že těmito budou získány významné skutečnosti
důležité pro trestní řízení, když na trestné činnosti se podílí společně s
navrhovatelem více osob, navrhovatel často mění účastnická čísla a
telekomunikační zařízení, čímž se snaží zmařit odhalení páchané trestné
činnosti, včetně dalších informací důležitých pro objasnění a zdokumentování
trestné činnosti. Z jednotlivých příkazů k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu je rovněž patrno, že reagují na již získané poznatky
z probíhajícího přípravného řízení včetně poznatků získaných na základě
předchozích nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v dané
věci. Lze tedy uzavřít, že bez napadených příkazů k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu by nebylo možné rozhodné skutečnosti zjistit.
20. Odůvodnění předmětných příkazů k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu rovněž obsahuje zdůvodnění, proč se jedná o úkony
neodkladné ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že
otázku neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonů explicitně navrhovatel v návrhu
na přezkum odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu namítal. V tomto
směru je třeba konstatovat, že je nezbytné vždy posuzovat, zda se z hlediska
materiálního skutečně jednalo o neodkladné či neopakovatelné úkony či nikoliv -
jinak vyjádřeno skutečnost, že odůvodnění návrhu státní zástupkyně a rozhodnutí
soudců formálně obsahují pasáž, která se výslovně věnuje neodkladnosti či
neopakovatelnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
nemusí vždy postačovat.
21. Zde je třeba podotknout, že z judikatury Ústavního soudu (např.
usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08), vyplývá,
že smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody pro neodkladnost nebo
neopakovatelnost úkonu je zaručit transparentnost trestního řízení a jeho
kontrolovatelnost, tj. zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post
(srov. obdobně usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07).
22. Předně je nutné konstatovat, že v souladu s rozhodnutím Ústavního
soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, za splnění podmínek uvedených
v § 160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu
vykonán i před zahájením trestního stíhání. Obecně platí, že odposlech a záznam
telekomunikačního provozu (elektronické komunikace) je zajišťovacím institutem,
který je svou povahou velmi blízký operativně pátracím prostředkům upraveným v
§ 158b a násl. tr. ř. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze
jen, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti
pro trestní řízení. Skutečnostmi významnými pro trestní řízení jsou především
skutečnosti naznačené v § 89 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. za podmínky, že jsou
pro trestní řízení závažné. Jak již bylo naznačeno, odposlech a záznam
telekomunikačního provozu může být vykonán i před zahájením trestního stíhání
(§ 160 odst. 4 tr. ř.) jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon a v praxi tomu
tak je ve většině případů těchto povolených odposlechů. V protokolu o provedení
tohoto úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za
neodkladný nebo neopakovatelný považován (srov. § 160 odst. 4 poslední věta tr.
ř.).
23. Podle ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem je takový
úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu
nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno
trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před
soudem provést. Povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je třeba
posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Je třeba přitom přihlížet k
vývoji soudní praxe ohledně těchto úkonů, přičemž soud je orgánem, který je
oprávněn při svém rozhodování posuzovat v konečné fázi, zda ten který úkon je
úkonem neodkladným nebo neopakovatelným. Platí, že pojem neodkladného úkonu je
vztahován k okamžiku zahájení trestního stíhání, zatímco pojem neopakovatelného
úkonu až k řízení před soudem. Orgán činný v trestním řízení, který provádí
úkon před zahájením trestního stíhání, musí vždy bedlivě zvažovat, zda takový
úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným, a tedy zda splňuje podmínky
neodkladnosti či neopakovatelnosti vymezené v § 160 odst. 4 tr. ř., a to vždy
ve vztahu k určité osobě, vůči níž má být později zahájeno trestní stíhání.
24. Příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v předmětné
věci byly vydány ve stadiu „prověřování podezřelého“, nikoli ve stadiu
trestního stíhání navrhovatele. Aby bylo tedy možno napadený příkaz – se
zřetelem na to – považovat za ústavně konformní, musí být vydán s odůvodněním i
toho, proč jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§ 160 odst. 4 tr. ř.),
což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce, neboť
ten má jako orgán vykonávající dozor nad přípravným řízením všechny potřebné
informace ohledně případné neodkladnosti nebo neopakovatelnosti takového úkonu
trestního řízení, resp. je povinen si je opatřit. Jestliže to není z jeho
odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani
interpretací) seznatelné, pak již jen proto trpí příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem
ústavně zaručených práv stěžovatele bezprostředně dotýká (srov. přiměřeně
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013).
25. Je nezbytné uvést, že rozhodující soudce před vydáním příslušného
příkazu musí nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu splněny všechny zákonné
podmínky, ale aby také v příkazu, jímž odposlech a záznam telekomunikačního
provozu nařizuje, své úvahy v tomto směru dostatečně a zřetelně vyložil. Tímto
však nelze rozumět, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení
(příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých
skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu
veřejné moci vychází, případně čím – a v čem – pokládá zákonem stanovené
podmínky za naplněné (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 28. dubna
2009, sp. zn. I. ÚS 536/06, uveřejněn pod č. 100 ve sv. 53 Sb. nál. a usn. ÚS
ČR).
26. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že
byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná
vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu, v rámci čehož je mj. oprávněn
způsobem uvedeným v hlavě čtvrté, kam spadá i odposlech a záznam
telekomunikačního provozu podle ustanovení § 88 tr. ř., provádět neodkladné
nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří
do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení [srov. § 158 odst.
3 písm. i) tr. ř.]. Až v rámci zahájení trestního stíhání hovoří ustanovení §
160 odst. 1 tr. ř. o tom, že nasvědčují-li prověřováním podle § 158 tr. ř.
zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li
dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní
orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud
není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3 tr. ř. nebo § 159b odst. 1 tr. ř.
27. Pokud se týká námitky navrhovatele spočívající v tom, že k nařízení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může dojít až po zahájení
trestního stíhání nebo za situace, kdy státní zástupce v souladu s § 159b tr.
ř. dočasně odloží trestní stíhání, lze takovou argumentaci považovat za lichou.
Obecně je třeba zdůraznit, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu může být vydán ještě před zahájením trestního stíhání za předpokladu,
že se jedná o neodkladný či neopakovatelný úkon podle § 160 odst. 4 tr. ř. kdy
musí být v té době zahájeny úkony trestního řízení, konkrétně je vyhotoven
záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., když pokud
by hrozilo nebezpečí z prodlení může policejní orgán provést potřebné
neodkladné či neopakovatelné úkony a záznam o zahájení úkonů trestního řízení
sepíše až po jejich provedení. Již z tohoto je zřejmé, že možnost provedení
neodkladných či neopakovatelných úkonů podle § 160 odst. 4 tr. ř. není vázána
na dočasné odložení trestního stíhání podle § 159b odst. 1 tr. ř. Obecně je
třeba uvést, že dočasné odložení trestního stíhání podle § 159b odst. 1 tr. ř.
přichází v úvahu za situace, kdy jsou splněny zákonné podmínky pro zahájení
trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., takže by mělo dojít neprodleně k
zahájení trestního stíhání, ovšem z důvodů uvedených v § 159b odst. 1 tr. ř.
nedojde k zahájení trestního stíhání. O takovou naznačenou situaci se ovšem v
dané věci nejednalo, když ve věci byly sice zahájeny úkony trestního řízení,
ale v době povolování odposlechu ještě nebyly zjištěny takové poznatky, které
by odůvodňovaly zahájení trestního stíhání pro konkrétní skutek a proti
konkrétní osobě či osobám. Nicméně jako obiter dictum lze uvést, že i pokud by
v dané věci byl na místě postup podle § 159b odst. 1 tr. ř. spočívající v tom,
že by policejní orgán se souhlasem státního zástupce dočasně odložil zahájení
trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o dva měsíce a státní
zástupce by tak neučinil, jednalo by se nepochybně o jisté pochybení procesního
charakteru, které však trestní řád nespojuje s žádnou sankcí v podobě např.
nezákonnosti úkonů následně ve věci provedených (viz rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 3 Tdo 674/2013).
28. Stejně tak nemohl Nejvyšší soud přisvědčit námitce obviněného, že v
dané věci se nejednalo o neodkladné a neopakovatelné úkony ve smyslu § 160
odst. 4 tr. ř., když na rozdíl od navrhovatele dospěl k závěru, že o takové
úkony se nepochybně v předmětné věci jednalo a že soudci rozhodující o vydání
příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se touto otázkou
zabývali, a řádně své závěry o tom, že se jednalo o neodkladné a neopakovatelné
úkony zdůvodnili. Bez ohledu na tento závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné
uvést některá teoretická východiska týkající se naznačené problematiky. Z
judikatury Ústavního soudu, zejména např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, jehož závěry lze vztáhnout i na příkazy k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vyplývá, že smyslem a účelem
povinnosti vyložit věcné důvody pro neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu je
zaručit transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost, tj. zajistit
náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post (srov. obdobně usnesení
Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07). To plyne z toho, že smyslem a
účelem požadavku existence protokolu o provedení neodkladného či
neopakovatelného úkonu, jak to vyplývá z ustanovení § 160 odst. 4 in fine tr. ř., je především vytvoření prostoru pro předestření věcných důvodů pro
neodkladnost a neopakovatelnost úkonu v protokolu. Tím se zdůrazňuje povinnost
uvést v protokolu o provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu, na
základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován
(tato povinnost by byla vyvoditelná z trestního řádu i bez takové výslovné
úpravy). Z vyloženého přístupu k posuzování neodkladnosti nebo
neopakovatelnosti a příp. absence náležitého odůvodnění plyne, že jestliže při
následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné
důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak neexistence
zdůvodnění sama o sobě – byť je vadou řízení – nedosahuje takové roviny, aby
byla sama o sobě důvodem pro rušení příslušných meritorních rozhodnutí. Jde
totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost
provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. Takový právní názor je
projevem v judikatuře Ústavního soudu (ale i Nejvyššího soudu) deklarované
doktríny materiálního právního státu. Tím méně pak – z logiky věci – může
dosahovat ústavně právní intenzity neexistence pouze formálních náležitostí
protokolu o provedení neodkladného úkonu. Zde je vhodné odkázat na plenární
nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, z nějž se
podává, že Ústavní soud při použití testu účinnosti trojí kontroly (policejní
orgán-státní zástupce-soud) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě policejní
orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci a ten pak
soudci, přičemž všichni tito posuzovali příkaz k domovní prohlídce jako úkon
(což platí obdobně i pro příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu), jehož neodkladnost, resp. neopakovatelnost je zachycena a prokázána
ve spisovém materiálu.
Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě Ústavní soud
shledal, že neodkladnost, resp. neopakovatelnost provedené domovní prohlídky (v
posuzovaném případě obdobně odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) je
zřejmá ze spisového materiálu a z okolností případu a je tak v daném případě
možné dovodit věcné důvody pro takový postup, není absence výslovného označení
daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný pochybením, dosahujícím
ústavněprávní intenzity. Naopak, v případě, že by jinak formálně bezvadně
vyjádřená neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky (tedy i příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) nebyla v konkrétním případě
řádně věcně odůvodněna, znamenal by takový úkon porušení základního práva. S
takovými závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje a zastává názor, že je lze
aplikovat rovněž na odposlechy a záznam telekomunikačního provozu.
29. Jak již bylo naznačeno, Nejvyšší soud shledal, že věcné důvody pro
neodkladnost a neopakovatelnost u uvedených příkazů k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu byly splněny, tedy že odůvodnění jednotlivých příkazů
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu ke skutečnostem
zjištěným orgány činnými v trestním řízení v této věci, tak jak na ně bylo
shora poukázáno, svědčí o neodkladnosti a neopakovatelnosti provedených
odposlechů. Jednalo se totiž o objasňování velmi rozsáhlé trestné činnosti,
přičemž navrhovatel se aktivně snažil objasnění páchané trestné činnosti zmařit
tím, že často měnil nejen účastnická čísla, ale rovněž i telekomunikační
zařízení, když na dané trestné činnosti se podílely rovněž další osoby, které
bylo nutno ustanovit a objasnit jejich úlohu při páchání této trestné činnosti.
Trestná činnost probíhala skrytým způsobem, když právě telekomunikační provoz
měl zajistit, aby bylo znesnadněno její objasnění. Navrhovatel současně
vzhledem k předchozí kriminální minulosti měl podvědomí o způsobu činnosti
policejních orgánů, tedy byl si vědom, jak tyto orgány postupují, a svým
jednáním se tak snažil znesnadnit objasnění jeho kriminálního jednání. Nadto se
sluší dodat, že celá skupina podílející se na drogových deliktech jednala velmi
organizovaně, podle propracovaného plánu a bez využití prostředků odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu již v přípravném řízení by nebylo možné
rozhodné skutečnosti získat, a tím by byl zmařen účel trestního řízení vymezený
v § 1 odst. 1 tr. ř.
30. Nejvyšší soud zároveň shledal, že policejní orgán podal vždy řádně a
věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci a ten pak soudci, přičemž
všichni tito posuzovali příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu jako úkony, jejichž neodkladnost a neopakovatelnost je zachycena a
prokazována předloženým spisovým materiálem, a je zřejmá z okolností případu a
z procesní charakteristiky této fáze řízení, která si vyžadovala rychlé a
detailní odkrytí páchané trestné činnosti s drogovou tématikou. Současně je v
předmětných příkazech vždy neodkladnost a neopakovatelnost nařízených
odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu explicitně vyjádřena i s řádným
odůvodněním, nikoliv tedy pouze odkazem na zákonná ustanovení.
31. Je totiž nutno souhlasit s tím, že s přihlédnutím k povaze trestné
činnosti z oblasti drogové problematiky seznatelné z odůvodnění příkazů si
nelze reálně představit, že by bylo možné zjišťovat skutečnosti důležité pro
trestní řízení prostřednictvím úkonů jiných či méně zasahujících do základních
práv navrhovatele, poněvadž informacemi o tomto druhu trestné činnosti
disponují zpravidla jen její pachatelé, kteří navíc postupují sofistikovaně a
konspirativně tak, aby protiprávnost jejich jednání nebyla ani ex post
zjistitelná.
32. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje,
že příkazy Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt
6544/2017/V (V 151/2017), ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 0 Nt 6531/2017/V (V
117/2017), dne 26. 5. 2017, sp. zn. 0 Nt 6528/2017/V (V 98/2017), ze dne 25. 4.
2017, sp. zn. 0 Nt 6519/2017/V (V 67/2017), a ze dne 3. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt
6513/2017/V (V 47/2017), byly vydány v mezích zákona a jejich odůvodnění je
dostatečné, neboť z formálně materiálního hlediska splňují všechny náležitosti
vymezené v § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud navíc akcentuje, že k
závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu a zákonnosti těchto úkonů lze dospět o to výrazněji po přezkoumání
věcně a v zásadě i formálně dostatečně odůvodněných návrhů státního zástupce na
vydání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a spisového
materiálu. V podnětech policejního orgánu je také specifikováno, jakými úkony
byly zjištěny jaké konkrétní skutkové okolnosti, přičemž nutno podotknout, že
zákon ani judikatura nepožaduje, aby orgány činné v přípravném řízení ve svých
podnětech / návrzích / rozhodnutích sui generis podrobně specifikovaly důkazní
materiál, z něhož čerpaly uváděné skutečnosti (tj. kupř. odkazem na konkrétní
strany ve spise, či dokonce na prameny jednotlivých informací zjištěných v
rámci operativního šetření policejního orgánu; ( tomu srov. především shora
citované usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05),
jelikož na tyto úkony nelze klást stejně formalizované nároky jako na rozsudky,
popř. usnesení vydávaná v řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017).
33. Lze proto uzavřít, že vzhledem k obsahu předloženého spisového
materiálu je zřejmé, že v dané věci se jednalo z hlediska materiálního skutečně
o neodkladné a neopakovatelné úkony, které nesnesly vzhledem k nebezpečí jejich
zmaření z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno
trestní řízení a které by nebylo možno po zahájení trestního stíhání objektivně
provést (záznam telefonické komunikace nelze zachytit zpětně). V tomto směru je
třeba zdůraznit, že se jednalo o trestnou činnost, pro kterou vzhledem k
rozsáhlosti zainteresovaných osob a postavení navrhovatele by mohlo dojít ke
ztrátě důkazů.
34. Vzhledem k použité argumentaci navrhovatele ve vztahu použitelnosti
odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu jako důkazu považuje Nejvyšší
soud za potřebné uvést, že Nejvyšší soud v řízení podle § 314l tr. ř. toliko
přezkoumává, zda vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu a jeho provedení bylo v souladu se zákonem. V předmětném řízení nelze
přezkoumávat zákonnost dokazování záznamem telekomunikačního provozu (zejména v
řízení před soudem), jestliže byl záznam užit v průběhu trestního řízení jako
důkaz, neboť k tomu slouží příslušné opravné řízení navazující na konkrétní
rozhodnutí ve věci. Jinak vyjádřeno, v rámci přezkumu postupem podle § 314l tr.
ř. Nejvyšší soud není oprávněn použitelnost příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu jako důkazu přezkoumávat. V rámci citovaného
ustanovení Nejvyšší soud přezkoumává pouze vydání a provedení odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu jeho souladnosti se zákonem.
35. S ohledem na shora uvedené závěry lze tedy konstatovat, že zákonem
vymezené předpoklady pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu byly v přezkoumávané věci splněny.
36. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem
na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkazy soudců
Okresního soudu v Olomouci k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
vydanými dne 12. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt 6544/2017/V (V 151/2017), dne 19. 7.
2017, sp. zn. 0 Nt 6531/2017/V (V 117/2017), dne 26. 5. 2017, sp. zn. 0 Nt
6528/2017/V (V 98/2017), dne 25. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6519/2017/V (V 67/2017),
a dne 3. 4. 2017, sp. zn. 0 Nt 6513/2017/V (V 47/2017), zákon porušen nebyl,
což ve svém rozhodnutí podle § 314n odst. 1 tr. ř. vyslovil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 314n
odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 3. 3. 2020
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu