4 Pzo 5/2021-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2021 návrh I.
R., nar. XY, bytem XY, Monacké knížectví, na přezkoumání zákonnosti příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v
Ostravě dne 23. 2. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5834/2012/V (V 83/2012) a příkazu k
prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Krajským
soudem v Ostravě dne 31. 5. 2012 pod sp. zn. 5 Nt 820/2012/V (V 24-2/2012) v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2018, a podle
§ 314n odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v
Ostravě ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5834/2012/V (V 83/2012), zákon nebyl
porušen v části týkající se I. R.
Příkazem k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Krajského
soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012/V (V 24-2/2012),
zákon nebyl porušen v části týkající se I. R.
Dne 25. 3. 2021 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh I. R. na
přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 23. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5834/2012/V (V
83/2012) (příkaz č. 1) a příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 31. 5. 2012,
sp. zn. 5 Nt 820/2012/V (V 24-2/2012) (příkaz č. 2). Informace o nařízeném
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dle § 88 odst. 1, 2 tr. ř. ze
dne 28. 1. 2020 byla navrhovateli doručena Městským soudem v Praze dne 17. 3.
2021.
Na úvod navrhovatel zmínil, že v souladu s poučením, poté co si z
příslušného spisu opatřil předmětné příkazy, činí návrh na přezkoumání jejich
zákonnosti, neboť má za to, že jejich vydáním byl ve vztahu k jeho osobě
porušen zákon. Dle názoru navrhovatele výše citovaný příkaz č. 1 Okresního
soudu v Ostravě nesplňuje zákonem a judikaturou předpokládané náležitosti, když
není náležitým a zákonem předpokládaným způsobem odůvodněn. V příkazu není
řádně zdůvodněna neodkladnost úkonu, rozhodně ne po materiální, resp. věcné
stránce. Nezbytnost daný úkon provést není patrná ani z příslušného spisového
materiálu, do kterého měl navrhovatel možnost nahlédnout. Absence řádného
zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonu přitom podle soudní praxe
představuje porušení základního práva osob, kterých se dotýká. V žádném případě
není ústavněprávně akceptovatelné, aby byl soudní přezkum, a v důsledku toho
ochrana základních práv a svobod, pouze paušální, jako tomu evidentně bylo v
této věci. Takový postup soudu je v rozporu s jeho hlavní úlohou v procesu
trestního řízení, kterou je garance základních práv a svobod. V případě
navrhovatele se přitom vůbec nejednalo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon,
proto je přesvědčen, že předmětný odposlech byl nařízen v rozporu se zákonem a
také v rozporu s výkladovými pravidly ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího
soudu a rovněž Ústavního soudu.
Navrhovatel dále uvádí, že v příkazu č. 1 nejsou uvedeny žádné
konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo důvodné podezření, že se měl
dopouštět trestné činnosti. V dané době neexistovaly a stále neexistují
jakékoliv konkrétní důkazy svědčící pro závěr, že navrhovatel měl uzavřít s R.
J. dohodu o zajištění dosazení J. S. do funkce Generálního ředitele P.
V. Až úsměvné se jeví konstatování, které má být podkladem pro nařízení
odposlechu, že navrhovatel měl hovořit s T. H. a M. M. o mediální
informaci, že Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti o
odvolání V. R. z funkce vrchního státního zástupce v XY. Přímo lživé je pak
tvrzení soudkyně, že navrhovatel hovořil dne 17. 2. 2012 s R., kterému měl
dávat „zadání“. Pokud by soudkyně řádně prostudovala spis, nikdy by takovou
lež, která vychází z návrhu státního zástupce k vydání příkazu, nemohla do
svého příkazu pojmout. Tyto skutečnosti, na nichž soud založil své rozhodnutí,
nemohou tvořit podklad pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
Z příkazu č. 1 není zřejmé ani to, zda se soud zabýval subsidiaritou tohoto
operativního prostředku. Soud totiž dostatečným a přezkoumatelným způsobem
neuvedl, z jakých důvodů nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jiným
způsobem, nebo proč by bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené.
Nebyla zdůvodněna ani doba trvání nařízeného odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Ze spisového materiálu vyplývá, že příkaz č. 1 byl
vydán na základě návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v
Olomouci, pobočka v Ostravě, ze dne 1. 2. 2012, sp.zn. V1-28/2012-6 VZN
401/2012. Společně s návrhem předložil státní zástupce Okresnímu soudu v
Ostravě jen 5 listů utajovaných příloh. Není tak zřejmé, na základě jakých
podkladů před vydáním příkazu č. 1 soudkyně přezkoumala návrh státního
zástupce, aby si ověřila, zda v něm uváděné informace jsou pravdivé a zda vůbec
v něm jsou obsaženy důkazy o jakékoliv trestné činnosti navrhovatele. Ani v
návrhu státního zástupce se totiž nic nehovoří o tom, že by se navrhovatel měl
dopustit jakékoliv trestné činnosti. Více není možné zjistit ani z podnětu
policejního orgánu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu SKPV ze dne 19.
2. 2012, čj. V2-59/2012-UOOZ/V4, UOOZ-191/TČ-2012-200402, kterým byl iniciován
návrh státního zástupce na vydání příkazu č. 1. Příkaz č. 1 tedy nemůže obstát
ani v rámci tzv. „testu účinnosti trojí kontroly“.
S odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo
9/2019, navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 314l odst. 1 tr. ř. přezkoumal příkaz
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze
dne 23. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5834/2012/V (V 83/2012) a příkaz k prodloužení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Krajského soudu v Ostravě ze dne
31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012), a podle § 314m odst. 1 tr. ř.
vyslovil, že jejich vydáním byl v části vztahující se k osobě navrhovatele
porušen zákon v ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny
podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu a příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh uvedený v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší
soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu
podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí
byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel
I. R. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou
podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou.
Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě 6 měsíců ode
dne 17. 3. 2021, kdy mu byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu.
Z informace, která byla Městským soudem v Praze navrhovateli poskytnuta
(sdělení ze dne 28. 1. 2020), se podává, že navrhovatel byl vyrozuměn o příkazu
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze
dne 23. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5834/2012/V (V 83/2012), dále o příkazu k
prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Krajského soudu v
Ostravě ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012 (V 24-2/2012) a dále o
příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v
Ostravě ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5819/2012/V (V 45/2012).
Nejvyšší soud dále konstatuje, že z obsahu spisového materiálu je dále zjevné,
že navrhovatelem uváděný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, vydaný Okresním soudem v Ostravě dne 23. 2. 2012 pod sp. zn. 0 Nt
5843/2012/V (V 83/2012), byl vydán na návrh státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. V1 –
28/2012- 6 VZN 401/2012.
Je z něj patrné, že trestní řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012, kdy byl
Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, službou
kriminální policie a vyšetřování, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního
řízení dle § 158 odst. 3 tr. ř. , a to k objasnění a prověření skutečností
důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci
úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a dále trestné činy
sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné
dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti
podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měli
dopustit v té době neustanovené osoby, které se společným jednáním měly
dopustit zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1
tr. zákoníku.
V návrhu státního zástupce ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. V1-28/2012-6 VZN
401/2012, byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování velmi
podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám včetně
navrhovatele I. R. S ohledem na všechny tyto skutečnosti v něm uvedené
bylo konstatováno, že lze důvodně předpokládat, že prostřednictvím odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu budou získány další skutečnosti významné pro
trestní řízení. Tento úkon byl označen za úkon neodkladný podle § 158 odst. 3
písm. i) tr. ř. Státní zástupce dále uvedl, že bez jeho realizace by nebylo
možno skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost podezřelých,
zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat
schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími
osobami a ustanovit další dosud nezjištěné podezřelé. Tyto skutečnosti by měly
přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou
odkladu do doby, než bude případně zahájeno trestní stíhání. Hrozí nebezpečí
zničení důkazu, případně zmaření důkazu. Současně bylo státním zástupcem
konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle § 88 tr. ř. nebylo možno
dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky. Podle jeho názoru byly přitom
tímto postupem respektovány základní principy omezující zásahy do soukromí,
zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo
možno vyvážit závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo (míra
společenské škodlivosti jednání v případě organizované zločinecké skupiny je
velmi vysoká). Pokud jde o odůvodnění navrhované doby trvání odposlechu, má
státní zástupce za to, že kratší doba trvání odposlechu by nevedla ke zjištění
uceleného obrazu o páchání předmětné trestné činnosti, zejména ke zjištění
všech osob, podílejících se na této činnosti. Jelikož byla splněna i druhá
zákonná podmínka, uvedena v § 88 odst. 1 tr. ř., a to, že je vedeno trestní
řízení pro zvlášť závažný zločin, učinil státní zástupce tento návrh.
Z odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který
byl vydán Okresním soudem v Ostravě dne 23. 2. 2012 pod sp. zn. 0 Nt
5834/2012/V (V 83/2012) je patrné, že soudkyně přezkoumala návrh státního
zástupce ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. V1 – 28/2012 - 6 VZN 401/2012, jakož i
přiložený spisový materiál, když v odůvodnění shrnula relevantní poznatky z
předmětného návrhu, a to právě i ve vztahu k navrhovateli I. R. Na základě
toho tedy dospěla k závěru, že je návrh důvodný.
V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly na základě
dosavadních výsledků a průběhu prověřování rozepsány zjištěné skutečnosti k
jednotlivým podezřelým osobám včetně navrhovatele I. R., který byl dosud
prováděným prověřováním ustanoven jako další podezřelý. Bylo například
zjištěno, že navrhovatel měl společně s R. J. a J. S. uzavřít dohodu,
jejímž obsahem mělo být dosazení S. do funkce generálního ředitele P. V., a
to s tím, že S. následně použije svého vlivu vyplývajícího z uvedené
funkce. Úkolem mělo být kromě jiného i manipulovat výběrová řízení na
dodavatele do státního podniku, a to tak, aby se dodavateli vybraných staveb,
technologií a podobně, staly ty podnikatelské subjekty, které určí navrhovatel.
K jednání navrhovatele I. R. bylo odposlechem a záznamem telekomunikačního
provozu dále zjištěno, že uskutečnil hovory s T. H. a M. M. Pokud jde o
obsah těchto hovorů, je zjevné, že mají kontext s informací hromadných
sdělovacích prostředků, dle níž Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí Ministra
spravedlnosti, na podkladě kterých byl odvolán z funkce vrchního státního
zástupce Vrchního státního zastupitelství v XY V. R. Ze souvislostí těchto
hovorů s dalšími důkazy v této trestní věci je zřejmé, že navrhovatel hovořil s
R., kterému měl dávat „zadání“. Ze souvislostí s dalšími důkazy v této trestní
věci vyplývá, že jsou činěny kroky, které by měly vést k odvolání Ministra
spravedlnosti ČR. Z úředního záznamu č. j. V2-68/UOOU-2012 ze dne 19. 2. 2012 o
průběžném vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dále
vyplývá, že navrhovatel je v kontaktu s M. M. a dosud neustanovenou osobou
ve věci „záchrany státních zástupců“, na níž dělají. Tyto skutečnosti podporují
původní podezření ze spáchání mimo jiné trestného činu účasti na organizované
zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku.
Soudkyně Okresního soudu v Ostravě po přezkoumání návrhu a přiloženého
spisového materiálu dospěla k závěru, že návrh je důvodný, když tento úkon je
považován v intencích ustanovení § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. za úkon
neodkladný, bez jehož realizace nelze za současné situace skrytým, utajeným
způsobem dokumentovat trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní
osoby podezřelých a lze důvodně předpokládat, že právě odposlechem a záznamem
telekomunikačního provozu shora označených účastnických stanic mohou být
získány informace důležité pro trestní řízení a zjištění tak dalších
skutečností, směřujících k objasnění trestné činnosti. Navíc je současně
splněna i další zákonná podmínka taxativně uvedená v ustanovení § 88 odst. 1
tr. ř., a to že je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin. Ze všech v
příkaze uvedených důvodů bylo proto soudkyní Okresního soudu v Ostravě shledáno
naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolila odposlech a záznam
telekomunikačního provozu v příkaze specifikovaných účastnických stanic a
jejich uživatelů, a to na dobu čtyř měsíců od 23. 2. 2012 do 23. 6. 2012.
Krajským soudem v Ostravě byl dne 31. 5. 2012 pod sp. zn. 5 Nt
820/2012 (V 24-2/2012) na návrh státního zástupce Vrchního
státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 28. 5. 2012, sp.
zn. V1 – 96/2012-6 VZN 401/2012, vydán příkaz k prodloužení odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu. Návrh vrchního státního zastupitelství v
Olomouci, pobočka v Ostravě je podrobně odůvodněn především tím, že je
policejním orgánem Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, služby
kriminální policie a vyšetřování, prověřováno důvodné podezření ze spáchání
trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku, dále trestných činů sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky
při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a
legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3
písm. a) tr. zákoníku, kterých se mohly dopustit dosud neustanovené osoby,
přičemž se společným jednáním mohly dopustit zločinu účasti na organizované
zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Dále je policejním orgánem
prověřováno důvodné podezření ze spáchání zločinu sabotáže podle § 314 odst. 1
písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku.
Ve zmíněném návrhu na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu je dále uvedeno, že v rámci prováděného prověřování
byly zjištěny skutečnosti velmi podrobně rozvedené na straně 15 -19 návrhu.
Státní zástupce uvedl, že za tohoto stavu lze důvodně předpokládat, že
prostřednictvím prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by
mohly být získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon
byl označen za úkon neodkladný podle § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. Bez
realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze skrytým,
utajeným způsobem dokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zjistit a
ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak
samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími osobami. Tyto skutečnosti
by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a
nesnesou odkladu do doby, než bude případně zahájeno trestní stíhání. Hrozí
nebezpečí zničení důkazu, případně zmaření důkazu. Současně bylo státním
zástupcem konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle § 88 tr. ř. nebylo
možno dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky. Podle jeho názoru byly
přitom tímto postupem respektovány základní principy omezující zásahy do
soukromí, zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti,
které bylo možno vyvážit závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo
(míra společenské škodlivosti jednání v případě organizované zločinecké skupiny
je velmi vysoká). Pokud jde o odůvodnění navrhované doby trvání odposlechu, má
státní zástupce za to, že kratší doba trvání odposlechu by nevedla ke zjištění
uceleného obrazu o páchání předmětné trestné činnosti, zejména ke zjištění
všech osob, podílejících se na této činnosti. Jelikož byla splněna i druhá
zákonná podmínka, uvedena v § 88 odst. 1 tr. ř., a to, že je vedeno trestní
řízení pro zvlášť závažný zločin, učinil státní zástupce tento návrh.
Po přezkoumání předloženého spisového materiálu a velmi podrobně odůvodněného
návrhu státního zástupce VSZ v Olomouci, pobočka v Ostravě, dospěla soudkyně
Krajského soudu v Ostravě k závěru, že návrh státního zástupce je zcela
důvodný. Byly zahájeny úkony trestního řízení, a to pro spáchání zvlášť
závažných zločinů (vyjmenovaných výše) osobami podezřelými včetně navrhovatele
I. R. V průběhu dosud provedeného šetření bylo úkony podle § 88 odst. 1 tr.
ř. zadokumentováno, že uvedené osoby jsou ve spojení i přes jejich
konspirativní jednání a chování a je i nadále dán důvodný předpoklad, že tímto
postupem budou zjištěny skutečnosti významné pro vedené trestní řízení.
Vzhledem k povaze prověřované trestné činnosti a s ohledem na velmi opatrné
chování podezřelých osob nelze účelu sledovaného odposlechem a záznamem
telekomunikačního provozu dosáhnout jinak. I dobu čtyř měsíců, o kterou byl
odposlech a záznam telekomunikačního provozu prodloužen, považuje soudkyně za
nutnou s ohledem na vysokou závažnost prověřované věci, počet zainteresovaných
osob, rozsáhlost a komplikovanost vztahů mezi nimi i na skutečnost, že ze
znalosti participujících subjektů o právním prostředí, činnosti státního
zastupitelství i policie, vyplývá jejich zvýšená opatrnost, takže získání
uvolněných významných informací trvá logicky delší dobu.
Podle tehdy platného ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení
pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní
sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §
226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže
podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, sjednání výhody
při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256
trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži
podle § 257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258
trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního
zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená
mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány
významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout
jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam
telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním
řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li
policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný
komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a
informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o
zničení záznamu založí do spisu.
Ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. stanoví, že odposlech a záznam telekomunikačního
provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního
zástupce soudce v obligatorní písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho
vydání přitom musí obsahovat:
- uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla),
- osobu uživatele, pokud je její totožnost známa,
- dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu
prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce,
- úmyslný trestný čin ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného
odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro
úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje),
- konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně
doby jeho trvání) odůvodňují,
- účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i
odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo
jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
- ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění
neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř.
[srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck,
2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs
trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369;
Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h).
Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802-804].
Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v
souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř.
tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o
omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na
případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak
jeho dosažení podstatně ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu a jeho vlastním prováděním musí být tedy dán nejen
důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní
řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných
skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a dokazovat i jinými důkazními
prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
Navrhovatel I. R. ve svém návrhu na přezkum zákonnosti nařízených
odposlechů namítl, že příkaz č. 1 Okresního soudu v Ostravě nesplňuje zákonem a
judikaturou předpokládané náležitosti, když není náležitým a zákonem
předpokládaným způsobem odůvodněn. V příkazu č. 1 není řádně zdůvodněna
neodkladnost úkonu a nejsou zde uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by
vyplývalo důvodné podezření, že se měl dopouštět trestné činnosti. Z příkazu č.
1 není zřejmé ani to, zda se soud zabýval subsidiaritou tohoto operativního
prostředku. Soud totiž dostatečným a přezkoumatelným způsobem neuvedl, z jakých
důvodů nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jiným způsobem, nebo proč by
bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené. Dle navrhovatele nebyla
zdůvodněna ani doba trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu.
K naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění jak příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 23. 2.
2012 pod sp. zn. 0 Nt 5834/2012/V (V 83/2012), tak i příkazu k prodloužení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Krajským soudem v
Ostravě dne 31. 5. 2012 pod sp. zn. 5 Nt 820/2012/V (V 24-2/2012) Nejvyšší soud
konstatuje, že v daných příkazech jsou jasně uvedeny uživatelské adresy
(telefonní čísla), osoby jejich uživatelů i doba provádění odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu (která není delší než čtyři měsíce). K námitkám
navrhovatele Nejvyšší soud dále uvádí, že v příkazu č. 1 bylo soudkyní
Okresního soudu v Ostravě shledáno naplnění všech zákonných podmínek, na
základě nichž povolila odposlech a záznam telekomunikačního provozu zde
specifikovaných účastnických stanic a jejich uživatelů, a to na dobu čtyř
měsíců od 23. 2. 2012 do 23. 6. 2012. Taktéž z příkazu č. 2 vyplývá, že
soudkyně Krajského soudu vyhověla návrhu státního zástupce a povolila
prodloužení lhůty trvání odposlechu a záznamu uvedených účastnických stanic.
Dobu čtyř měsíců, o kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu
prodloužen, považuje za nutnou s ohledem na vysokou závažnost prověřované věci,
počet zainteresovaných osob, rozsáhlost a komplikovanost vztahů mezi nimi i na
skutečnost, že ze znalosti participujících subjektů o právním prostředí,
činnosti státního zastupitelství i policie, vyplývá jejich zvýšená opatrnost,
takže získání uvolněných významných informací trvá logicky delší dobu.
Bylo-li navrhovatelem namítáno, že z příkazu není možné zjistit, kterými
konkrétními skutkovými okolnostmi měla být skutková podstata kterého trestného
činu naplněna, a jaký, resp. jaké trestné činy jsou tedy v jednání navrhovatele
spatřovány a jakým způsobem se měl na jejich páchání podílet, odkazuje Nejvyšší
soud na odůvodnění návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. V1-28/2012-6 VZN
401/2012, příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 23.
2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5834/2012/V i návrhu na prodloužení doby trvání
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 28. 5. 2012, sp. zn.
V1-96/2012 – 6 VZN 401/2012 v nichž jsou konkrétní trestné činy a konkrétní
jednání navrhovatele podrobně uvedeny. Ačkoliv je příkaz k prodloužení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt
820/2012/V oproti návrhu státního zástupce stručněji zdůvodněný, především co
se týče popisu zjištěných skutkových okolností, z odůvodnění je patrno, že
soudkyně Krajského soudu v Ostravě návrh státního zástupce i přiložený spisový
materiál přezkoumala, na základě čehož dospěla následně k závěru o důvodnosti
tohoto návrhu. Podstatné je, že konkrétní skutkové okolnosti jsou uvedeny právě
ve zmiňovaných návrzích státního zástupce, jakož i v podnětech policejního
orgánu (test účinnosti trojí kontroly). V rámci prováděného prověřování byly
např. zjištěny informace o tom, že navrhovatel měl uzavřít dohodu o dosazení
S. do funkce generálního ředitele P. V., a to s tím, že tento následně
použije svého vlivu vyplývajícího z uvedené funkce k manipulaci a ovlivnění
výběrových řízení dodavatelů zakázek pro tento státní podnik. Jak z podnětů
policejního orgánu, zejména z podnětu policejního orgánu ze dne 23. 5. 2012,
č.j. UOOZ-191/TČ-2012-200402, tak z návrhů na vydání příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu i ze samotných příkazů vyplývá, jaké trestné
činy jsou v jednání navrhovatele spatřovány a jakým způsobem se měl na jejich
páchání podílet.
K námitce navrhovatele I. R., že z příkazu č. 1, tedy příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5834/2012/V,
není zřejmé ani to, zda se soud zabýval subsidiaritou tohoto operativního
prostředku, Nejvyšší soud uvádí, že Okresní soud dostatečným způsobem popsal,
že bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze za
současné situace skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost,
zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých. Stejně tak i soudkyně
Krajského soudu v Ostravě v příkazu č. 2, tedy v příkazu k prodloužení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt
820/2012/V uvedla, že vzhledem k povaze prověřované trestné činnosti a s
ohledem na velmi opatrné chování podezřelých osob nelze účelu sledovaného
odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu dosáhnout jinak.
K poslednímu zmiňovanému požadavku, vztahujícímu se k fázi před zahájením
trestního stíhání, kterým je odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti
úkonu, a jehož nedostatečné zdůvodnění navrhovatel namítal, Nejvyšší soud
uvádí, že o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. jeho nařízení
se rozhoduje formou příkazu, což je rozhodnutí sui generis. Tato forma
rozhodnutí se uplatňuje zpravidla tam, kde jde o zásahy do základních práv a
svobod, přičemž je tak nutno učinit bez zbytečného prodlení, neboť jinak by byl
ohrožen účel trestního řízení (srov. Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol.
Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 435-436). K požadavkům
kladeným na odůvodnění tohoto typu rozhodnutí existuje bohatá judikatura
Nejvyššího i Ústavního soudu.
Z judikatury Ústavního soudu lze poukázat na usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp.
zn. III. ÚS 231/05, z nějž se podává, že zdůvodnění úsudku o neodkladnosti
úkonu je potřebné, protože zaručuje transparentnost trestního řízení a jeho
kontrolovatelnost procesními stranami. Nároky na preciznost a detailnost
slovního zdůvodnění neodkladnosti však podle jeho názoru nemohou být přílišné,
neboť posouzení neodkladnosti je mimořádně silně ovlivněno různými situačními
okolnostmi případu a informace o důvodech neodkladnosti není a často ani nemůže
být vyčerpávajícím způsobem obsažena jen v důkazním materiálu, nýbrž vyplývá i
z různých neformálních zdrojů informací, jako jsou policejní evidence, výsledky
operativně pátrací činnosti z bezprostředního pozorování situace na místě činu,
z pozorování chování obviněného v průběhu vyšetřování apod. Nadměrné
formalizování této počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění
neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a
detailního formulování důvodů pro neodkladnost postupu by neúměrně komplikovaly
počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle
trestního řízení. Absence podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje
automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a
po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost
úkonu byly splněny. V usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13,
Ústavní soud konstatoval, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit,
kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv
seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu.
Nejvyšší soud při přezkoumávání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2012, sp. zn.
0 Nt 5834/2012/V, zjistil, že v něm byl úkon výslovně za neodkladný označen
(ostatně tak bylo učiněno již v návrhu státního zástupce). Nejvyšší soud proto
s ohledem na vše shora uvedené stran příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2012, sp. zn.
0 Nt 5834/2012/V, uzavírá, že byl ve vztahu k navrhovateli I. R. vydán v
mezích zákona. Nejvyšším soudem byla náležitě přezkoumána ve vztahu k
navrhovateli i zákonnost příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2012, sp. zn.
5 Nt 820/2012/V).
Předně je třeba zmínit, že podle § 88 odst. 4 tr. ř., v tehdy platném znění, na
základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu může soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh
státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle
čtyř měsíců. Byť to není v tomto ustanovení zákona výslovně uvedeno, je
logické, že takový příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu musí obsahovat
též údaje a skutečnosti, které vyplývají z ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., v
tehdy platném znění. Stěžejním kritériem možného prodloužení odposlechu ale
bezpochyby je vyhodnocení poznatků z dosavadního průběhu odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Čili jinými slovy řečeno, pokud v rámci dosavadního
průběhu uskutečněného odposlechu nebylo nic zásadního pro potřeby vedeného
trestního řízení zjištěno a ani zde nejsou na základě jiných poznatků dány
opodstatněné předpoklady, že v dalším průběhu takového odposlechu budou tyto
skutečnosti získány, pak nelze případné další prodloužení doby trvání
odposlechu pokládat za důvodné, a tudíž ani souladné se zákonem.
Jak je již výše podrobně uvedeno, vydání citovaného příkazu Krajským soudem v
Ostravě, jímž byla prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ve vztahu k navrhovateli, bylo akceptovatelné ve
smyslu trestního řádu. Jediným nedostatkem předmětného příkazu je absence
výslovného prohlášení nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
za úkon neodkladný.
V této souvislosti Nejvyšší soud doplňuje, že i v případě příkazu, v němž chybí
označení úkonu za úkon neodkladný, se nejedná o takové pochybení, jehož
důsledkem by bylo porušení zákona, případně pak nepoužitelnost výsledků jako
důkazů z takto nařízeného odposlechu, jestliže ze spisového materiálu a z
okolností případu je v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový
postup. V každém jednotlivém případě je tedy nutno náležitě zvažovat povahu
takového pochybení, a to zejména z materiálního hlediska, tedy zda i přes
absenci náležitého odůvodnění byly podmínky neodkladnosti dány s ohledem na
konkrétní okolnosti případu. Jde pak totiž ve své podstatě o vadu toliko
formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či
neopakovatelného úkonu. Takový právní názor je projeven v judikatuře Ústavního
soudu (ale i Nejvyššího soudu) deklarované doktríny materiálního právního státu
(k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS
3108/08, publikované pod č. 9 ve sv. 52 Sb. nál. a usn.).
Z okolností daného případu je přitom patrné, že podmínky neodkladnosti ve
smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. byly splněny. Z uvedeného odůvodnění tzv.
subsidiarity použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v
předchozích odstavcích lze současně vyvodit, že se jednalo o neodkladný úkon,
neboť nebylo možno jiným než skrytým, utajeným způsobem trestnou činnost
dokumentovat, čímž hrozilo nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazu, a
proto tento úkon nesnesl z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než
by bylo zahájeno trestní stíhání, což bylo konstatováno již v návrhu státního
zástupce na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu ze dne 28. 5. 2012, č. j. V1-96/2012-6 VZN 401/2012, v
němž byl úkon výslovně za neodkladný podle § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř.
označen.
Absenci explicitního prohlášení úkonu za neodkladný ve smyslu § 160 odst. 4 tr.
ř., resp. § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. sice lze označit za jistý formální
nedostatek odůvodnění posuzovaného příkazu, nicméně ve smyslu shora uvedeného
nutno konstatovat, že určující je, že podmínky neodkladnosti byly dány. Tím
spíše, jestliže byla neodkladnost úkonu zdůvodněna v předmětném návrhu státního
zástupce na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že i příkaz k prodloužení doby trvání
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudkyní Krajského soudu
v Ostravě dne 31. 5. 2012 pod sp. zn. 5 Nt 820/2012, byl vydán v mezích zákona.
Nejvyšší soud proto vzhledem ke všemu shora uvedenému rozhodl podle § 314n
odst. 1 tr. ř., že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 0 Nt 5834/2012/V (V
83/2012) a příkazem k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 5 Nt 820/2012/V
(V 24-2/2012) zákon nebyl porušen v části týkající se I. R.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§
314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 11. 8. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu